Recenze - CEC TL-51XR CD přehrávač

Digitální gramofon

C.E.C.TL-51XR

Použít řemínek pro přenos točivého momentu z motoru na trn roztáčející CD disk napadlo japonský CEC už na sklonku osmdesátých let a první přehrávač s tímto řešením, pod názvem TL1, se na trhu objevil jen o několik let později. Na pohled archaické řešení převzaté z gramofonů má své výhody, kterých si jsou v CEC moc dobře vědomi, a jak se zdá, není to až tak špatná cesta.

Data nesmí vibrovat…
Hlavní nespornou výhodou, kterou pohon řemínkem má, je mechanické oddělení motoru a mechanismu unášejícího disk, čímž je v maximální míře omezen přenos vibrací a rezonancí mezi oběma segmenty. V důsledku by tak měla mít čtecí mechanika větší ´klid´ke snímání dat, takže by se toto mělo dít s menší chybovostí s všemi pozitivními dopady na zvuk.

Takováto antivibrační řešení (s výjimkou onoho řemínku) byla ve špičkovém audiu hojně propagována počátkem 90.let: ze stejného důvodu Marantz například exprimentoval se zavěšením mechaniky na nylonová vlákna, Teac vyvinul svůj známý V.R.D.S. clampovací mechanismus a Pioneer pro jistotu otočil celou mechaniku naruby, takže se CD pokládala na elastickou podložku otočného talíře podobně jako u gramofonu (kolega MJ vlastní modifikovaný exemplář přehrávače Pioneer PD-S904 dodnes a nutno říct, že hravě přehraje drtivou většinu dnešních soupeřů ve své kategorii, stejně jako dvacet let starý model PD-95 dodnes přehrává konkurenci v libovolné kategorii). Sony zase pro změnu ve své řadě Esprit (možná si pamatujete legendární přehrávač XA7ES) zavedl stabilizátory disku - jakési puky neboli clampy, které se pokládaly na disk rovněž s cílem omezit rezonance a korigovat otáčky na principu setrvačníku - které spousta výrobců používá s menšími obměnami stále (třeba švýcarská Nagra).

V CEC to máme všechno hezky pohromadě, protože si práci mezi sebou rozděluje vibrace pohlcující pryžový řemínek a rezonance omezující keramický clamp, kterým musíte před přehráváním disk zatížit. Při manipulaci s clampem je třeba dávat pozor, protože je značně těžký a upuštěn z metrové výšky dělá nepěkné rýpance do dřevěných podlah, o skleněných policích ani nemluvě.

Celá mechanika CEC TL-51XR je umístěna na kovovém odlitku, který je rovněž antivibračně oddělen od zbytku šasi, a samotné šasi je sendvičem plechu a spojovací tlumící hmoty. Celkově je TL-51XR tedy nadprůměrně mechanicky zatlumený přístroj, což rozhodně není na škodu.

Pochopitelně se naskýtá otázka, co dělat, když řemínek praskne nebo se opotřebí. Výrobce garantuje průměrnou životnost hnacího řemínku 5 let, potom jej doporučuje vyměnit - operace není nijak složitá, zvládne to i laik, a nebude vás stát víc než cirka 20 EUR. O CEC přehrávače je prostě potřeba čas od času pečovat stejně, jako to dělají milovníci vinylu u svých gramofonů nebo vyznavači elektronek u svých zesilovačů.

Za daty je potřeba zavírat vrátka…
Nemám v audiu příliš rád výstřednosti: je jasné, že přístroj kromě ucha musí potěšit i oko, ale jen do té míry, aby se z něj nestala samoúčelná designová kreace. CEC se mi strefil do vkusu - vzhled 10kg přehrávače bych neváhal označit za konzervativně krásný. Kromě stříbrné jej můžete mít i v černé, ale ať už je barva panelů jakákoli, vidíte hned na první pohled, že máte tu čest s Přehrávačem s velkým „P“.

Jednoduchý čelní panel s šesti nízkozdvihovými tlačítky, kterými je možné ovládat základní funkce (o moc víc jich nepotřebujete a kdyby přece jen, dostanete k přístroji dálkový ovladač), a v této kategorii nevídaná konektivita panelu zadního musí potěšit každého audiofila. Skvělou zprávou je, že kromě nesymetrických RCA má TL-51XR i symetrické XLR výstupy, které skutečně odrážejí oddělenou vnitřní topologii přehrávače - každý kanál má jako součást výstupní symetrické části svůj vlastní převodník (Burr-Brown PCM1796). Před konverzí je signál upsamplován na 24bit/192Hz, od čehož si výrobce slibuje zlepšení odstupových hodnot (manuál udává o 10dB lepší odstup signálu od šumu), lepší linearitu a nižší zkreslení.

Kromě RCA a XLR CEC TL-51XR nabízí pochopitelně i digitální výstupy (koaxiální, optický a AES/EBU), komunikační sběrnici SupeLink a odpojitelnou síťovou šňůru. Nezbývá opět konstatovat, že přístroj je vybaven opravdu účelně, takže bylo radost s ním pracovat v různých sestavách a nebyl jsem v kombinacích nijak omezen.

Jediným omezujícím prvkem, i když jen malounko, je nutnost vkládat CD disky shora, po odšoupnutí posuvných dvířek. Přehrávač tedy nelze umístit doprostřed racku nebo zabudovat do police a je potřeba si nad ním nechat dostatek místa - nezapomeňte, že kromě disku musíte ještě na středový trn nasunout keramický clamp! Naopak zapomeňte na to, že se budete kochat pohledem na roztočený stříbrný kotouček: přehrávač uvedete do pohotovostního režimu až zašoupnutím dvířek, kdy se disk roztočí a optika načte data.

Digitální gramofon?
Tak trochu. V první řadě si s TL-51XR dost vyhrajete - už vkládání a vyjímání clampu, tichý chod mechaniky a šoupání s dvířky je malým rituálem, který tento přístroj odlišuje od nevycválaných ´počítačových´ šuplíků, které se dnes do CD přehrávačů houfně montují. Druhým prvkem, který CEC ke zvuku analogu přibližuje, je jeho zvukový projev.

CEC TL-51XR jsem poslouchal po dobu několika týdnů v rozmanitých sestavách; většina mých poznatků se vztahuje k té polopermanentní (zesilovače Bel Canto a repro Revel Ultima Studio2), kterou jsem popsal při testu síťového zdroje Accuphase PS-510. Polopermanentní proto, že vyjma reprosoustav a kabelů, které považuji za svou konečnou na mnoho dalších let, jsem stále v procesu hledání vhodného zesilovače a zdrojových komponentů. I proto mě život s TL-51XR bavil, a i když se přehrávač nenachází v cenové hladině mého zájmu (ne, že bych byl nechutně bohatý, ale přece jen si říkám, že je lepší našetřit a posunout laťku kam až to půjde), vůbec by mi nevadilo jej doma mít déle. Ba právě naopak, svou analogovostí mi zpříjemňoval poslech všeho, co se do něj vložilo.

Pokud bych měl TL-51XR charakterizovat několika slovy, tak by to bylo hřejivý, hladivý, přirozený a nedigitální. Bylo by pošetilé se domnívat, že za tento zvukový charakter může onen pryžový řemínek, pohánějící mechaniku - důvodem takového ladění bude nejspíš zkušenost konstrukčního týmu CEC, zejména z doby, kdy byl CEC jedním ze stěžejních dodavatelů firem jako Oracle a SME (máte-li gramo od některé z těchto značek, tak se schválně podívejte, nenajdete-li logo CEC na jeho motoru nebo ložiskových pouzdrech). Když všechno běží hladce, je hladký i zvuk.

Vezměme si třeba v prosinci 2009 vydanou kompilaci The Very Best of Enya (Reprise, 521819-2, mastering Dick Beetham). I když Enya není přesně můj šálek čaje, je tento průřez její kariérou docela povedený, jinými slovy, skladby, které na albu jsou, jsou opravdu ty ´very best´. Zvukově to také jde - komprese je sice všudepřítomná, ale vzhledem k typu muziky, kterou Enya dělá, to až tak moc neubližuje.

C.E.C. je svým projevem pro toto dílko ideálním průvodcem: bohatá nasycenost středového pásma syntezátorovým linkám náramně svědčí, máme je tu prezentované s teplou hřejivostí, hýřicí barevnými odstíny, v kaskádách se přelévající zleva doprava, zepředu dozadu a zase zpátky. Skladby jako je Aldebaran (DR9) jsou přes TL-51XR prostě nádherné - jiné slovo mě nenapadá. Harmonická bohatost témbrů použité instrumentace mě spolu s neomezeně expandujícím prostorem dostala až do stavu jakési povznesenosti a nesmírné pokory - sice jsem to nikdy nezažil (a ani nejspíš nezažiji) na vlastní kůži, ale takovéto nebo podobné pocity musí zažívat člověk pomalu rotující ve hvězdné temnotě vesmíru, zcela pohlcený obrovským nekonečným prostorem, servírujícím mu nepředstavitelné vizuální zážitky. Enya je přes CEC prostě až extaticky dokonalá. V režimu REPEAT jsem se úplně zapomněl a poslouchal jsem Aldebaran dobrých pětatřicet minut (skladba má cca 3 minuty).

TL-51XR je nesmírně muzikální přístroj, který má dar oprostit hudbu ze stříbrných CD kotoučků od typických digitálních artefaktů (míněno artefaktů přehrávačů této a nižší třídy), jako jsou problémy s prostorem či jeho ambiencí, zrnem na výškách, nezáživné a jednorozměrné středové pásmo nebo chybějící bas. Tohle všechno CEC odzívá. Navíc do toho přinese um drobnokresby a organické celistvosti.

Tato pozornost k detailu a schopnost věrně reprodukovat lidský hlas je vůbec silnou stránkou TL-51XR, proto nepřekvapí, že si CEC skvěle poradil i s bonusovým trackem Oíche Chiuín (DR10), což je variace na tradiční vánoční chorál, bežně se vyskytující kolem nás pod názvy Silent Night neboli Tichá noc. Mnohahlasý sbor je reprodukován přesvědčivě nejen jako celek, ale TL-51XR si umí poradit s jemným rozlišením jednotlivých hlasů, a to nejen z pohledu barev, ale i z pohledu prostoru. Členové chorálu nám nesplývají do nepřehledného chumlu, ale zůstávají individuálními součástmi většího celku. CEC nám prostě vytáhne jednotlivé detaily, ale potom je zase hezky pospojuje a propojí je s celkem, takže máte pocit naprosté zvukové přirozenosti. Kromě vokálů je zajmavý například zvuk zvonu na značce 3´30, který přehrávač vytáhl do popředí tak nenápadně, že jsem drahnou dobu přemýšlel, co vlastně slyším na této nahrávce jinak, než u konkurence. Tím se dostávám k porovnání se soupeři.

Konkurence...
Je fakt, že díky svému umění CEC TL-51XR na příliš mnoho konkurentů ve své cenové kategorii nenaráží. Jediná oblast, která mu příliš nesedí, je kontrola a přesnost basů. Elektrická basa v Early One Morning Johnny Lee Hookera (Jealous, Virgin, 7243 8 41763 27, DR 11) má sice správnou váhu a objemové zastoupení, chybí jí však větší prokreslení. V důsledku pak začnete oproti lepším přístrojům postrádat ´basovou rychlost´, tranzientní přesnost a atak.

Situace se zlepší, budete-li TL-51XR provozovat v symetrickém módu, tedy propojeném přes XLR výstupy. Nejspíš je to dáno duální konstrukcí přehrávače - v symetrice se nám bas zpřesní, ztratí něco ze své zastřenosti a CEC si polepší i dynamicky - hudba má větší šťávu. Je fakt, že po tomto objevu se mi už TL-51XR přes RCA poslouchat ani nechtělo.

Pojďme ale zpátky ke konkurenci. I přes zmíněný nedostatek nečiní přehrávači problém převálcovat kdeco. Zajímavé je třeba srovnání s Meridianem G-06, který je mu charakterem zvuku nejpodobnější. CEC je o něco lepší v detailu, který umí nenáslině z nahrávek vytáhnout a v čistotě nejvyšších frekvencí, prostých jakéhokoli digitálního jasu. Opačně, Meridian poskytne lepší basový fundament a zvukový obraz, který je robustnější, malovaný širším štětcem. Jde však spíš o nuance, podobně jako rozdíl v symetrickém a nesymetrickém propojení.

Cenově příbuzným konkurentem je Bryston BCD-1. Ten je opak TL-51XR - pokud nazveme CEC digitálním gramofonem, tak Bryston je pořád, i když velmi dobrým, digitálním digitálem. Na můj vkus je posunut už příliš do ´audiofilna´: za jeho obrovskou rozlišující schopností se skrývá riziko překročení onoho prahu, kdy hudba přestává být hudbou, ale pouze zvukem.

Při přímém porovnání s TL-51XR se zdá být hned vymalováno - Bryston je rychlejší, jiskrnější, hrne na posluchače ještě více detailu a CEC vedle něj zní mdle a nezajímavě. Po hodině poslechu se ale karty obracejí - surrealismus BCD-1 přestává být atraktivní a automaticky dávám přednost realismu TL-51XR. Karty de mohou de facto obrátit ještě rychleji, a to v případě, že posloucháte klasiku, jazz, folk nebo jiné akustické žánry - potom je naprosto zřejmé, proč má CEC blíže k analogu a Bryston k digitálu: struny smyčce, hedvábně hladké a texturálně a harmonicky bohaté (TL-51XR) se nám změní ve struny drátěné, pedantsky precizní, pochopitelně i dynamicky excelující (BCD-1). Aby nebyla mýlka, toto není kritika Brystonu, který jsme tu loni chválili a který i nadále zůstává velmi povedeným CD přehrávačem. Chci tím jen říci, že TL-51XR je blíž k hudbě, a to je podle mně správnější cesta.

Nenechte se zmást...
Ti, kdo se specializují na klasiku a akustické žánry se na to, aby si kupovali čistý CD přehrávač, stejně vykašlou, a mají-li do kapsy hlouběji, doporučuji obrátit pozornost k výbornému SACD přístroji od Sony, XA5400ES. Pro ostatní může TL-51XR představovat senzační alternativu. Při ceně okolo 2000 EUR (pozn.red.: v Česku, pokud je nám známo, v současné době zastoupení nemá) jde o velmi dobrou koupi.

Hlavně se nenechejte zmást jeho nenápadností. Žena, která vzbuzuje pozornost, nemusí být vždy tou nejlepší volbou k dlouhodobému vztahu. TL-51XR pozornost nevzbuzuje, ale po několika týdnech z něj budete nadšeni. Rock má přes CEC říz, orchestry znějí majestátně a jazzové ansámbly intimně - co víc si přát?

V úvodu jsem napsal, že se přehrávač nenachází v cenové hladině mého zájmu. Nicméně mě zvuková filozofie CEC natolik zaujala, že mi bylo přislíbena možnost prozkoumat jejich vlajkovou loď, CD transport CEC TL-0X (na obrázku), kde je celá mechanika pružně zavěšena na třech pilotech a zdroj odsunut do samostatné krabice. A na to se opravdu těším...

© Audiodrom, II.2010

PODPOŘTE, PROSÍM, KAMPANĚ ZA NÁVRAT DYNAMIKY DO HUDEBNÍCH NAHRÁVEK. PRO VÍCE INFORMACÍ KLIKNĚTE SEM, NEBO NAVŠTIVTE ODKAZY UVEDENÉ NÍŽE. DĚKUJEME.

PLEASURIZE MUSIC FOUNDATION
TURN ME UP! INITIATIVE