"Buďme sami k sobě upřímní. Od dob rock´n rollu a The Beatles se toho v rockové muzice zase až tak moc revolučního nestalo a v její tvrdé odnoži už vůbec ne. Hard rockový koktejl přebustrovanými těžkotonážními riffy zahustili Black Sabbath, šílející fanoušky svou show na stadiony dostali Kiss, adrenalin do žil nám napumpovala Metallica a jinak...to jsou už dlouho jen více či méně úspěšné variace na jedno téma..."
VAN CANTO
JEN ŽÁDNÉ KYTARY, PROSÍM
a ca·pel·la
A cappella označuje vokální ´hudbu´ nebo zpěv bez doprovodu hudebních nástrojů. A cappella znamená v italštině jako v kapli - bylo tomu tak proto, že v raném a vrcholném středověku nebylo možné používat v rámci církevní hudby hudební nástroje…
heav·y met·al
Heavy metal je odnož rockové hudby…se silnými kořeny v bluesrocku a prychedelickém rocku, která je charakterizována valivým a masívním zvukem, silně amplifikovanými kytarami s vysokou mírou dodaného zkreslení, energickými kytarovými sóly a divokými bicími…
Zatímco ve středověku museli hudební géniové improvizovat a obejít se jen s lidským hlasem jako jediným zdrojem zvuku, moderní svět disponuje nepřebernými možnostmi jak tón či zvuk vyloudit, zpracovat a interpretovat. Zatímco ve zmíněných kaplích byli k slyšení zejména hlasově výjimečně disponovaní jedinci, na současných hudebních pódiích je tomu právě naopak – jen výjimečně je možné slyšet alespoň trochu výrazné pěvecké osobnosti a víc se spoléhá na instrumentaci, aranže a omáčku okolo, než na vokální dispozice interpreta.
Duchovní vícehlas nemá až tak moc daleko k tomu, co dělají nebo dělaly seskupení jako The Hilliard Ensemble, The Manhattan Transfer, Take 6, The Persuasions, Flying Pickets nebo třeba náš 4TET. Co s tím však má do činění žánr, kde si bez pořádně rozpálených kytar doslova ani ´nebrknete´?
Rakkatakka!
Představte si metalovou kapelu, jejíž muzika je komponovaná pro pět doprovodných hlasů, dva sólové hlasy a jednoho bubeníka. Žádné kytary, žádná basa…nic. Všechny instrumenty, které v tvrdé rockové hudbě normálně najdete, jsou imitovány lidskými hlasy. Že to nejde? Ale jde, a navíc s naprosto senzačním výsledkem.
Začalo to nevinným videem písničky The Mission, natočeným v roce 2006 pro zábavu. Když dva měsíce poté mělo video na You Tube registrovaných 100,000 shlédnutí, začalo jít do tuhého. Dnes má seskupení Van Canto na svém kontě už tři desky, z nichž ta poslední, Tribe of Force, představuje již hodně dopilovanou verzi původní značně inovativní myšlenky, se kterou pětice muzikantů nesla před několika lety svoji kůži na trh s debutovým albem A Storm To Come.
Co vlastně tedy můžete očekávat? Tak v prvé řadě tzv. rakkatakka tandem Stefan Schmidt a Ross Thompson, který dokáže vyluzovat kytarové riffy s takovou kadenci, že člověk nejprve pět minut zírá s otevřenou pusou, než pochopí, že se mu to opravdu nezdá. Stefan už předtím hrál ve vlastní metalové kapele, takže zkušenosti s psaním měl, nicméně když kolem sebe shromažďoval ostatní vokalisty, včetně basového motoru Ingo Sterzingera, neměl ještě nejmenší tušení, kam se to celé bude ubírat:
„Věděli jsme, že chceme dělat něco vokálně orientovaného, ale rozhodně to nemělo být ve stylu a capella. V průběhu zkoušek jsme si ale uvědomili, že je to ohromně zábavné a koncem roku 2006 bylo víceméně jasné, kde bude budoucí těžiště kapely.“
Proč být jednou ze stovek metalových kapel, když můžete být unikát? Z původního instrumentálního záměru tak zůstal vlastně jen bubeník Bastian (mimochodem hodně dobrý bubeník) a partu doplnila Inge Scharf, pěvecky ne nepodobná ikoně Tarje Turunen (ex-Nightwish).
