"Je to nejlepší současný CD přehrávač do 100 tisíc? Těžko říci, najdeme zde již vícero povedených kousků. Je ale pravdou, že Ayre cx-7e je přístroj nadmíru povedený a měl by být povinně zařazen do každého výběrového řízení na CD přehrávač v této kategorii..."
Nenápadný šampión…
Čankišou - Densé Ju a hudba lidu Čanki
Na levé straně nastoupí basa s plným, kulatým zvukovým tělem, aby se k ní vzápětí připojilo didgeridoo a tabla. Rytmus určí energicky hraný kopák, který se objeví cca o dva metry dále za didgeridoo, které se sebou smýkne na stranu a je nahrazeno zpěvákem, který na nás začne (pochopitelně v jazyce lidu Čanki, kterému kromě zpěváka nerozumí vůbec nikdo) chrlit hudební příběh. Průběžně se připojují další a další nástroje, rytmika šlape s velkou intenzitou, zvuk se neslévá a zůstává stále čitelný a má výborný basový základ.
Tak takhle nějak se dá popsat to, co se děje v průběhu úvodní skladby Na Na z alba Densé Ju brněnské kapely Čankišou. Čtvrtá v pořadí je titulní Densé Ju - hlavní melodická linka pískaná jen tak na ústa s perfektní lokalizace včetně vzduchu slyšitelně proudícího sešpulenými rty. Ve sborově zpívaném refrénu neslyšíme jen jakýsi „multihlas“, ale jednotlivé hlasy pocházející od živých muzikantů, na které lze ukázat prstem. Zpěvák zpívá další sloku pevně ukotvený přesně uprostřed mezi reproduktory, ani o píď vychýlen z osy. Tikor předznamenává krásně barevný hlas akordeonu později přitvrzený basou a didgeridoo, mihne se i akustická kytara a saxofon, perkusí a bubínků nepočítaně. Jakési plechové drnkadlo ve skladbě Sazzi zní až neskutečně plechově a nikdo si ho nemůže splést s ničím obvyklým, jako je kytara či banjo. Živá, v klubu nahraná Kukaradža, začíná skandováním publika „…ještě jednu, ještě jednu…“ a bouřící dav kašle na rozměry vaší poslechové místnosti a roztahuje se daleko na strany i do hloubky.
Slayer - Decade of Aggression (American Recordings 926748-L)
Záznam z koncertních šňůr z počátku devadesátých let, kdy byla kapela po úspěšných South of Heaven a Season in The Abyss na vrcholu. Energie a živočišnost v prémiovém balení, jedno z nejlepších živých alb žánru. Disk číslo 2 je pořízen ve Wembley Areně v Londýně a Orange Pavilionu v San Bernardu v Kalifornii. I přes snahu zvukařů nemáte problém identifikovat, odkud který záznam pochází. Syrovost kytar Hallowed Point, zběsilost vyjících sól Captor of Sin a frázovaný projev Toma Arrayi v Black Magic, který vyštěkává do mikrofonu poselství o zkáze civilizace. Agrese přehraná s přehledem a výborným rozlišením.
Doug Mac Leod - You Can´t Take My Blues (Audioquest AQ1041)
V titulní písni akustická basa hraná prsty, ještě lépe artikulovaná na Papa John, kde se přidají i malé housle. Není problém sledovat, jak se nástroj v rukou Heather Hardy pohybuje v prostoru. Bluesová session pořízená čistě analogově na rekordér ATR-100 a pásky 3M, to je All I Had Was The Blues. Jižanské blues, transparentní, s přesně zaříznutou kytarou a strunami vibrujícími ve vzduchu studia. Poklepávání na tělo kytary vyluzuje ten správný dutě dřevěný tón s typickou barvou zvuku. Když nahradí akustickou basu basa elektrická, je to slyšet, jako na Things´ll Be Better You´ll See. Razance, s jakou zajíždí Doug Mac Leod do strun nemá chybu.
Myslím, že po tomto úvodu je jasné, že k tradičním skříňkám Accuphase E-210A a Dynaudio Contour 1.1, pospojovaných kabely OCOS bylo skrze stužky Nordost SPM Reference připojeno něco velmi zajímavého. A to něco nese logo Ayre a má to číslo cx-7e.
Je nejlepší?
Zvuk, který CD přehrávač Ayre cx-7e předkládá, je možno charakterizovat asi takto: detailní, živý, razantní, fyzicky plný, dynamický, vyvážený, velmi muzikální, se sklonem zvýraznit přednosti a potlačit nedostatky nahrávky, přesný a čistý. Basová artikulace není absolutní, ale v dané kategorii senzační.
Scéna se jeví jako: široká, hluboká, otevřená, vrstvená, s dostatkem „vzduchu“, se sklonem mírně předsouvat zvukové dění směrem k posluchači - toto vyúsťuje v nepatrnou předozadní komprimaci. Prostor je ale velmi živý.
Je to nejlepší současný CD přehrávač do 100 tisíc? Těžko říci, najdeme zde již vícero povedených kousků, svoje by k tomu jistě řekli pánové Meridian a Linn, nepochybně by si přisadil i Electrocompaniet nebo Naim. To jen tak namátkou. Je ale pravdou, že Ayre cx-7e je přístroj nadmíru povedený a měl by být povinně zařazen do každého výběrového řízení na CD přehrávač v této kategorii.
Téměř prázdná krabice, co hraje jak o život…
Obrázek nejlépe popisuje co najdeme uvnitř. Není toho mnoho - kromě dvou solidně dimenzovaných transformátorů, jednoduché DVD-ROM mechaniky (převzaté od Teac) a logiky displeje je to už jen základní deska spojů, která je oboustranně pokryta elektrosoučástkami. Digitální filtrace probíhá ve dvou úrovních - první má na starosti převodník Burr-Brown DF1706 (24bit/192kHz), který má na starosti upsampling a operuje ve dvou módech. Tyto módy jsou přepínatelné na zadním panelu přehrávače. Režim nazvaný „Listen“ by měl dávat větší přesnost filtrace v časové doméně, algoritmus režimu „Measure“ se řídí frekvencí. Nečekejte od přepínače žádné dramatické změny ve zvuku - v průběhu testování mi nepřipadal rozdíl zásadní. V pozici Listen se zdálo, že přehrávač zacházel s hudbou o něco lépe, s větším citm pro detail, ale mohlo to být spíše způsobeno psychoakustikou, takže můžete experimentovat. Druhý filtr (rovněž Burr-Brown, tentokrát PCM1738) převzorkovává data na 1,4112MHz (!). Vzorky jsou tedy snímány tak hustě, že rekonstrukce signálu je velmi jemně odstupňovaná.
Desítku kilogramů vážící cx-7e vypadá velmi střízlivě a na můj vkus až příliš obyčejně. Co zaujme je velký displej s modrými segmenty a stejně velkými číslicemi, čitelný i z větší vzdálenosti a v případě potřeby zcela vypnutelný. Čelní panel je ve dvou odstínech kartáčovaného hliníku a najdete na něm základní sadu ovládacích tlačítek - zbytek funkcí je přístupný ze standardního dálkového ovladače.
Pohled zezadu odhalí symetrické a nesymetrické výstupy (XLR a RCA), zmíněný přepínač digitální filtrace, vypínač digitálního výstupu (AES/EBU) a IEC zástrčku síťového kabelu.
Celkově jde tedy o velice střízlivě řešený přístroj, který, ač nemá vnitřnosti našlapány elektronikou ani se nehonosí nablýskaným vzhledem, dokáže zahrát. Máte-li po ruce 90 tisíc, určitě si jej poslechněte - je hodně pravděpodobné, že si ho odnesete domů…
Kontakt: Studio Ego, Praha
© Copyright - obrazový materiál i text: Audiodrom
