"Po měsíčním soužití s Yamahou je možno shrnout její projev do jediné věty: hraje přesně tak jak vypadá a kolik stojí. A vzhledem k tomu, že za každý z přístrojů zaplatíte plus minus 40 tisíc korun, je to vlastně i pochvala...."
Elegantní SACD…
“Jen Yamaha si může dovolit vyvíjet výjimečné přístroje, protože je sama výjimečná. “
Tohle je poměrně silné tvrzení, ale ne neobvyklé. Obdobných sebevědomých sloganů najdeme v hifi spousty. V některých případech však jde bohužel jen o nenaplněné přání. Yamaha ale bezesporu výjimečná společnost je - kdo jiný má ve svém portfoliu světově proslulé hudební nástroje (od roku 1887!), neméně ceněnou značku motocyklů, široké portfolio audio a video komponentů (první gramofon spatřil světlo světa už v roce 1954), výrobu mikroprocesorů, divizi zabývající se návrhy koncertních sálů a celosvětově působící hudební školu? Platí ta „výjimečnost“ ale i v hifi?
Yamaha, červené víno a dobrá kniha…
Na poli domácí zábavy se Yamaha postupně vypracovala na jednu z čelních příček a zejména AV receivery a další prvky domácího kina této značky jsou sázkou na jistotu. V klasickém stereu (kromě špičkových tape decků) to již tak jednoznačné není a nedá se říci, že by z výrobních linek firmy v minulosti sjel přístroj, který by nějak významně zasáhl audiofilní veřejnost. Ambice si na to dělá nová řada komponentů pod společným názvem S2000, která by měla být top modelovou řadou. Zde si neodpustím citovat větu, která je k nalezení na internetových stránkách firmy Yamaha: „Mnoho přátel dobré hudby se se slzou v oku ohlíží zpět do stereo éry, kdy zesilovače měly pouze dva kanály a poslech černých desek byl večerním rituálem, stejně jako sklenka červeného vína nebo dobrá kniha.“ Co dodat více?
Integrovaný zesilovač A-S2000
Prvním pánem na holení je integrovaný silič. Zcela v duchu nostalgického tvrzení, kterým končil předchozí odstavec, je přístroj nádherným designovým ohlédnutím za 70. léty minulého století. Po dlouhé době máme opět možnost obdivovat chladivou přesnost soustružených aluminiových knoflíků, kouzlo páčkových přepínačů nebo estetiku dřevěných bočnic. Při celkové hmotnosti 22kg (ano, čtete dobře) je zesilovač ukázkou toho, o co nás na zpracování komponentů šidí většina výrobců, highendové nevyjímaje.
Čelní panel zesilovače nám umožní připojení sluchátek se sympatickou variabilitou v hlasitosti od -6 do +12dB a velmi užitečné přepínání mezi připojenými reprosoustavami (na zesilovač lze nezávisle připojit dva páry 8? reprosoustav, popřípadě využít bi-wiring ovládaný rovněž z čelního panelu). Nenápadné knoflíky korekcí mají rovněž velmi sympatickou vlastnost - v poloze 0 jsou korekční obvody vyřazeny a nezatěžují tak signálovou cestu. Přepínačem mezi některým ze 7 vstupů můžeme mj. volit i mezi symetrickým a nesymetrickým připojením zdroje. Další nezbytnosti není třeba popisovat, jelikož je nalezneme na každém pořádném zesilovači. Do 4? dodá Yamaha 2x150W, do 8? zátěže o 60W méně.
Zadní panel odráží již popisovanou funkčnost, všechno hezky logicky uspořádané, posluchač má volnost při připojování reprosoustav, volbě RCA či XLR, hračičkové mohou využít MAIN IN/PRE OUT nebo si zaexperimentovat s kvalitnějším síťovým kabelem. Dva páry šroubovacích terminálů ochotně pojmou odizolovaný vodič, banánky či kabelová oka.
Vnitřní udělávka je rovněž velmi solidní. Signálové cesty jsou řešeny plně symetricky - Yamaha tvrdí, že symetrika zpracování signálu je zachována od vstupu až po výstup a celková koncepce je tak mezi zesilovači ojedinělá. Mohutně dimenzované zdroje jsou odstíněné a skříň skrývá i pár masivních chladičů. Když vezmeme pilu a přístroj podélně rozřízneme, dostaneme dvě prakticky totožné poloviny. Jedinou vadou na kráse je značné množství propojovacích káblíků z nichž některé nejsou vedeny zrovna moc povedeně.
SACD přehrávač Yamaha CD-S2000
Přehrávač je v dané cenové kategorii bezesporu úchvatné dílo, které vytváří s A-S2000 působivý celek. Při prvním pohledu vás může poplést a vydávat se za některý z esoterických Teaců - podobnost se zde nezapře. Čistě a minimalisticky pojatý čelní panel nabídne základní funkce včetně firemní speciality Pure Direct, která vyřadí z činnosti digitální výstupy a vypne elektroniku displeje - elegantní a jednoduché.
Přes dřevěné bočnice se dostaneme dozadu, kde potěší existence symetriky (XLR) i obou digitálních výstupů (optika a koax). I u přehrávače je síťová šňůra odpojitelná.
Kromě standardního CD formátu si CD-S2000 poradí s SACD, WMA a MP3. Vnitřek je opět ukázkou důkladnosti. I zde je v obou doménách signál zpracováván odděleně a plně symetricky, napájení digitální (D/A převodníky Burr Brown PCM 1792, standardní vzorkovací frekvence bez upsamplingu) a analogové části mají na starosti oddělené zdroje, mechanika i zdroje jsou částečně odstíněny a šasi je zpevněno vnitřními výztuhami. Podobně jako zesilovač i přehrávač se může pochlubit značnou hmotností - svými 15kg patří ve své kategorii mezi těžkotonážníky. Napomáhá to pochopitelně snížení vibrací šasi. Dalším prvkem, kterému konstruktéři věnovali pozornost, jsou nožičky. Nejenže jsou výškově stavitelné, takže si můžete pohrát s vyvážením na nerovné podložce, ale navíc se skládají ze dvou segmentů, navzájem magneticky spojených. Standardně tak můžete mít klasické nožičky (abyste si nepoškrábali drahocenný nábytek), nebo po sejmutí spodního segmentu postavit přehrávač na hroty. Opět příklad chytrého a jednoduchého řešení.
Bodový displej je ve všech režimech dostatečně informativní, jeho jas lze nastavit ve čtyřech úrovních, popřípadě jej lze zcela vypnout (zmíněná funkce Pure Direct). Vliv Pure Direct je však spíše pro klidné svědomí, při praktickém provozu jsou rozdíly opravdu jen minimální a postřehnutelné pouze při velmi soustředěném poslechu. Za zmínku slouží i tenký šuplík mechaniky, který vyjíždí rychle a tiše a překvapí hliníkem, v této kategorii nevídaným. Uvnitř pochopitelně převezmou úlohu hliníku plasty, ale snaha se cení, audiodrom tleská. Jak CD tak zesilovač lze ovládat dálkově - ovládání je intuitivní a na rozdíl od většiny konkurence perfektně přehledné.
To, co nás zajímá…
Bylo by škoda od sebe tyto dva krasavce trhat, po většinu testování byly tedy zapojeni spolu pěkně v páru. K propojení sloužil symetrický Cardas Cross spolu s nesymetrickým Nordost SPM Reference a objevily se i další kabely, které byly výše uvedenými hbitě odstřeleny, takže se s nimi již dále neexperimentovalo. Od zesilovače k reprosoustavám vedly dráty různé, od opravdových a nefalšovaných drátů (měděná repro dvojlinka Made in Bauhaus) přes oblíbené OCOS a Nordost Flatline až po jakési velmi tlusté hadice exotické konstrukce, které máme rovněž velmi rádi a které přišly v dřevěném kufříku s nápisem Monster Sigma Retro. Reprosoustavami byly nejprve monitory Contour 1.1 a posléze i plnohodnotnější i když ne tak dobré B&W 703DM.
Po měsíčním soužití s Yamahou je možno shrnout její projev do jediné věty: hraje přesně tak jak vypadá a kolik stojí. A vzhledem k tomu, že za každý z přístrojů zaplatíte plus minus 40 tisíc korun, je to vlastně i pochvala. V prvé řadě je zde cítit poměrně značný výkon zesilovače, který bez problémů dokázal rozehrát i malá hladová Dynaudia a vyždímal z nich dynamický a bohatý zvuk. Prostě celková kontrola nad signálem je výborná. Zejména zesilovač je laděn pro příznivce hudby nikoli pro zarputilého audiofila a subjektivně jsem měl pocit, že okraje pásma jsou mírně zdůrazněné. Projevuje se to působivě zahraným spodkem - basy vystupují razantně, pevně, jdou tak hluboko jak jen reprosoustavy dovolí. Basový reproduktor je zesilovačem sevřen jak do kleští a Yamaha mu nedovolí žádné nezbednosti. Basová kytara nebo třeba cello naplní poslechovou místnost a ani v případě forte symfonického tělesa při reprodukci klasiky (zde zastoupené dramatickými Mussorgského Obrázky z výstavy) nemá sestava problém. Výšky jsou čisté a i přes mírné zdůraznění nepřekračují hranici, kdy by mohly začít obtěžovat. Středové pásmo nevykazuje vážnější nedostatky, možná jen by prospěla větší teplost v podání lidských hlasů - Yamaha si zde zachovává menší odstup, celkový charakter reprodukce je spíše směřován k čistotě, transparenci a přesnosti než k eufonické barevnosti, teplosti a dokonalému odstínění témbrů. To není pochvala ani kritika, to je jen konstatování a každý musí posoudit sám, jestli mu to tak vyhovuje nebo ne.
Hlavním nedostatkem nejspíš bude jakási přílišná sebekontrola, či jak to nazvat. Hudba jakoby nedokázala být strhující, chybí kousíček energie, pocitu že jste „při tom“. Všechno je jakoby lehce svázané. V tomto ohledu mi projev připomínal např. komponenty Primare. Vzbuzuje to zdání neutrality a jakési studiové chladnosti. Opět konstatuji, záleží čemu dáváte přednost. Rovněž se zde vyplatí pohrát si s nalezením vhodného propojovacího kabelu, barevnější Cardas se mi líbil nejvíce a dokázal potlačit výše zmíněné neduhy. Stejně tak reprodukce SACD disků byla o řád někde jinde a v tomto případě CD přehrávač exceloval. Bude-li vaší prioritou SACD, lze jen doporučit.
Promyšlenost a účelnost…
Celkově lze říci, že konstrukce obou přístrojů je velmi promyšlená, nesnaží se ohromit zbytečnostmi a naopak přináší řadu soužití zpříjemňujících detailů a technických vychytávek. I když zvukově nejde o to nejlepší v dané kategorii, jsou CD i zesilovač hodně povedené přístroje, které dohromady přinášejí to, oč tu v prvé řadě jde - dobrou muziku. Připadá mi, že větší část financí šla v tomto případě na mechanickou konstrukci a design než na extrémní obvodová řešení. Pokud se Yamaha rozhodne jít audiofilní cestou a pohraje si s elektronikou, mohla by v budoucnu hodně překvapit.
Kontakt:
© Copyright - obrazový materiál i text: Audiodrom
