"PD-D9 hraje ve firemním programu Pioneer podobnou roli, jako hrají přístroje KI Signature ve katalogu Marantz. Kvalitní přehrávač nižší třídy je konstrukčně dotažen na cenou limitované maximum a posunuje se tak vlastně výše...."
Legenda pokračuje…
Po několikaleté odmlce se vrátila zpět značka, v jejíchž konstrukčních dílnách spatřily světlo světa skvosty, které definovaly tvář věrného a ještě věrnějšího zvuku. Vzpomeňme si na legendy jako zesilovače A-400 a A-09, přehrávače PD-77, PD-95, PD-S904 a PD-06 nebo celou řadu přístrojů Elite. Značné množství těchto přístrojů stále koluje mezi audiofily a i v dnešní tvrdé highendové konkurenci bez problémů obstojí a mnohdy hravě odstřelí i několikanásobně dražší komponenty. Pioneer prostě uměl. A máme jej zpět.
Firma vycítila příležitost, kterou ji dal koncem devadesátých let rychle rostoucí trh s multimédii a vrhla celé své úsilí na pole zobrazovacích jednotek a displejů a elektroniku domácího kina. Jako obvykle i zde dosáhla dokonalosti a patří k technologické špičce planety. Těžko říci komu v Pioneeru se zastesklo po starých dobrých časech a dvoukanálovém zvuku, ale nejdůležitější byl výsledek - zčista jasna se v nabídkovém katalogu objevila nová řada G-Clef a s ní i hybridní SACD přehrávač PD-D6-J.
PD-D6-J
Přístroj je puristicky pojaté zařízení, které je určeno k přehrávání standardních CD, SACD a CD-R/RW. Jako bonus zvládá dekódování komprimovaných formátů MP3 a Windows Media Audio (WMA). Pioneer se rozhodl vsadit na jednoduchost a účelnost bez zbytečností, které navyšují náklady a to se odrazilo na velmi příznivé ceně, která začíná na necelých 13 tisících korunách. A co za tyto peníze tedy dostaneme?
Začněme velice osobitým designem, který nejvíce vynikne v kombinaci s ostatními přístroji řady G-Clef. Přední panel je hladký a přibližně v polovině se láme do efektní vlny. Pravé části dominuje šuplík s mechanikou Sony, levé monochromatický displej. Ovládání zde nalezneme jen to nejnutnější - můžeme vložit disk, stisknout Play a disk zastavit. To je vše. Zbytek funkcí je přístupných pouze přes jednotku dálkového ovládání, bez kterého se tedy nemáme šanci obejít. Pokud ho ztratíte, moc hudby si neužijete.
Celé šasi včetně silného čelního panelu v barvě antracitu je z poctivého hliníku a slouží svému účelu, tedy zamezení přenosu vibrací do nitra přístroje. Zadní panel nenabídne kromě zástrčky síťové šňůry, nesymetrických RCA konektorů a digitálního koaxiálního a optického výstupu nic zásadního. Máte-li od Pioneerů celý systém, můžete jednotlivé přístroje maximálně ještě spolu propojit datovou sběrnicí a využít společného ovládání.
Mašinka nese certifikát londýnských AIR Studios, kde nahrávají Paul McCartney, Robbie Williams, Bjork nebo třeba i Madonna. Také dobrá refrence.
Srdcem přehrávače jsou 192kHz/24bit převodníky Burr-Brown a pochopitelně i firemní obvod Legato Link Conversion. Pioneer přišel s vlastním patentem konverze dat v roce 1992. Velice zjednodušeně se dá říci, že vývojáři Pioneeru po analýze analogových desek došli k závěru, že šum, který analogový záznam obsahuje, je rovněž nositelem hudební informace a tedy že neoddělitelně patří k hudebnímu signálu, který tak má mnohem větší upotřebitelný frekvenční rozsah než se původně myslelo nebo bylo měřeno. Takže nelenili a tento šum zpětně přiřadili k slyšitelné frekvenci, aby se po patřičné konverzi stal nositelem dodatečných informací. Obvodů LLC existuje celá řada, aktuálně ve variantě Legato Pro. Pokud nechceme zatěžovat signálovou cestu, můžeme jej vypnout, stejně jako tlačítkem Pure Audio vyřadit z činnosti digitální výstupy a displej.
PD-D9
Novinka je velice podobná svému předchůdci. Vyznačuje se v zásadě třemi odlišnostmi, cenou (která se nám zdvojnásobila), použitým typem převodníků a konstrukcí šasi.
I Pioneer PD-D9 je celohliníková záležitost, konstruktéři si však více pohráli s tuhostí skříně - nyní základnu tvoří třívrstvý sendvič - takže i hmotnost přístroje proti PD-D6-J narostla na poctivých 10kg. Převodníky Burr-Brown byly nahrazeny dvěma paralelními Wolfson 192kHz/24bit. Skotská firma Wolfson Microelectronics o sobě dává stále více vědět a obdobnou topologii D/A konverze využívá i dobře hodnocený Arcam FMJ CD33. Pochopitelně ani zde nechybí Legato Link konverze.
PD-D9 tak hraje ve firemním programu podobnou roli, jako hrají přístroje KI Signature ve katalogu Marantz. Kvalitní přehrávač nižší třídy je konstrukčně dotažen na cenou limitované maximum.
Oba soukmenovci byly střídavě porovnávány s řadou CD přehrávačů. Jako přímá konkurence sloužili Denon DCD-1500AE a Cambridge Audio Azur 840C, které se +/- pohybují v obdobných cenových relacích k PD-D9, jako nepřímá konkurence se zúčastnil Ayre cx-7e, který se nepohybuje v obdobných cenových relacích. Předzesilovač a zesilovač Audio Research SP17 a SD135 a reprosoustavy Usher BE-10 Dancer poskytly stabilní zázemí pro ničím nerušený poslech, stejně jako kabeláž Nordost Valhalla.
Jemný a kultivovaný…
Pioneer PD-D6-J si vedl skvěle. Ani se mi nechtělo věřit, že poslouchám přehrávač za 12 tisíc. Skvělou nahrávku You Can Leave Your Hat On (Joe Cocker, Organic) přehrál velmi živě a realisticky. Bylo mi potěšením sledovat prostorovou scénu, kde kytary i hlasy byly snadno dosledovatelné a čisté . Nic se neslévalo, bylo možno rozlišovat postavení sboristek. Kytara zněla razantně, tóny měly příjemně kulaté tělo.
I Danse Macabre v podání Philharmonia Orchestra řízeného Charlesem Dutoitem (Decca, 425 021-2) naplnil poslechovou místnost krásnou hudbou.
Při přehození z PD-D6-J na PD-D9 byl pozorovatelný nárůst detailnosti, dynamiky a ambience. V již zmíněném Danse Macabre narostl prostor do hloubky včetně výborného předozadního odstupňování, v nahrávce přibyl „vzduch“, ruchy v orchestru doplnily hudbu o pocit přítomnosti, vše se ještě o něco víc zaostřilo. Pink Floyd (Learning to Fly, A Momentary Lapse of Reason) v téměř koncertní úrovni zněli jako...jako Pink Floyd v téměř koncertní úrovni, nebylo pozorovatelné jakékoli slévání zvuku nebo čitelnosti. SACD záznam pochopitelně přinesl další zlepšení prakticky ve všech ohledech, nejvíce je rozdíl patrný na textuře jednotlivých tónů, která je o poznání hladší.
Oba Pioneery mají společný rys, a tím je jemnost, s jakou s nahrávkami zacházejí. Tato jemnost je odrazem firemního Legato Link obvodu a je charakteristickou nejen pro zde testované přehrávače. Zvuková sofistikovanost nejlépe vyplynula na povrch srovnáním s Denonem DCD-1500AE. Ačkoli jsou si s PD-D9 jinak velmi podobni, Pioneer má vřelejší a bohatší zvukový charakter, který činí hudbu barevnější, více emocionálně strhující. Jde rovněž více do hloubky (nízké kmitočty) a dává tak nahrávkám solidní fundament. Denon jako by se nemohl vymanit z pout, zvuk je svázanější a má mírně prkennější charakter.
Ještě více se to projevilo při duelu s Cambridge Azur 840C. Angličan je (kupodivu) méně transparentní, prostorová scéna byla lehce předsunuta dopředu a její vrstvení nebylo tak zřetelné. I po dynamické stránce se zdál Cambridge komprimovanější.
Experimenty s obvodem Legato Link (zapnuto/vypnuto) nebyly příliš jednoznačné. Zdá se, že záleží na konkrétní nahrávce, čemu dáte přednost. Podle mě tato udělátka (myslím tím vypínatelnost filtrů a podobně) na seriózní audio techniku nepatří, svádějí pak ke zbytečnému laborování se zvukem namísto poslechu a vzbuzují spíše dojem (třeba u Sonyho), že si výrobce není moc jistý tím, co je správně. Ale to je věc názoru.
Vyšla nová hvězda...
Pioneeru se oba přehrávače povedly a zejména PD-D9 může rozčeřit stojaté vody přehrávačů okolo 30 tisíc korun. Tou cenou se zmást nenechejte, díky velkým sériím si může firma dovolit jít dolů - obdobný přístroj nesoucí logo některé z malosériových značek by stál mnohem víc. Škoda jen, že v přehrávačích není použita skvělá mechanika Stable Platter, ale třeba se jí v budoucnu přece jen znovu dočkáme. Po letech mlčení tak Pioneer opět vstoupil na stereo trh a ukázal, že umí. Vítej zpět.
Kontakt: Basys CS, Praha tel. +420 234 706 700, síť prodejen Basys v OD
© Copyright - Audiodrom
