"Zvukově BCD-1 nepatří k hudebním dirigentům typu Musical Fidelity nebo Meridian - nečekejte u něj rozmáchlost a barevnost projevu ani hluboký prostor - Bryston je fotograf, který svým všudypřítomným objektivem zachycuje realitu bez toho, aby se snažil o uměleckou licenci, aranžoval něco jinak než ve skutečnosti je nebo retušoval nedostatky..."
Preciznost ze země javorového listu…
Už skoro jedno desetiletí zuří válka vysokorozlišujících formátů a po zdánlivé počáteční převaze DVD-A, způsobené zejména severoamerickým trhem, se váhy naklonily na stranu SACD a DVD-A pomalu ale jistě vyklízí bojiště. Vítězem absolutním (prozatím) však zůstává ten, jehož šance vypadaly z počátku mizivě - standardní CD. A důkazem toho je i první zdrojový komponent od Brystonu, CD přehrávač BCD-1.
Jak už to bývá, bitvu rozhodl - naneštěstí - komerční trh a zejména hudební vydavatelství, která nemají zrovna moc důvodů k tomu, aby podporovala hrstku zanícených hifistů. Takže bude-li se muset CD bránit (a nic jiného mu nezbude), bude to obrana proti méně ´fyzickým´ formátům, jako jsou shluky dat distribuované po síti a v komprimované podobě uchovávané ve všem možném včetně telefonu.
Efektivní řešení může být jednoduché…
Bryston, podobně jako to udělala třeba Nagra, vzdává vlastně svou novinkou hold vítězi. Válku sice rozhodla komerce, ale přiznejme si to, CD ještě zdaleka nevypálilo svou poslední ránu a technická zlepšení je posouvají ke stále dokonalejšímu a dokonalejšímu zvuku. Pořád toho víme ještě relativně málo o vlivu mechanické, analogové nebo digitální části CD přehrávačů na výslednou reprodukci a ukazuje se, že současné technologie ještě nevyužily z teoretických možností ´red book´ formátu celý jeho potenciál. Důkazem mohou být třeba poslední povedené přístroje od Accuphase (DP-500, DP-600 a DP-700), již zmíněná Nagra (CDP, CDC a CDT), nebo třeba i Bryston. Všem těm, kdo právě nastražili uši - ne, nebudeme srovnávat BCD-1 s Accuphase ani s Nagrou, na to BCD-1 nestačí. Dobrou zprávou ale je, že za přijatelný peníz se dá pořídit přehrávač, který hraje velmi dobře.
Bryston, pojmenovaný po svých třech zakladatelích (pánové Bower, Rybb a Stoneborough), není snad třeba v našich končinách představovat. Firma z kanadského Ontaria se stala pojmem pro takřka nezničitelné zesilovače, které jsou postaveny spartánsky a stroze, ale o to víc se činí na poli zvukovém. Synonymem pro jejich jako skála pevný projev vždy byla brilance, rychlost a přesnost, a takový je i první a jediný firemní CD přehrávač Bryston BCD-1.
Jádrem přístroje jsou multibitové převodníky Crystal Semiconductor CS4398, naplno využívající možnosti delta-sigma procesingu - signál je nejprve převeden za 44,1kHz na 192 kHz, potom 128-násobně převzorkován a následně, než se dostane na výstup operačních zesilovačů, několikrát změněn. Indukovaný jiter je na minimálních hodnotách, za což patří pochvala synchronizačním CL obvodům a speciálně vybíranému oscilátoru.
Topologie napěťových cest vychází z osvědčených řešení, které firma používá v konstrukci svých zesilovačů, velkoryse řešeným zdrojem počínaje a pečlivým odstíněním a filtrací potenciálních interferencí a šumu konče. Místo integrovaných obvodů preferují u Brystonu diskrétní součástky, které mají podle jejích konstruktérů menší tolerance a vyšší stabilitu a jednotlivé parametry tak mohou být precizněji nastaveny. Samotná elektronika tak zabírá slabou třetinu vnitřku přehrávače a četnost použití jakýchkoli propojovacích vodičů je omezena pouze na připojení analogového zdroje napětí.
Efektivní řešení však nemusí být efektní…
Pohled do útrob přístroje je docela zklamáním pro ty, kdo hledají převratné technologie a typicky highendové prvky. Popravdě, působí trochu jako pohled do 15 let starého pětitisícového Technicse. Kromě již zmíněné skromné desky s elektronikou a transformátoru zde najdeme už jen jedinou věc, plastovou modifikovanou mechaniku Philips VAM1202/12 (vlastní modifikace Bryston spočívá v modifikaci obvodu čtecí optiky právě kvůli synchronizaci s převodníkem). Ani chod tohoto plastového ´zázraku´se nijak významně neodlišuje od mechanik hojně používaných v komerčních přístrojích . Bryston tak manifestuje čistě elektrický přístup, na rozdíl od třeba již zmíněné Nagry, která vsadila na mechanickou cestu (shodou okolností také od Philipsů).
Většinu vnitřku BCD-1 tak vlastně představuje vzduch a rozměry skříně jsou jen nutností pro rozměrové sladění se zbytkem produkce firmy. Ani hmotnost 8kg neohromí a jde na vrub solidně dimenzovanému zdroji. Nenajdeme zde ani žádnou měď jako u Marantze nebo sendvičové plotny a příčky jako u Accuphase. V Brystonu na tato klasická zaklínadla highend výrobců příliš nevěří a i to umožnilo stlačit cenu dolů na velice rozumných 60 tisíc.
Zelený bodový displej je poměrně malý nicméně dobře čitelný, je umístěný vlevo a jeho intenzitu si můžete upravit. Většina funkcí je přístupna pouze z dálkového ovladače, společného i pro případný předzesilovač nebo integrovaný zesilovač téže značky. Ovladač je kus aluminia, podobně jako celý čelní panel v typickém konzervativním stylu Bryston.
Na zadním panelu trůní podle očekávání kromě RCA cinchů i symetrika v podobě XLR konektorů, ale kromě toho i 12V sběrnice a PC zásuvka RS232C, sloužící pro případnou aktualizaci firemního software. Digitální výstupy (AES/EBU, Toslink a S/PDIF) jsou zde pravděpodobně spíše pro klid duše, neboť jak Bryston zdůrazňuje, značná pozornost byla při návrhu BCD-1 věnována eliminaci jitteru, čehož je mj. dosaženo precizním časovým sladěním vzorkovacích kmitočtů snímací optiky a převodníku. Proto použití jiné kombinace firma výrazně nedoporučuje. Abych pravdu řekl, nedokážu si představit, co by tím případný experimentátor získal, s ohledem na zcela standardní mechanickou a snímací část. Možnost by byla připojit BCD-1 na interní D/A převodník například firemního integrovaného kolegy B-100SST DA, ale ten používá shodné čipy, takže si nejspíš nepolepšíme.
Shrnuto a podtrženo, CD Bryston BCD-1 je seriózně postavený konzervativní komponent, který je na hony vzdálen highendovému luxusu a pravděpodobně neosloví ty zájemce, jejichž cílem je ohromit případnou návštěvu výjimečně vyhlížející audiotechnikou. V tomto ohledu zůstane náš audiofilský exhibicionismus neukojen. Zvukově jde ale o jinou kávu…
Digitální fotografie v podání Bryston…
Začneme hezky zostra prohlášením, že BCD-1 je překvapivým debutem Brystonu na poli zdrojových komponentů a bez problémů se umístí do první dvacítky nejlepších přehrávačů této planety v dané cenové hladině. A jak už v hifi nikoho nepřekvapí, odstřelí i některé mnohem dražší soupeře. Má to ale svá ´ale´, jak se dočtete dál.
Firemní zvuková škatulka se nezapře a tak máme co do činění s brilantním, rychlým a přesným přístrojem, který tahá a rekonstruuje bity informací uložené na stříbrných discích precizně, autoritativně a nemilosrdně. Žádný detail nezůstane ušetřen. S BCD-1 jsem měl možnost komunikovat ve dvou rozdílných systémech, kdy v jednom mu byl zesilovacím partnerem Accuphase E-210A, ve druhém jeho dělení soukmenovci B26/2BSST. Nesymetrickými propojovacími kabely byly v obou případech Nordost SPM Reference , v symetrické verzi posloužil Cardas Crosslink, který je navzdory své ceně jednou z velmi dobrých voleb pro propojení prakticky čehokoli a kabely Bryston. Poslouchalo se přes soustavy stojanové (Dynaudio Contour 1.1 a Totem Rainmaker) i sloupové (novinkové Infinity Classia C336, krátce JBL ES80), repro kabeláž začínala na OTM2 (neboli obyčejné tlusté měděné dvojlince), přes nízkokapacitní OCOS po vícero typů Cardas (kvůli právě probíhajícímu testu).
Zvukově BCD-1 nepatří k hudebním dirigentům typu Musical Fidelity nebo Meridian - nečekejte u něj rozmáchlost a barevnost projevu ani hluboký prostor - Bryston je fotograf, který svým všudypřítomným objektivem zachycuje realitu bez toho, aby se snažil o uměleckou licenci, aranžoval něco jinak než ve skutečnosti je nebo retušoval nedostatky. Tím se dostaneme automaticky k polemice, co je vlastně správně a co ve skutečnosti je ta zvuková realita. Jak je známo, ne všechny hudební nástroje znějí v reálu v exponovaných polohách příjemně (kovová příčná flétna toho budiž důkazem) a čemu dáte přednost tak zůstane věcí vaší osobní preference. Já mám raději obrazy a barvy, ale uznávám, že fotografická reportáž v podání BCD-1 má švih.
U Brystonu se přesná zvuková kresba vynořuje vždy z velmi temného a klidného pozadí (tento klid v nahrávkách je jedna z prvních věcí, které si všimnete) a rychle zaplní celý obrázek množstvím informativních detailů. Ke cti BCD-1 je nutno dodat, že na rozdíl od fotografie není jednorozměrný a dokáže rozprostřít do odpovídajícího prostoru i symfonické těleso. Je to patrné nejen na nahrávkách Deutsche Gramophon, ale i napřiklad senzačním soundtracku k filmu The Englishman Who Went Up A Hill But Came Down From A Mountain (Epic/Sony 480945 2) od Stephena Endelmana, který zde zapracoval nejen jako autor hudby a orchestrace, ale také jako producent a dirigent. Nahrávka, která je pořízena v legendárním Abbey Road Studio v Londýně a masterována v New Yorku, je jednou z nejautentičtěji zachycených klasických performancí a hifistický nadšenec si zde přijde opravdu na své. Skvělé nástrojové obsazení, přehlednost, senzační dynamika a bezprostřednost, s jakou je nahrávka sejmuta, činí z tohoto soundtracku zvukový bonbónek. Kompozice odráží hravou prázdninovou atmosféru filmu (rozhodně doporučuji) a tomu odpovídá i na tradičních velšských popěvcích založený leitmotiv, který se jako červená nit proplétá všemi jejími částmi. Dynamika rozverných Hustle & Bustle nebo Brothers Tup v podání Brystonu BCD-1 vás srazí na kolena, vibrace strun harfy nebo prezence lesních rohů vzbuzují pocit, že jste ´při tom´. Majestátnost mužského sboru¨v Johnny´s Barrow a úder paličky na blánu tympánu v The Rain rozvibrovali poslechovou místnost s naléhavostí, která je slyšet jen vzácně.
Když ticho není tichem…
Zatímco základem reprodukce BCD-1 je černočerná tma, pozadí Endelmanovy nahrávky není tiché ani náhodou. Právě naopak, kromě hudby samotné žije orchestr i vlastním bohatým životem, který tvoří organickou součást projevu a kupodivu nepůsobí rušivě, naopak, je velmi roztomilý a zvyšuje onu autentickou hravost. Pořád se něco děje - židličky vržou, hudebníci poposedávají, občas si někdo opatrně odkašle, slyšíte šustivé otáčení stránek partitur nebo nádechy klarinetisty těsně před tím, než rozvibruje plátek svého nástroje. To všechno vás nechá BCD-1 svou fotografickou přesností krásně slyšet a povýší tak zážitek hudební na zážitek audiofilsky hudební. Bryston je transparentní a vysoce odhalující. Obdobným způsobem rozebral i nahrávku z úplně jiného soudku, poslední CD Artificial Soldier (Metropolis MET431) kanadských Front Line Assembly. I když zde nenajdete jediný živý nástroj a soundu vládne computer, jde o hudbu mnoha tváří a bohatě vrstvenou, hnanou dopředu pulsujícími basovými linkami a krkolomnými, někdy velmi komplikovanými syntezátorovými strukturami. Rytmika a přesnost časování Brystonu se zde projevily v plné síle a bylo těžké udržet obě nohy v klidu na zemi.
V ringu s nejlepšími…
Chceme-li kritizovat, je v případě zvukového projevu BCD-1 těžké se něčeho chytit. Ne, že by byl tak dokonalý, ale všechny nedokonalosti jsou v tak příkladné rovnováze, že na sebe neupozorňují a jen přímým porovnáním s lepším přehrávačem si jich všimnete. Jak už jsem říkal, celkový styl zvukového projevu nemusí vyhovovat každému. Hodně také bude záležet na připojených komponentech - v některých konstelacích může BCD-1 znít až příliš suše a neemocionálně. V tomto ohledu je jasně přirozenější třeba Ayre C-5xe, který má k hudební neutralitě blíž (a k ceně Brystonu dál). Také Sony XA9000ES (skvělý přehrávač - proč jen se u nás prakticky nedá sehnat? Pozn. Nejen že nedá, ale už se přestal i vyrábět - škoda) dokázal do hudby dostat více barev a přetvořil poslech kriticky analytický na poslech radostně emocionální, i když za cenu ztráty totální neutrality. Tam kde XA9000ES posílalo do našich uší detaily s diplomatickou jemností, byl Bryston brutálně přímočarý. Přitom detailů dokázaly prodat oba přehrávače srovnatelné množství, možná že Sony dokonce o něco víc, ale BCD-1 je učinilo patrnější už na první poslech, kdežto u XA9000ES se to dělo velmi nenápadně. Ayre byl lepší ve všech ohledech a odešel s přehledem jako vítěz (pozn. - takto to dopadlo, když signál zesilovalo kombo Bryston).
BCD-1 se mi osobně líbil nejvíce v ´nebrystonní´sestavě s Accuphase (kam navíc cenově víc sedí), které je charakterově blíže k Sonymu, a kde se oba komponenty velmi dobře doplňovaly. Bryston dodal razanci a transparentnost, Accuphase jemnost, barvy a eleganci. Kromě zesilovačů máte možnost doladit zvuk na míru pochopitelně i reprosoustavami. Rozepisuji se tak doširoka o tom proto, že BCD-1 nemusí být automaticky ideální ke všem sestavám. V některých příliš živých systémech se sklonem k přílišné analytičnosti až agresivitě by mohl BCD-1 díky své upřímnosti odhalit slabiny celého řetězce a přinutit vás sáhnout hlouběji do peněženky, abyste mu pořídili adekvátní spoluhráče. Je to dobrý CD přehrávač.
Snad nebude poslední…
První krok firmy Bryston na poli CD přehrávačů dopadl veleúspěšně a jasně ukázal, že promyšleně navržený přístroj se obejde bez zbytečností, které hifi nesmyslně prodražují. Možná to ale byla taktická chyba - kdyby konstruktéři a designéři dali BCD-1 do vínku více jedinečnosti a dodali trochu toho highendového fetišismu (kdyby alespoň vážil, dejme tomu, půl metráku, nebo tak něco), jeho cena by vyrostla a musel by být srovnáván s přístroji vyšší kategorie, tak jako to udělal audiodrom. To je tam, kam patří. Doufejme, že firemní debut není zároveň i pokusem posledním a firma na další generaci ještě trošku popracuje. Všem kdo nechtějí čekat, doporučuji poslech…
Kontakt: HiFi Store, Praha, tel. +420 283 871 462
© Copyright - obrazový materiál i text: Audiodrom
