"To, co máme možnost slyšet, je úplně nový Primare, který bych charakterizoval jako vysoce detailní až studiově přesný přístroj, který má dar posluchače neuvěřitelně bavit, opájet a svádět. S elegancí profesionálního hráče vytahuje bleskurychle informace zakódované na CD a jen tak lehce je hází posluchači jako by se ptal: A takhle jste to už slyšeli?"
The review is available in English 
Injekce adrenalinu…
Sympatičtí švédové Primare o sobě tvrdí, že jejich audio lahůdky jsou čistě lifestylovými produkty. Mě se to jeví jako velmi riskantní tvrzení, protože v okamžiku, kdy forma (tedy snaha o vizuální a uživatelskou přitažlivost) převládne nad obsahem (v našem případě zvukem), to obvykle nekončívá dobře - zákazník pak doma skončí s komponenty, které sice skvěle vypadají, ale hrají poněkud kompromisně. Naštěstí to u Primare neplatí.
Když o tom tak přemýšlím, skandinávské značky v audiu mají trochu odlišný marketing od toho, co třeba předvádějí nabubřelí Američané či útlocitní a umělecky založení jihoevropané. Za oceánem to chce co nejvíce wattů, monstrózní skříň a hodně povyku kolem, jinak si vás nikdo nevšimne. Přihodíte-li k tomu pohádku o nesmírně pokročilých a pochopitelně zcela utajených technologiích, potenciální kupec zaručeně zbystří. Dostanu-li do ruky francouzský či italský highend, je zde téměř stoprocentní pravděpodobnost, že budu mít hodně co do činění s jakousi obdobou hudebního nástroje, s láskou vyrobeného, uchem mistra naladěného a témuž uchu připodobněného, formou připomínající spíše díla Michelangela či Stradivariho, než technické zařízení . Stejně jako se dvě pizzerie budou přes ulici halasně přít, která z nich dělá opravdovější pizzu, budou i highendoví výrobci z krajů zalitých sluncem do posledního dechu hájit ten svůj hudební nástroj a ty ostatní budou tolerovat s úsměškem.
Mrkneme-li zpátky k Vikingům, najdeme tu střízlivou a funkční estetiku, preciznost provedení a techniku nadřazenou exotickým materiálům, a co se zvuku týká, decentní skromnost v propagačních brožurách. Ať už jde o Lyngdorf, Copland, Dynaudio, Dali či Hegel (a je jich pochopitelně mnohem víc), pořád je to o tom stejném: zvuk je něco, co se rozumí samo sebou, tak proč kolem dělat povyk, pojďme se raději věnovat formě.
Objekty touhy…
To nejlepší je, že všechny výše popsané přístupy jsou správné, a vytvářejí tak neuvěřitelnou plejádu kombinací a činí naše životy pestřejšími s kouzelnou možností vybrat si. Primare je toho živoucím důkazem. Ti, co sledují Audiodrom od počátku, vědí, že svého času existovala v rámci našeho magazínu rubrika PCN, tedy seznam Přístrojů Co Nezaujaly. A navzdory pochvalným recenzím ze zahraničí jsme předchůdce dnes představovaným komponentů, zesilovač Primare I30 a CD přehrávač Primare CD31, šoupli právě do této rubriky. Přes všechny klady a zvukovou přesnost nám toto kombo připadalo odtažité, emocionálně chladné a příliš technokratické na to, aby zaujalo. Inu sebedokonalejší dílo zůstává jen artefaktem nebo konstruktérským cvičením, pokud nevzbudí v člověku emoce a nedokáže tak samo sebe povýšit na zážitek či objekt touhy. Je mi proto potěšením na tomto místě prohlásit, že novinkový přehrávač CD32 a integrovaný zesilovač I32 se řadí k přístrojům, které zaručeně nikoho klidným nenechají, a toužit po nich začnete hned, co se dotočí první dva tracky na CD.
Primare CD32 je přímým pokračovatelem CD31. Naštěstí v Primare neustoupili dnešnímu zvyku osazovat do audio techniky univerzální CD-R/DVD mechaniky a tak tu najdeme plnohodnotný CD transport s optikou Sanyo a řídícími obvody Toshiba, které pracují s pětivteřinovou vyrovnávací pamětí, což jednak pomáhá významně snižovat jitter, jednak je čtecí zařízení odolnější proti chybám způsobeným vibracemi a mechanickými rázy. Digitální data je vhodné převzorkovat na 48kHz nebo 96KHz (volbu provádí uživatel) a pak jimi už jen nakrmíme dvojici převodníků Burr-Brown PCM1704. Pro řídící elektroniku používá CD32 spínaný zdroj, analogová a digitální část je napájena transformátorem s oddělenými vinutími. Ve standardní konfiguraci má CD32 analogový symetrický (XLR) i nesymetrický (RCA) výstup, všechny varianty digitálního výstupu (koaxiální, optický i AES/EBU), USB vstup a vstupy/výstupy pro systémové ovládání sestavy Primare.
Integrovaný zesilovač Primare I32 není, navzdory svým štíhlým rozměrům a 11kg váhy, žádné ořezávátko a dokáže poslat na reproterminály výkon 2x120W (do 8 ohmů), popřípadě 2x230W (do 4 ohmů). Trik je v v tom, že zesilovač operuje v třídě D – není zde tedy potřeba žádný masivní toroid ani monumentální chladiče, protože konverze výkonu pracuje s minimálními ztrátami. Výhodou je nejen to, že se šasi přístroje nepřehřívá a tudíž není I32 nijak citlivý na umístění, ale i to, že šetří významně naší kapsu, neboť si nevytáhne ze zásuvky více než úsporná žárovka. Zesilovače třídy D se už dlouhou dobu (právě z výše zmíněných důvodů) používají hlavně v subwooferech a komerčních multikanálových AV zesilovačích, kde se chovají excelentně, nicméně použití v čistokrevném hifi není až tak jednoduché, protože díky chybějící zpětné vazbě dochází k nestabilitám v horní části frekvenční charakteristiky, což se projevuje jako s frekvencí narůstající zkreslení projevující se typickými digitálními artefakty – zrno, nakřáplost a ostrost. Jiní to řeší externími moduly IcePower od B&O (v recenzi jsme měli například Rotel RB-1091), Primare to zvládá prostřednictvím vlastních ultrarychlých UFPD obvodů, které monitorují a řídí zpětnou vazbu a zisk přes celé slyšitelné pásmo, takže je zesilovač méně citlivý na impedanční změny, a rovněž pomocí obvodů PFC (Power Factor Control), které synchronizují sinusové napětí zdroje s napětím v zásuvce. V důsledku to přináší i výhody v tom, že se I32 stává relativně nezávislým na použitých reprosoustavách, což mohu jen potvrdit, protože jsem jich v průběhu této recenze vystřídal několik, a také sníženým vyzařováním EMI, což by se mělo pozitivně projevit na dynamice a čistotě signálu celého audiořetězce.
