Pravděpodobnost toho, že má člověk doma reprosoustavy, které dokáží v poslechové místnosti zahrát pěkně vyrovnaně až k nejnižším kmitočtům, je stejně velká, jako že o Vánocích uvidíme po celodenním půstu slibované zlaté prasátko...
The article is available in English 
Pokud vlastníte nějaký dobře nahraný filmový soundtrack, kde jsou k nalezení zvuky jako sestřelené explodující letadlo nebo dinosauři dupající za svou kořistí pralesem, tak je nejspíš na normální sestavě v plné síle neuslyšíte. Slyšet bychom ale takové zvuky určitě chtěli a proto začneme mít za to, že tím pádem i v muzice, kterou posloucháme, nutně o něco přicházíme. Myšlenka nám dále neodbytně vrtá hlavou a začneme uvažovat o subwooferu.
Předem zdůrazňujeme, že jakkoli je tento myšlenkový postup v pořádku co se letadel a dinosaurů týká, ultrasonický a mocný bas by rozhodně neměl být hlavním důvodem ke koupi subwooferu do sterea či multikanálu. Proto se v tomto článku chceme dotknout těch nejdůležitějších zásad, které jsou s reprodukcí nejnižších kmitočtů spojeny, a současně i vyvrátit některé přetrvávající mýty, panující v této oblasti.
Jak na nízké kmitočty
Čím má poslechová místnost estetičtější proporce, tím hůř pro bas. Největší pohroma nastane, má-li prostor tvar krychle, druhá mizerná varianta je čtvercový půdorys. Kvalitní bas má rád místnosti nepravidelné, všelijak členité a kvůli správnému prostorovému zobrazení přehrávané hudby k reproduktorům pokud možno symetrické. Dodržíme-li tyto podmínky, máme napůl vyhráno.
S rostoucí podlahovou plochou místnosti prudce stoupá pravděpodobnost vzniku těch nejhorších stojatých vln. Má se za to, že dobrým startem pro poslechovou místnost jsou rozměry od zhruba 4 x 8m výše (opět platí: pozor na čtverec). Naneštěstí žijeme a posloucháme v běžných domácnostech, které jsou ideálu někdy i značně vzdáleny. Není se však třeba vzdávat.
Lehké montované zdi (jako je sádrokarton) umožňují nízkofrekvenčním vlnám odcestovat pryč z místnosti nebo alespoň jejich energii utlumí. Podobného efektu lze dosáhnout třeba i promyšleným dřevěným obložením, falešnou předsazenou zdí nebo silnými vrstvami kamenné vlny (tzv. rockwool musí být ale opravdu v silné vrstvě, takových alespoň 30cm a více). Dobrou metodou je namontovat na zeď kovové nebo dřevěné profily a obložit místnost sádrokartonem, přičemž mezeru mezi deskami a zdí je dále možné vyplnit tlumicím materiálem.
Zapomeňte na pasívní subwoofer. Moderní aktivní subwoofery většinou používají zesilovače třídy D, což zaručuje vysoký výkon, značnou účinnost, kompaktní rozměry a minimum tepelných ztrát.
Nesnažte se příliš fixovat na to, jak vypadala odezva hlavních reprosoustav v místnosti před přidáním subwooferu. Jeden nebo více dodatečných zdrojů nízkých kmitočtů frekvenční charakteristiku stejně v její dolní části změní. Proto se ani nesnažte o nějaké zhodnocení systému dříve, než najdete optimální umístění subwooferu v prostoru - teprve potom můžete začít točit knoflíky a nastavit všechno pro co nejlepší možný frekvenční průběh.
Umístění subwooferu
Skříň subwooferu by neměla rezonovat, neboť to zbytečně snižuje jeho účinnost a hlavně je to slyšet. Platí to stejné, jako u hlavních reprosoustav: vyzkoušejte pryžové absorpční nožičky nebo hroty, můžete zkusit i kabinet shora zatížit.
Pro umístění subwooferu nejsou žádná pravidla, takže experimentujte. Při posouvání subwooferu blíže ke zdi bas sílí a naopak. Často se doporučuje šoupnout subwoofer do rohu za hlavní reprosoustavy, kterážto pozice obvykle generuje nejsilnější bas. Protože však množství basu automaticky neznamená jeho kvalitu, doporučujeme vyzkoušet i jiné pozice, kde mohou být nízké frekvence hrané subwooferem přesnější a kvalitnější.
Ideální je použít testovací CD s tónovým generátorem, který ´rozehraje´ poslechovou místnost dosud neslyšenými zvuky - rezonance nábytku, drnčení oken a poskakování skleniček ve vitrínách jsou nejčastější pazvuky, které v důsledku znehodnocují kvalitní poslech. Dříve než se pustíte do seriózního doladění subwooferu, všechny příčiny těchto rezonancí odstraňte.
Správně umístěný subwoofer nebo dva může významně pomoci vylepšit prostorovost zvuku systému. Ve stereu se doporučuje umístit subwoofer(y) vně hlavních soustav a přibližně do roviny s nimi nebo lehce za ni. Je to pravděpodobně nejjistější výchozí bod pro další experimenty.
Pokud máte subwoofer jen jeden, pomůže najít to správné umístění hudba. V klasické hudbě jsou nástroje s výrazným spodkem (kontrabasy, violoncella apod.) většinou vpravo, tudíž je logické, že i subwoofer by měl být po pravé straně. V rocku pochází převážná část basu od kopáku, takže můžete posunout subwoofer spíše k vnitřní straně hlavní reprosoustavy. Pravidlem ale je neumisťovat subwoofer doprostřed, na osu místnosti, nebo dokonce do středu místnosti, kde vybudíte maximum akustického nepořádku.
Nastavení subwooferu je třeba provádět v typické poslechové konfiguraci místnosti, tedy okna a dveře zavřené, koberec na podlaze apod. Není nutné hledat na milimetr přesně tzv. sweet spot, jelikož pár centimetrů dopředu či dozadu nehraje pro nízkofrekvenční vlnu žádný rozdíl.
Elegatním způsobem, jak najít nejvhodnější umístění pro subwoofer, je tento:
Umístětě subwoofer do poslechového křesla a vypodložte jej tak, aby se nacházel ve stejné výšce, jako se obvykle nacházejí vaše uši při poslechu. Potom přehrávejte kmitočtový generátor nebo dobře naposlouchanou hudební ukázku s dostatečným množstvím nízkých frekvencí. S uchem nad podlahou prozkoumejte možná umístění subwooferu a označte si ta, kde je frekvenční odezva nejhladší a bas je nejpevnější. Do některého z těchto míst potom subwoofer přesuňte.
Není-li možné standardními způsoby dosáhnout přijatelné frekvenční odezvy subwooferu v místnosti, je jednou z posledních možností DSP procesor, který někteří výrobci subwooferů používají jako standardní doplněk svých produktů (např. Velodyne je jednou ze sázek na jistotu). Nicméně, i když váš subwoofer má DSP, nejprve se pokuste najít takové umístění, které bude produkovat co nejméně ´propadů´ frekvenční charakteristiky, jelikož digitální ekvalizace si nedokáže poradit úplně se vším.
