"Připojením Monster Power HTS2600 došlo ke zřetelnému zklidnění, pozadí veškerého dění v nahrávkách bylo skutečně tiché, došlo k nárustu mikro i makrodynamiky a prostorové definice..."
Čistá síla…
Síťové filtry a pračky bych šoupnul do kategorie, kterou bych nazval “všechno, co není absolutně nezbytné, ale může to být užitečné”. Přepěťovka z obchodu za dvě stovky není pračka a někdy i steží filtr. Taky nikoho nezachrání od např. úderu blesku.
Správný filtr dokáže odfiltrovat RF, neboli vysokofrekvenční rušeni (tj. frekvence nad slyšitelným pásmem, vetšinou 50-100kHz a výš). Tyhle frekvence sice nejsou slyšet, ale ovlivňují slyšitelné frekvence a dávají vznik zkresleni. Jejich zdrojem může být i např. displej, počítač, elektrické topení nebo spínaná klimatizace, videokomponenty. V síti je taky spousta ‘nepořádku’ od ledniček, myček, praček, kuchyňskych spotřebičů a obzvlášť mazaně se projevují i stmívače osvětlení. Do drátů, popřípadě do svorek, které fungují jako anténa, se mohou namodulovat i radiofrekvence (komerční vysílání rozhlasu, které může jít až dolů k 530kHz), změny zatižení sítě produkují zpětné harmonické a neharmonické zkreslení, atd.
Seriozní význam ve smyslu rekonstrukce napětí mají ale jen pračky, tedy aktivní komponenty, které v podstatě regenerují (opravují/doplňují) to, co v síti není nebo přebývá, popřípadě si samy vyrobí to, co je třeba. Zcela upřímně - když mi doma sepne kotel v kotelně a světla v domě se na vteřinu přitlumí, myslite, že s tim pasivni filtr (nebo kabel) něco udělá? Ani náhodou.
Další věcí, která je houfne opomíjená je, že drtivá většina filtrů a praček pochazí z USA, kde je kvalita napájecího napětí (120VAC/60Hz) hodně kolísavá - na rozdil od našich všeobjímajících socialistických norem a poměrne jednotně vybudované rozvodné síti (dneska strážené i EU) mají v Americe distributoři energií volnější ruku (nebo alespoň v předchozích méně krizových letech měli). Tudiž zde platí každý pes-jiná ves. Navíc jsou (shodou okolnosti bohatši, tedy audiofilnější části Spojených států) poměrně hojně sužované bouřemi, dobrá přepěťovka zde tedy má cenu zlata. Všichni maji klimatizaci a minimálně dvě televize, správný Američan nevychazí bez dálkového ovladání nikam, všude vrči motorky pohonu kdečeho vcetně rolet na oknech a každý spotřebič má svůj minidisplay. A to všechno se nám hezky namoduluje do sítě. Když jsem tam pobýval, večer, kdy nevypadla elektrika minimálně 2x, byl velmi vzácný. Odkud odjinud by konstrukce síťových kondicionérů měly vzejít? Apropo, UPS se tam považuje za jednu ze základních výbav domácnosti, stejně jako u nás lednička.
Kdyz porovnáte všechny možné recenze zjistíte, že filtry mají vetšinou největší efekt u běžných výrobků spotřební elektroniky. Pravděpodobně proto, že tyto mají hodně kompromisně řešená napájení (zdroje). Dalším shodnym rysem je, že nejvíce pozitivní vliv mají na video, tedy obraz (TV), to je bez diskuse a shodují se na tom všichni. Audio - to je jiná káva. Ať už jde o síťový kabel (pasivní stínění nebo filtr), ochranu nebo filtr - tady se da pozitivní výsledek předpokládat a je pochopitelně očekáván. Ale nemusí to být pokaždé. Jde o to, jak se projeví interakce s komponenty, které máme. V některých jsou jednoduché i složitější filtry už vestavěné, což se může projevit vzájemnou nesnášenlivostí. Všichni, kdo se dostali s nějakým kvalitním filtrem do audiokontaktu, popisují obvykle vetši ticho v pauzách (“temnější pozadí”). Pak už se to různí - to, co jedni vnímají jako ztráty rozlišení a informací, jiní vítají jako odstranění “digitálních” artefaktů a zrna, to co jedni vnímají jako hlubší basy, jiní odsuzují jako rozmazani scény ve spodním pásmu.
Teorie…
Monster Cable je jedna z mála audio firem, které mají stoprocentně zvládnutý marketing, takže na jejích internetových stránkách naleznete dokonalý přehled na americkém trhu nabízených produktů. Zájemce bych proto odkázal na tento výborně zpracovaný materiál, popřípadě i na slušné stránky dovozce. V naší republice je zatím z řady Monster Power k mání pouze velice malá výseč, kromě multizásuvkových filtrovaných přepěťovek v podstatě jen zde představovaný MP HTS2600 a vyšší model MP HTS5100. U prvního je použita Monsterem vyvinutá ochrana 2. řádu a filtrace označená Clean Power Stage 2, u druhého naleznete sofistikovanější řešení pod označením Clean Power Stage 4. Jinak jsou přístroje obdobné, liší se vnějším kabátem - HTS5100 se může pochlubit obřím číslicovým displejem s informacemi o stavu napětí a odebíraném příkonu, u HTS 2600 je toto řešeno nenápadnější LED indikací. Displej i diody září jasným světlem, což může při ztlumeném osvětlení a soustředěném poslechu hudby rušit a nezbude vám než hodit přes přístroj šátek.
Audiofilní veřejnost se dívá na firmu Monster přezíravě, jelikož její produkty naleznete v každém supermarketu. To je ale důsledek šikovné prodejní politiky a přiznejme si to, nebýt Noela Lee, který jako jeden z prvních dokázal prodat kabely jako rovnocenný komponent, kdo ví kde by teď byl celý trh s se všemi těmi dráty, které spojují naše miláčky. Možná je v přezíravém postoji i trocha závisti, neboť Monster prodané dopl%nky nepočítá na desítky, ale statisíce kusů. Každopádně na vývoji řady síťových kondicionérů Monster Power nepracovali žádní začátečníci - sešel se zde konstrukční výkvět Ameriky: Demian Martin (zakladatel Spectral), Peter Madnick (spoluzakladatel Audio Alchemy) a Richard Marsh, který stál za chválenými síťovými pračkami MIT a dnes vyrábí vlastní řadu komponentů pod značkou Marsh Sound Design.
Kromě důsledně oddělených filtračních okruhů jsou všechny filtry vybaveny technologií T2. Tento mikroprocesorem řízený obvod údajně monitoruje fázi, nulák a zem a v případě, že zjistí trvalý pokles nebo nárůst napětí, automaticky se odpojí od sítě. Dojde-li k výkmitu napětí mimo nastavené meze pouze na krátkou dobu, T2 přeruší napájení na 15 vteřin a potom jej opět připojí. Toto se děje ještě před tím, než jsou aktivovány vestavěné pojistky. Monster poskytuje na připojené zařízení po dobu trvání záruky garanci v ekvivalentu 400.000 euro. Pochopitelně je možné k filtru připojit i celou řadu dalších zařízení jako je anténa, satelitní přijímač, ethernet nebo telefonní linku.
Šedivá je teorie, zelený strom života…
Testování probíhalo na důvěrně známé sestavě Accuphase (E210A), Pioneer (PD-S904GM), Dynaudio (Contour 1.1), Nordost (SPM Reference) a Ocos (koaxiální reprokabely). Než bylo přistoupeno k jakýmkoli pokusům, byl filtr „zahořen“ nonstop provozem po dobu přibližně 500 hodin. Ne že bych věřil na nutnost takového postupu, ale tak říkajíc pro jistotu a abych vyvrátil případné pozdější námitky, že by se přístroj po zahoření choval jinak.
Jak je zcela jistě poznat z obsáhlého úvodu, na efekt prostého síťového filtru v našich podmínkách moc nevěřím. Maximum, které jsem od přístroje očekával bylo, že nebude mít žádný vliv na reprodukovaný zvuk. Žádný, tedy ani negativní. Proto jsem se rozhodl otestovat HTS2600 opravdu důkladně, což nebylo nikterak jednoduché.
V manuálu se pochopitelně dočtete, který filtr je nejvhodnější pro který zdroj, nicméně se zde i dočtete, že experimentování se žádné meze nekladou a cokoli lze zapojit kamkoli. Na jednu stranu rada sympatická, na druhou vám nechává příliš mnoho stupňů volnosti. V praxi máte 3 možnosti: video zásuvky, analogové zásuvky a zásuvky pro zařízení s vysokým odběrem. Aby to bylo komplikovanější, zásuvka označená „CD“ se nachází ve videosekci, analog vám nabídne pouze možnosti „A/V Receiver“ a „Processor“ a ze zpožděně spínaných zůstane po zapojení zesilovače k dispozici pouze zásuvka označená jako „rezervní“. Nezbývá tedy, než se držet doporučení manuálu a experimentovat.
Další komplikací bylo, že i Accuphase na zadním panelu nabízí zásuvku pro připojení zdrojového komponentu (CD přehrávače nebo gramofonu), která je rovněž filtrována. Takže jak z toho ven? Ideální bude vyzkoušet všechno, vyeliminovat vyložené propadáky a pak porovnat to, co zbude. Samotné zapojování komponentů je jednoduché, jak už jsem řekl, Monster ví co trh žádá, takže vše je přehledné, barevně odlišené a i pro naprostého laika srozumitelné.
Software…
Testování probíhalo nadvakrát, s týdenní pauzou. Výsledky prvního testu zůstaly při druhém pokusu v šuplíku, takže se jelo vlastně naostro znovu. Teprve potom jsem obě kola porovnal a učinil závěr. Jelikož bylo nutno při každém přestavení zásuvek některý z přístrojů odpojit od sítě, najet znovu na testovanou skladbu a ještě pokud možno udržet v paměti výsledek předchozího pokusu, byla to práce zdlouhavá. Při větším počtu nahrávek by mi celá práce trvala měsíce, proto jsem sáhl po osvědčených bonbóncích, které důvěrně znám a na kterých je něco poznat.
Prvním takovým bonbónkem je nahrávka Live from Studio ´A´ in New York City (Chesky JD1). Tato jazzová lahůdka zachycuje Buckyho a Johna Pizzarelli v nejlepší formě. Za zdatné sekundace skvělého Johnnyho Friga se smyčcem v ruce a Butch Milese za bicími prohánějí oba pánové své sedmistrunné kytary ve spontánní souhře a kousky jako Stompin´At Savoy nebo Just Friends jsou hudební smrští. Nahrávka byla pořízena jediným mikrofonem a bez použití zesilovačů a krásně zachycuje nejen přirozené tóny použitých nástrojů (kytary, housle, basa a bicí), ale i akustiku slavného RCA studia v New Yorku. Sólo bicích a basy je zkouškou artikulace na nízkých kmitočtech a schopnosti systému reprodukovat věrně komplikovaný zvuk činelu. Frigovy housle by rovněž měly znít jako housle, tedy nástroj vyrobený ze dřeva.
Obdobně náročnou zkouškou je i druhý bonbónek, Danse Macabre Camilla Saint-Saense. Při premiéře této zhudebnělé poémy v roce 1875 prý vzbudilo téma díla takovou nevoli publika, že skladatelova matka v sále omdlela. Uvážíme-li leitmotiv - tedy Smrt vyhrávající v zasněženém kostele na housle kostlivcům k tanci - není se čemu divit. Symfonická báseň je živé dílko, které se odvíjí v rytmu valčíku hraného na sólové housle (Smrt), ke kterému se postupně připojují klarinet, flétny, pozouny a xylofon, evokující chrastící kosti. Postupně se tak dostaneme k mohutnému finále a zběsilému forte (kolem 5´00), aby měkký hlas hoboje zvěstoval jitro a příchod nového dne.
Nahrávka, pořízená na pásek v roce 1980, vznikla v Kingsway Hall v Londýně, anglický Philharmonia Orchestra řídil Charles Dutoit (Decca, 425 021-2). I zde je výborně zachycen prostor koncertního sálu, včetně různých ruchů z publika i od samotných hudebníků.
Třetím a posledním kouskem, použitým v testu, byl dvojdisk Sonic Diary (Apoptygma Berzerk), konkrétně skladba A Strange Day, což je zdařilá cover verze kapely The Cure, zpívaná dvojhlasem a v refrénu s řádně nabroušenými kytarami. Na méně rozlišujících sestavách splývá refrén v jakousi změť tónů, která nezní zrovna dvakrát příjemně.
Takže teď už víme všechno a jdeme na věc...
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti…nebo že by to bylo obráceně?
Vzhledem k nutnosti mít zesilovač napájen pokud možno bez omezení, byl zapojen pouze buď na zásuvku filtru pro komponenty s vysokým odběrem, nebo do běžné nefiltrované domovní zásuvky. CD přehrávač se ocitl postupně v zásuvkách „CD“ (video), „Processor“ (analog), „Spare“ (vysoký odběr), zásuvce na zadní straně Accuphase a rovněž v nefiltrované běžné domovní zásuvce. To je dohromady 10 různých zapojení a asi 7 popsaných stran v poznámkovém bloku. Pro příklad uvedu výtah z jedné z částí testu:
Zesilovač filtr - přehrávač filtr (CD)
Saint-Saens: lokalizace nástrojů dobrá, prostor lehounce komprimovaný v předozadním směru, v levopravém výborný, barva houslí téměř dobrá, triangl dobře lokalizovatelný, ve forte měkčí zvuk.
Frigo/Pizzarelli: solidně definovaný kopák, výšky dobré, přehledná scéna, úder na činel „šumivější“ než by bylo vhodné.
Apoptygma: lidský hlas ne zcela věrný, o něco horší lokalizovatelnost.
Zesilovač filtr - přehrávač filtr (Processor)
Saint-Saens: neurčitý prostor, ztráta mikrodetailu, na basech nekonkrétní, forte bez důrazu, zvuk zastřený.
Frigo/Pizzarelli: objemově se zdá být víc basů, ale nekonkrétních, výšky šustí, rozmázlé
Apoptygma: bez energie, měkké, zastřené, slité
Zesilovač filtr - přehrávač filtr (Spare - vysoký odběr)
Saint-Saens: velmi podobné první kombinaci, trošku měkčí ve forte, prostor dobrý, lokalizovatelnost nástrojů dobrá
Frigo/Pizzarelli: opět velmi podobné filtru CD, poslouchatelné
Apoptygma: dobré, muzikální, prostor solidní, lokalizovatelnost dobrá, hlasy téměř v pořádku (lehce se slévají)
Zesilovač filtr - přehrávač zapojen do Accuphase
Saint-Saens: vzdušnější scéna, výborný prostor do hloubky, i když v levopravém směru se zdá být o malinko menší než u filtru CD, téměř realistická barva zvuku houslí, je slyšet korpus nástroje, je slyšet zřetelně harfa, lepší makrodynamika, forte má sílu
Frigo/Pizzarelli: hudba víc strhne, definovaná basa i kopák, činely jsou výborné a mají texturu, muzikální
Apoptygma: hlasy rozlišitelné s realistickou barvou, přesná lokalizace, dobrá separace hlasů a nástrojů v refrénu, klidné pozadí, dobrá dynamika, energie
Zesilovač i přehrávač napřímo do domovního rozvodu
Saint-Saens: neurčitý prostor, harfa je obtížně lokalizovatelná, zvuk je „prázdnější“, scéna rozmazaná jako u filtru Processor, housle nemají hladký zvuk, smyčec je jako drátěný, triangl nezní kovově, syntetický
Frigo/Pizzarelli: ztráta dynamiky, mírná komprimace nahrávky, zvuk bez barvy, hraje to jen nahlas
Apoptygma: energie se vytratila, tahá to za uši, hlasy splývají, scéna rozostřená, přepnutí zpět na filtr je oáza.
Shrnutí…
Pochopitelně byly vyzkoušeny i všechny ostatní kombinace, jen s analogovými zásuvkami jsem dál už nepokračoval, neboť negativní vliv na zvuk byl v jejich případě jasný a jen hluchý by ho nezaregistroval. Škoda, že jsem neměl k dispozici tuner nebo gramofon, zajímalo by mne, jak by dopadly v tomto případě. Pro zájemce mohu rovněž doplnit, že připojený digitální voltmetr se v průběhu testování pohyboval v rozmezí 225 - 233V.
Z celého experimentu lze udělat poměrně jednoznačné resumé. Upozorňuji jen, že v jiné sestavě a s jinou sítí se pravděpodobně dopracujete i k jiným závěrům. Jedna věc je ale naprosto jasná a to, že zvuk s filtrem byl vždy (i v případě analogu) lepší než zvuk komponentů napájených přímo ze sítě. Připojením Monster Power HTS2600 došlo ke zřetelnému zklidnění, pozadí veškerého dění v nahrávkách bylo skutečně tiché, došlo k nárustu mikro i makrodynamiky a prostorové definice. Běžná síť tyto artefakty spolehlivě odstranila, zvuk byl hůře stravitelný a vyznačoval se o několi odstavců výše uvedenými nectnostmi.
Pokud budete jako zdroj zvuku používat CD přehrávač a nemáte jinou možnost, můžete jej s klidným svědomím zapojit do zásuvky „CD“. Vysokoproudová zásuvka je zvukově prakticky shodná, takže ani tady chybu neuděláte. V testu nejlépe dopadla kombinace, kdy byl přehrávač napájen skrze Accuphase, tudíž již nebudu pochybovat o tom, že síťová pračka stejné značky bude mít nejspíš velmi markantní zvukový přínos.
K mému velikému překvapení (to jsem opravdu nečekal) padla jedna tradovaná domněnka, a sice že zesilovač hraje vždy lépe, dostane-li plnou dávku energie přímo ze sítě, neomezovanou jakýmykoli filtry. Toto se nepotvrdilo, i přístroj kvalit Accuphase evidentně radostněji fungoval přes Monster. Za cenu přibližně 12 tisíc tak dostanete přístroj, který vás nejen zase o kousek popostrčí k vysněnému audiofilskému nebi, ale současně vytvoří užitečné přípojné místo včetně ochrany zapojeného zařízení.
Kontakt: Basys CS, Praha tel. +420 234 706 700, síť prodejen Basys v OD
© Copyright Audiodrom
