"To, co i v některých velmi dobrých sestavách zní jako hůře či lépe definované lechtání kovu kovem, dostane v případě Valhally velmi konkrétní obrysy. Jasně slyšíte krouživý pohyb kovových drátů po tělese činelu, není problém vnímat jeho rezonance a časově přesně ohraničené doznívání. Když použiji nadsázku, napíšu, že lze počet drátů na metlách i spočítat. V záplavě nenásilně podaného mikrodetailu se doslova koupete - těžko je vracet se zpět..."
Brána do ráje…
V oslavné recenzi signálových a reproduktorových kabelů Nordost SPM Reference zaznělo, že jsou jednou z nejlepších možných investic bez ohledu na cenu. Pakliže byly SPM Reference označeny jako drahé, je cena, za kterou se prodává Valhalla, několikanásobně vyšší. Zaplatit cca 75 tisíc za 1m signálového kabelu, respektive necelých 90 tisíc za pár metrových repro kabelů, se zdá jako žert. Přesto existují lidé, kteří jsou ochotni takové peníze za tyto skvosty obětovat. A není se co divit, Nordost Valhalla jsou jedny z nejlepších kabelů v absolutním měřítku...
V hifi se ani tak nepočítá cena, jako hodnota (měřená zvukovým přínosem), kterou daný komponent přináší. Obecně platí, že čím je, naoko, zařízení jednodušší, tím je poměr cena/výkon zastřenější. Desetitisíce zaplacené za zesilovač jsou přece jen před okolím zdůvodnitelnější, než stejná částka zaplacená za nožičky pod komponenty nebo třeba právě kabely. U Nordost Valhalla naštěstí není o jejich zvukovém přínosu třeba dlouze polemizovat - stačí si je jen poslechnout a nebudete mít problém požadovanou částku z kapsy vytáhnout (pokud ji ovšem budete mít). Ke cti dovozce je nutno připočíst, že produkty Nordost pořídíte v ČR za cenu prakticky totožnou jako v USA (málo je těch, kdo si nenarážejí na hifi komponenty nesmyslné marže), což je díky silné koruně pro případného zájemce velmi zajímavé. Firma Nordost je jedna z mála, která si své jméno opravdu hlídá, takže spekulovat s nákupem jejich kabelů přes pokoutní internetové obchodníky je téměř vyloučeno. Také na různých aukcích se vyšší modely objevují jen velmi sporadicky, což svědčí o tom, že se jich jejich majitelé jen neradi zbavují.
Reproduktorové kabely jako stužky se vinou…
Vodiče použité ve Valhalle vycházejí konstrukčně z firmou Nordost patentované technologie MMF (Micro Mono-Filament). Tato specialita, poprvé představená v dnes již neprodávaných Quattro Fil, má za úkol minimalizovat vliv dielektrika na vlastnosti kabelu. V podstatě jde o to, že okolo každého jednotlivého vodiče je jako závit šroubovitě vine tenké vlákno teflonu (FEP). Teflon je použit i k zapečetění celé konstrukce reproduktorové varianty kabelu do ploché pásové konstrukce, dnes již legendární Nordost stužky, která firmu proslavila prostřednictvím řady Flatline. Podobně jako u SPM Reference se i u Valhally toto děje extrudováním, tedy průběžným nanášením protlačováním, nikoli laminací.
Repro kabel Valhalla tak vypadá jako stříbřitá závodní dráha rozdělená do čtyř pramenů po 10 vodičích. Každý vodič (základem je ultračistá měď) je potažen 78 mikrony čistého stříbra a vyleštěn do vysokého lesku (kvůli homogenitě povrchu). Na takto upravený vodič je aplikován teflon technologií MMF. Každý ze čtyřiceti vodičů se tak chová jako samostatný káblík se minimální styčnou plochou s izolací, což má za následek přiblížení se ideálu vakua co by dielektrika. Dielektrická konstanta Nordost Valhalla je 1.12 (pro srovnání - konstanta vakua je referenční 1.00). Rychlost šíření signálu udávaná výrobcem je 96% rychlosti světla, kapacita 11.8pF a indukčnost 0.96µH.
Na kabel je radost pohledět, díky průsvitné izolaci se můžeme kochat stříbrnými vodiči ovinutými jemnými nitkami teflonové izolace. Práce odvedená na 1m takového ´drátu´je vidět na první pohled a vytvořit v amatérských podmínkách napodobeninu je prakticky vyloučeno.
Standardně jsou reprokabely ukončeny banánky, které mají průměr o něco větší než je otvor v terminálech, a při zasunutí tak zajistí kvalitní spojení. Pokud byste raději vidlice, není problém, stejně jako bi-wiringové nebo bi-ampingové varianty. Katalog Nordost je na ukončovací prvky a další příslušenství velmi štědrý a různé varianty ukončení je možno mít za jednotnou cenu. Tak se nám to líbí…
Signálové kabely jako stříbřití hadi…
Interkonekt je vyroben stejnou technologií jako reprokabel - najdeme v něm 8 měděných a stříbrným kabátem opatřených vodičů. I zde jsou vodiče leštěné a izolované MMF technologií. Na rozdíl od repro kabelu a předchozího SPM Reference nemá interkonekt už tvar stužky, ale má podobu klasického kabelu se stříbřitou izolací.
Použité konektory jsou špičkové stříbrné WBT Nextgen (RCA cinch u testovaného páru), pochopitelně je můžete mít i ve variantě XLR . Pro pořádek ještě opíšu z průvodní dokumentace, že kapacita je 22.0pF, indukce 0.13µH a signál cestuje 80% rychlosti světla.
Nordost Valhalla obsadil nejvyšší příčku firemní řady Reference (kromě SPM Reference, jehož výroba byla bohužel ukončena, sem patří ještě kabel Tyr, který vás vyjde přibližně na polovinu). Nad touto řadou najdeme jako novinku už jen jediného zástupce nejvyšší kategorie nazvané Supreme Reference, a to Nordost Odin, dnešní kabelová konečná, jehož cenu zde v zájmu ochrany hifistického zdraví raději neuvádím.
Pootevřené dveře do ráje…
Proč se Valhally natrvalo usídlily v referenčních systémech časopisů, zabývajících se tím nejvěrnějším zvukem? Proč jsou všechny jejich recenze jen pozitivní? A proč bychom je měli všichni povinně mít? Na všechny tyto otázky existuje zcela jednoduchá odpověď - protože to jsou moc a moc dobré kousky drátu a protože ten, kdo je má, je veselý, šťastný, zdravý a reprodukovaná hudba ho baví.
Pokusím se teď shrnout o co jsme vlastně ochuzeni, když je nemáme, ale stejně doporučuji jejich poslech na vlastní uši. Klidně si vezměte na porovnání k prodejci jakékoli vlastní kabely - s jistotou téměř stoprocentní mohu uhodnout, kdo bude vítězem. V průběhu testu vydatně pomáhali: univerzální přehrávač Ayre Cx-7e, sestava předzesilovače a konce Audio Research SP17 / SD135 a reprosoustavy Usher Be-10 Dancer, které byly o měsíc později vystřídány monitory KEF 201/2. Ale jelikož bylo řečeno, že Valhally jsou na západ (víc na západ a ještě přes velkou louži) poměrně dost rozšířené a ceněné, podařilo se je slyšet ve více různých sestavách - z toho titulu si troufnu říci, že zde uvedené závěry jsou relativně objektivní, i když pochopitelně nakonec bude záležet na soudu vlastních uší. Takže pojďme do toho.
Zastavení první: Uhrančivá čistota…
Podobně jako SPM Reference i zde vás překvapí čistota zvuku, který k vám proudí z reprosoustav. V nahrávce je najednou slyšet všechno mnohem přesněji, všechno má své místo, všechny překážky mezi hudbou a posluchačem mizí. V tomto ohledu jsou Valhally plně srovnatelné se skvělým předchůdcem. Podobný efekt jsme zaznamenali už jen u jediného dalšího komponentu, fenomenálního digitálního zesilovače Lyngdorf Millenium a těšíme se, až bude možné něco podobného napsat i o CD přehrávači - mohla by z toho potom být moc zajímavá sestavička.
Zastavení druhé: Jemná preciznost…
Pokud jsme mluvili o čistotě, musíme k ní přidat adjektivum precizní. Z hudby (respektive jejího pozadí) zmizí veškerý neklid. Normálně si ani neuvědomujeme, že něco takového existuje. Teprve až si poslechnete Valhallu a pak se vrátíte ke svým standardním kabelům zjistíte, co všechno vám najednou vadí. Nordost je jako břitva - každý záchvěv tónu má své přesně dané místo v prostoru a čase. Neuslyšíte zde mírné rozmazání a inkoherenci tak typickou pro klasické kabelové konstrukce. I špičkové dráty třeba od Wireworld musely před Nordostem hodit ručník do ringu. Valhalla vám totiž nažene husí kůži - dostanete strach, aby se vám dech Diany Krall nevysrážel na okenní tabulce a bežíte zatopit.
Zastavení třetí: Koupel v detailech…
Valhalla vám nedá šanci něco přehlédnout. Vyždímá z černého nebo stříbrného kotoučku všechno, co na něm je. Jedním z příkladů je třeba okamžik, kdy bubeník odloží paličky a vezme do rukou metly. To, co i v některých velmi dobrých sestavách zní jako hůře či lépe definované lechtání kovu kovem, dostane v případě Valhally velmi konkrétní obrysy. Jasně slyšíte krouživý pohyb kovových drátů po tělese činelu, není problém vnímat jeho rezonance a časově přesně ohraničené doznívání. Když použiji nadsázku, napíšu, že lze počet drátů na metlách i spočítat. V záplavě nenásilně podaného mikrodetailu se doslova koupete - těžko je vracet se zpět.
Zastavení čtvrté: Prostor
Z výše uvedeného není těžké odvodit, že máme co do činění jedním z nejlépe zobrazujících kabelů současnosti. Zvuk jednotlivých nástrojů se krásně promítá do jednotlivých vrstev v pravolevém i předozadním směru. Každý z nástrojů má rovněž své pevné místo v prostoru a průhled do dění v nahrávce je tím, co se označuje jako holografický, trojdimenzionální.
Vivaldiho koncerty pro dechové nástroje a smyčce (Vivaldi: Concerti for Wind & Strings, LJ 417 777/2) jsou v podání Academy of St. Martin-in-the-Fields řízené Sirem Neville Marinerem klasickým Vivaldim. Je pravdou, že při běžném náhledu se celé dílo italského génia může jevit jako variace na totéž téma, ale ponoříme-li se do Vivaldiho kompozic hlouběji, najdeme v nich mnohem víc. Tento disk je čistou koncentrací virtuosity. Přes Valhallu, podporovanou výbornými Ushery, zněla tato dílka velmi realisticky. Baso continuo, zastoupené Christopherem Hogwoodem na cembalo, iluminuje nenápadně pozadí nahrávky a představuje plátno pro ostatní sólové instrumenty. Valhally dokázaly vytáhnout nenásilně jemnou texturu tohoto nástroje s každičkým zvukovým detailem a propojit ji s přelévajícími se smyčcovými party tak mistrně, jak to nedokázal žádný jiný kabel, který se klání účastnil. Nebudu snad ani zmiňovat ambienci koncertního sálu, která byla rekonstruována jen tak jaksi mimochodem - to je pro Nordost Valhalla naprostá samozřejmost.
Samozřejmá je i vysoká míra neutrality…
To co na první poslech zaujalo u SPM Reference zůstalo naštěstí zachováno i v případě Valhally. Veškeré výše uvedené zvukové atributy jsou prezentovány velmi relaxujícím způsobem. Nic nevyčnívá a nestrhává na sebe pozornost. Detailů je obrovské množství a přitom jsou organickou a přirozenou součástí hudby a není jich dosaženo na úkor zdůraznění některých částí zvukového spektra. U SPM Reference bylo řečeno, že nejsou úplně neutrální - jejich signaturou je přílišná lehkost, éteričnost, křehkost. Valhally tento nedostatek nemají. Jsou velmi neutrální, nebo lépe řečeno, transparentní. Prostě lépe zmizí. Jsou spojovacím článkem s minimálním vlivem na zvuk - zlepšení, která slyšíme jsou způsobena pouze tím, že se (téměř) podařilo odstranit další překážku na cestě zvuku k posluchači.
Valhalla nejsou na rozdíl od předchůdců éterickými stvořeními - hudba má větší váhu. Když je třeba, dokáže vás překvapit tak mohutným a těžkotonážním zvukem, jak si lze pamatovat z živých rockových koncertů. A opět toho není dosaženo na úkor ztráty pověstné Nordost vzdušnosti - ambience je zachována v plné míře, dozvuky prostředí, kde nahrávka vznikala jsou bez problému čitelné. Nicméně SPM subjektivně působí „rychlejším“ dojmem - když použiji příměr, SPM jsou taktickým vrtulníkem a Valhally taktickým bitevníkem. Tak si to nějak přeberte.
Je zde ještě jeden jev, kterého si nelze nepovšimnout. U kvalitních referenčních komponentů je tu a tam poznamenáno, že „nemilosrdně roztřídí vaši sbírku CD na dobré a špatné nahrávky“. U Valhally jsem nic takového nezaznamenal (pochopitelně pokud není dané CD opravdu zvukový průšvih). Jde to pravděpodobně na vrub rychlosti přenosu signálu, výborné časové koherenci všech pásem a dotažené konstrukci. S Valhallou lze žít bez obav. A mohou s ní žít bez obav nejen majitelé luxusního high endu. Za celou dobu testu jsem se nesetkal se sestavou, kde by přínos kabelů Nordost nebyl slyšet. Chce to ale vyzkoušet. Například u mého Accuphase nebyl rozdíl tak markantní jako třeba u NADu z Masters série (je ale pravda, že s Accuphase jsem měl k dispozici pouze interkonekt, takže vlastně pouze polovinu). Aniž bych chtěl kohokoli protěžovat můžu říci, že některý z vyšší řady kabelů Nordost by měl být povinně s komponenty NAD dodáván. I relativně levnou sestavu předzesilovače a konce (C162/C352) posunuly hned o několik tříd výše. Investované peníze do kabelu u takto levné sestavy jsou sice hodně neadekvátní, ale zase to názorně boří mýtus o tom, že levné komponenty příliš vylepšovat pomocí doplňků nelze.
Mají tedy nějaké chyby? A opět jsme u subjektivity jakéhokoli názoru. Uvítal bych třeba větší „barevnost“, analogovou teplost, něco na způsob toho, co umí třeba Cardas. Už ale slyším hlasy křičící, že tím je s neutralitou amen. Mají pravdu, ale nevadilo by mi to. Taky by se mi líbilo, kdyby se Nordostu podařilo i reprokabely stvořit v jiné variantě než je stužka, což je nesmysl, protože právě plochá konfigurace umožňuje Nordostu dosáhnout rekordně nízkých hodnot kapacity a indukčnosti současně. No jo, ale kdo se má pořád dívat, kam šlape. Máte-li v domácnosti děti, je Valhalla prakticky tabu, ledaže byste ji schovali pod koberec. Jinak se ovšem chyby hledají těžko.
Epilog…
My všichni, co pravděpodobně na Valhally mít nikdy nebudeme zoufat nemusíme. Sáhnete-li do cenově přístupné kategorie „do dvaceti“, najdete ve firemním katalogu také pár skvělých kousků (jmenovitě celá série Norse). Doufejme, že si její zástupce brzy také představíme, spolu s dalšími komponenty rodiny Nordost. Zvěsti kolující kolem jejich síťových kabelů, filtrační jednotky Thor nebo nožiček Pulsar Points silně připomínají černou magii - mám pocit, že v případě této firmy má tato magie pokaždé okamžitý a prokazatelný pozitivní efekt. Vysekáváme hlubokou poklonu…
Kontakt: Gaia Connections, Praha, tel. +420 286 885 599
© Copyright - obrazový materiál i text: Audiodrom
