"Všechny kabely Cardas mají jednu věc společnou - jsou značnou sázkou na jistotu. Jinými slovy, neměly problém zapadnout mezi komponenty jakékoli cenové kategorie a v duelech se stejně drahými konkurenty prakticky vždy skončily ve finále..."
Vítejte ve světě ideálních proporcí a dokonalé symetrie…
Při různých příležitostech jsme napsali, že mezi výrobci kabelů jsou tři firmy, které vyčnívají jednak svým přístupem, jednak tím, že dokážou svoje highendové kreace prodávat i v masovějším měřítku a za tímto tvrzením si stojíme. Těmi třemi vyvolenými jsou Kimber Kable, Nordost a Cardas. Právě na kabely Cardas narážíme poměrně často a členové naší redakce je měli možnost slyšet v mnoha různých kombinacích a sestavách. Tímto tedy doháníme rest a zveřejňujeme superrecenzi výtvorů z dílny George Cardase.
Existuje mnoho přístupů a teorií k tomu, jak by měl vypadat ideální propojovací kabel. Většina konstruktérů sází na měřitelné veličiny (kapacita, indukce, vodivost, rychlost šíření signálu apod.) a nejinak je to i v případě George Cardase. Kromě ryze vědeckého přístupu je zde však jeden prvek, kterým se jeho kabely od ostatních odlišují a který nás odkazuje na antickou mystiku.
Teorie zlatého řezu
Každý, kdo se zajímá o umění nebo architekturu je s tímto pojmem pravděpodobně obeznámen. Antické umění proslulo svou posedlostí po kráse, ideálních proporcích a dokonalé symetrie. Hledání ´správných´poměrů v geometrických útvarech fascinovalo starověké sochaře a matematiky natolik, že vyústilo v teorii, která časem expandovala do bezmála samostatného vědního oboru a zasáhla nejen matematiku, astronomii, medicínu a další přírodní vědy, ale významně ovlivnila architekturu a umění vůbec. Přes antické stavby a geometrická cvičení Platóna, Euklida a Da Vinciho se tak dostaneme k plátnům Salvadora Dalího nebo k hudebnímu Debussyho skvostu La Mer, jehož formální skladba vykazuje všechny znaky zlatého řezu.
Sám princip je poměrně jednoduchý - představte si úsečku, rozdělenou na dvě části tak, že podíl délky celé úsečky k její delší části je stejný jako podíl delší části ke kratší. Zajímavé na této teorii je to, že skutečně dobře vystihuje ideální proporce a sami se jí nevědomky řídíme - zkuste se třeba zamyslit nad tím, kde se na obrazech či fotografických kompozicích většinou nachází hlavní motiv: většinou ho najdete přesně v bodech zlatého řezu (které jsou pro běžný obdélník čtyři). Ne proto, že by to byl umělec vypočítal, ale prostě proto, že to tak vypadá nejlíp.
Co to má všechno o činění s hifi? Kromě toho, že se zlatý řez hojně nachází v hudebních dílech Mozarta, Beethovena, Debussyho nebo Schuberta, můžeme si zkusit podle této teorie umístit v místnosti třeba reprosoustavy - materiál ke studiu včetně názorných příkladů a kresbiček najdete na stránkách Cardas. A zase: když jsem to viděl, v duchu jsem se usmál nad Cardasovým přeháněním, nicméně potom jsem zjistil, že bez toho, abych cokoli z výše uvedeného studoval, moje reprosoustavy se už 5 let nacházejí na místech vypočtených podle vzorců pana Cardase s odchylkou +/- 2cm. Inu, nejen technickými zákonitostmi je třeba se řídit, občas trocha mystiky neškodí…
Posedlost či perfekcionismus?
George Cardas se domnívá, že hlavním problémem, se kterým se je třeba při konstrukci kabelů vypořádat, je rezonance. Tvrdí, že při průchodu signálu kabelem dochází k interakci mezi jednotlivými vodiči a ty potom vibrují. Jelikož vibrace znamená generování zvuku, v tomto případě nechtěného, je třeba se s tímto efektem vypořádat. Dále tvrdí, že vodiče, které mají stejnou hmotu (průřez) a napětí rezonují na stejných frekvencích a tyto frekvence se pak sčítají do nové rezonanční frekvence a tato vytváří interakci s dalšími vodiči a tak se celý proces opakuje až do dosažení stavu, kdy celý kabel vibruje stejnou frekvencí. Výsledkem je rozmazání a zabarvení zvuku a nevyrovnaná frekvenční charakteristika vodiče. Tento problém se Cardas snaží řešit právě pomocí zlatého řezu. Variabilitou průřezu a geometrickým uspořádáním vodičů v poměrech daných zlatým řezem by nemělo docházet k vzájemným interakcím jednotlivých vodičů a vznikající rezonance by se měly navzájem eliminovat. Výsledkem by tak měl být zvukově velmi čistý kabel.
Zlatý řez aplikuje firma na všechno, včetně ideálních rozměrů poslechové místnosti, velikosti reprosoustav a jejich umístění vzhledem ke stěnám a k sobě vzájemně (docela by mě zajímalo, jak to doma u Cardasů vypadá). V průvodních dokumentech, které jsou distribuovány s každým kabelem, jsem našel jednu velmi zajímavou pasáž: kromě nutnosti zahoření, což hifistu nepřekvapí, zdůrazňuje Cardas požadavek, aby se po instalaci kabelů s nimi pokud možno už nehýbalo. Každý pohyb jim totiž podle něj škodí a vynucuje si opětovné (i když kratší), zahořování. Co je na tom pravdy netuším, jelikož v popisu recenzenta je kabely měnit a měnit. Doporučení masírovat jednou za měsíc či dva kovové části kabelů speciálním olejíčkem (Contact Conditioner) po předchozí radě pak už asi ani nepřekvapí. George Cardas prostě kabelům propadl a zabývá se sebemenšími detaily. Bylo by možné nad tím mávnout rukou, ale vzhledem ke zvukovým kvalitám jeho výrobků to prostě nejde.
Mystika kontra technika
Obhájit svoje jméno v dravém konkurenčním prostředí pouze na základě antické teorie by bylo značně naivní. George Cardas však naivní v žádném případě není. Jak sám říká, je zde ještě mnoho dalších parametrů, které je potřeba pohlídat: „Špičkové kabely musí ve skutečnosti zohlednit rovnováhu řady veličin - impedance, kapacity, indukce, vodivosti, rychlosti šíření signálu, ochrany proti RF vyzařování a absorpci, vnitřní rezonanci, interakci svazků vodičů, hysterezi, harmonické zkreslení, rozptyl, fázové zkreslení, piezoelektrické jevy, strukturální ztráty, oxidaci a korozi, skin efekt, přeslechy a desítky dalších věcí.“ Nejsem schopen komentovat, jak dalece se podařilo všechny tyto veličiny dostat do ideálních poměrů, ale to je koneckonců úplně jedno. Zajímat by nás mělo hlavně to, co kabely Cardas předvedou v našich hifi aparaturách a tomu je věnována i tato superrecenze.
Konektory (RCA i XLR) stejně jako vidličky a banánky reproduktorových kabelů jsou buď vyráběny přímo v dílnách Cardas nebo jsou zhotoveny na základě jejich specifikací a ve vyšších modelech jsou rhodiované. Na zakázku jsou pro Cardas vytahovány v ochranné dusíkové atmosféře i měděné vodiče (firma nepoužívá stříbro) opatřené ochranným nástřikem, zabraňujícím oxidaci.
V katalogu firmy je dnes devět základních interkonektů a jedenáct reprokabelů v širokém cenovém rozptylu a námi testovaní zástupci představují velmi reprezentativní průřez její nabídkou. Vybrané technické parametry jednotlivých účastníků testu slouží pouze k rychlé orientaci a hrubému porovnání pro ty, co se domnívají, že z toho vyčtou něco o zvuku. Dle mých zkušeností různá měření mohou hodně napovědět u reprosoustav a zesilovačů, ale skoro nic vám neřeknou o kabelech - nebo alespoň neexistuje žádná významná korelace mezi naměřenými hodnotami a jednotlivými dráty. Kabely, vykazující naprosto totožné naměřené hodnoty často hrají úplně jinak. Pokud čtenář přesto tato data potřebuje, více detailů nalezne na solidně zpracovaných stránkách výrobce:
Crosslink - základní model, prodává se i v metráži, dielektrikum je etylenakrylát a bavlna, obal PVC, kapacita 55pF, indukčnost 0.11uh, 108 vodičů
Cross - dielektrikum Teflon, obal PVC (nová verze PU), kapacita 34pF, indukčnost 0.11uh, 238 vodičů
Neutral Reference - dielektrikum Teflon, obal PU, kapacita 117pF, indukčnost 0.034uh, počet vodičů neuveden
Golden Presence - dielektrikum Teflon, obal PU, kapacita 168pF, indukčnost 0.027uh, počet vodičů neuveden
Golden Cross - dielektrikum Teflon, obal PU, kapacita 154pF, indukčnost 0.037uh, 752 vodičů
Uvedené parametry se týkají reprokabelů, neboť zde jsou největší zvukové rozdíly. Hodnoty interkonektů se liší podle typu použitých konektorů (RCA nebo XLR). Materiálem vodičů je ve všech případech čistá měď.
Průběh poslechových testů
V prvé řadě chci poznamenat, že níže uvedené zkušenosti s jednotlivými kabely nejsou záležitostí jednorázového hromadného poslechu, nýbrž že jednotlivé střípky do výsledné mozaiky byly sbírány po dobu více než roku a půl, kdy se ten či který (případně více současně) interkonekt nebo reproduktorový kabel zúčastnil některého z našich poslechových testů. Jak již bylo řečeno, Cardas kabely jsou zejména na západ od nás poměrně rozšířené a hifisty ceněné, takže takových příležitostí bylo opravdu hodně - za všechno snad mluví fakt, že když jsem dával dohromady dokumentaci z těchto poslechových seancí, musel jsem se probrat 38 stranami textu a rukou naškrábaných poznámek.
Kabely Cardas v těchto testech propojovaly komponenty různých cenových kategorií, konstrukcí i značek. Našli by se mezi nimi zástupci nejlevnějšího audia (Rotel, Cambridge Audio, Carat, Pioneer, Denon, Arcam, NHT, Monitor Audio) až po pravý highend (Audio Research, Wilson Audio, Pathos, Focal, Accuphase, Bryston, Mark Levinson, McIntosh). To abych jmenoval alespoň ty, které jsou v našich krajích známé. Rovněž byla možnost je napřímo porovnat s povedenou konkurencí, zejména s výše zmíněnými Nordost a Kimber, ale také dalšími, jako jsou Wireworld, Stereovox, Homegrown Audio nebo další, popřípadě s obyčejnými dráty ze supermarketu.
Vzhledem k tomu, že podkladových dat bylo opravdu hodně a že až na jednotlivé výjimky se veškerá pozorování uskutečněná v dlouhém časovém horizontu, několika lidmi a na různých sestavách shodovala, troufám si tvrdit, že vyvozené závěry budou aplikovatelné na většinu komponent a systémů, které kabely Cardas navzájem propojíte. Přesto, aby byla jistota nezávislých poslechů ještě více objektivizována, jeden ze závěrečný testů proběhl na 2 modelových sestavách, kde bylo možno porovnat (s výjimkou Golden Cross) všechny sety kabelů proti sobě navzájem a upřesnit si detaily. Levnějším řetězcem byla kombinace Carat C57/Carat A57/Revel M22, dražším Meridian G08/G02/Mark Levinson No.432/Focal Diablo Utopia. Úplný závěrečný rozstřel mezi dvěma nejlepšími (Golden Presence a Neutral Reference) byl proveden na áčkovém Accuphase A-60 natvrdo propojeném s variabilním výstupem DP-78, hraném přes Dynaudio Confidence C1 (pokud se neprokáže opak nebo jej po dlouhodobém rozehrání nesesadí Diablo Utopia, tak nejlepší nám známý monitor).
Zvuk
Všechny kabely Cardas mají jednu věc společnou. Už to naznačuje, že nejde o kabely zcela neutrální, pakliže ovšem nepřistoupíme na hru na neutralitu a nedeklarujeme, že právě ten zvuk, který je vlastní vodičům Cardas, je ten správný. To, co všechny modely spojuje, je signatura „analogovosti“. Analogovostí míním hudebnost a pohodovost a pokud existují dva protipóly absolutní neutrality, z nichž jeden je klinická analytičnost a druhý barevná teplost, nachází se Cardas na stupnici někde mezi neutralitou a hřejivějším zvukovým projevem. S výjimkou modelu Cross však tento náznak analogového tepla nikdy nepřekročí pomyslný limit, od kterého označujeme zvuk jako zabarvený.
Další skutečností, která byla všem kabelům společná, a pokud nějaké výjimky byly, šlo o jednotlivosti, je fakt, že kabely Cardas jsou značnou sázkou na jistotu. Jinými slovy, neměly problém zapadnout mezi komponenty jakékoli cenové kategorie a v duelech se stejně drahými konkurenty prakticky vždy skončily ve finále. Tento poznatek značně minimalizuje riziko, že s výměnou některého přístroje ve vašem reprodukčním řetězci budete muset hledat nové kabely a jejich pořízením si kupujete výrobek, který může zůstat u vás doma značně dlouhou dobu - i z tohoto pohledu je třeba pohlížet na vynaloženou investici.
Do třetice, značka Cardas je atraktivní i pro ty, kdo mají do kapsy hlouběji (poměr výkon/cena levného Crosslinku je vynikající) a je jednoduše dostupná v internetových shopech. I proto se tu a tam objevují napodobeniny, na které je třeba si dát pozor.
Výše uvedené je v menší či větší míře společné celé rodině Cardas. Pro přehlednost se proto dále zaměřím jen na ty zvukové atributy, kterými se jednotlivé řady od sebe liší. Důležité je si rovněž uvědomit, že plného zvukového efektu dosáhnete použitím celého setu - tedy interkonet + reprokabel ze stejné řady. Zajímavá zkušenost byla, když jsem zkoušel kombinovat např. reprokabel Crosslink s interkonektem Golden Presence a následně zvuk porovnal s plnými sety Crosslink a Golden Presence. Zvuk byl zcela pochopitelně hybridem obou, nicméně konkrétně v tomto případě byly zbytečně degradovány skvělé vlastnosti Golden Presence nevhodně zvoleným interkonektem. Kombinací je ale stovky a hledání té ideální je nekonečná cesta.
Cardas Crosslink
Vzhledem k ceně vynikající zvuk. Porovnáte-li Crosslink s tím, co je za tyto peníze na trhu k dispozici, máte právě v ruce jednoho z favoritů. Měřeno nejpřísnějšími měřítky zjistíme, že zvukově není Crosslink tak rafinovaný. Témbry akustických nástrojů jsou spíše naznačeny, než věrně vykresleny (někteří konkurenti se ovšem neobtěžují ani s tímto), kabel jakoby mírně zdůrazňoval okrajová pásma, čímž zní atraktivně, nicméně porovnáním s ostatními zjistíme, že nejdůležitější pásmo středové, které ostatní Cardasy umí na jedničku, v jeho případě neobsahuje tolik informací, tolik zvukových odstínů. Trumpeta není tak hladce analogová, dynamika plošší, pozadí nahrávek ne tak černé a hudební snímek má v důsledku menší „kontrast“. Na druhou stranu je díky živě zahraným basům Crosslink jediný, který mi při závěrečném ataku tympánů pohnul košilí a vystupoval vůbec hodně energicky.
V žádném případě z toho nevyplývá, že by Crosslink byl špatný kabel - pokud si člověk uvědomí (nízkou) cenovou hladinu, ve které se nachází, není co řešit a stane se sázkou na jistotu pro každého, kdo nehodlá utratit za kabeláž několik desítek tisíc. Dá se bez nadsázky napsat, že v celém portfoliu firmy právě Crosslink představuje nejlepší poměr ceny a výkonu. Jelikož však úměrně s cenou stoupáme u Cardas i ve zvukové kvalitě, čtěte dál.
Cardas Cross
Cross je jeden z vůbec nejúspěšnějších kabelů v historii firmy a pokud si ho poslechnete, hned vám bude jasné proč. Cross totiž hraje barevně. Je mistrem koloristiky a navozuje dojem, že jste zabořeni do pohodlné lenošky na nejlepším místě koncertního sálu se sklenkou vína po ruce a hudebníci dnes přišli jenom kvůli vám. Dřevěné nástroje jsou přes Cross dřevěnější, mosazné mosaznější, činely házejí odlesky (ne však tembrálně zcela věrné) a zpěvačce se třpytí rtěnka. Nemá tak explozivní dynamiku ani rozlišující schopnosti jako dražší bráškové, ale hraje nesmírně pohodově. Jeho zvukový projev je posazen o něco níž, má absolutně černé pozadí, ale není tak klidně čistý jako třeba Neutral Reference. Přenese k vašim uším spoustu detailů, ale tyto jsou podány velmi nenápadně a mírně zastřeně, takže je při zběžném porovnání nemusíte zpozorovat.
Prostor je u Crossů dobrý, nemají však takovou míru vzdušnosti jako třeba jejich dražší vtělení Golden Cross a posouvají celou zvukovou scénu více k posluchači. Cardas Cross je kultem sám o sobě a vzniká na něj závislost, u které si říkáte, že hledání neutrality je vlastně nesmysl.
Cardas Neutral Reference
Oproti Crossu je Neutral Reference o poznání čistší a transparentnější, ale také o poznání sušší a jakoby vybledlejší. Má podobný charakter jako dobré studiové monitory - slyšíte každý detail, ale méně vás baví. Klade větší důraz na to, co se odehrává od středového pásma nahoru a v některých sestavách měl mírný nádech prezence. Dokáže zdánlivě rozlišovat o něco více než třeba dražší Golden Presence, ale není tak vyvážený a vtahující. Co postrádá na emocích dohání expresívním projevem, dobrou dynamikou, slušnou lokalizací a s tím související velkou mírou separace jednotlivých nástrojů.
Lze říci, že ze všech kabelů Cardas je právě Neutral Reference nejcitlivější na připojené komponenty a v různých sestavách dává mírně odlišné výsledky, což je s ohledem na jeho mírně prezentní charakter pochopitelné.
Cardas Golden Presence
Golden Presence je takový malý rodinný poklad. Nedosahuje sice takové likvidity jako Golden Cross, ale podle našeho soudu představuje lepší poměr ceny a výkonu a možná je i blíže hudební realitě. Golden Presence představuje to, co bych nazval „muzikální neutralita“: témbry akustických nástrojů jsou velmi reálné (krásně je to slyšet na dobře nahraném pianu), prostor je velmi přirozený, otevřený, dýchající. Dynamika zde působí nenápadně, ale v okamžiku, kdy se v nahrávce objeví v plné síle, Golden Presence ji v plné síle taky přenese - není zde ale zase nijak markantní rozdíl proti Neutral Reference.
Fantastická je jeho schopnost přenést detail a jak jinak, než muzikálně. Úder dřevěné paličky o činel v naprostém tichu je v podání tohoto kabelu ukázka, při které si uvědomíte, o jak složitý zvuk vlastně jde a kolika událostí se vlastně skládá. Teprve Golden Presence (a po něm i Golden Cross) dokáže beze zbytku přetransportovat zpěváka do poslechové místnosti a vykreslit jeho obrysy v prostoru.
Oba dva výše uvedené kabely jsou bezesporu nefalšovaným highendem za velice slušné peníze. To, že Neutral Reference hraje mírně odlišně od typického soundu Cardasovy rodiny, mě vyprovokovalo k samostatnému velkému a zdlouhavému jeho porovnávání s Golden Presence.
Ve zkratce se dá říci, že obecná charakteristika, kterou jsme o nich o pár řádek výše napsali, platí. Věc je ale o něco složitější a tomu je věnován následující odstavec.
Neutral Reference vs Golden Presence
Princip tohoto dílčího testu byl jednoduchý - do referenční sestavy A-60/DP-78/C1 (Accuphase a Dynaudio) byl zapojen celý set Cardas Golden Presence (interkonekt 0,5m XLR, reprokabel 2x3m). Potom jsem testoval, jak se bude sestava chovat v různých kombinacích s Neutral Reference.
Když hrál čistě Golden Presence, všechno bylo krásně nablýskané. Skladba Topsy v provedení Dicka Hymana (Age of Swing, Reference Recordings RR-59CD) je jednou z těch nahrávek, která prověří zobrazovací schopnosti systému a to, jak se komponenty vypořádají s akustickými nástroji, jejich pravdivými barvami. Koneckonců, instrumentálně jde o střídmě obsazený kus - piano (Baldwin SD-10), bicí, kontrabas a Bucky Pizzarelli u kytary - takže všechno je hezky nalinkované.
Nebylo nic zváštního, jak si Golden Presence poradil s hlasem kontrabasu. Tento druh nástrojů kabelům náramně svědčí a krásně kulatý teplý zvuk, se kterým struny rozeznívaly mohutný korpus, zaplnil poslechovou místnost s realistickou přesvědčivostí. Údery dřevěných paliček o činely měly fluidní, jakoby hedvábnou texturu a přesně definované doznívání v prostoru, mosaz se prostě krásně blyštila. Celkově z celého tracku vyzařovala pohoda a nadhled.
V okamžiku, kdy byl interkonekt vyměněn za Neutral Reference (tatáž délka v symetrice), se hudba změnila. První věc, která byla nejmarkantnější, byl pocit větší čistoty. Nahrávka se stala najednou přehlednou a jakoby lépe uspořádanou. Druhý významný prvek bylo ticho. Pozadí hudby bylo nápadně černé a klidné, oproti Golden Presence práh akustického ´šumu´zřetelně poklesl. Poslední změnou byla větší bezprostřednost a naléhavost. Piano, bicí i kontrabas se dostaly blíž k posluchači a vytvořily intimnější atmosféru než s Golden Presence. Z toho to vypadá, že jsme si výměnou interkonektu za Neutral Reference jednoznačně polepšili. První dojem však bývá ne vždy správný a tato sestava toho byla důkazem, jak se dočtete dále.
Po zkušenosti s interkonektem jsem provedl opačný pokus: propojovací kabel zůstal Golden Presence a na místo reprokabelů se usadil Neutral Reference (opět stejná délka). Opět dojem větší přehlednosti a klidu, opět ona bezprostřednost v prezentaci, i když tentokrát změna nebyla tak výrazná a šlo spíše o nuance. Jak se dá tušit, podobné atributy v zesílené míře se daly vypozorovat i v případě, kdy byly všechny komponenty propojeny čistě pomocí Neutral Reference. Po dnech hraní si s jednotlivými kombinacemi a množstvím nahrávek jsem došel k následujícím závěrům:
Celkové vyvážení - oba kabely si vedou obdobně. Neutral Reference nejde tak hluboko a je posazen o chlup výš, což vzbuzuje dojem rychlosti zvuku (například kontrabas v Topsy nezabíral takový objem jako s Golden Presence, ale zase byl subjektivně o fous lépe definovaný). Stejně tak činely a žestě byly o něco prominentnější, než v případě Golden Presence. Neutral Reference bude tak vyhovovat sestavám s celkově temnějším charakterem zvuku, kam by mohl přinést žádoucí rozjasnění.
Definice - pozorným poslechem zjistíme, že množství detailu je u obou kabelů shodné, dokonce v případě Neutral Reference je detail nenásilně vytažen do popředí, což jde na vrub vyšší prezenci a působí to docela efektně. V čem je zásadní rozdíl, je podání textur jednotlivých nástrojů. Budu se opakovat, ale zatímco v případě Golden Presence je zvuk činelu náramně složitou událostí, kde vysledujete tranzienty dopadu paličky na kov, rozeznění těla činelu, jeho vibrace a postupné doznívání, u Neutral Reference částečně chybí textura samotného zvuku vibrujícího činelu a doznívání je rychle utlumeno. Podobný efekt jsem vypozoroval třeba u chřestítek (Dead Can Dance, Song of The Nile, Spiritchaser, MFSL WPCB-10078/SAD 2713), kde docházelo ke slévání zvuku a nástroj byl víc šustivý než chřestivý (v ještě větší míře tento efekt najdete u Crossu). V téže skladbě uslyšíme kolem 4´20 údery dřeva o kovovou trubku - u Golden Presence je jasné, z jakého materiálu předměty jsou, v případě Neutral Reference je nám to pouze naznačeno. Tato absence hlubší hudební informace se projevuje u Neutral Reference výše popsaným klidem a tichem - dozvuků a ambience (včetně odrazů od stěn nahrávacího studia) je zde prostě méně. Příznávám se ale, že díky tomu se mi Neutral Reference poslouchal dlouhodobě příjemněji, když jsem poslouchal hudbu jako kulisu - na soustředěný poslech a studium zvuku byl jednoznačně lepší Golden Presence.
To neznamená, že je Neutral Reference hudebnější. Není. Je zde rovněž poměrně velký rozdíl ve vlivu jednotlivých typů kabelu - Neutral Reference interkonekt se choval podstatně nevycválaněji než reprokabel, jinými slovy interkonekt referenční zvuk více ´pokazil´. Rozdíly mezi reprokabely byly rovněž pozorovatelné, ale ne v takové míře.
Prostor - toto je pravděpodobně jeden ze základních důvodů, proč bych ve finále jednoznačně upřednostnil Golden Presence (pochopitelně, ten dražší, jak jinak!). Přesnost prostorové informace je u něj jasně a neoddiskutovatelně lepší. Kvalita levopravého prostoru i odstupňování prostoru předozadního je u Golden Presence na výrazně vyšší úrovni. Projevuje se to ve všech hudebních nahrávkách a žánrech (pochopitelně za předpokladu, že ten prostor je už v nahrávce). Jeden z příkladů za všechny, který je přes svou jednoduchost až neuvěřitelně efektní, je track 47 z testovacího disku Chesky (Chesky Jazz Sampler, Chesky Records). Minutu a půl dlouhá sekvence zachycuje průvod hudebníků v jednoduchém obsazení (maraca/chřestítka - bubínek - dřevěné špalíky) pochodujících v řadě za sebou k mikrofonu. Následně celý miniprůvod několikrát mikrofon obkrouží a odpochoduje zpět. Na rozdíl od Neutral Reference dokázal Golden Presence přesně odlišit jednotlivé nástroje v jejich předozadním odstupňování se zachováním individuálních nástrojů v jejich dynamických pozicích (na tomhle tracku se oproti běžným zvyklostem nástroje pohybují). Neutral Reference (a opět to platí víc o interkonektu než o reprokabelech) prostor lehce zkompaktněl, nahnal hudebníky blíže k sobě, víc dopředu a víc doprostřed.
Golden Presence je z hlediska prostorovosti a ambience jeden z nejlepších kabelů, jaké se mi dostaly do ruky. Je jedním z mála, který vám naservíruje do vaší poslechové místnosti nejen nahranou hudbu, ale i akustiku prostor, ve kterých byla nahrávka pořízena. S Golden Presence jste prostě při tom. Na první poslech je Neutral Reference víc ´profesionální´. Golden Presence je víc emotivní a vtahující. Zatímco s Neutral Reference pozorujete události jako nezaujatý reportér (s kamerou a z vrtulníku), s Golden Presence jste dole v pouliční bitvě, uprostřed všeho dění. Je těžké zůstat v takové vřavě nezaujatý a ani Golden Presence nezaujatým nezůstává a má sklony zobrazit události emotivněji než ve skutečnosti - i ambience koncertního sálu je slyšet možná o fous víc, než by bylo třeba, což způsobuje jakýsi neklid, který vnímáte téměř podprahově. Je to ale prvotřídní kabel.
Cardas Golden Cross
Golden Cross je, jak už název napovídá, logickým pokračováním Crossu. Zachovává jeho hřejivost a barevnost, ale přidává k ní rozlišení a jakousi ještě analogovější spojitost a hladkost. Oblastí, která je lepší ve všech ohledech, jsou zejména výšky, kde má Golden Cross více vzduchu i definice a méně zrna (pokud se tak dá větší likvidita zvuku nazvat) a dále středy, které mají bohatší texturu a prokreslení. Prostor je u Golden Cross srovnatelný s Golden Presence, i když je pozorovatelné mírné zvětšení objemu nástrojů, jako by byl prostor více zaplněn a jak už je u Crossů zvykem, je i hřejivější.
Podobně jako Cross je i jeho dvojnásobně drahý upgrade zvukově posazen spíše níž a v tomto ohledu se nám jevil jako pravdivější kabel Golden Presence. Golden Cross je ovšem ideálním řešením pro ty, kterým imponuje barevnost Crossu a současně by chtěli o něco rafinovanější a rozlišenější zvuk na úrovni Golden Presence. Předpokládám, že se Golden Gross bude obtížně kombinovat s lampovými zesilovači, dokonce si ani nejsem jistý, jestli by to byl dobrý partner do analogového řetězce. V digitálu jeho charakteristika ale přijde vhod a vnese do hudby faktor lidského tepla.
Resumé…
Testovat komponenty, jako jsou kabely z rukou George Cardase, je radostná práce. Jeden každý přináší skvělou hodnotu za investované peníze, Crosslinkem počínaje a Golden Crossem konče. Použiji-li vizuální příměr s obrázkem krajiny (teorie zlatého řezu si o umělecký příměr přímo říká), je Crosslink ilustrací otištěnou v novinách, Cross uměleckým dílem malovaným olejovými barvami, Neutral Reference snímkem profesionálního fotografa pořízeným s odstupem, Golden Presence pohledem in natura v okamžiku, kdy se slunce již začíná sklánět obzoru a Golden Cross tímtéž v době, kdy má sluneční disk už červenou barvu a krajinu zalije teplé světlo. Nezbývá než si počkat na kabel, který nám krajinu ukáže za plného slunečního světla. Do té doby se dá v klidu žít s kterýmkoli kouskem od Cardas.
P.S.1: Cardas prý takový kabel má, jmenuje se Golden Reference a zatím jsme ho neměli možnost slyšet. Osobně ale v případě George Cardase na neutralitu příliš nevěřím a přídomek ´Golden´ to i naznačuje.
Orientační přehled cen za interkonekt 1m / reprokabel za 2x2.5m, uvedeno v EUR vzhledem k nestálému kursu české koruny:
Crosslink 120/200
Cross 580/1100
Golden Cross 1000/2400
Neutral Reference 600/1200
Golden Presence 800/1600
Kontakt: Excelia HiFi, Chrudim, tel. +420 724 00 77 44
© Copyright - Audiodrom
