"Ujišťuji vás, že jakmile začnete Vincent porovnávat s konkurenty stejné cenové hladiny, a zejména když bude zapojen ke zdrojovým komponentům, nenajdete vážnějšího soupeře..."
The review is available in English 
Opravdový had…
Vincent informacemi o konstrukci svého jediného síťového kabelu v nabídce příliš nehýří. Když je člověk dostatečně vytrvalý, obvykle alespoň nějaké informace pomocí počítače a připojení k síti najde, nicméně u tohoto kabelu je to velmi těžké.
I proto máme radost, že se s vámi můžeme podělit o více detailů - i ten nejtajnůstkářštější výrobce přece jen něco prozradí, když je výrobek s jeho logem vítězem testu našeho magazínu.
Nejprve si, jako obvykle, půjčíme pár vět z hodnocení, které jsme Vincentu přiřkli v druhé části našeho velkého testu síťových kabelů:
“Byl přesvědčivý na zesilovačích, kde dokázal vnést pořádek do organizace orchestru; pěkně ukotvil hudebníky na správných místech pódia a nepokazil ani přirozené vyvážení nahrávky. U opusu Carmina Burana jsem si všiml, že byla celá zvuková scéna posunuta více za reprosoustavy - ne, že by byl prostor hlubší, ale jen o kousek odsunutější, takže to vytvořilo efekt, jako kdybyste seděIi o pár řad dále v publiku. Vincent Power měl také tendenci činit svůj mocný bas o chlup měkčím a dynamiku o chlup plošší, než by bylo záhodno. Co se nám naopak líbilo, bylo tiché pozadí bez toho, aby docházelo ke ztrátě delikátních prostorových informací a tak i přirozené ambience.“
Předchozí odstavec hezky shrnuje všechno podstatné. Než se pustíme do další pitvy zvukových vlastností Vincenta, prozradíme, co se tedy skrývá uvnitř kabelu.
Nejprve malé cvičení: vezměte si silné třímetrové ocelové lano a stejně dlouhý provaz. Narovnejte je asi půl metru vedle sebe na podlahu. Teď současně levou a pravou rukou zdvihněte každý z nich, držíce je uprostřed jejich délky. Vidíte ten rozdíl? Zatímco ocelové lano drží plus minus svůj tvar v dlouhém oblouku, provaz se prostě ohne a visí. Tento experiment vám dá představu o tom, jak je navzdory své tloušťce Vincent Power ohebný. Pracuje se s ním opravdu dobře a navíc - kdo by odolal šedočernému hadímu vzoru na jeho tkaninovém opletu?
Ohebnost kabelu naznačuje, že vnitřní vodiče nebudou pevného průřezu, a taky že nejsou. Jde o tři prameny devadesáti OFC drátů uzavřených v PVC izolaci a uložené v bavlněném lůžku z důvodu tlumení mechanických resonancí. Vincent se chlubí dvojím stíněním, to první má na starosti aluminiová fólie, to druhé pocínovaný měděný oplet.
Kabel je k dispozici ve třech délkách - 1.5, 3.0 a 5.0m - což v podstatě stačí pro jakoukoli aplikaci.
Zvuk
Není překvapivé, že většina audiokomponentů, kromě těch nejpovedenějších, není schopna správně reprodukovat zvuk piana. Spolu s bicími jde o jeden z nástrojů s největším pokrytím všemožných zvukových frekvencí, je to instrument náročný na přesnost tranzientů a na mikro i makro dynamické schopnosti systému. Proto také prakticky každý komponent v testu podrobujeme zkoušce pianem (reprodukovaným) a ani kabely nejsou výjimkou.
Tentokrát jsem sáhl po Rachmaninových Études-tableaux (Serge Rachmaninov, Études-tableaux Op. 33 & 39, Hyperion Classic CDA66091). Howard Shelley za pianem v těchto krátkých hudebních etudách přímo exceluje a s pomocí Vincenta je dokáže přeměnit ve velkolepé dílo.
Proto pokud se ptáte, proč Vincent Power zabodoval mezi ostatními levnými síťovými dráty tak vysoko, poslechněte si Études-tableaux. Shelleyho elegantní frázování v pianissimech a divoké poryvy rytmických pasáží posluchače nenechají na pochybách o schopnostech kabelu. Nesnaží se zahalit hudební noty do nějaké mlhy, naopak, rychle a přesně vykresluje celý zvukový obraz. Od středů směrem k výškám si vyloženě rozumí s Rachmaninovým dílem svým otevřeným a temperamentním projevem, ve kterém slyšíte množství detailů, nikoli však odtržených, ale zaintegrovaných v hudbě. Nemáte tak pocit audiofilně nereálného zvuku, který vykazuje spousta superrozlišujících kabelů. (Mimochodem - možná nevíte, že Études-tableaux dokáží zahrát jen ti nejnadanější pianisté. Skladby jsou velmi náročné na netradiční prstoklad a široké přechody a vyžadují od hráče hodně vložené energie. Já to také nevěděl, ale Hyperion je velmi informativní).
Pokud neporovnáte Vincent Power s něčím mnohem lepším, bude se jevit jako bezchybný. Vezmeme-li si k ruce třeba referenční Furutech Powerflux, který jsem měl v době recenze zapojen v systému, je záhy jasné, že Vincent nemá tak expanzivní prostor, není tak přesvědčivý v texturách a barevných odstínech, a je dynamicky plošší. Je také ale dvacetkrát (!) levnější. Na druhou stranu je potěšující, že jde hluboko skoro jako Powerflux, i když je jeho bas rozvolněnější a ne tak přesný.
Výše uvedené výhrady však můžete v klidu zapomenout. Ujišťuji vás, že jakmile začnete Vincent porovnávat s konkurenty stejné cenové hladiny, a zejména když bude zapojen ke zdrojovým komponentům, nenajdete vážnějšího soupeře. Potom se 3 tisíce korunek, které zaplatíte za 1.5m, stanou skvělou investicí.
POZNÁMKA:
Tento článek je součástí velkého testu síťových kabelů POWER UP! - v n2m naleznete další informace, seznam nahrávek i testovacího zařízení.
Kontakt: Hifi studio MeLissa, Brno, tel. +420 777 041 313
© Copyright - obrazový materiál i text: Audiodrom
