"Neudělá větší ticho v pauzách, ale v nahrávce vyluxuje a vyvětrá, čímž odstraní maximum překážek, které stojí zvuku v cestě bez toho, aby jej nějak krotil či ořezával. Tímto se naprosto liší od veškeré ostatní filtrace, kterou jsem kdy měl možnost slyšet, a vlastně i od pojmu filtrace tak, jak je vnímán hifisty..."
The review is available in English 
Zaostřeno na zvuk…
Představovat čtenáři audiodromu Nordost by bylo jako pověstné nošení dříví do lesa. Ti, kteří zabrousili na tuto stránku odjinud, odkážu na recenze Nordostích kabelů, které najdou v příslušné sekci našeho magazínu. A těm, kteří volají „dost už bylo Nordostu!“ vzkazuji: Nordostu nikdy nebude dost, protože tihle pánové na to jdou úplně jinak a hlavně mají hodně dobré výsledky.
Nordost Thor není kabel a zaujímá tudíž ve firemním katalogu ojedinělou pozici. S kabely toho má ale přeci jen společného víc, než by se na první pohled zdálo (o tom ale až za chvilku). Oficiálně je Thor prezentován jako síťová distribuční jednotka. Tou sítí je pochopitelně myšlena síť elektrická.
Z poslechových seancí s jednotkou Thor mi zůstalo 7 listů papíru popsaných poznámkami a touha jej vlastnit. Díky poctivým zápiskům bude popis toho, co jsem v průběhu soužití s tímto přístrojem slyšel, hračka. Tak pojďme rovnou na to a k představení přístroje se vrátíme až na konci.
Jeden Thor za pět Monster…
Veškeré poslechové testy probíhaly v sestavě SACD Accuphase DP-78, koncový zesilovač Accuphase A-60, interkonekty Homegrown Audio DNA (XLR) a Krautwire Guru (RCA), reprokabely Krautwire Fractal a Nordost Super Flatline MkII, tu a tam pasivní předzesilovač Creek OBH-22 nebo symetrický pasivní regulátor hlasitosti, a reprosoustavy Audio Physic Virgo V. Síťových kabelů se střídala kvanta kvůli probíhajícímu testu.
Nesmírně důležitými body k zaznamenání jsou tyto dva:
a) vlastnosti Thoru nebyly porovnávány způsobem ´jak to hraje zapojené do Thoru a jak to hraje zapojené napřímo do domovního rozvodu´. Takovéto porovnání ztrácí smysl, protože vliv Thoru je tak markantní, že bez něj je sestava degradována o minimálně jednu úroveň dolů.
b) ´Napřímo do domovního rozvodu´ (viz. předchozí odstavec) u mě znamená: do samostatného přívodu od elektroměru se separátním jističem, který, bohužel, není potažen rhodiem, platinou ani jinými drahými kovy. Na takto vyčleněnou sekci rozvodu tím pádem nejsou navěšené všelijaké další domovní přístroje a spínající zdroje, takže primární úroveň vnitřního rušení je omezena na minimum - o moc víc se s tím prostě už udělat nedá. Přesto opakuji, že je rozdíl ´s´a ´bez´filtru markantní a že nejde o nuance.
Porovnání probíhalo s referencí Monster Power HTS2600, která byla vybrána z vytipovaných síťových čističů z jednoho prostého důvodu: jde o přístroj levný a ke zvuku mimořádně laskavý. Všechny ostatní filtry, které jsem měl doma (originální pračka Accuphase v době recenze k dispozici nebyla a síťová zařízení jinak než napřímo neporovnáte), sice naoko zvuk vylepšovaly, ale ve skutečnosti ho oloupily o některé veledůležité atributy. Trpěl hlavně koncový zesilovač, kterému komprimovaly dynamiku, rozmazávaly a změkčovaly basy, likvidovaly prostorové informace a zvesela hoblovaly hrany tranzientů. Monster Power HTS2600 z těchto klání prozatím vždy vyšel jako nejméně problematický - nabízí dostatek přípojných míst a rozumnou ochranu, ampérově bez problému snese i takového žrouta energie jako je áčkový Accuphase A-60, má všechny ostatní vlastnosti dobrého filtru (zklidnění zvuku, ticho v pozadí, zlepšení lokalizace atd.). A hlavně, neškodí zvuku jako takovému, resp. má minimální negativní vliv. Při jeho ceně (pořád ještě stojí kolem 12 tisíc, jestli se nepletu) je tak prakticky zdarma. Na západ od nás jsem ho už viděl v nejednom špičkovém studiu (on totiž vypadá i docela atraktivně) a pokud uvažujete o dobré investici, berte to jako dobrý tip. Proto byl Monster Power použit k porovnávání. Nordost Thor je lepší, ovšem za cenu pěti Monsterů, protože za něj dáte podle aktuálního přepočtu přibližně 58 tisíc.
A co se poslouchalo? Bylo toho hodně, hlavní rozstřel probíhal na vybraných titulech, čímž myslím následující disky:
Kraftwerk - Tour de France (EMI, 591710 2), Stereoplay CD audiophile demo disk, Nordic Voices - Reges Terrae (Chandos, SACD CHSA 5050), Hossam Ramzy - Source of Fire (ARC Music, EUCD 1305), Holst - Planets (Deutsche Grammophon, SACD 471 634-2), Roger Waters - Amused To Death (Sony/Columbia, CK47127). To by tak bylo v kostce na úvod. Po několika dnech poslouchání nanečisto byla připravena referenční sestava i hudební konzervy, okna zatemněna a uši rozcvičeny - mohlo se hodnotit.
Mars, The Bringer of War
Holstovy Planety pod taktovkou John Elliot Gardinera jsou fantastickou ukázkou toho, jak má vypadat klasická hudba pro ty, kdo klasiku nesnášejí. Nejspíš jsem to už někde napsal, ale pokud si představíte dvacítku meziplanetárních bitevníků, blížících se na pozadí temného hvězdného prostoru k po zuby vyzbrojené základně vesmírných pirátů, tak asi tušíte, k čemu se bude schylovat. Mars jako doprovodná hudba k takovéto scéně nemá chybu.
Mám skladbu slušně naposlouchanou a bez toho, aby bylo nutno zdlouhavě porovnávat, mě prakticky okamžitě chytily za uši některé detaily, které předtím tak dobře slyšet nebyly: údery paliček bubnu na značce 3´20 byly jasně rozlišené. Prostě to byly dvě paličky a každá rozechvívala blánu bubnu samostatně, nešlo jen o náznak nebo jednolitý perkusivní hluk - takhle jsem to slyšel opravdu poprvé. Kolem 4´43 z ticha znovu nabíhají vířící perkuse - předtím se vždycky tak nějak objevily a s narůstající intenzitou vpochodovaly do mistnosti; s Thorem bylo možné zachytit jejich hlas už od prvního nesmělého doteku paličky, prostě byly slyšet o dost dříve a od prvního pohlazení byly přesně prostorově zaostřené. Doposud (tj. ve všech kombinacích, které jsem zatím slyšel) se tento hudební mikroděj ztrácel. Markantní proměnou prošly dechy (3´00), v poznámkách čtu ´jako břitva přesné, brilantní a jasné, užasná mikrodynamika a odškálování barev´.
Pokud byl v systému Nordost Thor, bylo všechno přesně uspořádané, oddělené a precizně definované a přesto to do sebe lépe hudebně zapadalo. Některé komponenty vám dají pocit, že slyšíte víc, ale potom zjistíte, že pouze vytáhly dopředu některé nástroje (=některé frekvence) a vytrhly je tak z celkového hudebního kontextu. Bolest mnoha superrozlišujících přístrojů je většinou v tom, že si člověk sice pochutnává na tunách detailů (kterých by si u živého koncertu stoprocentně ani nevšimnul) a hudba ustupuje až do druhého plánu - tohle, i když meta spousty ortodoxních highendistů, myslím, není pravý účel highendu. S Thorem se to nestane. Superdetaily jsou přirozeným způsobem zaintegrovány do zvukového obrazu a přesto, že si polepšíme v preciznosti lokalizace a separaci jednotlivých instrumentálních skupin, nástroje spolu nepřestanou komunikovat. Ba právě naopak, celé hudební těleso jako by drželo více pohromadě, všechno je přirozenější, soudržnější, více to připomíná realitu. Tento jev se nádherně dá ilustrovat skvěle sejmutým egyptským ansámblem Hossama Ramzyho, kdy se hudebníci semknuli do jedné velké strhující jam session, vyplnili poslechovou místnost pulsujícími rytmy a poslech se stal zábavným, extatickým.
Ale pojďme zpátky ke Gardinerovu Holstovi. Zkusíte-li na něj nasadit MP HTS2600, je pravděpodobné, že vás dostanou smyčce. Monster je prostě krásně hlaďounký a lesy smyčců mu vážně sedí. HTS2600 do systému přinesla podobný efekt, jako předřazení firemního předzesilovače (Accuphase C-2410) ke konci. Všechno je jemnější, delikátnější, ušlechtilejší a klidnější, ale také (právě jako u předzesilovače) se lehounce zaoblí náběžné hrany tranzientů a ´zpomalí´se mikrodynamika. Pokud by se Monster Power HTS2600 dal přirovnat k nočnímu pohledu oknem do osvíceného interiéru přes lehkou záclonu, Nordost Thor je jako pohled do téhož interiéru přes vyleštěné sklo, s o něco silnějšími žárovkami v lampách a bez záclony. Odstranit sklo se mu sice nedaří (stejně jako se to nedaří už 30 let žádnému highendovému komponentu), ale minimálně učiní sklo co nejprůzračnějším a nádavkem ještě v místnosti vyvětrá. Je fakt, že s Thorem v řetězci jako by se hudbě lépe dýchalo, jako by ze vzduchu zmizel prach či co, zvuk není ničím omezen. Tak třeba úder gongu doznívá celou věčnost a můzete si jej vychutnat až do posledního nepatrného záchvěvu přesto, že na pozadí hraje už v té době jiný hudební nástroj (to opět referuji směrem ke Gardinerovým Planetám, které se na SACD opravdu povedly).
Thor nenápadně a naprosto přirozeným způsobem dokáže vytáhnout z hudby neuvěřitelné lahůdky, které předtím zůstaly nepovšimnuty - třeba nuance v intenzitě prsty hraných strun na začástku Holstova monumentálního díla. Vlny zvuku opakovaně zesilují a zeslabují v jemně odstupňovaných barevných odstínech, které normálně (bez filtru) nejsou slyšet prostě vůbec a ztratí se v elektrickém chaosu a neklidu, a s dobrým filtrem jsou jen naznačeny (a už to je úspěch).
Virgo Virginum
Když poslouchám přes Nordost Thor průzračně nahrané CD Nordic Voices, je sice slyšet, že jsou proti referenčnímu filtru jednotlivé hlasy více odděleny, jde však jen o nuanci. Prostor je malinko staženější a dozvuky méně patrné, což se značně zlepší přepnutím na SACD vrstvu. Na SACD si ještě vychutnám náramnou mikrodynamiku a vibrující témbry a jdeme zpátky na HTS2600. Přes Monster se stane zvukové panorama rozprostřenější jak do šířky, tak do hloubky, prostor je svůdnější, ale o něco méně konkrétní a dynamika pár stupínků plošší.
Lidské hlasy (všechny do jednoho) přes Thor jednoznačně získávají v čistotě, artikulaci a vnitřní dynamice. Jelikož dodatečný efekt vykazuje i krabička Quantum Resonant Technology Qx4, zajímal mě kumulativní účinek obou přístrojů v sérii. V podstatě se potvrdila dřívější pozorování. Zdá se, jako by všechno dostalo ještě jasnější lesk, nikoli cestou frekvenčního posunu, ale odstraněním toho prachu, který víří ve vzduchu mezi vašima ušima a zdrojem zvuku. Hlas zpěvačky (skladba De Main Ganche ze sampleru Usher Audio) je křišťálovější, znělejší, prochází transformací směrem k živosti, směrem k hlasu z masa a kostí. Opakuji, že tohle uslyšíte jen v celkově transparentním systému, a kombinaci obou přístrojů s největší pravděpodobností tolik neoceníte na sestavě za ´dvacet´.
Když spárujeme s Qx4 filtr HTS2600, zvuk je svou lehounkou sametovou mlhou opojnější, což třeba právě v případě zmíněného tracku od Usher vytváří větší pouto mezi interpretem a posluchačem, větší emocionální propojení. Je ale pravda, že hlas není tak čistý a má také lehce vybledlejší barvy než přes Qx4 plus Thor.
Amused to Death
Po všem, co Nordost Thor za těch několik dnů předvedl, jsem byl náramně zvědav, co provede s Watersovou televizí a pověstným ´psem od sousedů´. Kdo netuší o co jde, nechť si poslechne úvodní The Ballad of Bill Hubbard z Watersova koncepčního opusu Amused to Death.
Oproti Monsteru si Thor televizi přitáhl trošku dopředu, ale zato ji posunul víc doleva a hlavně naprosto pevně ukotvil v prostoru, stejně jako štěkot imaginárního psa, který se pro změnu posunul blíž ke středu. Jako by Thor dělal pořádek v šuplíku. Prakticky totéž se stalo s kytarovým sólem; nástroj byl cca o metr blíž, byl čistší, jasnější, vnitřně zajímavější a v místnosti velmi skutečný.
Na následující What God Wants Pt 1 hrané přes HTS2600 jsou slyšet lehce máznuté sykavky sboristek, které jsou rozprostřeny doleva a doprava, pak se připojí mírně nalevo kytara a prásknou bicí, což je docela šleha, na které je patrné malounké sametové změkčení. Hlas Rogera Waterse je od hudby odtržen, předsazený příliš dopředu a zní jako ´nahrávka´ (pravdou zůstává, že právě Watersovy vokály a způsob jejich mix-downu jsou jedinou slabinou tohoto jinak skvělého CD).
Vyměníme-li Monster za Thor, polepšíme si na artikulaci, zmizí nám máznutí sykavek, všechno se pevněji usadí a zpřesní. Nordost opět mírně stáhne prostor směrem ke středu, což působí v prvním okamžiku jako negativum (všichni máme rádi prostor a já obzvlášť), nicméně po pár minutách jsem si ke svému vlastnímu překvapení uvědomil, že Thor střed zvukové scény lépe vyplňuje. Například zmíněné sboristky nebyly tolik roztrhané na hlasy, které jsou jen vlevo a vpravo, ale staly se z nich opravdoví lidé v přirozeně definovaném prostoru, takže se mohlo začít diskutovat, jak daleko od sebe asi stojí. Netuším, jestli víte co mám na mysli, ale líp to už prostě popsat nedokážu.
Watersův hlas si přes Thor nepolepšil, spíše naopak. I když byl dynamicky bohatší, na iluzi živého člověka to nestačilo a odtrženost od zbytku se ještě zdůraznila. V tomto ohledu se lépe poslouchal více odpouštějící Monster Power. Někdy je prostě pravda nepříjemná.
Takže si to krátce shrňme:
Thor neomezuje dynamiku, mikro ani makro, čímž značně oživuje zvukovou barevnost nahrávek a nechá tak slyšet, kolik informací na nich vlastně je.
Neudělá větší ticho v pauzách, ale v nahrávce vyluxuje a vyvětrá, čímž odstraní maximum překážek, které stojí zvuku v cestě bez toho, aby jej nějak krotil či ořezával. Tímto se naprosto liší od veškeré ostatní filtrace, kterou jsem kdy měl možnost slyšet, a vlastně i od pojmu filtrace tak, jak je vnímán hifisty.
Nekomprimuje vršek pásma a vyprovodí rychle ze dveří nešvary jako jsou nezbedné sykavky a zrnitost, Výšky jsou křehké jako křišťál a jdou až do nebes. Podle mých zkušeností z poslední doby stojí za většinou nezbedností na vysokých frekvencích právě síť, respektive způsob, jakým přístrojům dodáváme šťávu ze zásuvky. I proto se této problematice tak obsáhle věnujeme.
Prohlédněte si dobře tento obrázek > 
A teď přes tentýž obrázek přejeďte myší. Už chápete, o čem je Thor, a co všechno nám zůstává bez něj v hudbě skryto?
Thor zevnitř a zvenku…
Jednotka měří 9,5x45,5x31cm a mnoho k popisu toho na ní není. Šasi je kompletně převzaté od britského IsoTeku, konkrétně z modelu Sigmas. Z vnějšího pohledu je jediný rozdíl v modře podsvíceném logu Nordost uprostřed centimetr silného čelního hliníkového panelu. V EU verzi je zbytek šasi jinak kompletně ocelově plechový, verze pro UK je celá hliníková, tudíž i pevnější a lehčí. Hmotnost přístroje není velká (tuším 8kg) a těžké kabely mohou mít tendenci jej nadzvedávat, zvlášť pokud jej postavíte nahoru na rack na firemní antirezonanční nožičky (Pulsar Points), k čemuž je Thor zespodu šroubovacími zdířkami uzpůsoben.
Zásuvek k připojení komponentů na něm najdete 6, jsou naprosto rovnocenné a můžete k nim připojit bez potíží i přístroje se značnými proudovými nároky. Síťovou šňůru Nordost nedodává, doporučuje však pochopitelně svoje.
O co je Nordost Thor méně zajímavý zvnějšku, o to je zajímavější uvnitř. Ne, že by tam toho bylo moc - najdeme tam jen 2 desky osazené poskrovnu součástkami a většina vnitřku je vlastně prázdná. Kdo by očekával masivní oddělovací transformátory bude pohledem na jedno malé pomocné trafo zklamán. Obvodové řešení však pochází kompletně od IsoTek, všechny elektrické cesty jsou stříbřené a poctivě svedené do jednoho zemnícího bodu; ostatní prodrátování není provedeno ničím jiným než proslulými filamenty Nordost Valhalla a zásuvky jsou kvalitní, opět převzaté od IsoTek. Loga IsoTek mimochodem najdeme na jednotce hned 3x: na čelním panelu, vzadu, uvnitř a dokonce i v manuálu je hrdě deklarováno: Nordost Thor by IsoTek.
Druhá menší vnitřní deska je modulem amerických Quantum Resonant Technologies a má vlastní napájení spínaným 5W zdrojem (u této verze PHIHONG PSA05A-050 čínské provenience).
Důležité poznámky pro budoucí majitele…
Pozn.1: Na rozdíl od Monster Power HTS2600, který je neustále stoicky chladný (nikoli hudebně), Nordost Thor hodně topí a malé trafo dokáže jeho plechy pořádně rozpálit.
Pozn.2: Počítejte s tím, že pokud si pořídíte tento přístroj, neuniknete nutnosti vyřešit problematiku síťových kabelů jak směrem do něj, tak směrem z něj, budete-li chtít dostat z jednotky maximum. Po posledních zkušenostech mohu konstatovat, že k němu nejlépe sedí firemní dráty, což se dalo předpokládat, ale dají se najit i další dobré alternativy.
Pozn.3: Pokud ho už jednou doma mít budete, nebudete jej moci dát pryč - vytváří totiž silnou závislost. Budu muset nějak vymyslet, jak jej získat…
Kontakt: Gaia Connections, Praha, tel. +420 286 885 599
© Copyright - obrazový materiál i text: Audiodrom
