"Daytona je pojmenována po legendárních superzávoďácích z americké série Grand Turismo, tudíž můžeme pod její kapotou očekávat dostatek výkonu. A je to přesně tak..."
The review is available in English 
Nadupaný monopost…
Viděli jste někdy síťový filtr se symetrickým XLR výstupem? K čemu tam je a proč jen jeden? Jsou potřeba dvě Daytony k symetrickému zapojení? Ale čeho? To se budu snažit osvětlit v této recenzi novinkového zařízení na filtraci sítě od Furutech.
“Většina audio & video nadšenců je schopna obětovat cokoli, jen aby měli doma co nejlepší komponenty, ale často zanedbávají to nejzákladnější, totiž kvalitu střídavého napětí”; takto to stojí v průvodní dokumentaci k filtru Daytona 303E, který po dlouhém čekání uvedl Furutech v letošním roce na trh. A mají pravdu.
Možná by se měli všichni audiofilové organizovat v nějakých odborech, aby mohli lobovat u dodavatelů elektrické energie za čistší napájení svých miláčků. Možná bychom měli začít přesvědčovat lidi, aby přestali používat mobilní telefony, počítače, klimatizaci, zářivkové osvětlení, bezdrátový internet a domácí spotřebiče. Možná bychom se měli uchýlit zpět do jeskyní, opatřených pouze jedinou, absolutně čistou síťovou zásuvkou, kterou bychom používali výhradně k audioúčelům. Možná je to všechno na nic, protože v jeskyni by stejně kouřil a praskal oheň (zdroj rušení) a museli bychom se vypořádat s nepříliš přátelskou kamennou akustikou. V takovém případě se jeví dobré filtrační zařízení jako jedno z mála možných východisk.
Nedávno jsme v audiodromu recenzovali dva povedené přístroje - Nordost Thor a Accuphase PS-510. Každý z nich představuje svým způsobem jakousi laťku ve své kategorii. Filozofie Thoru je založena na co možná nejčistší distribuci energie. Toto velmi racionálně navržené zařízení nás překvapilo tím, jak dokázalo vdechnout nový život celé audio sestavě bez toho, aby nás ošidilo o jediný bit informací, které jsou zakódovány na CD (a to stejné umí Thor se svým QRT modulem i s vinylem). Accuphase PS-510 celý síťový problém řeší aktivně svou schopností rekonstruovat ideální sinusoidu, což má zcela pochopitelně markantní vliv na zvuk. Nechci tím tvrdit, že výše uvedená zařízení jsou tím nejlepším, co se dá dnes za peníze pořídit (co teprve zítra!), ale přesto se bez problému mohou postavit do čela pelotonu obdobných přístrojů.
Furutech Daytona 303E spadá více do naší tradiční představy o tom, jak by měl vypadat ´síťový filtr´. Je to pasivní jednotka, jejímž úkolem je chránit a napájet ty nejhighendovější audio a video instalace, a opět mám pocit, že se stane ve své kategorii vůdcem pelotonu.
V plné polní…
Daytona je pojmenována po legendárních superzávoďácích z americké série Grand Turismo, tudíž můžeme pod její kapotou očekávat dostatek výkonu. A je to přesně tak. Vnitřní obvody mají na starosti vícestupňovou síťovou filtraci a ochranu pro analogová, digitální a vysokoproudová zařízení s cílem eliminovat jakákoli vysokofrekvenční rušení a zcela síťově oddělit jednotlivé připojené komponenty. Poctivě udělané šasi je navíc dodatečně odstíněno sendvičem z granulární hmoty, který je zevnitř upevněn ke spodní desce, a který je schopen svou absorbční masou zamezit pronikání elektromagnetických interferencí dovnitř přístroje. Zajímavé a unikátní řešení.
Vnitřní udělávka Daytony je ohromně čistá a logická. Asi nikoho nepřekvapí, že na místech masivních propojek a vodičů jsou demagnetizované a alfa-kryogenicky ošetřené dráty Furutech, zde v dodatečné antirezonanční úpravě, a že všechna přípojná místa představují nemagnetické rhodiované Schuko zásuvky FI-E30R (jsou to přesně ty, které jsou odlity z polymeru vyztuženého skleněnými a nylonovými vlákny, opět kvůli naprostému vibračnímu zatlumení celého systému). Je to prostě senzace.
Nerad bych na tomto místě spekuloval o tom, jak moc jsou některé principy převzaty z filtrů Monster Power, ale přinejmenším nějaká inspirace tam bude, alespoň soudě podle pohledu zezadu.
Výstupní zásuvky jsou rozděleny do několika zón: najdeme tam 4 nefiltrované konektory pro analog a výkonové zesilovače, 4 filtrované pro digitál a video (DVD, CD, projektor, video displej) a řadu koaxiálních připojení pro ochranu kabelové TV, telefonních linek nebo třeba satelitu. Protože je Daytona určena k nepřetržité 24-hodinové službě, je síťový vypínač na zadním panelu: jednotku není potřeba vypínat - to je to, co tím chtěli konstruktéři říct. Co se mi moc líbí je možnost přepínat mezi módy 120V/60Hz a 230V/50Hz, což činí s Daytony globálně velmi přátelský přístroj.
No a jsme u zmiňovaného XLR výstupu, který je doplněn malinkatým páčkovým přepínačem s nápisem ´low - high - off´. Furutech totiž s Daytonou dodává šikovnou LED lampu na ohebném rameni, která je skrze tento výstup napájena. Bude se vám hodit nejen při připojování kabelů vzadu, ale zejména při nočním poslechu, kdy vám pohotově posvítí na desky nebo CD. Posledním detailem, který podporuje mou konspirační teorii (nedám pokoj) o inspiraci Monster Power, je možnost namontovat Daytonu do profesionálního racku.
Čelnímu hliníkovému panelu, který můžete mít v černé nebo stříbrné, dominuje velký displej. Vesele naskakující červené číslice informují uživatele o hodnotách proudu a napětí, momentálním stavu jednotky a případném jejím odpojení, je-li na vstupu detekována chyba.
Celkově je tedy dojem veskrze pozitivní a za své peníze majitel získá více než solidně udělané zařízení. Pojďme tedy ze cvičiště na bojiště.
S Daytonou a bez Daytony…
Furutech Daytona 303E byla poslouchána v referenční sestavě, sestávající se z páru Dynaudio Confidence C1, předzesilovače Plinius Tautoro, koncového stupně Plinius SA-Reference a CD přehrávače Bryston BCD-1. Prodrátování zajistily interkonekty Silver Audio Appassionata, reprokabely Silver Symphony a hrst síťových kabelů od Furutech a T+A.
Po nějaké době experimentování jsem se rozhodl postupovat podobně, jako by to udělala většina posluchačů: tj. Daytonu jsem prohazoval s obyčejnou prodlužovací šňůrou a poslouchal, co to udělá se zvukem. Jako obvykle je rozdíl nejsnáze uchopitelný a popsatelný v případě posunu od lepšího zvuku k horšímu, kdy se špatně přivyká na ztrátu předtím dosažené kvality. Proto jsem ve finále skončil u toho, že jsem po naposlouchání systému s Daytonou filtr vypojil a nahradil obyčejnou vícezásuvkouvou prodlužovačkou, abych slyšel, o co přicházím.
Když to vezmu zkrátka, postrádal jsem toho hodně. Tak moc, že se stal celý audiořetězec téměř neposlouchatelným. Kdo už někdy něco podobného zkusil, ví o čem mluvím - navzdory špičkové kvalitě připojeného zařízení se stal poslech podstatně méně příjemným. To je prostě úskalí srovnávání.
Začal jsem zostra Slayer a jejich posledním albem (Slayer, World Painted Blood, American 88697599962). Ne, že by to byl ideální materiál pro testování audiokomponentů, ale deska byla ještě horká přímo z obchodu a tak jsem si řekl proč ne. Po více než dekádě přišel Araya a spol. konečně s kvalitními kousky, které připomínají zlaté časy nepřekonatelných alb Reign in Blood a South of Heaven. Také jsem se těšil, že třeba konečně budou mít Slayer i dobrý zvuk, což je tradičně slabina všech jejich nahrávek. Bohužel to nevyspravili ani tímto albem; World Painted Blood se může pochlubit zhruba stejnou zvukovou ´kvalitou´jako 99% dnešních rockových nahrávek - značná komprimace (reálná dynamika je stěží nějakých 5-6dB) a špičky zahnané do clippingu. Mix je vytvořen stylem ´všechno nacpat posluchači až pod nos´, takže jsou muzikanti maximálně dva metry od vás a pokud se chcete skutečně bavit o prostoru, tak ten nemá víc než pár decimetrů do hloubky.
Všechny tyto nedostatky byly při poslechu osmé skladby Americon skrze Daytonu naprosto zřejmé, ale stejně byl příliv energie ženoucí se na mě z reproduktorů silnější a skvěle jsem se bavil. V okamžiku, kdy byl Furutech z audiořetězce vyjmut, prostor se jednoduše smrskl na dva rozměry - jako kdyby jste celou hudební událost promítali na plátno natažené mezi reprosoustavami. Zvuk se stal více slitým a zněl zmateněji a krabicověji. S malými obměnami se něco podobného dělo i se všemi dalšími nahrávkami, které jsem poslouchal.
Nemohu říci, že bych byl zrovna dvakrát nadšen z verze Children of Sanchez od Chucka Mangione, která se objevila na výročním sampleru časopisu Stereoplay (Die Audiophile Hoertest-CD, GEMA, 2008). Připouštím, že jde o naprosto senzačně vypiplaný zvuk - je však na hony vzdálen čemukoli, co bychom snad mohli slyšet v jakémkoli sále, o samotném nahrávacím studiu nemluvě. Prostě je to příliš ideální. Každopádně má track úžasnou dynamiku, texturální kouzlo a výborně vypíchnuté nástroje big bandu, což jej činí ideálním ke testování.
Nebudu teď popisovat, co jsem slyšel s filtrem, ale zaměřím se opět na to, co se stalo, když Daytona ze systému zmizela. Řekl bych, že hudba měla z pohledu makrodynamiky větší razanci, byla údernější. To je však jediná věc, kterou bych hodnotil pozitivně. Navzdory zdánlivě siláčtější prezentaci se ukázalo, že je bas tenčí, ne tak teple zakulacený a lehce rozmazaný. Nefiltrovaná hudba se jevila jasnější na výškách, vysoké frekvence však trpěly podvýživou ve smyslu znělosti a textur, byly méně přirozené a na činelech ocelově syčely. Kytara na značce 3´20 zněla uměle a téměř nepříjemně. Nejvíc jsem ale Daytonu postrádal na středech - bylo to jako kdyby někdo středy vyluxoval a úplně odstranil většinu informací v nich obsažených. Hudba ztratila vnitřní napětí, šťávu a stala se nudnější.
V důsledku těchto zkušeností jsem si byl jistý, že poslech klasiky bude pouze ztrátou času, nicméně jsem to zkusil. Suitu Warriors Percy Graingera najdete jako úvod k Holstovým Planetám na excelentním disku Deutsche Grammophone (SACD 471 634-2). Najdete v ní všechno: energické piano, brilantní žestě, komplexní orchestrace a tuny ambientních detailů a ruchů. Bez Daytony hudba ztratila život a veškerou barevnost, bylo to jako návrat k černobílé televizi. Zatímco jsem přes Furutech obdivoval rozmáchlou Graingerovu kompozici, bez něj bylo všechno uspěchané a rutinní, jako by to muzikanti už chtěli mít rychle za sebou a koukali se při hře na hodinky. Hloubka symfonického tělesa byla znatelně menší a scéna zmatenější. Pozor! Zvuk, který jsem slyšel byl stále špičkový a málokdo takový doma má, nicméně zvukový rozdíl ve způsobu napájení byl opravdu značný a bez Daytony to nebylo prostě ono.
Škoda, že...
Narozdíl od puristických distribučních bloků (Nordost) je Furutech Daytona 303E mnohem všestrannějším zařízením, ideálním i pro rozsáhlejší domácí instalace. Je škoda, že jsem pro tentokrát nestihl porovnat Daytonu napřímo proti Thoru na stejném místě ve stejném systému. Jakékoli jiné porovnání postrádá vypovídací hodnotu, protože rozdíly v charakteristikách sítě jsou místo od místa značné, takže člověk neví, co vlastně poslouchá.
Furutech Daytona není zdarma - ceníkově někde okolo 65 tisíc - z praktického hlediska však nabízí lepší konektivitu než třeba Accuphase PS-510, a to za poloviční cenu. Ani tady bohužel nebylo možné provést přímé porovnání, takže budete-li mít tu možnost vy, určitě nám dejte vaši zkušenost vědět. Každopádně je třeba odteď nutno s Daytonou počítat, je to opravdu povedený filtr.
Kontakt: Audiostudio s.r.o., Olomouc, tel. +420 608 752 475
© Copyright - Audiodrom
