" Je jednoduchý, krásný, výborně udělaný, skvěle se s ním pracuje - takhle bych mohl shrnout dojem, jaký ve mně XXL Fusion Two zanechal..."
Trable s prostorem…
Tento článek je součástí velkého testu reproduktorových kabelů Společenství hadů: Reprokabely nižší a střední třídy, který doporučujeme přečíst pro pochopení všech souvislostí, pokud jste tak už neučinili.
Oehlbach
Kabelový gigant založený už před 35 lety a stále pevně řízený Manfredem Oehlbachem je patrně jedničkou na německém trhu. Podobně jako u Van den Hul i katalog Oehlbach je extrémně rozsáhlý a potřebujete-li propojit cokoli s čímkoli můžete si být jisti, že v něm najdete vhodný produkt. U Oehlbach nenajdete slogany jako ´ručně vyrobený´- firma své výrobky chrlí v ohromných sériích a tak si může dovolit i v nižších cenových kategoriích precizní zpracování a materiály, které bývají vyhrazeny highendovým značkám.
Technologie
XXL Fusion Two je tvořen dvěma svazky vzájemně kroucených dvanácti ultračistých měděných vodičů (v hantýrce firmy HPOCC) s celkovým průřezem 5,4mm2, obalených tenkou měděnou fólií a zatlumených polymerovými prameny. Oehlbach si vyrábí jako jeden z mála vlastní konektory, vybírat lze mezi lopatkami a banánky.
Použití
Je jednoduchý, krásný, výborně udělaný, skvěle se s ním pracuje… Takhle bych mohl shrnout dojem, jaký ve mně XXL Fusion Two zanechal. Vypadá opravdu highendově, ale bez laciných efektů. Černý oplet mizí v precizních hliníkových objímkách s laserem vygravírovaným Oehlbach logem, odtud dál pokračují už jen relativně dva relativně tenké prameny vodičů, což ale nemusí vůbec nic znamenat, jak už mě naučila zkušenost s Van den Hul (The Orchid) a Crystal Cable, kde masu nahradila útlá lanka a přesto to hraje senzačně.
Oehlbach se tedy tváří veskrze seriózním dojmem, což ještě posilují vlastní silně zlacené koncovky banánků, opatřených rozevíracími pružinami, které jsou opravdu dobře funkční a ve zdířkách reproduktorových terminálů drží opravdu vzorně a pevně. Zajímavou vychytávkou jsou plastové krytky koncovek, které chrání povrch banánků před poškozením a případným nechtěným zkratem.
Manipulace s XXL Fusion Two je naprosto bezproblémová, kabel si krásně natvarujete jak je potřeba, nevykazuje žádnou tendenci kroutit se zpět do původní pozice a rádius ohybu přibližně 35mm jej řadí mezi špičku testu.
Zvuk
Je znát, že Oehlbach XXL Fusion Two je tonálně dospělý kabel, který nenachytáte na hruškách s nějakými nezbednými výstřelky v libovolné části frekvenčního spektra. Vykazoval však značnou závislost na spolupracujících komponentech, takže vykouzlit z něj přijatelný zvuk vyžadovalo trošku hledání. Jen to potvrzuje pravdu, kterou si ne každý dostatečně uvědomuje, že neexistují vyloženě špatné kabely, jde jen o to k nim přiřadit tu správnou kombinaci zesilovače a reproduktorů. Třeba Dynaudio Confidence C1 Oehlbachu příliš nesedly a to do té míry, že jsem musel několikrát kontrolovat, zda jsem neudělal v zapojení nějakou chybu – zvuk mi připadal nekonkrétní, rozostřený a prostorově rozhozený. Podstatně lepší výsledky se dostavily s Xavianem,
XXL Fusion Two nabízí zvukový projev částečně podobný Xindaku SC-01, jen s tím rozdílem, že je jeho projev vyrovnanější, harmonicky bohatší a frekvenčně kultivovanější. Oehlbach nevykazuje xindakovský zdvih na vyšších středech a má křehčí a dynamičtější detail, i když podobně jako SC-01 trochu horní polovinu kmitočtového pásma lehce přeexponovává. Zvuková příbuznost s Xindakem má jedno úskalí a to, že Xindak je více než o polovinu levnější.
Nejsem si také příliš jist tím, co XXL Fusion Two dělá s prostorem nahrávek. Připadalo mi, jako kdyby se snažil prostor roztáhnout do šířky a současně oddělit veškeré dění v něm na to, co se děje vlevo, a to, co se děje uprostřed nebo vpravo. Nenechává totiž posluchači příliš mnoho volnosti k tomu, aby objevoval i děje v mezipozicích, respektive mezipozice odsouvá k okrajům scény. Protože to může znít zmateně, použiji analogii kompasu: XXL Fusion Two umisťuje muzikanty a nástroje na sever, východ či západ, občas dolétnou informace ze severovýchodu či severozápadu, ale málokdy se dozvíme něco o tom, co se děje třeba na severoseverovýchodě. Scéna je tak sice široká, ale nespojitá a už vůbec ne hluboká. Pravděpodobobně to chce dále hledat k nalezení lépe spolupracující kombinace, která by kabelu sedla, ale to by přesáhlo čas, který jsme pro uzavření tohoto testu měli. Samotného mě to mrzí, protože Oehlbach XXL Fusion Two je jinak velmi atraktivní kabel, ale budete-li na něj mít zálusk, doporučuji si ho nejdříve poslechnout.
Další kabely v testu:
VAN DEN HUL The Revolution Hybrid
Seznam nahrávek, pomocí kterých se (především) porovnávalo a výčet zařízení, na kterých se (především) testovalo, najdete v pilotním článku Společenství hadů: Reprokabely nižší a střední třídy.
Kontakt:
CZ: Vlk Electronic s.r.o., TG Masaryka 1280, Zlín, tel. +420 577 430 883
SK: Nisel SK, Bratislava, tel. +421 905 203 078-
© Copyright - obrazový materiál i text: Audiodrom
