" Vincent hrál bezvadně prakticky s čímkoli a už od prvních tónů se tvářil značně sebevědomě. Čím si vás okamžitě získá je bas, který je vynikající a daleko překračuje většinu toho, co v kategorii do 20 tisíc v kabeláži najdete..."
The review is available in English 
Nejlevnějších highendových 30Hz…
Tento článek je součástí velkého testu reproduktorových kabelů Společenství hadů: Reprokabely nižší a střední třídy, který doporučujeme přečíst pro pochopení všech souvislostí, pokud jste tak už neučinili.
Vincent
Vincent je obchodní značkou německé skupiny Sintron, podobně jako jeho souputník T.A.C., který se specializuje na elektronkové komponenty. V Německu ale Vincent nevyrábí, toto privilegium dostalo čínské uskupení ShengYa, které dodává na západní trhy zesilovače, CD přehrávače, reprosoustavy a kabely vyrobené podle přesně daných a striktně kontrolovaných specifikací. Mimochodem, ShengYa pod svou vlastní značkou prodává i na asijských trzích, a jde o poměrně dost zajímavé přístroje. Výše zmíněný výrobní model dnes aplikuje kdekdo a je to jen dobře, protože to udržuje zdravou konkurenci a přiznejme si to, významně to sráží leckdy nadsazené cenovky audiokomponentů.
Technologie
Reproduktorový kabel se standardně vyrábí jako bi-wire, mono-wire verze je na požádání. Nepoužívá solid core vodiče, ale 0,1mm2 lanka ze superčisté bezkyslíkaté mědi na bavlněném jádře, které jednak tlumí mikrovibrace, jednak chrání povrch kabelů proti vzdušné vlhkosti; jako izolant je použit polyethylenový film, vnější obal supluje PVC plus ochranný oplet.
Použití
Provedení kabelu je absolutně highendové a pokud byste jej jen tak náhodou dostali do ruky a neznali cenu, budete tipovat kategorii 100 tisíc za metr. Nadupaná elegance nezapře silnou inspiraci fluxovou řadou Furutech (Lineflux) - držíme v ruce kombinaci černého opletu, proloženého zlatavými nitěmi, a objímek těžících z dnes populárního vzhledu ´karbonových vláken´, lemovaných naleštěným chromem.
Povrch kabelu je tuhý a působí jako velmi odolný, přesto je značně ohebný v rádiusu zhruba 45mm. Testovaný vzorek byl na obou stranách ukončen silně zlacenými banánky, které jsou podobně jako třeba u Oehlbach nebo Xindak opatřené pružinovým rozšířením. Na rozdíl od výše zmíněných, které drží v reproterminálech jako přibité, jsem měl s Vincentem u některých komponentů potíže a občas bylo potřeba banánky ´připružit´, aby držely. V důsledku toho bude vhodné tu a tam kontakt v terminálech zkontrolovat, protože se banánky nejspíš časem unaví, což koneckonců doporučuji u i jakéhokoli jiného upevnění včetně lopatek. Vincent jako by s tím počítal a tak jsou pružinové koncovky velmi snadno odšroubovatelné a vyměnitelné, což je poměrně chytré řešení – můžete si tak snadno prohazovat banánky za lopatky a naopak bez toho, abyste museli hýbat s kabelem samotným. Senzační je, že oba způsoby zakončení dostanete spolu s kabelem v krabici, což je unikát.
Zvuk
Vincent hrál bezvadně prakticky s čímkoli a už od prvních tónů se tvářil značně sebevědomě. Čím si vás okamžitě získá je bas, který je vynikající a daleko překračuje většinu toho, co v kategorii do 20 tisíc v kabeláži najdete. Popravdě řečeno, byl to jediný kabel v testu, který na spodku frekvenčního spektra dosahoval kvalit referenčního Krautwire Fractal, a to už je co říci. Bylo by úžasné, kdyby bylo možno bas Vincenta nějak odmontovat a použít jej jako doplněk pro ostatní kabely v testu – například u Black Rhodium Emperor DCT++ právě takový bas chyběl k dokonalosti. U Vincenta je na basu patrná jen mírná komprese, což vyplyne až z přímého srovnání s Fractalem, který je přeci jen dynamičtější, ale vůbec to nevadí, protože to vrchovatou mírou vynahrazuje atak a hloubka, do které se Vincent odvažuje. Vincentí bas je svižný, rychle reagující a velmi dobře konturovaný a co je nejdůležitější, není nijak odtržený od zbytku, tj. není tam jen samoúčelně a navíc, ale prostě tam je, protože je i v nahrávkách, a tak to má být. Wrightova basa i kopák Nicka Masona v Young Lust překypovali energií, kterou vložili v Mobile Fidelity CD disku do vínku, stejně jako INXS měli šťávu a tah na branku, která dělala poslech zejména rockové muziky nesmírně zábavným.
Nezapomeňme, že posloucháme kabel za 6 tisíc, takže nečekejme, že Vincent přehraje padesátitisícové dráty, ale chová se natolik ukázněně a je tak hezoučce highendový, že se mu to rádi odpustíme. Proti nejlepším postrádá lépe rozvinuté harmonie, znělejší a jemnější výšky a lepší dynamiku, aby byl beze zbytku použitelný třeba na symfonickou klasiku. V tomto ohledu tak působí méně záživně, než třeba Rapport, který byl harmonicky věrnější, lépe si poradil s mikrodynamickými změnami a lépe vyplňoval středové pásmo. Prostor má Vincent výborný, v pravolevém směru se neomezuje roztečí reprosoustav, ale zastaví jej až zdi poslechové místnosti, v předozadní perspektivě není tak expanzivní a působí spíše kompaktněji. V obou směrech mají ale nástroje bezproblémovou lokalizaci a vzájemnou separaci.
Vezmu-li v potaz všechna pozitiva i negativa plus atraktivní vnější provedení, jde u Vincenta o vynikající poměr ceny a výkonu.
Další kabely v testu:
VAN DEN HUL The Revolution Hybrid
Seznam nahrávek, pomocí kterých se (především) porovnávalo a výčet zařízení, na kterých se (především) testovalo, najdete v pilotním článku Společenství hadů: Reprokabely nižší a střední třídy.
Kontakt: Hifi studio MeLissa, Brno, tel. +420 777 041 313
© Copyright - obrazový materiál i text: Audiodrom
