"Telos Black Reference se tváří provedením i zvukovým projevem highendově a v podstatě to už i highend je..."
The review is available in English 
Zkouška z dospělosti…
Tento článek je součástí velkého testu reproduktorových kabelů Společenství hadů: Reprokabely nižší a střední třídy, který doporučujeme přečíst pro pochopení všech souvislostí, pokud jste tak už neučinili.
Telos Audio Design
Telos Audio Design je podnik Jeffa Lina z Taiwanu – v rámci své filozofie exkluzivního designu nabízí štědré zlacení, kryotechnologie, přesně soustružené prvky a velmi bytelnou konstrukci. Kabely sdružuje ve třech základních řadách, černé, zlaté a platinové, které se liší jak vnějším tak i vnitřním provedením. Pár měsíců zpátky jsme měli tu čest se síťovým Telos Golden Reference, který zaujal sytým a prokresleným zvukem s velmi tichým pozadím, bylo proto logické, že nemohl chybět ani ve výběru soutěžících v našem reprokabelovém klání.
Technologie
Řada Black Reference je, podobně jako veškerá ostatní produkce Telos, kompletována ručně. Vodiče jsou měděné (OFC) a finalizované kryogenním procesem, o vnitřní geometrii jednotlivých pramenů toho moc nevíme. Telos tradičně používá masívní závaží, jakési prstence vysoustružené z měděného bloku a černě chromované, které jsou přichyceny na těle kabelu a jejichž úkolem je potlačovat mechanické mikrorezonance kabelu. Jako dielektrikum je použito antistatické PVC.
Telos před expedicí každý kabel zahořuje 12 hodin na speciálním zařízení, podobně jako to děláme my před testem, což je poměrně chytré a mohu to jen vřele doporučit ostatním výrobcům, protože tak z větší části eliminuje případný zvukový handicap, který by jako nerozehraný mohl kabel mít při předvádění potencionálnímu zájemci u prodejce.
Použití
Vmanipulovat vidličky Black Reference tam, kam potřebujete, vyžaduje trochu více času, kombinačních schopností a síly, než je obvyklé. My jsme tím pochopitelně zaskočeni nebyli, protože máme za sebou zkušenosti se síťovým Telos Golden Reference, který se svou ohebností dá přirovnat ke kolejnici. Ve výsledku se dá Black Reference ohnout s rádiusem nějakých 60mm, při troše šetrného násilí se dostanete i na 50mm, je jen potřeba dávat pozor, abyste si nepoškodili komponenty, stojan nebo nábytek těžkými prstencovými stabilizátory, přišroubovanými na světle šedém opletu. Naštěstí je posledních přibližně 10cm před vidlicemi rozděleno do samostatných pramenů, takže v blízkosti přístrojů to jde jednodušeji.
Zůstává mi záhadou, proč se mi v některých případech, například u mých Audio Physic Virgo V, vůbec nepodařilo dostat vidličky do WBT terminálů, protože jejich rozteč byla větší, než otvory v poplastovaných krytkách. Nakonec jsem si poradil (stejně tak si poradí šikovný kutil, vybavený rozbrušovačkou a kladivem), ale přeci jen mě to překvapilo – možná nebude od věci si před koupí tento prvek ověřit na konkrétní reprosoustavě.
Zvuk
Zvuk Telos Black Reference je velmi čistý a jeho základem je výborné středové pásmo. Slyšet to bylo v In The Wee Small Hours of The Morning Barbry Streisand na pianu i vokálu, které byly znělé, hmatatelně přítomné a živé a spektrálně neposunuté. Black Reference si poradí na jedničku i s prostorem nahrávek a to zleva doprava i zepředu dozadu. Dokonce musím říci, že byl v tomto ohledu naprosto srovnatelný s referenčním Krautwire Fractal a dokázal rozlišovat prostorové informace s jemným odstupňováním, dostatečným na to, aby bylo poznat, že piano není bodový nástroj, ale že klaviatura a potažmo struny zaujímají určitou plochu a objem. Proto i sbor v Gloucester Wassail byl jedním z nejlepších, které jsem měl možnost v průběhu našeho supertestu slyšet.
Potěšující je, že stejně jako síťový Golden Reference je reproduktorový Black Reference kabelem velmi tichým (teď mluvím o tom, co je slyšet na pozadí hudby), na rozdíl od něj však přirozenějším způsobem. Tam, kde měl Golden Reference snahu miniaturní děje spíše přetlumit, Black Reference se chová transparentněji. Je fakt, že porovnávám jablka s hruškami, protože ten první je úplně jiný druh kabelu v úplně jiné aplikaci, ale je taky fakt, že rysy jedné rodiny se u obou jinak vzácně shodují. I tranzientní cinknutí v Star Wars mají výbornou definici náběžné hrany a jsou zvukově plná a nasycená, je však pravda, že třeba činel nebo jiné strukturálně bohatší zvuky už odhalují, že Black Reference přeci jen patří do nižší cenové třídy. Harfová glissanda či metly kroužící po mosazi tak jsou méně rozlišené než u referenčního Krautwire, podobně jako je patrná ne tak expanzivní mikrodynamika, která u se Telos zastaví někde na osmdesáti procentech Fractalu.
Telos Black Reference se tváří provedením i zvukovým projevem highendově a v podstatě to už i highend je. S komponenty v odpovídající cenové hladině byste neměli mít problém vytvořit s ním harmonický celek - díky svému sytému a na středech transparentnímu a kultivovanému projevu by se mohl stát i lékem na neduhy příliš analyticky laděných sestav nebo tam, kde je potřeba celkové vyznění zvuku pošťouchnout od tranzistorové mechaničnosti blíže k umělecké emotivnosti.
Další kabely v testu:
VAN DEN HUL The Revolution Hybrid
Seznam nahrávek, pomocí kterých se (především) porovnávalo a výčet zařízení, na kterých se (především) testovalo, najdete v pilotním článku Společenství hadů: Reprokabely nižší a střední třídy.
Kontakt: Telos Audio, Praha
© Copyright - obrazový materiál i text: Audiodrom
