" Celkově je kabel až neuvěřitelně lehký, připomíná roličku filmového svitku, a můžete jej jednoduše schovat naplocho pod koberec nebo za podlahovou lištu..."
The review is available in English 
Bílý blesk…
Tento článek je součástí velkého testu reproduktorových kabelů Společenství hadů: Reprokabely nižší a střední třídy, který doporučujeme přečíst pro pochopení všech souvislostí, pokud jste tak už neučinili.
Nordost
Americký Nordost vystartoval na trh už před dvaceti lety s ojedinělým nápadem plochého kabelu – vznikla tak první stužka jménem Flatline. Nutno říci, že audio byznys je pro Nordost Corporation jakýmsi vedlejším pracovním poměrem, neboť korporace je aktivní ve státních vojenských zakázkách, vyvíjí řešení pro kosmický program a medicínské technologie.
Od pionýrských dob se hifi katalog firmy značně rozrostl, nicméně společným poznávacím znamení všech reprokabelů zůstává uspořádání jednotlivých vodičů do řady paralelně vedle sebe. A nemusí jít jen o subtilní stužky jako je White Lightning nebo Purple Flare, které se zúčastnily tohoto testu – takový Nordost Odin připomíná spíše pásy od tanku.
K oslavě 20 let firmy uvedl Nordost na trh sérii Leif, představující jakýsi technologický uplifting (upravená geometrie) ´ekonomické´ řady White Lightning – Purple Flare – Blue Heaven - Red Dawn. Ekonomické proto, že pod ní je ještě základní řada kabelů Flatline.
Technologie
White Lightning jako jeden z mála v testu nepoužívá lanka, ale solid core vodiče (tedy dráty s pevným průřezem, kterých je tu 10) z ultračisté postříbřené OFC mědi. Vodiče si Nordost vyrábí sám poměrně komplikovaným výrobním procesem, stejně jako je komplikované nanášení FEP dielektrika – zájemce o nakouknutí do kuchyně Nordostu odkazuji na naše recenze SPM Reference a Valhalla.
Použití
Nordostí stužky mají své výhody i nevýhody. White Lightning je čistě bílý. Rozhodně to nevypadá nezajímavě, a na rozdíl od bělostně zářícího textilního opletu kabelu Entreq Konstantin, se kterým jsem se jednou potkal, nemusíte mít strach, že na něj časem nasedá prach, a z bílé se stane ušmudlaná šedá. U White Lightning stačí navlhčená utěrka a zase záříte.
White Lightning je kabel směrový, což je označeno malými šipkami na ukončující smršťovačce. Nordost standardně používá svoje ´Z´banánky-krokodýlky o průměru 4mm z pružné kovové fólie (slitiny berylia a mědi), které jsou pozlacené, a které perfektně padnou do jakýchkoli zdířek terminálů. Celkově je kabel až neuvěřitelně lehký, připomíná roličku filmového svitku (pro ty, kdo nejsou odkojeni digitální fotografií) a kromě toho, že jej stočíte v rádiusu 10mm (bezkonkurenčně nejohebnější kabel v testu spolu se svým kolegou Purple Flare), jej můžete jednoduše schovat naplocho pod koberec nebo za podlahovou lištu. Z toho vyplývá i jeho jediná nevýhoda – pokud jej máte jen tak navlněný po zemi, je potřeba se koukat, kam šlapete, abyste jej nezmasakrovali.
Zvuk
Že jde o Nordost poznáte už z úvodní fanfáry Bílého Králíka (White Rabbit George Bensona). Neznám jiné kabely, které by uměly tak výborně a ohnivě reprodukovat dechy, jako právě Nordost. Podvědomě jsem rovněž očekával efekt ´generálního úklidu´, tak jako to umí vyšší modely ze série Norse – tedy efekt, který se asi nejlépe dá přirovnat k čerstvě uklizené a vyvětrané místnosti, prosté prachu ve vzduchu a zcela transparentní pro hudbu. Kupodivu se tento jev nedostavil a White Lightning hrál spíše blíže k tomu, co nabízí Audioquest Rocket 33: tedy velmi dobrou rekonstrukci obsahu nahrávek, prosycenou analogovým fluidem (Pozn. ed.: Pozor! To je věc dříve u Nordostu nevídaná) a celkově relaxovaným projevem.
Oproti Audioquest má White Lightning ´studiovější´charakter, koncertní sál není v jeho pojetí zalit zlatavým světlem lamp a lustrů, ale neutrálním nasvícením bílého denního světla. Domnívám se, že je to korektnější způsob čtení disků, na druhé straně to nezpůsobuje takové emocionální souznění hudby a posluchače – řekl bych více přesnosti-méně radosti.
Co se týká prostoru, tak je White Lighntning o něco kompaktnější než referenční Krautwire Fractal. Je potěšující, že v této cenové kategorii se už najde kabel, který umí spojitý pohled do hloubky scény a nezachází s ní trhaně a po vrstvách, na druhou stranu posouvá židličky muzikantů k sobě blíže, než je potřeba.
Suma sumárum není White Lightning vůbec špatný kabel, v rámci cenového limitu však není výjimečný. Chcete-li ochutnat pravou chuť Nordostu, musíte si připlatit.
Další kabely v testu:
VAN DEN HUL The Revolution Hybrid
Seznam nahrávek, pomocí kterých se (především) porovnávalo a výčet zařízení, na kterých se (především) testovalo, najdete v pilotním článku Společenství hadů: Reprokabely nižší a střední třídy.
Kontakt: Gaia Connections, Praha, tel. +420 286 885 599
© Copyright - obrazový materiál i text: Audiodrom
