" Už v této cenové relaci můžeme ochutnat pověstnou nordostí čistotu, preciznost bodové lokalizace a tranzientní rychlost, nad kterou se tají dech..."
The review is available in English 
Okamžik záblesku…
Tento článek je součástí velkého testu reproduktorových kabelů Společenství hadů: Reprokabely nižší a střední třídy, který doporučujeme přečíst pro pochopení všech souvislostí, pokud jste tak už neučinili.
Nordost
Americký Nordost vystartoval na trh už před dvaceti lety s ojedinělým nápadem plochého kabelu – vznikla tak první stužka jménem Flatline. Nutno říci, že audio byznys je pro Nordost Corporation jakýmsi vedlejším pracovním poměrem, neboť korporace je aktivní ve státních vojenských zakázkách, vyvíjí řešení pro kosmický program a medicínské technologie.
Od pionýrských dob se hifi katalog firmy značně rozrostl, nicméně společným poznávacím znamení všech reprokabelů zůstává uspořádání jednotlivých vodičů do řady paralelně vedle sebe. A nemusí jít jen o subtilní stužky jako je White Lightning nebo Purple Flare, které se zúčastnily tohoto testu – takový Nordost Odin připomíná spíše pásy od tanku.
K oslavě 20 let firmy uvedl Nordost na trh sérii Leif, představující jakýsi technologický uplifting (upravená geometrie) ´ekonomické´ řady White Lightning – Purple Flare – Blue Heaven - Red Dawn. Ekonomické proto, že pod ní je ještě základní řada kabelů Flatline.
Technologie
Na Nordost se mi líbí jedna věc, a to je konzistence a logika, s jakou mají postavené své produktové řady. Můžete se stoprocentně spolehnout, že za více peněz tak vždy dostanete více muziky a více technologií uvnitř. Podobně i u Leif Series: všechny kabely používají 4N OFC dráty s pevným průřezem ve FEP izolaci: White Lightning jich má 10, Purple Flare 14, Blue Heaven také 14 ale s větším průřezem a Red Dawn 20.
Použití
Co se vzhledu a komfortu užití týká, platí pro Nordost Purple Flare totéž, co jsem popsal u levnějšího White Lightning. Na rozdíl od něj je Purple Flare fialkové barvy, stejně jako on je však směrový a ukončený takzvanými´Z-plugs´, tj.banánky-krokodýlky (4-milimetrové pozlacené tenkostěnné pružiny ze slitiny mědi a berylia, které zevnitř samy pevně přilnou ke zdířkám reproduktorových terminálů). V podstatě můžeme opsat většinu toho, co bylo řečeno o White Lightning: „Celkově je kabel až neuvěřitelně lehký, připomíná roličku filmového svitku (pro ty, kdo nejsou odkojeni digitální fotografií) a kromě toho, že jej stočíte v rádiusu 10mm, jej můžete jednoduše schovat naplocho pod koberec nebo za podlahovou lištu. Z toho vyplývá i jeho jediná nevýhoda – pokud jej máte jen tak navlněný po zemi, je potřeba se koukat, kam šlapete, abyste jej nezmasakrovali.“
Zvuk
Purpurový záblesk Purple Flare je v hierarchii série Nordost Leif o stupínek výše, než bílý blesk White Lightning. Vyplývá z toho jedna velmi jednoduchá otázka: když tedy připlatíme oněch 2,5 tisíce korun za dvoumetrový set, o kolik víc toho dostaneme? Jinými slovy, vyplatí se to vůbec?
Odpověď jednodušší, než by se mohlo zdát – nejenže vyplatí, ale dostaneme toho víc o dost. Polepšíme si prakticky ve všech směrech a dostaneme se někam tam, kde předtím sídlily Super Flatline MkII, nicméně s lepší zvukovou kvalitou. Pakliže byla dříve nižším modelům Nordostu vytýkána jakási přeexponovanost a tenčí zvuk (což mohu částečně potvrdit), v modifikované Leif sérii to už neplatí: Purple Flare je naprosto otevřený a transparentní kabel s výborným prostorem a velmi svůdným basovým fundamentem. Už v této cenové relaci můžeme ochutnat pověstnou nordostí čistotu, preciznost bodové lokalizace a tranzientní rychlost, nad kterou se tají dech, plus onen zmíněný bas. Co se váhy spodku týká, je na tom Purple Flare minimálně stejně dobře jako Vincent, nabízí však mnohem lepší dynamiku a kontury. Nedokáže sice vytvořit tak silnou iluzi přítomnosti akustických nástrojů v poslechové místnosti jako Audioquest CV-4, ale zase oproti posledně jmenovanému nabídne otevřenější zvuk a pevnější spodek.
A když už jsme opisovali na začátku, zaopisuji si teď: v recenzi vyššího modelu Nordost Heimdall jsem napsal, že je jako skok do jiskřivého jarního jitra, dávajíc hudbě průzračnost a fokus, hloubkovou přesnost a zaostření a že bez problémů ukotvuje nástroje a hlasy na správných pozicích v prostoru včetně vymezení studia nebo koncertní síně zadní stěnou. Tehdy byla použita, podobně jako teď, a capella nahrávka Loreeny McKennit Gloucester Wassail, která spolehlivě prověří schopnost systému, spolu v interakci s poslechovým prostorem, rekonstruovat studiově nahraný sbor. Rád bych napsal, že Purple Flare dosahuje kvalit Heimdallu, ale zázraky se nedějí. Na druhou stranu je mu až nebezpečně blízko, řekl bych tak z 80%, a představuje ideální způsob, jak ochutnat zvukovou filozofii Nordostu.
Další kabely v testu:
VAN DEN HUL The Revolution Hybrid
Seznam nahrávek, pomocí kterých se (především) porovnávalo a výčet zařízení, na kterých se (především) testovalo, najdete v pilotním článku Společenství hadů: Reprokabely nižší a střední třídy.
Kontakt: Gaia Connections, Praha, tel. +420 286 885 599
© Copyright - obrazový materiál i text: Audiodrom
