" Krautwire Clever zcela nezpochybnitelně patří do seznamu toho nejlepšího, co se dá dnes dá do 1,000 € v reprokabeláži koupit..."
The review is available in English 
Simply Clever…
Tento článek je součástí velkého testu reproduktorových kabelů Společenství hadů: Reprokabely nižší a střední třídy, který doporučujeme přečíst pro pochopení všech souvislostí, pokud jste tak už neučinili.
Krautwire
Za domácím Krautwire stojí Ing. František Kraut. Kabely začal splétat po vzoru Kimber Kable už před dvaceti lety a postupně se propletl ke zvuku, který strčí do kapsy leckteré výrobce zvučných jmen. Původní dominanci stříbra dnes vyrovnávají v katalogu firmy hybridní vodiče měď-stříbro a zlato-stříbro, najdeme zde ale kousky i čistě měděné, jako je právě Clever. Jakožto distributor WBT osazuje Krautwire své kabely koncovkami této značky, protože však jde o kusovou výrobu, může si případný zájemce nechat zakončit svůj set čímkoli na přání.
Technologie
Clever je kabelem s neokázalým vzhledem a na první pohled nic nenasvědčuje tomu, že vychází ze stejných konstrukčních principů jako vyšší modely Krautwire Fractal nebo ORG – tedy fraktálové geometrie, kdy jsou jednotlivé vodiče (v Cleveru jsou typu solid core z mědi vysoké čistoty a je jich 36 s celkovým průřezem 2x6mm2) spleteny do menších svazků a tyto svazky jsou stejným způsobem spleteny do konečné podoby kabelu. Jako dielektrikum je použit osvědčený Teflon, vícevrstvý vnější oplet propůjčuje kabelu odolnost i proti méně šetrnému zachazení.
Použití
Testovaný pár dorazil na obou koncích opatřený nextgenovými rozevíracími banánky od WBT (měděné zlacené 0610); jakkoli jsou WBT excelentní po přenosové stránce, doporučuji předem zkontrolovat jejich kompatibilitu s vašimi repro a zesilovačovými terminály, protože u matek většího průměru můžete mít problém (jako jsme měli my u Accuphase). V takovém případě je lépe si nechat Krautwire osadit klasickými lopatkami-vidlicemi. Jako sympatické se mi jeví, že výrobce (stále ještě) neupustil od číslování permanentním značkovačem přímo na objímkách kabelu – detail naznačující, že v Krautwire nemají roboty a spoléhají na ruční práci – a že s kabelem dostanete i individuální certifikát stvrzující jeho ´pravost´a doživotní záruku.
Torzně, tedy v axiálním směru, je Clever značně tuhý, takže chcete-li s ním prokličkovat mezi ostatními kabely a komponenty ve stísněném prostoru za stojanem až k těm správným přípojným místům, dá to trochu zabrat. Jako naschvál se totiž otáčí přesně na druhou stranu, než potřebujete, takže je potřeba ho vyplést a začít znovu, a úplně snadné manipulovatelnosti nepřispívá ani poměrně velký ohybový rádius (cca 70mm). Jakmile jej však dostanete, kam potřebujete, což koneckonců stejně normální člověk na rozdíl od recenzenta dělá jednou za pár měsíců, a začnete poslouchat muziku, jdou všechny ostatní věci stranou.
Zvuk
Krautwire Clever mě zajímal hodně, zejména ze dvou důvodů. Tím prvním byl pochopitelně fakt, že jsem dlouhodobým a nadmíru spokojeným uživatelem modelu Fractal. Fractaly beru poměrně často na vycházky do různých audiosystémů a kdyby za každý takový výlet dostávaly body, podobně jako je cestující dostávají u aerolinek, byly by už zcela jistě držiteli zlaté karty Frequent Flyer. U Krautwire Fractal si cením zejména jejich schopnosti zmizet z reprodukčního řetězce. Pokud se nějak projevují a podepisují na zvuku komponentů, tak to dělají natolik šikovně, že to člověk nepozoruje – dostávají se tak velmi blízko k vytouženému stavu ´nejlepší kabel = žádný kabel´. Otázkou tedy bylo, jak moc se dostane Clever na úroveň Fractalu.
Druhým důvodem mé zvědavosti bylo, jestli se Krautwire s Cleverem podaří odstřelit z vedoucí pozice Kimber Kable Monocle X, který byl horkým kandidátem na vítěze (v té době ještě nevědouc, že za rohem číhá Furutech Evolution II).
Když si chce člověk osahat středové pásmo a způsob, jakým komponent nakládá s prostorovými informacemi, je Gloucester Wassail Loreeny McKennitt jedním ze zaručených receptů. Krautwire Clever potřebuje důkladnější zahoření. Jeho zvuk se v průběhu testování vyvíjel a i po hodinách, které jsme na něj nahráli, si netroufám říci, že se dostal do fáze své optimální rozehranosti. Nevnímám to jako handicap, protože na tom byl obdobně, jako ostatní kabely v testu, a nebylo v našich silách dopřát každému z účastníků zápolení stovku hodin hudebního signálu, berte to jen jako prosté konstatování o důležitosti zahoření. V Gloucester Wassail se počáteční nerozehranost projevovala mírným akcentem na sykavkách, který s dobou dalšího hraní postupně vymizel a došlo k celkovému zjemnění detailu na výškách a vyšších středech.
Přes Clever byl půlkruh muzikantů okolo mikrofonu sevřenější, než u Monocle X; Krautwire namaloval obrázek vokalistů stojících v otevřeném půlkruhu, Monocle X je postavil do ještě otevřenějšího útvaru, připomínajícího oblouk. Jinými slovy, krajní polohy, tedy muzikanti úplně nalevo a napravo, byly k sobě blíže u Cleveru. Není to nic zásadního, jde spíše jen o nuanci, ale už tak je tento prvek sám o sobě zajímavý a ukazuje, jakým způsobem může zdánlivě prostá maličkost, jako je reproduktorový kabel, ovlivnit způsob vnímání prostoru v nahrávkách. Osobně mi Clever připadal v podání prostoru exaktnější a pravdivější.
Clever měl oproti Monocle X lepší textury hlasů a dokázal lépe zprostředkovat pocit z toho, že hlas nevzniká v ústech interpreta, ale v hrdle, potažmo až v hrudníku (angličtina na to má pěkné slovo ´chestiness´). Prospělo to nejen mužským vokálům, ale třeba i hlasu Barbry Streisand, který mi připadal více z masa a kostí, než projekce (i když vynikající) Kimberu. Clever k tomu přidal navíc i kompaktnější a konturovanější bas, přítomnější a naléhavější středové pásmo a obecně pevnější kontrolu nad vším, co se v muzice dělo, čímž Kimber přeskočil. Monocle X bych ale na oplátku přidal nějaký ten bod navíc za dýchající prostor a ambienci, která byla zcela odpoutaná od poslechového trojúhelníku i omezení, daných rozměry místnosti. Clever, který jsem chválil za exaktnost sboru Glouceste Wassail, tak už nebyl tak přesvědčivě suverénní na Williamsově symfonice, kde orchestr působil příliš kompaktně. Kimber nechával plynout větu The Arrival At Naboo ve volnějším tempu, relaxovaně, a zalitou zlatavým svitem, kdežto Clever pojal skóre dramatičtěji, dynamičtěji a v rychlejším tempu. Byl jsem si vědom toho, že koloristika a relaxovanost Kimberu je dílem dána jeho setrvačnější basovou složkou, přesto se mi na klasice líbil více. Jak jste už jistě pochopili, rozhodnout se mezi Cleverem a Monocle X není snadné – jediné, co lze doporučit je poslechnout je ve vlastním systému. V našem případě seděl Clever více s Accuphase a Kimber zase s Primare, u Luxmanu by to bylo na remízu.
Pořád ještě dlužím odpověď na druhou otázku, totiž kde jsme s Krautwire Clever vůči referenčnímu Fractalu. Stručně řečeno, jinde. Fractal hravě převálcuje jak svého levnějšího kolegu tak Monocle X. Charakterově má blíže k tomu prvnímu, ve všech parametrech je však o kus dál, rozdílem zhruba dvou tříd. To ovšem nemění nic na tom, že Krautwire Clever zcela nezpochybnitelně patří do seznamu toho nejlepšího, co se dá dnes dá do 1000€ v reprokabeláži koupit.
Další kabely v testu:
VAN DEN HUL The Revolution Hybrid
Seznam nahrávek, pomocí kterých se (především) porovnávalo a výčet zařízení, na kterých se (především) testovalo, najdete v pilotním článku Společenství hadů: Reprokabely nižší a střední třídy.
Kontakt: Krautwire, Ing. František Kraut, Praha, tel. +420 724 076 707
© Copyright - obrazový materiál i text: Audiodrom
