" Zvukově je Furutech Evolution II senzační. A není to nic, na co by člověk přicházel poznenáhlu dlouhodobým poslechem a složitým porovnáváním..."
The review is available in English 
Jemná závislost…
Tento článek je součástí velkého testu reproduktorových kabelů Společenství hadů: Reprokabely nižší a střední třídy, který doporučujeme přečíst pro pochopení všech souvislostí, pokud jste tak už neučinili.
Furutech
Japonský Furutech v sobě spojuje všechno, co představuje současnou světovou špičku v zařízeních pro distribuci a filtraci napětí pro domácí audio, a je rovněž snem všech DIY nadšenců, protože nabízí obsáhlý katalog zástrček, zásuvek, konektorů, terminálů, pojistek, čisticích roztoků, pájecího příslušenství, demagnetizačních zařízení, LP praček, difuzérů a kdoví čeho ještě pro vylepšení zvuku hifi a highendových sestav.
Propojovací, reproduktorové, síťové i koaxiální kabely nabízí jednak v metráži, jednak jako hotové sety - vlajkovou loď Furutechu představuje ´fluxová´řada Speakerflux, Lineflux a Powerflux, nicméně najdeme zde i cenově přístupnější kousky, jako je právě Evolution II. Nedávno Furutech založil novou divizi ADL (Alpha Design Labs), která směřuje do segmentu levnějších komponentů pro běžné uživatele, kde operuje třeba Monster Cable, Oehlbach, InAkustik nebo Sharkwire.
Technologie
Furutech Evolution II je, jak naznačuje římská číslice za názvem, druhou generací nejpřístupnějšího reproduktorového setu firmy. Základem je lanko z ultračisté OFC mědi, u Furutech navíc tradičně ošetřené alfa-kryogenizačním procesem, izolované polyetylénovým dielektrikem. Kryogenizace na molekulární úrovni snižuje materiálový stres vodiče, což by mělo mít pozitivní vliv na jeho elektrické vlastnosti a potažmo i na zvuk. Na rozdíl od běžných metod používá Furutech ve svém ´alfa-procesu´lokálně aplikované ošetření tekutým dusíkem nebo héliem při teplotě okolo -200°C a následně všechny kovové části demagnetizuje. Evolution II má proti svému předchůdci vnější izolaci z PVC obohaceného o karbonové částice, od čehož si firma slibuje účinnější tlumení mikrovibrací celého systému, plus několik dalších dílčích vylepšení.
Použití
Kdyby nic jiného, dá se stoprocentně u Furutech spolehnout na jedno: perfektně odvedenou práci. Ani v nejmenším mě proto nepřekvapilo, že úhledný černý oplet mizel v precizně vyfrézovaných hliníkových objímkách a dál pokračovaly pouze dva dlouhé ohebné prameny, na jejichž koncích se nacházely vlastní zlacené nemagnetické konektory Furutech FP-202 (banánky) a FP-218 (lopatky), které je v případě potřeby možno vyměnit za rhodiovanou variantu. Evolution II není směrový, alespoň jsem se nedopátral toho, že by byl - o to je to jednodušší a je možné jej v případě nutnosti vést obráceně. Celkově se s nim pracovalo pohodlně a při ohybovém rádiusu 50mm jsem neměl problém jej naformovat i ve stísněných podmínkách za stojanem.
Zvuk
Zvukově je Furutech Evolution II senzační. A není to nic, na co by člověk přicházel poznenáhlu dlouhodobým poslechem a složitým porovnáváním. Jeho hlavní devizou je excelentně načrtnutý prostor a totální samozřejmost, s jakou se v něm pohybuje. Zvuk Evolution II má všechny atributy opravdové kabelové špičky: je hudebně vytříbený, s přehledem se orientuje v celém frekvenčním pásmu, neoslňuje audiofilními nesmysly, spoléhá na nenápadnou pravdivost, a hlavně zcela přesvědčivě vtahuje posluchače dovnitř hudby. Bílý Králík George Bensona (White Rabbit) byl jasně ten nejlepší, který jsem měl v průběhu poslouchání našeho testovacího balíku reprokabelů za těch několik měsíců slyšet. Jako kdyby ani nešlo o reprodukci – muzikanti to prostě rozbalili v poslechové místnosti naživo a navíc je to tak bavilo, že svou spontánností nakazili i poslouchající. Hudba si jen tak plynula, v senzační rytmice, s naprostým fluidem samozřejmosti a bez sebemenšího stresu. Evolution II v sobě spojuje hladkou spojitost Audioquest CV-4, relaxovanou přirozenost a jemnokresbu Kimber Monocle X, i dynamický tah a drajv Krautwire Clever. Jako celek to nemá chybu, i když v okamžiku, kdy začneme kouskovat na jednotlivé zvukové elementy, to nemusí nutně znamenat jeho nadřazenost všem výše zmíněným. Tak třeba basové kontury nedosahují prokreslenosti Krautwire Clever, kontrabas v In The Wee Small Hours of The Morning není tolik rozlišený ani tympány ve Star Wars nemají explozívní přesvědčivost Krautwire, bas je však nadávkovaný natolik citlivě, že to v celkovém pohledu nevadí. Snažil jsem se dopátrat, v čem je to kouzlo, proč je jako celek Evolution II tak dobrý, a dospěl jsem k názoru, že se mu podařilo na sebe mistrně napojit všechna pásma, semknout hudbu do organického celku a prosytit ji správně namíchaným poměrem makro a mikrodetailu se zachováním ohromné míry komunikace nejen mezi hráči navzájem, ale i směrem k posluchači.
Furutech Evolution II výborně rozlišuje, nepromeškáte jediný záchvěv zvuku, ale přesto byste jej neoznačili za nadprůměrně rozlišující. Třeba akcent na klapky flétny v In The Wee Small Hours of The Morning je menší než u Kimber Monocle X. Ani piano není tak holografické, ani výšky nejsou tak tak znělé a vzdušné, ale Furutech to odbude mávnutím ruky, úplně jako kdyby říkal – no a? Myslel jsem, že jste přišli poslouchat muziku… A má pravdu, protože s Evolution II si člověk zapomíná dělat poznámky k tomu, co slyší a spíše přemýšlí, co dalšího si pustí. Ve snaze jej nachytat, nutno říct že marné, jsem tak postupně provětral značnou část sbírky cédéček a pořád to nebylo dost. Skvělá nasycenost a prostornost středového pásma směrem k sladce svůdnému detailu dělá z Evolution II výborného společníka, který nepřibližuje posluchače k interpretovi, ale interpreta k posluchači. Měl jsem z něj pocit většího fyzična, takové té esence, která způsobuje hmatatelnost sluchového vjemu. Pokud jsem na začátku tohoto textu zmínil excelentní prostor, tak je třeba poznamenat, že tamburínu v Young Lust jsem slyšel v celé své kráse v průběhu tohoto testování reprokabelů několikrát, ale pouze přes Furutech jsem měl pocit, že mohu sledovat i ruku, která s ní pohybuje ze strany na stranu. Možná je to malý kontrapunkt k mému předchozímu pozorování, že piano nebylo tolik holografické, jako u Monocle X, ale prostě to tak bylo.
Evolution II dokáže částečně odpustit i nějakou tu neplechu, kterou se podepíší na méně povedených nahrávkách zvukaři a masteringoví inženýři - netřídí nahrávky na ty dobré a špatné a dokáže zaujmout čímkoli. Znamená to, že je jeho otisk na přenášeném signálu natolik silný, že stírá rozdíly? Takhle bych to neřekl - Furutech nás nechal slyšet místa v nahrávkách, kde se mistr tesař utnul, ale nezdá se, že by to byla pro něj pritorita – jde mu především o muziku a pokud nějakou signaturu má, je to ten typ, který je pro lidské ucho natolik příjemný, že ji rádo odpustí. Je mi blízký sound, jaký mají desky a potažmo raná CD studií Columbia z počátku osmdesátých let: výborná dynamika, velmi jemné až decentní výšky, proteplené středové pásmo a kulatý pevný bas. Furutech do tohoto vkusu zapadl velice dobře.
Další kabely v testu:
VAN DEN HUL The Revolution Hybrid
Seznam nahrávek, pomocí kterých se (především) porovnávalo a výčet zařízení, na kterých se (především) testovalo, najdete v pilotním článku Společenství hadů: Reprokabely nižší a střední třídy.
Kontakt: Audiostudio s.r.o., Olomouc, tel. +420 608 752 475
© Copyright - obrazový materiál i text: Audiodrom
