"Středy jsou asi největší doménou Soavo 1. Jsou velmi dobře prokreslené s množstvím informací, skvěle zaintegrované do okrajových pásem, ani se nechce věřit, že posloucháme sloupové reproduktory - v tomto ohledu hrají jako velmi dobré monitory..."
Diamonds are forever…
Málokterá země se může pochlubit takovou koncentrací špičkové audiotechniky jako Japonsko. Když to vezmete odhadem, tak minimálně 80% toho, co najdete v prodejních studiích, se k této zemi hlásí. No a těch zbývajících 20% bude s největší pravěpodobností obsahovat značnou dávku elektrosoučástek odtamtéž. V Japonsku se prostě audiu a videu daří ve všech kategoriích, včetně té „nejhighendovější“ a průměrný Japonec má domácí elektroniku na úrovni, o které se jemu americkému kolegovi ani nesnilo. Jedinou výjimkou, kde si země vycházejícího slunce renomé příliš nedobyla, je kategorie reprosoustav. Ruku na srdce - kdy jste naposled četli profil povedených japonských reproduktorů?
Poměrně nedávno, v loňském roce, se v katalogu firmy Yamaha objevila dvojice zajímavých reprosoustav. Větší sloupové Soavo 1 a menší stojanové Soavo 2. Ještě zajímavější je fakt, že již při prvních předváděcích poslechových seancích sklidily větší Soavo 1 nebývalé ovace a první krátké články slibovaly nebývalou senzaci. Jelikož se naskytla možnost obě dvě soustavy otestovat ve vzájemném duelu, máme nyní příležitost prozkoumat, jak to vlastně s těmito japonskými zázraky ve skutečnosti je.
V první řadě je třeba říci, že oba reproduktory představují v současnosti komerční vrchol nabídky firmy. Firmy s rozsáhlými zkušenostmi v audiu a hifi, tak jak jste si mohli na audiodromu přečíst už v profilu „dvoutisícovkové“ řady CD a zesilovače. Dále je nutno říci, že Yamaha není v oboru reprosoustav žádným nováčkem a monitory téhož jména úspěšně pracují v profesionálních nahrávacích studiích po celém světě. Soavo 1 a 2 nejsou ale určeny zvukovým technikům, nýbrž do domácností nás, milovníků hudby a dobrého zvuku. Jelikož jsou si 1 i 2 z velké části sobě velmi podobné, platí následující popis v podstatě pro obě reprosoustavy.
Větší diamanty…
Soavo 1 je trojpásmová soustava, za kterou v přepočtu zaplatíte přibližně 70 tisíc korun. Už to naznačuje, že nejspíš nepůjde o žádné ořezávátko a investované peníze by měly být i slyšet.
Co zaujme na první pohled je perfektní řemeslné zpracování s řadou neobvyklých fines. Efektním detailem je například osazení výškového reproduktoru, který není přišroubován do skříně přímo, ale prostřednictvím precizně slícované a masivní hliníkové desky. Toto opatření není jen samoúčelný designový prvek, ale má za cíl pomoci izolovat výškovou kalotu (25mm aluminiová) od vibrací ozvučnice. Čelní stěna pokračuje směrem dolů středovým (13cm polymetylopenten) a 2 basovými (16cm z téhož materiálu) měniči s litými koši a nezvykle velkými kmitacími cívkami. Basreflexový nátrubek symetricky kopíruje umístění výškového reproduktoru, tj. je vyústěn dopředu. Luxusní dotek highendu zprostředkovává efektní podlahová konzola s hroty - stabilita reprosoustavy na libovolné podložce (hliněná zkoušena nebyla) je opravdu příkladná a nemusíte se bát nechtěného převrhnutí. Na zadní stěně skříní nalezneme zlacené terminály (bi-cokoli), propojené svorkami. Po trošce námahy lze připojit jakkoli zakončený vodič.
Menší diamanty…
Malé stojanové Soavo 2 přišly jako druhé a vycházejí z konstrukce svých větších bratříčků. Je sympatické, že i zde se konstruktéři pokusili z daného cenového limitu (Soavo 2 jsou k mání za 35 tisíc) vytěžit co nejvíce. Soustavy zaujmou svým tvarem, připomínajícím fazety broušeného diamantu . Multilichoběžníková konstrukce tak jednoduchým způsobem bojuje proti vzniku stojatého vlnění uvnitř skříně a současně má i pozitivní vliv na tuhost celé sestavy. Rovněž síla použitých desek (zejména u čelní stěny) je impozantní. Nepravidelné zkosení stěn soustavy opticky zeštíhluje a druhotně částečně působí i antidifrakčně.
Podobně jako u Soavo 1 i zde najdeme aluminiovou čelní desku se vsazeným výškovým reproduktorem, který je chráněn kovovou mřížkou. Nejen že to vypadá efektně, ale mřížka je v tomto případě rozhodně méně škodlivá než tkaninový rámeček (ten je k soustavám dodáván také, ale lze ho bez potíží a hlavně bez následků sejmout, neboť je držen pouze magnety). Středobasový měnič je přes kovový rámeček uchycen 6-ti imbusy přímo do ozvučnice a tváří se hliníkově. Není to ale pravda, materiálem membrány je Yamahou modifikovaná verze polymeru polymetylopentenu. Basreflex je u malých Soavo 2 vyústěn dozadu. Zajímavým detailem ukazujícím na promyšlený návrh celých soustav je vyložení jeho nátrubku plstěnou tkaninou, potlačující pazvuky při laminárním proudění. Pěkné.
Povrchová úprava je velmi kvalitní, i když milovníky exotických dřevin příliš nepotěší. Jedinou dostupnou dýhou je bříza v několika barevných variantách. Pro úplnost ještě dodám, že citlivost Soavo 1 i 2 se pohybuje okolo 86dB při reálné impedanci 4 ohmy.
Proč jsou Soavo 1 výborné…
Když se zbavíme počátečních předsudků, nezbývá než konstatovat, že sloupové Soavo 1 hrají opravdu výborně. Ano, je to tak, máme co do činění s dobře hrajícími japonskými reprosoustavami. Všechna pásma na sebe bez potíží navazují a spojitost reprodukce při použití 4 měničů na jednu skříň je bezproblémová. Je vidět, že poslechové testy byly vážně míněnou součástí vývoje a konstruktéři si dostatečně pohráli s nastavením výhybek. Sloupy neduní, ale basů zahrají dostatek. Výšky hezky cinkají, ale nestrhávají na sebe pozornost, zachovávají si střízlivý odstup. A ty středy…středy jsou asi největší doménou Soavo 1. Jsou velmi dobře prokreslené s množstvím informací, skvěle zaintegrované do okrajových pásem. Ani se nechce věřit, že posloucháme sloupové reproduktory - v tomto ohledu hrají jako velmi dobré monitory. Reprodukce je přesná, lehce analytická, s precizně definovanými zvuky, pevným kontrolovaným basem a přirozeně znějícím řečovým pásmem. Je velmi příjemné si vychutnávat veškeré detaily nahrávek bez nutnosti odbíhat pro špunty do uší . Krásně si Soavo 1 poradí se smyčci, které je radost poslouchat. Rovněž další „bežné“ nástroje, které odhalí slabiny mnohých konkurentů, jako jsou piano nebo saxofon, procházejí skrze Soavo 1 do vašeho příbytku bez zabarvení, zmrzačení nebo ořezání.
Prostorová zobrazovací schopnost je další vlastností, která poslechově posouvá Soavo 1 mezi monitory. V zájmu přesné lokalizace je ale třeba si s jejich umístěním pohrát (a to samé platí i pro Soavo 2). V první řadě je třeba je natočit k posluchači. Pokud stojí pouze rovnoběžně (tj. s osami reproduktorů protínajícími se někde v nekonečnu), tak prostě nehrají. Nejlepšího výsledku bylo dosaženo v natočení, kdy osy reproduktorů téměř směřovaly k uším posluchače. Nevím jestli je to dáno štíhlostí celé konstrukce nebo charakteristikou použitých měničů, ale vyzařovací úhel je menší než je u obdobných soustav obvyklé, takže experimentovat se opravdu vyplatí.
Pochopitelně, že nemůžete čekat od takto velké skříně nejhlubší bas - nízké kmitočty pod 35Hz rychle mizí. Nicméně při vytočení volume doprava nepocítíte ztrátu rozlišovacích schopností ani spojitosti pásem a dříve než se dostanete do konstrukčního limitu soustav, budete s největší pravděpodobností vyhnáni ven z místnosti nebo omezeni jejími akustickými vlastnostmi.
A proč se statečně drží i Soavo 2…
V přímém porovnání se sloupovým modelem hrají stojanové Soavo 2 jinak. První co přirozeně ubude, je bas. Nepřítomnost dvou specializovaných měničů je znát, stejně jako vnitřní objem ozvučnice. Kontrolním poslechem tónového generátoru (Sheffield) hrají Soavo 2 dolů reálně k nějakým 45Hz, čímž Yamahy nepatří k rekordmanům své kategorie. Je však ale fér říci, že ty basy, které se v bedýnkách vyskytují, vystupují přesně a dynamicky a zdá se jich být dostatek. Basová kytara je reprodukována razantně a úder na velký buben nepostrádá kontury a důraz. Jen mu chybí něco z té váhy, která vás odfoukne o metr dozadu. Návaznost středního a basového pásma je ještě o něco lepší než u Soavo 1 - pochopitelně, když obě pásma má na starosti jediný měnič. Soavo 1 však zní zejména na lidském hlasu přirozeněji, uvolněněji, plastičtěji než Soavo 2, které je mírně komprimovanější. Vysoké kmitočty působí u stojanovek více dopředněji a posunují scénu jakoby blíže k posluchači. Paradoxně ale analytičnost, chválená u Soavo 1, je zde částečně potlačena, mikrodetailu není tolik a vysoké tóny jsou méně informativní. Zde by patrně soustavám prospěla výměna výškových měničů za některou z osvědčených značek - pak by se mohly se Soavo 2 stát jedny z nejlepších monitorů na trhu.
Není důvod si je nepořídit…
Yamaha znovu ukazuje, že je s ní třeba počítat. Zejména Soavo 1 jsou při dané ceně seriózním kandidátem na absolutně výhodnou koupi plnohodnotných soustav s monitorovým charakterem přednesu a mají naše plné doporučení. Je potřeba k tomu ještě připočíst povedené zpracování, které si nezadá ani v highendové konkurenci. Pokud budou komerčně úspěšné a firma bude pracovat na jejich zdokonalení, máme se v budoucnu hodně na co těšit.
Kontakt:
© Copyright - Audiodrom
