"Basové reproduktory jsou v NHT dva, ten druhý je namontován v samostatné komoře v postranní část ozvučnice. Jelikož soustavy nejsou označeny jako levá a pravá, máte volnou ruku a můžete experimentovat..."
Poctivá práce…
„Každý, koho v NHT potkáte, má něco do činění s hudbou. Všichni, marketingem počínaje a zákaznickým servisem konče, hrají na jeden nebo více hudebních nástrojů. Neustálý kontakt s živou hudbou z nás tak činí perfekcionisty a toto se snažíme přenést i do konstrukce našich reprosoustav.“ Tak takhle nějak začíná představení kalifornských NHT v jejich vlastních propagačních materiálech. Po poslechu NHT Four se zdá, že mluví pravdu.
Filozofie NHT je jednoduchá - dokázat, že kvůli dobře hrajícím soustavám si nemusíte nutně brát hypotéku na dům, mít tři zaměstnání nebo popřípadě přepadnout bankovní dům. Stejně tak je jednoduchý katalog reproduktorů - naleznete zde pouze 4 ucelené sestavy určené pro domácí kino: kompaktní řadu Verve, určenou všude tam kde je nouze o prostor, univerzální Classic, ze které jsou i dnes představované Model Four, řadu Architect určenou pro zapuštěnou montáž a aktivní set ProActive.
Má-li se vejít výrobek do předem stanoveného cenového limitu je logické, že se musí na něčem uspořit. Výsledkem je pak buď nepoužitelný kus dřeva nebo hliníku, popřípadě komponent,který pro vynikající poměr cena/výkon sbírá v magazínech zabývajících se zvukem jedno ocenění za druhým. Příkladem toho druhého může být NAD nebo právě NHT.
Štíhlé diamanty…
Se svými 30kg na každou soustavu nejsou žádnými křehotinkami a než jsem je dostal po schodech nahoru a potom z kartónové krabice, pořádně jsem se zapotil. Ony ale věděly, jak si mne udobřit. V okamžiku, kdy se před vámi zaskví v plné kráse, zapomenete na všechna příkoří a nemůžete se dočkat, až se ocitnou na konci drátů, které se plazí po koberci a začínají na výstupech zesilovače.
Štíhlý sloup (přibližně 100x20x40cm) má čelní hrany v horní části zkosené způsobem, který připomíná vybroušené fazety diamantu. Dojem je mocně podporován naprosto bezchybným polyuretanovým lakem s vysokým leskem. Firma údajně používá jako poslední uzavírací vrstvu automobilový karosářský lak - nejspíš to tak bude, neboť povrch je skutečně odolný, takže se nemusíme strachovat, že by při běžném provozu příliš trpěl. Testované soustavy byly v nezvyklé barvě, připomínající něco mezi temnou višňovou a barvou hořké čokolády. Je prakticky jedno, které barevné variantě dáte přednost (v nabídce je ještě klavírní černá), jelikož v obou případech soustavy vypadají nesmírně elegantně. NHT nepoužívá dýhu (důvodem jsou pochopitelně zmiňované náklady) a pod precizním lakem se skrývá MDF.
Vybalením však ještě práce nekončí - takže znovu na kolena a přišroubovat příčné stabilizátory podstavy, do kterých přijdou přibalené hroty. Teprve pak můžete sloupky vztyčit a začít hledat optimální umístění.
Krok za krokem…
Se soustavami je dodáván i velmi dobře zpracovaný návod, který vás provede jejich montáží a instalací. Zmiňuji se o tom proto, že tato drobnost není zdaleka samozřejmostí. V tomto ojedinělém manuálu se dozvíte nejen nač je k soustavám přibalen ten podivný kus pěnové hmoty (bude o něm ještě řeč), ale hlavně kam a jak reproduktory postavit, jak je natočit, co se zvukem udělá akustika místnosti a co můžeme udělat s akustikou místnosti my, jaké reprokabely by se měly používat a co udělá se zvukem otočení fáze, co je to bi-wiring a bi-amping a jak z něj získat maximum a další potřebnosti. Tento manuál by měl být povinným čtením pro každého začínajícího hifistu (a mezi námi, znám i některé nezačínající, kteří by z něj měli rovněž prospěch).
Jak jste již určitě mezi řádky vyčetli, reproduktorových terminálů jsou na každé soustavě 2 páry a umožňují připojení odizolovaného vodiče, vidliček nebo banánků. Samotné NHT Model Four jsou čtyřpásmové a všechny čtyři měniče využívají hliníkových membrán. Výškový a středový reproduktor jsou integrované do společné desky, oba mají neodymový magnet a oba jsou chlazeny ferrofluidem. Aby bylo zamezeno interakci mezi oběma měniči a současně byly potlačeny zpětné odrazy, je k soustavám přibalen tvarovaný kousek pěnové hmoty, který se prostě nalepí mezi oba reproduktory a je vymalováno.
Basové reproduktory jsou dva, ten druhý je namontován v samostatné komoře v postranní část ozvučnice. Jelikož soustavy nejsou označeny jako levá a pravá, máte volnou ruku a můžete experimentovat, jestli je umístíte postranními měniči vyzařujícími k sobě nebo od sebe. Zde záleží na konkrétních domácích podmínkách, já je poslouchal s měniči k sobě.
Hudba a zvuk…
Testovací sestavy byly dvě: levnější, skládající se z integrovaného NAD C372 a kabelů DH Labs Q10 a dražší představovaná Accuphase E210A a kabely OCOS. Zdrojem signálu byl střídavě gramofon Marantz TT-15 s přenoskou Clearaudio Virtuoso a střídavě modifikovaný Pioneer PD-S904TM. Interkonekty různé, co bylo zrovna po ruce - DH Labs Air Matrix, Audioquest Python, Monster Interlink 300, Nordost SPM Reference a další.
Není třeba zdůrazňovat, že soustavy byly po dobu několika desítek hodin zahořovány jak speciálním hlukem z CD Stereophile, tak běžným hudebním signálem.
Přestože je hlavním materiálem všech měničů hliník, na zvuku se to negativně neprojevuje. Lépe řečeno nedostavila se obávaná prezence a sklon k ostrosti na vysokých kmitočtech. Naopak se ale projevuje rychlost a transparentnost. Nejvíce soustavy vyniknou při podání akustické hudby - Jan Garbarek (Visible World, ECM 1585) plynul z reproduktorů přirozeně a oba saxofony si podržely v podání i trošku toho chladu, který je z jinak výborných nahrávek ECM cítit. Hlas Mari Boine byl vymodelován se všemi jeho odstíny a bez nežádoucího zabarvení, pásmo středů hladce navazovalo na vysoké kmitočty. To je nejspíše dáno těsnou blízkostí obou měničů a je vidět, že tento „dvojměnič“ se firmě NHT opravdu povedl. Problematický zvuk saxofonu nebyl sice stoprocentní, ale to je dáno spíše ostatními komponenty než samotnými reprosoustavami. Naopak, je třeba říci že sestava s NAD C372 byla velice muzikální a ani po delší době poslechu nepřestávala bavit a neunavovala.
Silnou stránkou testovaných sloupků je bravura, s jakou zvládají lokalizaci - zvukový obraz je stabilně zaostřen, hlas neputuje mezi reproduktory, ale je vycentrován přesně mezi soustavy, které v tom okamžiku zmizí, jednotlivé hlasy chrámového sboru zůstávají ve svém vymezeném prostoru. Umožní to přestat se soustředit na zvuk a začít vychutnávat hudbu, tak jak to mám rád.
V okamžiku, kdy začala „basa tvrdit muziku“ se neobjevil žádný problém, soustavy zajely tak hluboko jak jen bylo potřeba aniž by bas působil pomalu nebo rozmazaně. Velmi hluboko. Artikulace by mohla být pochopitelně lepší, ale nesmíme zapomenout, že posloucháme podlahové soustavy za přibližně 45 tisíc korun. Vzhledem k ceně (která se tak jeví nízká) podávají NHT Model Four skvělý výkon. Hluboké kmitočty jsou k ostatním částem spektra ve správné proporci, nesnaží se je převálcovat. Dokonce ani zběsilost Nine Inch Nails (Further Down The Spiral) nechala „čtyřky“ v klidu - jednotlivé nástroje a hluky nesplývaly ve zvukovou kouli, ale zůstaly v nahrávce pěkně čitelné a separované. Znovu se tu projevila kultivovanost výškového měniče a bylo tak možné doposlechnout i ve značné hlasitosti skladbu až do konce bez nutnosti dát si vatu do uší.
Maximální výhodnost nákupu…
NHT Classic Model Four jsou velmi dobré soustavy, které kromě dokonale zpracovaných ozvučnic přinášejí do lidských obydlí radost z hudby. Vzhledem k dynamickým schopnostem, téměř plnohodnotnému rozsahu (s místností vám opravdu zatřesou), subjektivně vyrovnané frekvenční charakteristice a lásce k detailu mohou být zaručeně dobrým partnerem i v obydlích hifistů. Příkladná čistota přednesu i zpracování, kompaktní rozměry a dar po dlouhých hodinách neunavit z nich může (pochopitelně v extrémních případech), učinit i miláčka vašich drahých poloviček.
Kontakt:
© Copyright - Audiodrom
