"Konstrukce ozvučnic je víceméně standardní - oproti nižším modelům se boční stěny kabinetu mírně sbíhají směrem dozadu, což lehounce ubírá vnitřnímu objemu soustav, který při kompaktních rozměrech činí 10,5 litru. Vztáhneme-li to k basu, který Focus 140 dokáže zahrát, nelze se než divit...."
Celebrita…
Recenze, týkající se výrobků firmy Dynaudio, mohou být stejně kompaktní jako jsou její výrobky. Firmu není třeba představovat a k technickému a zvukovému popisu poslouží omezený slovník skládající se ze superlativů, mezi které postačí tu a tam prostrčit slůvka Esotar nebo Esotec, zmínit se o neobvykle velkých cívkách a dodat něco o kvalitním zpracování. Této osnovy se přidržím i já.
Esotec a velká cívka…
Vysokotónový reproduktor Esotec+ použitý ve Focus 140 by měl být vylepšenou verzí původního Esotecu. Je sympatické, že firma zůstává závislá na hedvábí a nesnaží se do svých současných modelů propašovat módní konstrukce, jako je dnes všudypřítomné berylium. Tím nechci říci, že měniče z tohoto materiálu hrají špatně, to vůbec ne, ale zdá se že i z tradičních koncepcí se dá stále vymáčknout hodně. Kalota je proto opět hedvábná, potažená speciálním polymerovým nástřikem a chlazená ferofluidem. Hliníková kmitací cívka potažmo neodymový magnet u Dynaudia nepřekvapí, a na stejném principu je vystavěn i středobasový měnič. Ten se nijak nevychyluje od zvyklostí firmy - 17,5 centimetrová MSP membrána hostí ve svém středu obří 7,5cm cívku, navinutou hliníkem na kaptonovém formeru.
Z měření v americkém Stereophile vyšel Focus 140 velmi dobře. Je zajímavé, že podle měřených charakteristik výškové kaloty by se dal v horní části spektra očekávat spíše méně nápadný projev, který je sice kompenzován mírným zdvihem ve vyzařování reproduktoru na horní oktávě, ale dle Stereophile se toto v běžných poslechových podmínkách neprojeví. Jak vyplývá z testu, není to tak docela pravda.
Neokázalý vzhled a účelová konstrukce…
Konstrukce ozvučnic je víceméně standardní - oproti nižším modelům se boční stěny kabinetu mírně sbíhají směrem dozadu, což lehounce ubírá vnitřnímu objemu soustav, který při rozměrech 20x35x30cm činí 10,5 litru. Vztáhneme-li to k basu, který Focus 140 dokáže zahrát, nelze se než divit. V menších poslechových prostorách, zvláště těch akusticky neošetřených, nebo v regálech (kdo by ale proboha zazdil Dynaudia do regálu) přijdou proto vhod molitanové zátky, kterými můžete uzavřít basreflexové porty.
Ostatní zpracování odpovídá cenové kategorii, třešňová dýha nebo javor tradičně sluší Dynaudiu nejvíce, ale není problém si za příplatek nechat zhotovit cokoli. Zlacené terminály v plastové zapuštěné vaničce neumožňují v duchu filozofie firmy bi-wiring.
V podobě Dynaudio Focus 140 byl evidentně kladen důraz na ekonomiku produkce, takže na jedné straně zde najdeme již typické prvky vyšších kategorií (použité měniče), na druhé je reprobox pojat účelově s předpokladem hromadné výroby (snadno sesaditelné díly a nástrčné konektory uvnitř).
Dynaudio Focus 140 versus Aurum Cantus Leisure 3SE
Aurum Cantus Leisure 3SE mají v katalogu cenovku 39 tisíc, doporučená cena Dynaudio Focus 140 je o tři tisícovky vyšší. Souboj by to měl být tedy přibližně vyrovnaný, v rámci daného limitu daly obě firmy do konstrukce maximum. Současně jde o hodně 'horkou' kategorii. Tady někde už dochází u stojanových soustav k přerodu z hifi na dospělé hifi a high-end. Tedy ne u všech, jen u těch povedených. Všechno je ale relativní, jak se dočtete dále.
Postavení v prostoru…
Zdánlivě triviální záležitost, která je ale předpokladem úspěchu. Všichni navštěvujeme různé výstavy a posloucháme reprosoustavy v poslechových studií, ale kolikrát jste ve skutečnosti požádali prodejce, aby s bednami pohnul, přemístil je, či postavil na jiné stojany? Většinou se sami ukonejšíme, že on, prodejce, sám nejlépe ví, jak to hraje nejlíp. Takže pravidlo č.1 - nebát se a laborovat, dobrý prodejce vám to bez řečí umožní.
Jako základna pro oba vyzyvatele posloužily firemní stojany Aurum Cantus, za které zaplatíte necelých 7 tisíc za pár a které si kvalitou povrchového zpracování v ničem nezadají s reprosoustavami téhož jména. Na těchto stojanech spočinuly všechny soustavy na vrcholech rovnostranného trojúhelníku s roztečí necelé 4m. Po několika pokusech skončily soustavy shodně natočeny směrem k posluchači tak, že se osy reproduktorů protínaly kousek za hlavou posluchače. V tomto umístění dokázaly bedny v rámci možností zahrát nejlépe a zůstal tak maximální prostor pro hudbu. Předpokládal jsem, že Aurum Cantus bude na natočení citlivější, zejména díky avizované směrovosti páskového měniče, ale toto se kupodivu nepotvrdilo. Dokonce ani ve vertikální rovině nedocházelo k dramatickým změnám v reprodukovaném zvuku a poslech mírně nad nebo pod rovinou výškového reproduktoru byl bezproblémový. Dynaudio Focus se jevily o fous náročnější, jakákoli změna v prostorovém umístění nebo natočení se ihned slyšitelně promítla, ale k optimálnímu výsledku jsme se i zde propracovali rychle. Jako poslechová místnost posloužil průměrně zatlumený moderní interiér bez speciálních akustických úprav, vhodný k běžnému životu, tedy takový, jaký míváme většinou doma.
Celebrita…
Znáte to. Přijde na večírek, strhne na sebe pozornost, mluví se jen o ní. Chcete se věnovat i ostatním hostům, ale jaksi to nejde. Všichni pokukují po hvězdě večera, je tématem konverzací u stolu, mluví se o ní i ve frontě na toaletu. Jdete tedy raději domů a s přáteli si popovídáte jindy. Dynaudio Focus 140 je takovou celebritou. Čeká se to od něj. Postaví se před vás a zahraje tak, že na něj chcete okamžitě začít šetřit.
Dynaudio se projevila jako celebrita hned v úvodu testu, kdy Šance zněla pod taktovkou Densenů poslechovou místností s naprostou suverenitou (vztaženo k dané kategorii). Landův hlas byl sice o něco výše posazený, ale výborně prokreslený a bylo mu „vidět“ až do krku. Údery na bicí měly potřebnou razanci, piano bylo ostré a dobře definované a kytara prokreslená. Stejně tak útržky rozhovorů hostů na pozadí rozverného jazzu v závěru byly srozumitelné - v celém testu nejsrozumitelnější. Je to dáno mírným zdůrazněním nejvyšších kmitočtů, které na sebe strhávaly pozornost - krásně to bylo slyšet na sykavkách v refrénu, které se dostávaly až na hranici vkusu. Ještě kousek a bylo by to špatně. I basy vystupovaly u Dynaudií až příliš živě (v tomto ohledu bych neváhal zaslepit basreflexové nátrubky molitanovými zátkami a reprosoustavy tak doladit k danému poslechovému prostoru) a spolu s výškami tak částečně maskovaly důležité středové pásmo. Za toto ale mohl poslechový prostor a monitory Dynaudio jsou (naneštěstí) na prostor kolem sebe značně náročné - to říkám s plnou zodpovědností, neboť jsem měl v průběhu času možnost žít se stojanovkami Audience, Contour 1.1, Contour 1.3SE, Contour S1.4 a před uši se mi dostaly i Confidence C1. Z toho taky vyplývá můj kladný vztah k této dánské značce, kterou ctím a považuji za jednu z nejlepších.
Věrný sluha…
I když jste se na večírku příliš nepobavili, jídlo bylo vynikající, ubrusy čisté a obsluha pozorná a rychlá. Ani jste si nevšimli toho člověka v černé livreji, který s nenápadnou elegancí hlídal, aby všechno klaplo tak jak má. A takové jsou i Leisure 3SE. Tváří se značně nenápadně, ale všechno je na svém místě. Když se podívám do svých poznámek, u nahrávky Českého filharmonického orchestru (Mussorgsky - Noc na Lysé hoře a Čajkovsky - Italské Capriccio) čtu: Zdá se, že je to lépe vybalancované, Cantusy kupodivu vytáhnou víc dopředu drobné nuance nahrávky včetně ruchů v pozadí bez toho, aby to znělyo agilně, ostře nebo odtrženě. Fanfáry v capricciu jsou jasně nejlepší, v orchestru je prostě víc slyšet úplně všechno… Tahle poznámka se týkala kombinace s Vincenty.
I bas byl v kombinaci Aurum Cantus - Vincent velmi dobrý. V souladu s tím, co bylo řečeno výše, se příliš neprojevoval, lépe řečeno nevyčníval, ale když se objevil, třeba v podobě hluboko laděných šamanských bubnů v Katrin Who Smiles (Mari Boine), bylo to jak injekce Semtexu do žil. Ve stejné nahrávce najdete i dřevěnou flétnu a domorodý bubínek - oba tyto nástroje byly v podání Leisure 3SE opravdovější, chcete-li tak dřevo znělo jako dřevo, kůže jako kůže. U Dynaudií byl zvuk méně expresívní, postrádal „tělo“. Vyměníme-li ale Vincenty za Denseny, Dynaudia získají navrch v čistotě a artikulaci. Tím se dostáváme k otázce párování komponentů…
Audio-nacionalismus aneb nedůvěřujte cizincům…
Žádný test není objektivní, máme příliš mnoho proměnných. I v rámci komponentů, použitých v testu by šlo dále experimentovat s nahrávkami, akustikou, jinými propojovacími kabely a filtrací sítě, podpořit momentální rozpoložení posluchače skleničkou Jacka Danielse nebo případně počkat na dobu, kdy budou hvězdy příznivě nakloněny jedné nebo druhé značce. My jsme se bez toho všeho obešli, zůstali jsme u prostého přepínání mezi oběma páry reprosoustav a zde jsou výsledky. Vypadá to, že žádná z testovaných soustav nedůvěřuje cizincům a kamarádí se nejvíc s krajany.
Sestava Aurum Cantus Leisure 3SE s Vincenty je velmi muzikální. Dává subjektivně lepší kontrolu nad zvukem, což bylo pozorovatelné u Landy, jasně zřejmé u Mari Boine a markantní u NIN (Ghosts IV-28). Posledně jmenovaná skladba začíná elektronicky generovanými basovými pulsy s měnícími se frekvencemi, převážně v doméně okolo 65-75Hz, ke kterým se v samostatné stopě přidá digitálně sejmuté banjo a později i improvizovaná elektrická kytara. V sestavě s Vincenty byl bas artikulovanější, v lepší proporci se zbytkem hudby a šel níž. S Densenem bylo basů objemově víc, ale s menší kontrolou a byly lehce odtržené od ostatního dění. Akustické nástroje v Katrin Who Smiles vytvořily v kombinaci s Vincentem prokreslený obraz, sytou a barevnou hudební paletu, která ztratila přes Denseny něco ze svého živočišného kouzla a energie.
Dynaudio Focus 140 hrál lépe s Denseny. V tomto spojení měl výsledný zvuk dobrou definici a dynamiku a sestava hrála přehledněji a čistěji. Silnou stránkou této kombinace bylo podání symfonických těles, se solidně definovaným prostorem a dostatkem detailu. Výtkou zůstává agilnější naladění Dynaudií na výškách, které podle mne na sebe příliš upozorňují a po delším poslechu mohou vadit, a dopředu tlačený bas. Na zdůraznění obou okrajových pásem u Focusů jsem nebyl připraven - že by mé oblíbené Dynaudio podlehlo v souboji s asijským návštěvníkem?
O pár dní později…
Takže scéna je opět nachystána, reflektory září a vyzyvatelé se vracejí. Stejné podmínky, stejné sestavy, mění se pouze postavení reprosoustav, které se přesouvají dál od zdí (cca 2m od zadní stěny) a zmenšuje se poslechová vzdálenost. Rozteč mezi reproduktory se ustálila na nějakých 2,5m, natočení obdobné jako bylo popsáno výše. Po ruce byly i molitanové zátky do basreflexů. Cílem bylo maximálně vyloučit vliv místnosti a dát možnost Focusům zazářit.
Toto postavení vylepšilo schopnost reprosoustav zobrazit prostorovou scénu a pomohlo jim zmizet. Jak jsem předpokládal, vysunutí do prostoru prospělo zejména Dynaudiím, které se předvedly v o něco lepším světle, naneštěstí však kritizované artefakty ve zvuku zůstaly, i když v menší míře. Jinak se po přehrání standardní testovací kompilace (jejíž obsah byl už vícekrát probrán v dalších profilech na audiodromu) víceméně potvrdil předchozí dojem s menšími korekcemi. Kromě toho, co již bylo popsáno v první části, lze říci, že Focusy 140 předčí Leisure 3SE v artikulaci a definici - jsou přesnější, o fous přehlednější, dají do nahrávky více jiskrnosti a jasu, je snadnější se v hudbě pitvat. Zvuk je ale také jakoby tenčí, ne tak bohatý - krásně je to slyšet na lidském hlase (mluvené slovo na disku Chesky), kde je Aurum Cantus předčily svou přirozeností. Pokud jsem předtím použil výraz „muzikální“, musím ho rozšířit na „přirozeně muzikální“. Leisure 3SE se prostě poslouchaly pohodověji, dokázaly zprostředkovat více emocí, byly záživnější a připadaly mi přes všechna pásma vyrovnanější.
===============================================================================
Hardware: zesilovače Densen B-110 a novinkový Vincent SV-234, CD přehrávače Densen B-410 a Vincent CD-S5, reprokabely Proson a Vincent v délce 2x3m, signálové kabely téže značky v symetrice (k Vincentovi) a v RCA (k Densenovi), OFC RCA Cambridge Audio, síťový filtr Supra MD06.
Software: v CD přehrávačích se po většinu času točily následující disky -
Daniel Landa - 9mm argumentů (EMI/Monitor 538618-2), Mari Boine - Goaskinviellja (Verve 521388-2), Stereoplay CD 2008, Nine Inch Nails - Ghosts (Red Distribution, Halo 26), Mussorgsky - Pictures At an Exhibition (Supraphon 111943-2011), testovací disk Chesky a další.
Kontakt: Audiostudio s.r.o., Olomouc, tel. +420 608 752 475
© Copyright - Audiodrom
