"Pokud uvažujete o koupi monitorů „do 40ti“, zařaďte Aurum Cantus Leisure 3SE určitě do svého seznamu - pravděpodobně zjistíte, že Aurum skutečně znamená zlato..."
Přeborník s černým páskem…
Aurum v latině znamená zlato. Canto je italsky zpěv. Leisure je anglický výraz pro volný čas. Firma tvrdí, že má své kořeny v Itálii. A celý Aurum Cantus Leisure 3SE se narodil v Číně. Tak se v tom pak vyznejte.
Pravda bude nejspíš taková, že Jinlang Audio Company využívá svůj evropský kontakt k maskování čínského původu, což se dá pochopit, chce-li se firma stát na poli hifi v západní Evropě a USA úspěšnou. Je zajímavé, jak moc stále audiofilové dají na zemi původu svých zvukových miláčků. Když se ale na chvilku posadíte a sepíšete si seznam všech věcí, které máte na sobě nebo ve svém dohledu, dojdete pravděpodobně ke stejnému zjištění jako já - bez Číny se dnes už neobejdeme!
Aurum Cantus Leisure 3SE se ale za zemi svého vzniku stydět nemusejí. Naopak, měli bychom být rádi, že jsou tyto bedýnky vyráběny právě tam, neboť kdyby vypadly z montážní linky kdekoli v Evropě, stály by nejspíš dvojnásobek.
Senzace v podobě páskového reproduktoru...
Začněme pozoruhodným páskovým měničem, který má v Leisure 3SE na starosti výšky. Aurum Cantus není zdaleka první, kdo páskové reproduktory použil při konstrukci reprosoustav, ale určitě je jeden z mála výrobců, který je používá téměř v celém svém výrobním katalogu. Což je o to zajímavější, když vezmeme v potaz značný skok ve zvukové kvalitě, kterou dobře navržený pásek způsobuje. Princip práce je ve stručnosti asi takovýto - tenká hliníková fólie (pásek) je napnutá v magnetickém poli neodymového magnetu, které je ovlivňováno amplitudou a frekvencí proudu procházejícího páskem, a touto interakcí dochází k pohybu pásku a vzniku zvukové informace. Pochopitelně zde záleží na geometrii měniče i jeho okolí, použitých materiálech (v Leisure 3SE je to skládaná napařovaná hliníková fólie), zapojení a další řadě okolností, které, když se dají do souladu, mohou dát vynikající výsledek. Musím konstatovat, že Aurum Cantus má tuto technologii v měniči G3Si opravdu vychytanou a že výsledek (tj. vynikající a neagresívní podání vysokých kmitočtů) se dostavil.
Smysl pro detail…
Středobasový měnič (16,5cm) vypadá na rozdíl od páskového reproduktoru v ozvučnici docela obyčejně, nenápadně. O to víc je poctivá jeho vnitřní udělávka - membrána je kompozitem netkaného karbonového vlákna a kevlaru, s velkou dvoupalcovou (tj. 5cm) kmitací cívkou chlazenou perforací v zadní části, propojovací kablíky jsou opatřeny teflonovou izolací a samostatnou kapitolou je těžký odlitek reproduktorového koše. Basy jsou podporovány dozadu vyústěným portem naladěným na 48Hz, jehož nátrubkem můžete spatřit „odvrácenou stranu“ páskového reproduktoru. Na štítku soustav je vyraženo MkII, což by mělo odrážet vylepšený středobasový měnič a modifikace výhybky.
Monolitická konstrukce…
Popisovat skříně Leisure 3SE je jednoduché. Provedení prostě nemá chybu a většina soustav stejné cenové kategorie může jen zahanbeně pokukovat z povzdálí. V sesazení černě lakovaných MDF desek s dýhovanými bočnicemi nenajdete jediný šev - když zavřete oči a přejíždíte rukou po povrchu kabinetu dojdete k závěru, že jde o extrémně hladký a těžký monolit. Může za to několik leštěných vrstev bezchybného laku a značná hmotnost ozvučnic 12,5kg na kus. Poklepem si maximálně otlučete kotníky prstů - soustavy se tváří jako jednolitý kus betonu. V obdobném duchu jsou zpracovány i firemní stojany, které jsou navíc zepředu opatřeny (pravděpodobně) imitací černé kůže. Styk s podlahou mají na starosti stavitelné hroty, styk s reprosoustavou zprostředkovávají pryžové podložky.
Celkový dojem z Aurum Cantus Leisure 3SE MkII je na jedničku s hvězdičkou a obavám se, že takovou úroveň zpracování v dané kategorii mezi evropskými firmami asi nenajdeme.
Dynaudio Focus 140 versus Aurum Cantus Leisure 3SE
Aurum Cantus Leisure 3SE mají v katalogu cenovku 39 tisíc, doporučená cena Dynaudio Focus 140 je o tři tisícovky vyšší. Souboj by to měl být tedy přibližně vyrovnaný, v rámci daného limitu daly obě firmy do konstrukce maximum. Současně jde o hodně 'horkou' kategorii. Tady někde už dochází u stojanových soustav k přerodu z hifi na dospělé hifi a high-end. Tedy ne u všech, jen u těch povedených. Všechno je ale relativní, jak se dočtete dále.
Postavení v prostoru…
Zdánlivě triviální záležitost, která je ale předpokladem úspěchu. Všichni navštěvujeme různé výstavy a posloucháme reprosoustavy v poslechových studií, ale kolikrát jste ve skutečnosti požádali prodejce, aby s bednami pohnul, přemístil je, či postavil na jiné stojany? Většinou se sami ukonejšíme, že on, prodejce, sám nejlépe ví, jak to hraje nejlíp. Takže pravidlo č.1 - nebát se a laborovat, dobrý prodejce vám to bez řečí umožní.
Jako základna pro oba vyzyvatele posloužily firemní stojany Aurum Cantus, za které zaplatíte necelých 7 tisíc za pár a které si kvalitou povrchového zpracování v ničem nezadají s reprosoustavami téhož jména. Na těchto stojanech spočinuly všechny soustavy na vrcholech rovnostranného trojúhelníku s roztečí necelé 4m. Po několika pokusech skončily soustavy shodně natočeny směrem k posluchači tak, že se osy reproduktorů protínaly kousek za hlavou posluchače. V tomto umístění dokázaly bedny v rámci možností zahrát nejlépe a zůstal tak maximální prostor pro hudbu. Předpokládal jsem, že Aurum Cantus bude na natočení citlivější, zejména díky avizované směrovosti páskového měniče, ale toto se kupodivu nepotvrdilo. Dokonce ani ve vertikální rovině nedocházelo k dramatickým změnám v reprodukovaném zvuku a poslech mírně nad nebo pod rovinou výškového reproduktoru byl bezproblémový. Dynaudio Focus 140 se jevily o fous náročnější, jakákoli změna v prostorovém umístění nebo natočení se ihned slyšitelně promítla, ale k optimálnímu výsledku jsme se i zde propracovali rychle. Jako poslechová místnost posloužil průměrně zatlumený moderní interiér bez speciálních akustických úprav, vhodný k běžnému životu, tedy takový, jaký míváme většinou doma.
Celebrita…
Znáte to. Přijde na večírek, strhne na sebe pozornost, mluví se jen o ní. Chcete se věnovat i ostatním hostům, ale jaksi to nejde. Všichni pokukují po hvězdě večera, je tématem konverzací u stolu, mluví se o ní i ve frontě na toaletu. Jdete tedy raději domů a s přáteli si popovídáte jindy. Dynaudio Focus 140 je takovou celebritou. Čeká se to od něj. Postaví se před vás a zahraje tak, že na něj chcete okamžitě začít šetřit.
Dynaudio se projevila jako celebrita hned v úvodu testu, kdy Šance zněla pod taktovkou Densenů poslechovou místností s naprostou suverenitou (vztaženo k dané kategorii). Landův hlas byl sice o něco výše posazený, ale výborně prokreslený a bylo mu „vidět“ až do krku. Údery na bicí měly potřebnou razanci, piano bylo ostré a dobře definované a kytara prokreslená. Stejně tak útržky rozhovorů hostů na pozadí rozverného jazzu v závěru byly srozumitelné - v celém testu nejsrozumitelnější. Je to dáno mírným zdůrazněním nejvyšších kmitočtů, které na sebe strhávaly pozornost - krásně to bylo slyšet na sykavkách v refrénu, které se dostávaly až na hranici vkusu. Ještě kousek a bylo by to špatně. I basy vystupovaly u Dynaudií až příliš živě (v tomto ohledu bych neváhal zaslepit basreflexové nátrubky molitanovými zátkami a reprosoustavy tak doladit k danému poslechovému prostoru) a spolu s výškami tak částečně maskovaly důležité středové pásmo. Za toto ale mohl poslechový prostor a monitory Dynaudio jsou (naneštěstí) na prostor kolem sebe značně náročné - to říkám s plnou zodpovědností, neboť jsem měl v průběhu času možnost žít se stojanovkami Audience, Contour 1.1, Contour 1.3SE, Contour S1.4 a před uši se mi dostaly i Confidence C1. Z toho taky vyplývá můj kladný vztah k této dánské značce, kterou ctím a považuji za jednu z nejlepších.
Věrný sluha…
I když jste se na večírku příliš nepobavili, jídlo bylo vynikající, ubrusy čisté a obsluha pozorná a rychlá. Ani jste si nevšimli toho člověka v černé livreji, který s nenápadnou elegancí hlídal, aby všechno klaplo tak jak má. A takové jsou i Leisure 3SE. Tváří se značně nenápadně, ale všechno je na svém místě. Když se podívám do svých poznámek, u nahrávky Českého filharmonického orchestru (Mussorgsky - Noc na Lysé hoře a Čajkovsky - Italské Capriccio) čtu: Zdá se, že je to lépe vybalancované, Cantusy kupodivu vytáhnou víc dopředu drobné nuance nahrávky včetně ruchů v pozadí bez toho, aby to znělyo agilně, ostře nebo odtrženě. Fanfáry v capricciu jsou jasně nejlepší, v orchestru je prostě víc slyšet úplně všechno… Tahle poznámka se týkala kombinace s Vincenty.
I bas byl v kombinaci Aurum Cantus - Vincent velmi dobrý. V souladu s tím, co bylo řečeno výše, se příliš neprojevoval, lépe řečeno nevyčníval, ale když se objevil, třeba v podobě hluboko laděných šamanských bubnů v Katrin Who Smiles (Mari Boine), bylo to jak injekce Semtexu do žil. Ve stejné nahrávce najdete i dřevěnou flétnu a domorodý bubínek - oba tyto nástroje byly v podání Leisure 3SE opravdovější, chcete-li tak dřevo znělo jako dřevo, kůže jako kůže. U Dynaudií byl zvuk méně expresívní, postrádal „tělo“. Vyměníme-li ale Vincenty za Denseny, Dynaudia získají navrch v čistotě a artikulaci. Tím se dostáváme k otázce párování komponentů…
Audio-nacionalismus aneb nedůvěřujte cizincům…
Žádný test není objektivní, máme příliš mnoho proměnných. I v rámci komponentů, použitých v testu by šlo dále experimentovat s nahrávkami, akustikou, jinými propojovacími kabely a filtrací sítě, podpořit momentální rozpoložení posluchače skleničkou Jacka Danielse nebo případně počkat na dobu, kdy budou hvězdy příznivě nakloněny jedné nebo druhé značce. My jsme se bez toho všeho obešli, zůstali jsme u prostého přepínání mezi oběma páry reprosoustav a zde jsou výsledky. Vypadá to, že žádná z testovaných soustav nedůvěřuje cizincům a kamarádí se nejvíc s krajany.
Sestava Aurum Cantus Leisure 3SE s Vincenty je velmi muzikální. Dává subjektivně lepší kontrolu nad zvukem, což bylo pozorovatelné u Landy, jasně zřejmé u Mari Boine a markantní u NIN (Ghosts IV-28). Posledně jmenovaná skladba začíná elektronicky generovanými basovými pulsy s měnícími se frekvencemi, převážně v doméně okolo 65-75Hz, ke kterým se v samostatné stopě přidá digitálně sejmuté banjo a později i improvizovaná elektrická kytara. V sestavě s Vincenty byl bas artikulovanější, v lepší proporci se zbytkem hudby a šel níž. S Densenem bylo basů objemově víc, ale s menší kontrolou a byly lehce odtržené od ostatního dění. Akustické nástroje v Katrin Who Smiles vytvořily v kombinaci s Vincentem prokreslený obraz, sytou a barevnou hudební paletu, která ztratila přes Denseny něco ze svého živočišného kouzla a energie.
Dynaudio Focus 140 hrál lépe s Denseny. V tomto spojení měl výsledný zvuk dobrou definici a dynamiku a sestava hrála přehledněji a čistěji. Silnou stránkou této kombinace bylo podání symfonických těles, se solidně definovaným prostorem a dostatkem detailu. Výtkou zůstává agilnější naladění Dynaudií na výškách, které podle mne na sebe příliš upozorňují a po delším poslechu mohou vadit, a dopředu tlačený bas. Na zdůraznění obou okrajových pásem u Focusů jsem nebyl připraven - že by mé oblíbené Dynaudio podlehlo v souboji s asijským návštěvníkem?
O pár dní později…
Takže scéna je opět nachystána, reflektory září a vyzyvatelé se vracejí. Stejné podmínky, stejné sestavy, mění se pouze postavení reprosoustav, které se přesouvají dál od zdí (cca 2m od zadní stěny) a zmenšuje se poslechová vzdálenost. Rozteč mezi reproduktory se ustálila na nějakých 2,5m, natočení obdobné jako bylo popsáno výše. Po ruce byly i molitanové zátky do basreflexů. Cílem bylo maximálně vyloučit vliv místnosti a dát možnost Focusům zazářit.
Toto postavení vylepšilo schopnost reprosoustav zobrazit prostorovou scénu a pomohlo jim zmizet. Jak jsem předpokládal, vysunutí do prostoru prospělo zejména Dynaudiím, které se předvedly v o něco lepším světle, naneštěstí však kritizované artefakty ve zvuku zůstaly, i když v menší míře. Jinak se po přehrání standardní testovací kompilace (jejíž obsah byl už vícekrát probrán v dalších profilech na audiodromu) víceméně potvrdil předchozí dojem s menšími korekcemi. Kromě toho, co již bylo popsáno v první části, lze říci, že Focusy 140 předčí Leisure 3SE v artikulaci a definici - jsou přesnější, o fous přehlednější, dají do nahrávky více jiskrnosti a jasu, je snadnější se v hudbě pitvat. Zvuk je ale také jakoby tenčí, ne tak bohatý - krásně je to slyšet na lidském hlase (mluvené slovo na disku Chesky), kde je Aurum Cantus předčily svou přirozeností. Pokud jsem předtím použil výraz „muzikální“, musím ho rozšířit na „přirozeně muzikální“. Leisure 3SE se prostě poslouchaly pohodověji, dokázaly zprostředkovat více emocí, byly záživnější a připadaly mi přes všechna pásma vyrovnanější.
Finále...
Zlatou medaili si odnáší Aurum Cantus Leisure 3SE. Zejména díky bezproblémové zvukové vyváženosti, kultivovanosti, neutralitě a vynikající hudebnosti. Ve prospěch Leisure 3SE hovoří i fakt, že byly méně citlivé na změny ostatních komponentů (tj. hrály jak s Vincentem, tak s Densenem více než dobře, a pravděpodobně zahrají s čímkoli dostatečně stabilním - takže pokud v budoucnu změníte zesilovač, nebudete mít problém). Dynaudia byla více vybíravá a je proto potřeba pečlivě volit partnera. K jejich cti je třeba připomenout, že kdyby byly Leisure 3SE vyráběny v Dánsku, nestály by určitě pouhých čtyřicet, ale o dost víc. To jen abych vysvětlil onu relativitu, o které jsem se zmínil v úvodu.
V předešlých odstavcích toho nebylo moc řečeno o tom, jak se choval v průběhu testu onen páskový výškový reproduktor. Nebylo třeba. Zcela na rovinu - za takové podání výšek by se nemusely stydět ani soustavy mnohonásobně dražší a hudba zprostředkovaná Leisure 3SE se tak stává balzámem na uši bez toho, abyste museli obětovat důležité detaily. Ne vždy se dá k cíli cesty dojít pouze přes berylium.
I když účelem tohoto testu bylo představit rozumně vyvážené sestavy, v případě Leisure 3SE bych se nebál být nerozumný - mám takový pocit, že ze spojení s dobrým, i o hodně nákladnějším zesilovačem, by mohlo vzejít excelentní partnerství. Narazím-li na takové partnery, s radostí o tom podám další zprávu. Každopádně pokud uvažujete o koupi monitorů „do 40ti“, zařaďte Aurum Cantus Leisure 3SE určitě do svého seznamu - pravděpodobně zjistíte, že Aurum skutečně znamená zlato.
Kontakt: Hifi studio MeLissa, Brno, tel. +420 777 04 1313
© Copyright - Audiodrom
