"Nemohu říci, že by KEF 201/2 byly tou nejlepší koupí, jakou můžeme udělat. Platíme zde za pokročilou technologii a tak poměr cena vs výkon není úplně vyvážený a za obdobný peníz si můžeme dovolit již hodně dobré sloupové soustavy...."
Nautilovská inspirace…
KEF je synonymem britského „reproduktorového průmyslu“, smím-li to tak nazvat, už od 70.let minulého století. A i když jsou Britové národem velmi konzervativním, o KEF e to říci nedá - firma se vždy snažila přicházet s inovacemi zásadního rázu: byla první, kdo zavedl přísné tolerance při výrobě reproduktorů a syntetické membrány, které měly vyřešit hydroskopii papírových konusů (tedy změny jejich vlastností vlivem absorbce vzdušné vlhkosti). A taky nám dala Uni-Q.
Uni-Q je variací koaxiálního uspořádání, při kterém je výškový reproduktor umístěn v ose středového nebo středobasového měniče. Podobná řešení najdeme třeba u kolegů Tannoy. Koaxiální design přináší některé jasné výhody, jako jsou třeba jediná akustická osa a tím všesměrově sjednocené vyzařování reproduktoru, má však i svá omezení. Jedním z hlavních problémů je umístění samotného výškového měniče, který je obklopen membránou svého hostitele a vzniká tak jakýsi trychtýř, který je ideálním místem pro nežádoucí odrazy a interference. KEF si však dal vyřešení tohoto problému jako svazácký úkol a firma tvrdí, že většinu těchto potíží už odstranila. Model 201/2 je výsledkem tohoto snažení.
Jen silná ruka jimi vládne…
Malé KEF jsou jedny z mála stojanových soustav, které jsou třípásmové. Kromě 165mm koxiálního Uni-Q měniče jsou osazeny ještě samostatnou 165mm basovou jednotkou. Výhybky čtvrtého řádu rozdělují pásmo kmitočtové pásmo na značkách 400Hz, 2.7Khz a 15kHz - koaxiální měnič je tak osvobozen od všeho pod 400Hz, což rovněž přispívá čistotě projevu těchto bedýnek. Je logické, že zde najdeme i berličku v podobě basreflexového nátrubku (45Hz), netradičně vyústěného do horní desky za těleso koaxiálního reproduktoru a zakrytého průzvučnou tkaninou, aby se do něj neprášilo.
Při citlivosti 86dB KEF doporučuje spárovat 201/2 se zesilovačem o výkonu minimálně 2x50W. Dle mých zkušeností toto mohu jen podpořit. S výkonově slabou lampovou konstrukcí se reprosoustavy nedokázaly rozehrát, připadalo mi, že spíše cvičí ony se zesilovačem, než aby zesilovač kontroloval je. Naopak, výkonová rezerva Audio Research jim evidentně dělala dobře a hrály jak o život.
Nautilovská inspirace…
Nejde o zrovna malé stojanovky - při rozměrech 557x248x402mm a necelých 15kg živé váhy představují při pádu na nohu značné nebezpečí a pátravým zrakům přítelkyň a manželek rozhodně neuniknou. Na druhou stranu, zejména jsou-li odýhovány ořechem nebo jasanem, unikat ani nemusejí. Kabinety jsou názorným příkladem kvalitní truhlařiny a dávají světu vědět, že cenovka 110 tisíc za pár je opodstatněná. Kromě spodní a čelní desky se všechny stěny sbíhají směrem dozadu a vzdáleně tak připomínají nautilovské tvary B&W. Nikde nenajdete žádné ostré hrany, vše je pečlivě zaoblené s velkým radiusem, a akceptujete-li těleso Uni-Q měniče zanořené do horní desky ozvučnice, shledáte, že KEF 201/2 jsou uměleckým kouskem.
Při připojování dalších částí reprodukčního řetězce nejsme ničím omezováni - hned tři (!) páry šroubovacích terminálů umožní libovolný bi/tri-wiring nebo bi-amping. V průběhu testu však tato možnost zůstala nevyužita a KEF byly provozovány spolu s předzesilovačem a koncem Audio Research SP17 / SD135 a jednoduchým vedením kabelu Wireworld Atlantis 5. Krmení obstarával analogový Oracle Delphi a digitální Ayre Cx-7e, připojené přes Valhallu a XLO ProType 150. Jako zdroj napětí byl použit Monster Power HTS2600 a jen tak pro jistotu i síťové kabely DHLabs Power Plus. Stojany nebyly firemní, ale ocelový neznějící svařenec značně esoterické konstrukce (= amatérské výroby).
Posazeny na stojany, pár hodin zahořeny a zklamání hned na začátku…
Tak nějak to bylo. Kytara Neila Younga se ne a ne z KEFů vymanit. Soundtrack k výbornému filmu Jima Jarmusche Dead Man byl doslova utrpením. Přitom nejde o žádné bohatě obsazené dílo, ale o komorní improvizaci elektrické kytary, která, kromě filmových samplů, zde představuje jediný nástroj, který táhne celou kompozici. Hudba vytváří minimalistický podkres k existencionální tragédii z amerického Divokého Západu, kde se prolínají příběhy Williama Blakea, účetního na útěku před zákonem, a milovníka poezie indiána Nobodyho, vyvrženého vlastním kmenem. Youngova kytara zde prochází neuvěřitelným množstvím poloh, od křehkých náladotvorných okamžiků do vypjatých pasáží a hned zase sklouzne do téměř neslyšného šepotu aby před vás vzápětí vystavěla masivní hlukovou stěnu plnou barev.
KEF si se soundtrackem nedokázal poradit, zvuk vycházející z reprosoustav byl prkenný, vysoké kmitočty nepříjemně tahaly za uši a přinutily mne celou sestavu vypnout. Nechal jsem v CD točit zahořovací Stereophile disk a vrátil se k poslechu po dvou dnech.
Dva dny poté…
Proměna byla značná, i když ne všechny artefakty zmizely. Reprosoustavy se uvolnily, byla potlačena ona prkennost, zvuková scéna dostala rozměr a jednotlivé zvuky kontury. Co však zůstalo, i když v o něco ukázněnější podobě, byla prezence na vysokých kmitočtech. To mě přimělo k laborování se šroubovacími kolíky na zadní straně ozvučnice. Různým nakombinováním (tedy vyjímáním a vkládáním kolíků) lze upravit zdvih kmitočtové charakteristiky výškového reproduktoru o +0,75dB, -0,75dB a -1,5dB, a stejně tak basového o -2dB. Po dlouhém experimentování jsem skončil s uspořádáním, kdy oba krajní kolíky zůstaly na svém místě a středový byl vyšroubován (což by nejspíš mělo představovat -0.75dB oříznutí na výškách). Jelikož byla moje místnost nadprůměrně zatlumená je možné, že budete muset vyšroubovat i druhý „výškový“ kolík (-1.5dB) Možnost hrát si s takovým nastavováním mi ale připadá zbytečná, podobně jako různé filtry u CD přehrávačů, a dal bych přednost neutrální přednastavené charakteristice. Basový útlum nebylo třeba řešit kolíkem, ale například molitanovou zátkou do basreflexu, což je konstrukčně nejjednodušší řešení a účel splní beze zbytku. Stejně je basreflex vyveden nahoru a není předpoklad, že by se někdo snažil KEF 201/2 natěsnat do police.
Zpět k hudbě…
Po výše zmíněném experimentu se podařilo uvést obě soustavy do stavu, že hrály, a hrály nadmíru dobře. Postup by měl být tedy následující: a) dobře zahořet b) pohrát si s kolíky c) pohrát si s umístěním d) kochat se.
Po této proceduře nebyl již žádný problém. KEF překvapily impresívním basem, odezva reproduktoru byla rychlá a basy šly příjemně hluboko. Zde ještě jednou zdůrazňuji potřebu silného zesilovače, jelikož 2x25W je uřídit nedokázalo. Pozitivně se projevila i koaxiální konstrukce, jednak v bezchybné návaznosti vysokých a středních kmitočtů, jednak ve vyzařovací charakteristice. Toto je velmi silná stránka malých KEF - nejste vázáni na jedno jediné ideální poslechové místo, ale můžete se posunout doleva i doprava bez toho, abyste pocítili zhoršení zvuku. A co víc, stejně to funguje i ve vertikální ose - znáte ten problém, kdy je potřeba sladit výšku stojanu a poslechového křesla tak, aby se reprosoustava dostala do správné výšky. Tady to odpadá. Pokud se vám zachce, můžete v klidu položit 201/2 i na bok a o nic nepřijdete.
Projev soustav je příjemně otevřený a znělý. Jeden z nejlepších existujících ženských hlasů, patřící Loreeně McKennitt, plynul do místnosti hladce a čistě, řekl bych téměř sladce. Fenomenální All Souls Night z alba The Visit (WEA 9031-75151-2) byla strhující. KEF dokázali podat prostornost nahrávky s celou parádou - cello, harmonika, jemná hra balalajky mírně vlevo i skřipky živelně zahrané vpravo vpředu byly pevně ukotvené v celém zvukovém obrazu. Jak skladba graduje, můžeme si poslechnout v refrénu Loreenu hned třikrát - nahraný trojhlas KEF nevyvedl z míry, z přesností hodináře všechny tři vokály hravě odlišil a přidělil jim správnou pozici v rámci prostoru.
Výborné ale drahé…
Nemohu říci, že by KEF 201/2 byly tou nejlepší koupí, jakou můžeme udělat. Platíme zde za pokročilou technologii a tak poměr cena/výkon není úplně vyvážený a za obdobný peníz si můžeme dovolit již hodně dobré sloupové soustavy. Stejně tak nemohu říci, že by byly úplně neutrální. Měl jsem neustálý pocit mírného tonálního zabarvení v oblasti vyšších středů, ale zde zase záleží na připojeném řetězci. Na druhou stranu, kdybych se měl rozhodnout mezi KEF 201/2 a konkurencí ve stejné cenové úrovni, představované třeba Dynaudio, Totem nebo novými Focaly, bylo by to rozhodování hodně těžké a záleží na osobních preferencích. Ale pokud by bylo do tohoto rozhodování zataženo i něžnější pohlaví, myslím, že KEF by to vyhrál.
Kontakt: Basys CS, Praha tel. +420 234 706 700
© Copyright - obrazový materiál i text: Audiodrom
