"Bylo by nošením dříví do lesa napsat, že podání akustického jazzu nemá v případě Mani-2 prostě chybu. Reprosoustavy prostě zmizely a nechaly hudbu dýchat, kde bylo potřeba, zajely až do hlubokých oktáv...."
Dynaudia v sériovém zapojení a jeden SEAS k tomu…
Vzhledem k tomu, že Totem nejen není firma neznámá, ale byla již dostatečně popsána v profilu soustav Totem Rainmaker, není třeba se zbytečně rozepisovat.
Mani-2 predstavuje nejen nejvyšší entitu v severoamerické mytologii (Manitou), ale i nejvyšší entitu v současném výrobním programu kanadských Totem Acoustics, v současnosti nabízenou ve variantě Signature, tedy vylepšené.
Profil modelu Rainmaker byl zakončen konstatováním, že se soustavy povedly. Nejinak je to i v tomto případě. Když začnu od konce, mohu říct, že jde o jedny z nejlepších stojanových soustav na trhu. Ale protože všechno má své „ale“, ani ony nejsou bez poskvrnky.
Pod mikroskopem…
Měniče Rainmaker si odnesly 3 výtky, týkající se basů, výšek a ceny. Podrobíme-li obdobnému kritickému mikroskopu Mani-2, dopracujeme se k těmto zjištěním:
Dostatek basů, jdoucích poměrně hluboko, je opět poznávacím znamením. Firemní literatura tvrdí, že spodní hranice přenášeného pásma je 29Hz (!) a poslech generátoru kmitočtů toto potvrzuje,
Brilantní a analytické výšky tu máme také zpátky, ale v podstatně kultivovanějším kabátě, řízené špičkovým měničem SEAS s hliníkovou kalotou,
Vysoká cena, která byla předmětem kritiky už u Rainmakerů, je u Mani-2 záminkou ke zdvižení obočí. Je pravdou, že za něco přes 100 tisíc si kupujeme špičkový zvuk, ale je rovněž pravdou, že zvuk podobných kvalit lze pořídit i za částku daleko rozumnější. Poměrem cena-výkon se tak Mani-2 neřadí mezi favorizované reprosoustavy.
Jak je to vlastně s těmi basy…
Skříň je vzorně inertní, pečlivě sesazená, s tentokráte vzorně provedeným odýhováním z vnějšku i z vnitřku. Tuhost zajišťuje systém vnitřních příček a nátěr borosilikátem. Nátrubek bassreflexu je vyveden vzadu, stejně jako dva páry pozlacených terminálů WBT.
Za neuvěřitelným basovým rozsahem (a vyšší pořizovací cenou) stojí dva středobasové měniče 17W 75XL s 8cm kmitacími cívkami. Vrchlík cívky těchto reproduktorů má zhruba stejnou plochu jako zbytek membrány. Zasvěcení vědí, že jde o dnes již legendární model ze stáje Dynaudio, používaný hojně všude tam, kde je třeba dosáhnout vynikající performance. Inovací Totemu (převzatou od firmy Linn) je, že ony dva měniče nejsou osazeny na přední straně reprosoustavy, ale hezky za sebou, tj. jeden z nich je skryt uvnitř skříně a spolu kmitají v push-pullovém souladu.
Sériové uspořádání reproduktorů však zvyšuje nejen náklady, tedy jeden měnič navíc plus investice do vyztužení skříně, ale i proudové nároky na připojený zesilovač. Při udávané citlivosti 85dB je tedy potřeba jako hnacího motoru použít hodně stabilní silič s dostatečnou výkonovou rezervou. 20W lampový zesilovač není pro hladové Mani-2 tím správným partnerem.
Zvukové inferno…
Zvukový projev Mani-2 je nesmírně přesný, kontrolovaný a v celém přenášeném spektru vyrovnaný. To vše za předpokladu, že si posluchač pohraje s jejich umístěním v prostoru. Je třeba si uvědomit, že s Mani-2 přichází domů plnohodnotné soustavy, které rozkmitají vzduch v místnosti plnohodnotným způsobem. Tudíž je třeba nejen co nejdál od všech zdí, ale zároveň si pohrát i s umístěním sebe sama ve vzduchovém vlnobití. Podobně jako u Rainmakerů i zde výrobce nedoporučuje natáčení os reproduktorů směrem k posluchači. Po vlastní zkušenosti mohu říct, že mírné natočení nevadí (ale jen mírné), zpřesní se tím pravolevá lokalizace. Rovněž nedoporučuji umisťovat za vyústění bassreflexu závěs, protože by vám neustále poletoval po místnosti. Bassreflex sice „nefuní“, ale fouká to z něj řádně.
Soustavy zvládají jakýkoli hudební žánr, lahůdkou jim byly tak protichůdné kousky jako Nine Inch Nails (Fixed), Dead Can Dance (Spiritchaser) nebo i techno hudba v podání Delta 9 (Disco Inferno). V případě posledního CD dokázaly Mani-2 s přehledem přenést rytmický dusot v plné síle, v případě Dead Can Dance vykreslily s elegancí a detailem jemné předivo bubínků a chřestítek včetně nad tím vším se vznášejícího éterického hlasu Lisy Gerrard. Ani stopa po obávaném kovovém zabarvení výšek. Bylo by nošením dříví do lesa napsat, že podání akustického jazzu nemá prostě chybu. Reprosoustavy prostě zmizely a nechaly hudbu dýchat, kde bylo potřeba, zajely až do hlubokých oktáv.
Závěrem...
Totem Mani-2 by se bez problémů dostaly na seznam 20 nejlepších stojanových soustav bez ohledu na cenu. Spojte je s vhodným siličem a máte na dlouhou dobu, ne-li navždy, vystaráno.
Kontakt:
© Copyright - Audiodrom
