"Paradigm nepoužil v konstrukci tradiční materiály, a to ani pro výrobu ozvučnic. Celá ozvučnice je tlakovým hliníkovým odlitkem o tloušťce nějakých 5mm, na vnitřních stranách vyztužená žebrováním a pohromadě drží díky dlouhým šroubům, které procházejí celou skříní a stahují přední a zadní díl pevně k sobě - řešení je to opravdu jedinečné...."
Hliníkový mrňous…
Co je malé, to je milé. Alespoň tak to tvrdí známá lidová moudrost. Kdo by se nerozplýval nad hrajícími si koťátky, skotačícím štěnětem nebo batolícím se miminkem? Audiofilní svět je ale neúprosný - zde se počítá co největší reproduktor, zesilovač s rezervou několika megawattů, kabely připomínající anakondy a přehrávače těžší než domíchávač plný betonu. Mají v takovém nelítostném prostředí šanci na přežití bedýnky jako Paradigm Signature S1? Odpověď je jednoduchá - mají. A to nejen proto, že jsou opravdu roztomilé (i když cena blížící se v přepočtu 40 tisícům už tak roztomilá není), ale hlavně proto, co umí.
Kanadská firma Paradigm u nás již není neznámá. Od počátku se orientovala na vývoj audiofilně pojatých soustav, kde nebylo kromě technické strohosti příliš místa pro krásu a vše bylo podřízeno jedinému účelu - zvuku, lépe řečeno hudbě. Časy se ale mění, takže podobně jako u nedávno testovaných Reference S8 i tentokráte máme co dělat s modelem designově zcela výjimečným. Zatímco u S8 jsem si stěžoval na příliš technicistní vzhled, S1 jako by vypadly z prkna bytového návrháře. Integraci do interiéru pomáhají i kompaktní rozměry - s mírami 27x17cm a hloubkou 22cm jsou menší než list papíru a právem patří mezi minimonitory (podobné najdeme snad jen u komerčních mikrosystémů). Všichni ti, kdo teď mávnou rukou, ať ještě vydrží a čtou dál.
Kterak dřevo nebylo použito…
První unikátní věc v konstrukci S1 (pro pořádek uvedu, že šlo o verzi v.2) je, že Paradigm nepoužil v konstrukci tradiční materiály. A to ani pro výrobu ozvučnic. Celá ozvučnice je tlakovým hliníkovým odlitkem o tloušťce nějakých 5mm, na vnitřních stranách vyztužená žebrováním (rovněž součást odlitku) a pohromadě drží díky dlouhým šroubům, které procházejí celou skříní a stahují přední a zadní díl pevně k sobě. Zde uděláme výjimku a vložíme obrázek, jelikož řešení je to opravdu jedinečné.
Firma touto technologií dosáhla nejen příkladné tuhosti skříně (můžete klepat jak chcete, stejně žádnou odezvu nevyloudíte), ale i oněch kompaktních rozměrů při zachování vnitřního objemu podstatně větších soustav. To, že skříň nerezonuje, bylo již řečeno a tam, kde by přece jen rezonance vznikat mohly, je vnitřek soustav dotlumen jakýmsi plastickým tmelem. Jakýmsi vedlejším efektem ryze hliníkové konstrukce je i lepší rozptyl tepla uvnitř.
Ale pozor, jedeme dále! Jelikož je ozvučnice uzavřená, najdeme na ní pouze 2 otvory, a to ty, které jsou vyhrazeny měničům. Koše měničů jsou součástí hliníkového odlitku, což by mělo rovněž přispět lepší termické pohodě a zvýšení výkonu reproduktorů. Výšková kalota je beryliová s neodymovým magnetem a chlazená ferofluidem a byla pro S1 speciálně vyvinuta. Materiál středobasového reproduktoru je kombinací kobaltu a aluminia. Pro technicky zvídavé ještě uvedu, že výhybka je třetího řádu s přechodovou frekvencí 2,1kHz, soustava má zatížitelnost 100W a výrobce udává reálný frekvenční rozsah začínající na 58Hz.
Toliko o úchvatné a netradiční konstrukci. Povrchové provedení je dokonalé a je to též jediné místo, kde naleznete něco organického, tedy dřevěnou dýhu. Vzhledem k omezenému frekvenčnímu rozsahu a uzavřené ozvučnici nečiní umístění soustav až takové problémy, je možné je šoupnout i relativně blízko ke zdi. S poslechovou výškou si též netřeba dělat starosti, neboť výrobce dodává k Signature S1 stojany (jak jinak než v kombinaci sklo-hliník), na které si sednou jako ulité. Na nic jiného si stejně nesednou, jelikož dno ozvučnice je konvexní a sami víte, jak obtížné je postavit na desku stolu vejce.
Ke krmení hladových mláďat byly použity dvě sestavy, a to referenční, skládající se předzesilovače Mark Levinson No.320S, konce Mark Levinson No.336, CD přehrávače Mark Levinson No. 390S a kabeláže Transparent Cable a druhá běžnější ve které figurovaly CD Musical Fidelity X-Ray V3, předzesilovač X-Pre V3 a konec X-P200. Kabeláž (Music Link) zůstala.
Kterak si spokojeně předly…
Software se skládalo z celé přehršle disků, kde se kromě osvědčených kousků protočily i Beethovenovy koncerty pro klavír č.1-4 (Orchestre de Paris, dirigovaný Christophem Eschenbachem, DG 477 6719), “Songs for Sad Women” od Rabiho Abou Khalil (ENJA, ENJ-9494-2) nebo Trio Torda Gustavsena (The Ground, ECM 4761938).
Cokoli bylo do těchto kouzelných monitorků puštěno, mě přivádělo v úžas. Zejména vysoké kmitočty byly jako když hvízdne, extrémně čisté a hladké, bez jakéhokoli omezení. Ani náznak zrna nebo kovového zabarvení (mluvíme přeci o celohliníkových soustavách). Středové pásmo nezůstávalo o nic pozadu, i zde se mohu vyjádřit pouze v superlativech. Celkový dojem z reprodukce je extrémní čistota a neutralita. Transparentnost zvukové scény je jako když se nadechnete mrazivého horského vzduchu - krystalicky detailní, prosta jakéhokoli zabarvení. Ještě jsem neslyšel reprodukci takové čistoty. Klesáme-li ale směrem dolů, projevují se zde technické limity maloobjemových soustav. Zjistíme, že reprodukce je transparentní a čistá, ale chybí jí ten správný zemitý základ, razance. Lidský hlas je sice podán nádherně, ale nevychází z hrdla, smyčce zní hladce a sladce, ale ne sytě. A čím jdeme níž (kontrabas na The Ground), tím víc cítíme, že soustavy nemohou překročit akustické zákonitosti. Ne že by nedokázaly zahrát důrazně - vsadím se, že v basech a hlavně jejich artikulaci hravě přehrají hromadu standardních stojanových soustav - ale úbytek pod 65-60Hz je přeci jen znát.
Prostorová scéna nemá chybu, reproduktory přestanou existovat, objeví se pouze hudba vznášející se všude kolem a když je potřeba ukázat prstem na konkrétní muzikanty a jejich nástroje, bez problému to svedete. Levopravý prostor přesahuje daleko rozteč soustav a při testu předozadního se vyformuje průhled hluboko do nitra katedrály (testovací disk Stereophile Test CD 3). Krása…
Projdou sítem?
Naprosto bez problémů. Paradigm odvedl s Reference Signature S1 pořádný kus práce a přivedl na svět jedny z nejčistších monitorů, které lze nalézt. Přidáte-li k tomu vynikající zpracování a vzhledem k použitým technologií výbornou cenu, jde o velmi výhodný nákup. Podaří-li se vám navíc zkombinovat S1 s dobrým subwooferem (nabízí se firemní Signature Servo), ozvučíte svůj poslechový prostor sestavou, kterou vám budu tiše závidět.
Kontakt:
© Copyright - Audiodrom
Kterak dřevo nebylo použito…
První unikátní věc v konstrukci S1 (pro pořádek uvedu, že šlo o verzi v.2) je, že Paradigm nepoužil v konstrukci tradiční materiály. A to ani pro výrobu ozvučnic. Celá ozvučnice je tlakovým hliníkovým odlitkem o tloušťce nějakých 5mm, na vnitřních stranách vyztužená žebrováním (rovněž součást odlitku) a pohromadě drží díky dlouhým šroubům, které procházejí celou skříní a stahují přední a zadní díl pevně k sobě. Zde uděláme výjimku a vložíme obrázek, jelikož řešení je to opravdu jedinečné.
