"Pioneer S-3EX jsou vyloženě krásné. I když vypadají dobře už na fotografii, je potřeba je vidět naživo aby si člověk uvědomil, jak rafinovaně a s jakým vkusem jsou vysochány - záměrně říkám vysochány, protože vypadají jako by je tvarovalo spíše citlivé dláto samotného Michelangela, než truhlářská dílna..."
Průvodce světem sEXu…
Společnost Pioneer snad ani není třeba nijak představovat, vždyť je tu s námi už od roku 1937, tedy po celou jednu generaci. Je až k neuvěření, že za tuto dobu si firma podržela image jednoho z technologických leaderů trhu se špičkovou audiovizuální technikou (tím druhým je pochopitelně Sony), i když se její nasměrování zejména s nástupem domácí videozábavy značně změnilo a Pioneer je dnes vrcholkem pomyslného ledovce právě v této oblasti (a fér je i zmínit car audio, kde je referencí už dlouhá léta). Současný handicap firmy v highendu, kde ještě před desítkou let ukazovala cestu, je patrný, ale to se může rychle změnit. První vlaštovky jsou již zde..
Jak bylo řečeno, Pioneer zná každý, méně familiérní je pro většinu z nás jedna z jeho divizí TAD, což je zkratka pro Technical Audio Devices. TAD je aktivní na poli profesionálního audia a zabývá se vývojem reproduktorů pro nahrávací studia už od roku 1975. A protože výsledky práce TAD jsou pro většinu zájemců o domácí hifi nedostupné (reference TAD M1, jedna z nejlepších reprosoustav na světě vůbec, vyjde již na víc než milión korun), není divu, že Pioneer hledal cestu, jak dostat 80% výkonu M1 do 20% její ceny.
Kromě referenční reprosoustavy M1 najdeme v katalogu Pioneer cenově přístupnější S-1EX (za circa 200 tisícovek) a ještě přístupnější S-3EX (za 129 tisíc), které jsou předmětem této recenze - v případě zájmu je možné mít i stojanové monitory, které jsou odpovídajícími zmenšeninami uvedených kousků. Cílovou skupinou těchto modelů je nejen audiofil z řad milovníků špičkových systémů domácího kina (skvěle doplňující prestižní řadu Kuro), ale i náročný posluchač klasického sterea, a to opět na nejvyšší kvalitativní úrovni.
Osobou, stojící za konstrukcí TAD M1 je Andrew Jones, bývalý šéfkonstruktér KEF a Infinity. Vývojové prostředky a zkušenosti vložené do vlajkové lodi byly ohromné a není tedy divu, že výsledek je tak fascinující.
Jedním ze společných základních stavebních kamenů všech nejvyšších řad reproduktorů (tedy M1 i EX) je technologie CST.
SEX poprvé: rafinovaný
Na rozdíl od běžně zaužívané konfigurace separátního výškového a středopásmového měniče byl pro reproduktory TAD vyvinut nový koncentrický reproduktor, jakési dva v jednom - CST neboli Coherent Source Transducer. Princip je, že výškový měnič je umístěn ve středu membrány středového, čímž jsou sjednoceny akustické osy obou reproduktorů (v standardní konfiguraci je středový reproduktor zapuštěn v ozvučnici a výškový naopak mírně předsunut nebo v nejlepším případě s ní zarovnán). Pro naše uši to znamená jednak naprosto hladký přechod od středů k výškám, jednak odstranění problémů se směrovostí vyzařování obou měničů. Sekundárním a velmi důležitým prvkem je eliminace jakéhokoli zvukového zabarvení jak na středech, tak výškách.
Pioneer jde v tomto principu ještě dále tím, že čelní stěna ozvučnice je ve všech směrech prohnutá s radiusem přibližně 3m a zakloněná dozadu. Vypadá to, jako kdyby vykrojení kabinetu zepředu kopírovalo povrch tři metry veliké koule - patrné je to z obrázku. V důsledku (při správném umístění reproduktorů a posluchače) nám všechno hezky do sebe zapadne a naše uši se ocitnou přesně v průsečíku všech měničů, takže by akustický obraz měl být precizní a na centimetr přesně zaostřený, a to i v režimu stereo.
Z uvedeného by se mohlo zdát, že ideální vzdálenost posluchače od reprosoustav jsou ony 3 metry. V podstatě to tak je, ale dobrou zprávou je i to, že konkrétně S-3EX nejsou nijak na umístění náročné a odvedou dobrou práci v menších či naopak větších prostorách. Doporučil bych je dát spíš dál než blíž od sebe (minimum tak dva metry) a pohrát si s jejich natočením. Za tím účelem jsem použil mluvené slovo z testovacího disku Chesky a koncový stupeň Accuphase A-60 přepnutý do režimu mono. Posouváním jedné z reprosoustav dopředu a dozadu a postupným natáčením obou se poměrně rychle podařilo najít postavení, ve kterém se hlas ukotvil přesně uprostřed prostoru přede mnou s ohraničenou lokalizací. Nicméně byl zřetelně ´zahuhlaný´, takže bylo nutno posunout obě bedny dále od zadní stěny, aby se pročistil. Vzdálenost od bočních stěn je věcí vkusu, S-3EX zahrají dobře i v umístění v jejich blízkosti, ale více prostoru jim pochopitelně prospívá. V mé menší poslechové místnosti skončily shodně přibližně 70cm od všech stěn, což dalo dobré vyvážení mezi lokalizací a přirozenou barvou nahraného hlasu. Natočeny byly jen několik málo milimetrů od pozic, kdy všechny měniče směřují přímo na poslechové křeslo, tj. bočnice soustav nebyly prakticky vidět.
Když se vrátím zpět k oné poslechové vzdálenosti, je možné sedět i blíže než jsou zmíněné 3 metry - v tom případě doporučuji je pomocí zadního stavitelného hrotu předklonit směrem k posluchači tak, aby osa koncentrického reproduktoru směřovala přímo k jeho uším. Celkově mohu říci, že optimálního postavení dosáhnete rychle a v porovnání s jinými soustavami i snadno. Dobrou zprávou je i to, že tzv. sweet spot (ideální poslechové místo) je poměrně široký a tak se hudební zážitek nemusí omezit pouze na jednu osobu, jako se často děje u typicky highendových reproduktorů.
SEX podruhé: exkluzivní
Vlajková loď TAD M1 je plná berylia. Tento extrémně lehký a pevný materiál je u M1 použit v membránách vysokotónového a středového měniče. Rozlišující schopnost celého systému byla údajně tak vysoká, že byl problém nalézt pro prototypy M1 odpovídající (jinými slovy co nejtransparentnější) zesilovač. Možná i proto mají odvozené modely konfiguraci koncentrického měniče lehce pozměněnou - u S-1EX zůstalo na výškách berylium a středy zpracovává magnéziová membrána, u našich S-3EX bylo berylium nahrazeno keramikou (Ceramic Graphite).
U keramiky bych se chtěl na chvilku zastavit. Podobně jako berylium nabízí keramická membrána výjimečně nízkou hmotnost a extrémní tuhost, což posouvá vlastní rezonance měniče do nadakustických pásem a eliminuje tak zpětný vliv na zvuk. Nejde o nijak levnou záležitost, neboť formování keramické membrány je práce z důvodu její křehkosti obtížná, nicméně výsledný měnič je pořád levnější než reproduktor vzniklý napařováním berylia. Referenční keramické výškové měniče vyrábí třeba firma Acuton a kaloty založené na tomto principu najdeme zejména u absolutního highendu - používá je třeba Avalon Acoustics ve svých modelech Indra (27,000 USD) a Eidolon (45,000 USD), najdeme je v top modelech Isophon (Arabba) nebo Talon (Firebird), v referenci Audio Acoustics Sapphire (85,000 USD) nebo v ceněných Kharma Ceramique. Mimochodem, s uvedením SACD Sony kromě svého SCD-1 vrhl na trh i výborné soustavy SS-M9ED, které měly vytěžit z potenciálu nového média maximum. Tyto soustavy měly kromě výškového měniče i další tzv. supertweeter, který měl na starosti frekvence až do 100kHz a byl právě na bázi keramiky.
Membrány basových reproduktorů jsou na tradičnější bázi aramidu s uhlíkovými vlákny. Skrývá se za tím chemická modifikace známého kevlaru (další takovou modifikací je nomexová membrána), která byla původně vyvinuta pro vojenské použití jako materiál neprůstřelných vest a v audiu našla použití díky vynikající tvarové a tepelné stálosti, odolnosti proti statické elektřině a odolnosti proti stárnutí. Stejné membrány opět najdete třeba u Avalon Acoustics. Pioneer basový měnič upravil tak, že jeho vrchlík je pevnou součástí mebrány hnané neodymovým magnetem a velkou 65mm kmitací cívkou. U M1 mají oba basové reproduktory průměr 20cm, u S-1EX je to 18mm a u S-3EX je to 16mm - konstrukční princip je jinak shodný.
Basům pomáhá ještě basreflexový port, který je vyzařuje dopředu. Výhybka je poměrně komplexní s dělícími frekvencemi 400Hz a 1,8kHz, citlivost soustav je na příjemných 88,5dB, nominální impedance 6 ohmů, specifikovaný frekvenční rozsah 30Hz-100kHz.
SEX potřetí: graciézní
Pioneer S-3EX jsou vyloženě krásné. I když vypadají dobře už na fotografii, je potřeba je vidět naživo aby si člověk uvědomil, jak rafinovaně a s jakým vkusem jsou vysochány - záměrně říkám vysochány, protože vypadají jako by je tvarovalo spíše citlivé dláto samotného Michelangela, než truhlářská dílna. Tento dojem podporují i na dotek - nejenže jsou jejich ozvučnice akusticky mrtvé jako žulový blok, ale jsou současně i se svými bezmála 50kg/kus hodně těžké. Na hony vzdálené od tradiční kvádrové konstrukce působí jejích štíhlá zakřivená linie jako elegantní a na pohled subtilní umělecké dílo. Povrchovému zpracování není co vyknout, směrem dozadu se sbíhající a v křivce se spojující ozvučnice je řemeslně fantasticky zpracována (pochopitelně to má i účel a to zamezení stojatému vlnění), lesklý lak (ve světlém provedení bříza) a saténový lak (v tmavočerveném provedení wenge/teak) také nemají chybu.
Dojmu sochy přispívá, jak jinak, i zaintegrovaný stabilní podstavec, který je vyřešen mazaně - zadní nožičky se nedotýkají podložky a fungují tak pouze jako pojistka proti převrhnutí, podobně jako postranní kolečka na dětském kole. Celá tíha reprosoustavy tak spočívá na předních nožičkách a jednom zadním stavitelném hrotu, který je umístěn uprostřed mezi zadními nožičkami. Soustavy tak stojí pevně a bezpečně na jakékoli podložce a díky opravdu těžkému spodku jsou i při výšce 1,2m příkladně stabilní.
Ke zdvojeným reproduktorovým terminálům umožňujícím biwiring připojíte bezproblémově cokoli, po odstranění plastových záslepek i banánky. Pozlacené šroubovací matice jsou zapuštěné přímo do prohlubně v dolní části ozvučnice (takže nepromrháte zbytečně metr drahého kabelu jako v případě třeba Xavian), nikde nic nerezonuje a dostanete se k nim i s méně ohebnými dráty nebo silnějšími prsty. Pioneer to má prostě promyšlené do detailu.
Vzhledem k tomu, že ani jeden ze zesilovačů, které jsem měl v době testu k dispozici neumožňoval připojení biwiringem, nemohu se k tomu vyjadřovat. Nicméně je zajímavé, že při použití jednoho vodiče (většinou tuto roli zastával výborný Krautwire Fractal) mi připadalo, že soustavy hrály lépe, byl-li kabel připojen na terminály označené jako HF. Ne že by byl rozdíl ve zvuku velký, byly to jen nuance v jemnosti výšek a středů, ale byly. Samo o sobě je to s podivem, neboť oba páry jsou propojeny masivními propojkami, takže by to nemělo mít vliv.
SEX počtvrté: tantrický
Když už svádějí S-3EX k sexy přirovnáním, provedu to i u zvuku. V případě S-3EX to nebude akt vášně a dravosti, nebude to ani magický prožitek na pokraji snu, nepůjde ani o ostych a nesmělost. V podání S-3EX jde o rozvahu a kontrolu, o prožitek plánovaný a soustředěný.
Co zaujme (nebo spíš co nezaujme, protože vlastně nic nevyčnívá) je naprostá vyrovnanost v celém frekvenčním pásmu s výjimkou nejvyšších kmitočtů. Prostřednictvím měřícího software ATB PC Pro jsem s S-3EX naměřil snad nejvyrovnanější kmitočtovou charakteristiku ve své poslechové místnosti vůbec - výkyvy na jednu nebo druhou stranu od referenčních 1kHz nepřesahovaly až do 8kHz víc než nějakých 1.5dB s tím, že reálný nástup basu začínal někde těsně nad 32Hz. Od 8kHz se křivka začala lineárně svažovat až k výslednému -5dB poklesu na 20kHz. Že nejspíš nejde o pokles energie na výškách u samotného reproduktoru , ale vliv zatlumení místnosti se potvrdilo při přesunutí soustav do jiné místnosti, která je hodně živá (plovoucí podlaha a minimum vybavení), ale solidně ukázněná na basech (dřevěné panely za zdech i stropě), kde byla charakteristika opět jako když střelí s tím, že došlo k nápravě i v horní části spektra, ale zase mírnějšímu zdůraznění (+2,5dB) v okolí 500-600Hz, takže zvuk působil více dopředně.
Přivádí mě to k domněnce, že konstruktéři TAD/Pioneer přesně vědí co dělají a soustavy tak naprosto bezproblémově zapadnou do moderního interiéru (vzpomeňme si na jednu ze zákaznických skupin - milovníky domácího kina), který více odpovídá mé místnosti č.2. Je-li tomu skutečně tak, je toto naladění hodně lišácké a nezbývá než kapitulovat před konstruktéry, kteří se neřídí pouze tím, co naměří v bezdozvukové komoře, ale berou v potaz i standardní, akusticky spíše nevhodný a rovných linií a skla plný, příbytek běžného člověka.
Zvukový projev Pioneer S-3EX je díky své vyrovnanosti velmi nenápadný, charakterově mi připomínal typický zvuk Focal (s výjimkou řady Utopia) - tj. je spíše níže posazený, temnější, jakoby lehce setrvačnější. Výšky jsou velmi jemné a křehké a jsou daleky toho, aby na nás cinkaly, syčely nebo jinak strhávaly pozornost. K tomu přidám ještě jedno velmi důležité upozornění. Budete-li někde S-3EX poslouchat, ujistěte se, že jsou dostatečně zahořené. Pár se sériovým číslem 144/145 zahořený už bude, ale trvalo nějakých 170 hodin zahořovacích tracků a dalších 24 hodin růžového šumu než koncentrické keramické měniče zjemnily a ztratily tendenci k občasnému ´zasykávání´. Nečekejte ani pak nijak expresivní projev - jak již bylo řečeno, Pioneer na vršku pásma hraje velmi opatrně a nenápadně, nicméně díky koncentrickému uspořádání zase exceluje třeba u akustické kytary, která vystupuje velmi reálně a doslova hmatatelně a poslouchat japonské SACD vydání Spanish Guitar Music Johna Williamse byla velká lahůdka.
Další jev, kterého si všimnete/nevšimnete je absence zabarvení zvuku na středech a výškách, Pioneer v těchto pásmech nezanechá na zvuku žádnou (a pokud ano, tak nepozorovatelnou) signaturu. Sklouzneme-li směrem dolů zjistíme, že basy skříněmi trochu ovlivněny jsou a kabinet mírně ´hraje´ navzdory výtečně vyztužené skříni. Slyšet to můžeme i na vokálech (Sara K toho byla příkladem), kdy spodek ovlivňoval i středové řečové pásmo a hlas tak nebyl zcela věrný. To je trest za sloupovou konstrukci a není divu, že raději upřednostňuji stojanové reprosoustavy, které tento problém řeší svou rigidní kompaktností (zase ovšem může hrát stojan). Na druhou stranu, i když jdou Pioneer S-3EX stejně hluboko jako referenční monitory Dynaudio Confidence C1 s několikanásobně menší ozvučnicí, jejich bas je jiný. V případě S-3EX cítíte, že hraje velká bedna a cítíte to nejen ušima, ale celým tělem. Tlak vzduchu iniciovaný dopadem filcu paličky na rozměrnou blánu velkého bubnu je přes Pioneer více fyzický, má váhu a rozměr. I z kontrabasu cítíte větší autoritu, bas S-3EX má opravdu fyziologickou kvalitu. Dynaudio je ale zase o řád více prokreslenější a přesnější. Toto srovnání není vůbec od věci, neboť obě reprosoustavy stojí téměř stejné peníze, Dynaudio spíše o něco více kvůli nutnosti investovat do stojanů.
SEX popáté: klasický
Bude fér napsat, že Pioneer S-3EX nejsou určeny pro příznivce klasické hudby. Dokážou sice vytvořit iluzi symfonického orchestru z pohledu celkové hlasitosti, rezonujících basů a monumentálních středů, ale méně už zvládají pohled dovnitř hudebního dění. Zleva doprava je všechno v pořádku a nezávisle na rozteči reprosoustav vám S-3EX zprostředkují reálnou scénu koncertního sálu, v tomto ohledu bych řekl že i lépe, než většina reprosoustav, co jsem měl doma. Koukneme-li se ale na perspektivu ve směru předozadním, tedy do hloubky, zůstaneme neukojeni. Pioneer má tendenci veškeré dění redukovat do oblasti ohraničené spojnicí reprosoustav a odvažuje se maximálně tak 2 metry za ni, evokující tak spíše kinematografický zvuk.
Nechtěl bych nad tímto vynášet nějaký absolutní soud, protože v tomto případě bude hrát velkou roli konkrétní poslechový prostor, ale protože jsou basreflexové porty vyústěné dopředu, troufám si tvrdit, že i při umístění S-3EX uprostřed prázdné stodoly k výraznému zlepšení v předozadní prostorovosti nedojde. Nemůžeme tak zkoumat počet řad sboristů v chorálech, nebudeme moci ani s jistotou určit prostorové rozesazení členů filharmonie v reálném prostoru. Nahrávka klarinetových koncertů finského Lahti Symphony Orchestra (Osmo Vanska a Martin Frost, Nielsen/Aho - Clarinet Concertos, BIS SACD 1463, mixováno na B&W Nautilus 802D) tak nevyzněla s žádoucím efektem. Sekundárním efektem je menší citlivost soustav na zobrazení ambientních vodítek, jako jsou odrazy zvuku od stěn prostoru, ve kterém byla nahrávka pořízena, takže mi v případě klasiky trochu chyběl onen ´vzduch´.
Jestli jsem to správně pochopil, ani dospělejší bráška S-1EX v tomto ohledu (hloubka scény) příliš neexceluje, což je možné vysvětlit celým pozadím vzniku série EX, která vychází ze studiových monitorů a hlavní důraz byl kladen na přesnost, neutralitu a koherenci reprodukce. I proto nesou Pioneer S-3EX logo londýnských Air Studios (podobně jako další produkty řady exclusive od Pioneer), které certifikuje, že soustava doslova prošla náročnýma ušima profesionálních zvukových techniků tohoto věhlasného hudebního stánku. S-3EX je zvukově nesmírně kompaktní a vyvážená soustava, která dává více přehled o tom, co se v hudbě děje, než aby se stala potravou nenasytných audiofilů. Možná by jí ale trochu více analytičnosti slušelo…
SEX pošesté: překvapivý
V případě reproduktorů, jako jsou S-3EX, člověk automaticky sahá k mnohatisícovým komponentům, aby z nich vytěžil co nejvíc. Skoro se to bojím napsat, ale pokud bych si musel vybrat zvuk celé sestavy, dal bych přednost kombinaci, ve které byly S-3EX připojeny na pětadvacet let starý integrovaný Fairmate RD-830, což je japonský tranzistorový mrňous s výkonem 2x20W a pérovými reprosvorkami vzadu, před mou aktuální referenční sestavou za více než půl milionu. Pochopitelně nelze čekat kdovíjak hlasitý poslech, neboť už na 30% volume se Fairmate slyšitelně dostával do limitace a nestačil s dechem, ale protože jsou Pioneer relativně citlivé, oněch 30% stačilo na dostatečnou hlasitost. V tomto spojení sice tratily významně zejména kontury basů a vůbec všechno, ale celkově byl projev o stupeň živější, expresivnější, z hudby sálalo více spontánnosti a radosti. Prostě takový malý paradox, kvitovaný s povděkem zejména manželkou, která vyjádřila naději, že ty příšerně drahé komponenty třeba konečně prodáme.
Plyne z toho i to, že S-3EX můžete poslouchat nahlas i potichu bez toho, že byste při malých hlasitostech o něco přicházeli. Naopak, významně eliminujete případné vlivy akustiky místnosti a hudba poplyne k vašim uším v nezčeřené podobě.
Dalším příjemným překvapením bylo, že S-3EX nejsou nijak citlivé na reprokabely, což může přinést v rozpočtu velmi výraznou úsporu v řádu desetitisíců. Jsou totiž soustavy, které jsou natolik vybíravé, že nehrají solidně skoro s ničím, čehož cenovka nekončí alespoň pěti nulami. S Pioneer je možné zůstat v klidu a uspořené peníze investovat raději do nahrávek.
Třetím pozitivním překvapením bylo, jak S-3EX zacházely s méně povedenými zvukovými konzervami, tedy s oněmi problematickými CD, které byste rádi poslouchali, ale neposloucháte, protože nejsou zrovna ideálně nahrané. Zejména z tohoto důvodu se práší u mě doma regálu na hodně rockových céreček, která jsou odsouzena maximálně k poslechu v autě (bohužel je v tomto stavu tipuji minimálně 70% veškeré současné komerční produkce). Proto jsem zajásal, když Pioneer zcela bravurně a levou zadní přehrály úvodní skladbu z disku Cocktail Mixxx od Revolting Cocks (13th Planet Records 2028610142), dříve vedlejšího dnes hlavního projektu frontmana Ministry Al Jourgensena. Tenhle amalgám řízného rocku, industriálu a funky šel Pioneerům vyloženě k duhu, se správnou dávkou hutnosti a nadupanosti, syntezátorové linky byly skvěle likvidní a plné a Jourgensenův chraplák dostatečně agresivní.
Povzbuzen tímto úspěchem jsem tak oprášil spousty nahrávek EBM a strávil několik příjemných hodin ve společnosti adrenalinem našlapaných pecek jako je Deadlock ze singlu Colombian Necktie (FLA, Colombian Necktie, Off-Beat/SPV 056-43783). S pulsující hyperbasovou rytmikou a komplexním předivem nasamplovaných zvuků si S-3EX poradily na výbornou.
SEX posedmé: relaxační
Shrnu-li to, hraje Pioneer S-3EX podobně jako vypadá: pevně, solidně a kompaktně, zobrazuje hudbu spíše s grácií a nonšalancí než s analytickou agresivitou. Navzdory některým výtkám popsaným výše má dva velké dary - neunavuje a je odpouštějící. To první znamená, že jej můžete poslouchat celé hodiny bez toho, že by hrozila nějaká sluchová vyčerpanost nebo únava, to druhé že si přes něj můžete bez obav pustit i méně povedené nahrávky a užijete si je. Myslím, že v kontextu klesající tendence kvality dnešních nahrávek je to hodně významný dar a majitel S-3EX tak nebude ve svém hudebním výběru omezen pouze akustickými bonbónky tak, jako mnoho (ne)šťastných audiofilů. I toto je někdy odvrácená strana highendu.
Chcete-li mít doma nádherné nadčasově vypadající reprosoustavy a neomezujete-li svůj hudební vkus na klasiku, doporučuji si Pioneer S-3EX poslechnout. Je v nich kus solidní a poctivé práce, při spárování s vhodným zesilovačem mají veliký potenciál a navíc: nejsou zas až tak drahé. Doufejme, že Pioneer ve svých snahách vytrvá a že se budeme moci těšit na další novinky od Technical Audio Devices.
Kontakt: Basys CS, Praha tel. +420 234 706 700, síť prodejen Basys v OD
© Copyright - Audiodrom
