"Poslech Mirage je jako film ve 3D sledovaný speciálními brýlemi. Do zvuku se prostě ponoříte, hudba vás obklopí, pulsuje a žije všude kolem, prostě jen existuje a nepřipomíná reprodukci..."
Jako z jiného světa…
Když se vám dostane do rukou audio zařízení, které spíše než reprosoustavu připomíná měřič čistoty ovzduší, musíte chtě nechtě zpozornět. Ale co, podobných designových kreací najdeme v segmentu domácího kina spousty a většinou moc muziky nenadělají. Potom ale roztočíte první cédéčko a přijde šok - ono to hraje a navíc naprosto senzačně
Mirage OMNI 150 jsou nevelkého vzrůstu, rozměry 28cm na výšku a 26cm na šířku hodně klamou, jelikož čelní stěna je ze dvou třetin zkosená a bočnice se zaobleně sbíhají. Reprosoustava tak ve skutečnosti vypadá mnohem menší, než v papírových specifikacích. A to je právě to kouzlo.
Mnoho z nás má svůj hlavní hifi systém pečlivě umístěný ve své poslechové místnosti, ti méně šťastní třeba v obývacím pokoji, kam mají domácí zvířectvo a děti do 6-ti let vstup povolen jen pod našim ostražitým dohledem. Regálové umístění toho moc neřeší, spíše naopak, zvuk v 99% případů totálně zabijeme. Ani Mirage OMNI 150 pokročilým hifistům tento problém nevyřeší, na to jsou moc malé, ale pokud už jinou možnost nemáme, mohou hodně pomoci.
Potom je tu ovšem otázka druhého systému (toho, který chceme poslouchat třeba v ložnici nebo v podkroví). Povětšině jsme nuceni se rozhodnout mezi řešením, které je zvukově dobré, a řešením, které je levné. Obě vlastnosti se dohromady vyskytují vzácněji než šafrán. Toto dilema ovšem Mirage OMNI 150 hravě vyřeší.
No a nakonec je tu kategorie ´moje první hifi´. Jakou reprosoustavu koupit si bude muset každý rozhodnout sám dle svých možností a preferencí, nicméně Mirage OMNI 150, za které zaplatíte necelých 9 tisíc korun, jsou při svém poměru cena/zvuk absolutní bomba!
Lépe, než být bipolární, je být omnipolární…
Co mají společného Mirage, Jamo, Klipsch a Energy? Vlastníka, kterým je odnedávna nadnárodní skupina Klipsch Inc., kam teď všechny značky spadají. Na rozdíl od všeobecně rozšířeného názoru, že Klipsch je firma německá (jméno k tomu přímo svádí), byste američtější americkou firmu těžko pohledali, hlavní sídlo má v Indianapolis a její historie se datuje už do období 2. světové války.
Příběh kanadských Mirage však začal už v roce 1987, kdy firma po desetiletém vývoji vtrhla na trh s bipolárními reproduktory Mirage M-1. Na rozdíl od dipólů, které jsou zapojený s opačnou fází (mající za průvodní jev vzájemné vyrušení akustických vln po stranách soustav a vzniku jakéhosi zvukového vzduchoprázdna), vyzařovaly bipoláry na obě strany se stejnou fází a využívaly tak pole vytvořeného odrazy od zadní stěny místnosti. Nevšední počin vzbudil na chicagském CES velkou senzaci a M-1 zůstanou už napořád zapsány ve zlaté knize hifi.
Jako kdyby se v Mirage pohybovali v desetiletých skocích, o další dekádu později vykoukl na světlo světa další koncept, omnipolární technologie, která je 360° ideálu vyzařování zvuku ještě blíž. Od té doby firma svoje know-how v této oblasti neustále vylepšuje a tím se dostáváme k předmětu dnešní recenze, omnipolárním Mirage OMNI 150.
Jak bylo řečeno, OMNI 150 jsou malé reprosoustavy, jejichž hlavním posláním je plnit úlohu satelitů v highendovém domácím kině (proto jsou magneticky stíněny). Můžete je ale bez obav použít i jako hlavní reproduktory. Nejsou náročné na zesilovač, ale je lépe k nim navzdory jejich velikosti použít raději silnější stabilní, než slabší hraný v limitaci. Křivka impedance není nijak vzorná a pohybuje se v rozmezí 6-8 ohmů s minimy těsně pod 4 ohmy, stejně tak i citlivost je na průměrných 87dB. Během tříměsíčního hraní se k Mirage OMNI 150 vystřídalo několik zesilovačů (italský Pathos Logos, holandský PrimaLuna ProLogue Two, japonský Accuphase E-210A, francouzský Artec ARTP-50ES a skandinávský Copland CSA29) a se všemi spolupracovaly vzorně, v tomto ohledu nejsou vůbec vybíravé.
Subtilnost křivek skříňky podtrhuje černá reliéfní jasanová fólie, provedená tak pečlivě, že je k nerozeznání od dýhy, a která dává soustavám opticky zmizet. Konstrukce ze silnostěnných MDF je bytelná a díky kompaktním rozměrům na poklep připomíná spíše cihlu, tudíž nezní. Kritiku si tak zaslouží snad jen zapuštěná plastová vanička s jednoduchými šroubovacími reproterminály, ke kterým se nedostává úplně snadno - na druhou stranu, kolikrát za měsíc se tam potřebujete dostat?
Až doposud nic výjimečného. První fakt, který musíme vstřebat je, že zepředu nenajdeme žádný reproduktor; jediný otvor je tu basreflexový nátrubek. Jeho vyústění dopředu není prvek designový, ale funkční, protože se počítá s tím, že soustavy budou umístěny u zdi nebo v polici, jinými slovy nebude za nimi dost volného místa. Oba měniče, 14cm středobas z kompozitu vyztuženého skleněnými vlákny a 25mm výškový reproduktor s hliníkovou membránou, najdeme nahoře, neboli na horní zešikmené desce. A to už jsme u vlastního principu omnipolární technologie.
Lépe, než být nepřáteli, je spolupracovat…
Nikoli partnerka nebo nedostatek finančních prostředků, ale odražené zvukové vlny jsou odjakživa úhlavními nepřáteli pravověrného hifisty. Vlezou vám všude a jak na potvoru se tu přičtou, tu odečtou k zvuku nebo od zvuku, který k nám proudí přímo z reproduktorů. Můžeme to řešit poslechem v opuštěných letištních hangárech, kde je ke stěnám daleko, poslechem na otevřeném moři (nevadí-li trocha vodního vlnění a šumu) nebo skončíme k nelibosti rodiny uprostřed pokoje i s reprosoustavami.
Andrew Welker, hlavní kostruktér Mirage, na to šel od lesa. Proč se snažit se zvukem v domácích akustických podmínkách bojovat? Nebylo by lepší se s ním spřátelit? Nemohly by nám odražené vlny prokázat nějakou službu? Vždyť v reálném světě také neexistují zvuky, které se k nám dostávají přímou cestou, bez odrazů. A s čím porovnáváme naše hifi? S reálným světem!
Nádherná barva houslí, kterou tak velebíme, nemůže být už z principu nikdy dosažena žádnou dnes známou domácí reprodukční technologií (ti, kteří si myslí, že ano, nechť sní dál svůj sen). Vtip je v tom, že ji ani nedokážeme zaznamenat a veškeré dostupné mikrofonní techniky skutečné zvukové dění pouze aproximují - lidské ucho je pořád ještě mnohem citlivější instrument. Tento patový stav hifi a highendu bych přirovnal k zoufalství fyzika, který se snaží rovnicemi popsat proudění vody v potrubí: v ideálním případě, zanedbáme-li vliv vnějšího světa (ve škole se tomu říká uzavřený systém, pamatujete?), to jde. Ale v reálu? Ani náhodou - mikro a makro turbulence nám rovnice rozmetají během zlomku vteřiny. Stejně jako nám poslech naživo hraných houslí ve zlomku vteřiny rozmetá představu, že nám to doma dobře hraje. Hlas houslí je výsledkem nejen vzájemné interakce smyčce, strun a korpusu nástroje, které, jako naschvál, každý vyzařují mnoha různými směry. Konečný zvukový vjem tvoří také odrazy - od stěn, od podlahy, od notového pultíku, od interpreta, od posluchače, od houslí samotných. Co víc, zvuk, který slyšíme, je tvořen odrazy až ze dvou třetin. A to je průšvih, protože zvuk, který slyšíme doma, je z větší části přímo vyzářený a odrazy se na něm podepisují hlavně negativně. Andrew Welker to řeší pomocí patentovaného principu OmniGuide.
OmniGuide není nic jiného, než sofistikovaný systém rozptylu zvuku vyzařovaného oběma měniči tak, aby simuloval způsob, jakým vnímáme hudbu v reálu. Středobasový reproduktor je zapuštěn do horní stěny přesně definovaného sklonu a nad ním je tzv. deflektor (něco jako obrácená lžíce), který rozptyluje zvuk do prostoru všemi směry, ovšem ne rovnoměrně, ale opět pod přesně definovanými poměry. Deflektor slouží současně jako nosič pro všesměrový výškový reproduktor (to je ta část, co vypadá jako měřič čistoty ovzduší popřípadě kabina vesmírného Star Treku), který má svůj vlastní deflektor. Veškeré sklony, náklony a asymetrie jsou nastaveny tak, aby bral systém do úvahy zvukové vlny odražené od stěn místnosti a poslal je dál k posluchači v onom magickém poměru 70:30, tj. 70% zvuk odražený a 30% zvuk přímý.
Lépe, než šoupat židlí, je být bez starostí…
Tím, že se jedná o kompaktní soustavy, vzniká problém jak a kam Mirage OMNI 150 postavit. Vyzkoušel jsem leccos a snad vám budou níže uvedené náměty k užitku.
Stojan
Zvukově nejlepší, ale jinak asi nejméně vhodná varianta. Stojan musí být značně nižší než je obvyklé, abyste dostali do uší tu správnou dávku přímovyzářeného zvuku, jinak ztratíte živost a rozlišení. Při nižším stojanu reproduktorům bude v cestě ale zavazet nábytek, křesla a podobně a také hrozí, že použijete-li solidně dimenzované kabely, můžete soustavy jejich vahou ze stojanů shodit.
Police
V případě, že se člověk rozhodne pro regál, je nezbytně nutné, aby šlo skutečně jen o polici typu ´deska na zdi´. Pamatujte, že OMNI 150 doslova hraje na všechny strany, takže zabudovat soustavu do knihovny, kde bude omezená shora i z boku, je hodně pošetilý nápad. V ideálním případě by police neměla být součástí nábytku, ale spíše ona deska na zdi, a to deska nerezonující a dostatečně nosná (7kg), stejně jako zeď. Vyhnete se tak přenosu vibrací do podlahy a z podlahy. Pro výšku police nad zemí platí totéž co pro stojan - níž než obvykle. Nebo musí posluchač sedět na barové stoličce, tedy výše než obvykle.
Konzola
Z praktického hlediska asi nejoptimálnější řešení. OMNI 150 má k upevnění na konzolu v sobě zezadu zděř pro masivní šroub, na který se jednoduše zavěsí do prostoru před zeď. Pozor, šroub není metrický, proto je nejlépe využít držáky Macromount, které Mirage doporučuje. Na první pohled má konzola stejné nevýhody a výhody jako police, ale ve skutečnosti to není pravda.
Macromount má kulový čep, takže si můžete dle libosti soustavu natáčet kolem všech os ve velkém rozmezí a dostat ji tak do pozice, která vám bude vyhovovat nejlépe. Polici do 45°náklonu dostanete těžko, Macromount snadno.
Další nesmírná výhoda Macromountu je, že na něj můžete Mirage pověsit obráceně, tj. výškovým reproduktorem dolů. Obejdete tak nutnost mít je nízko nad zemí a dostanete je poměrně vysoko nahoru na zeď, kde nepřekážejí, nehrozí jim převrhnutí ani zničení spolubydlícím zvířectvem nebo dětmi, a zvukově jsou identické s umístěním dole.
Z hlediska postavení samotných soustav je pak práce s OmniGuide uspořádáním hračka. Je prakticky jedno jak daleko od sebe je postavíte, jestli je natočíte víc nebo míň k poslechovému místu, na zvuk to nemá žádný zásadní vliv. Co má vliv je náklon ve vertikální ose, tedy úhel, pod kterým bude horní zešikmená deska směřovat k posluchači. U umístění na konzolách si jej nastavíte snadno a rychle dle libosti ať už jsou OMNI 150 kdekoli na zdi, při umístění na stojanu nebo polici si budete nejprve muset najít správnou výšku.
Lépe, než být na povrchu, je se ponořit…
S omnipolárními reprosoustavami Mirage se připravte na naposto jedinečný zážitek. Pokud je špičkové stereo srovnatelně s vizuálním zážitkem ve špičkovém kině, potom poslech Mirage je jako film ve 3D sledovaný speciálními brýlemi (kdo ještě nebyl v IMAXu?). Do zvuku se prostě ponoříte, hudba vás obklopí, pulsuje a žije všude kolem, prostě jen existuje a nepřipomíná reprodukci (v rámci možností, pochopitelně). Stisknutím PLAY nebo spuštěním gramofonové přenosky soustavy s prvními tóny zmizí. A zmizí naprosto dokonale, se zavřenýma očima nemáte nejmenší šanci zjistit, kde se vlastně nacházejí. Takové zmizení umí jen asi tak každá desátá reprosoustava, která se mi dostává do ruky, a to ještě ne tak dokonale.
Prostor je v podání Mirage naprosto fantastický. Zvukové kouzlo OMNI 150 se hrozně špatně popisuje, protože v tomto případě selhávají klasická vodítka. V laterální rovině se muzikanti rozloží do šířky bez ohledu na to, kde reproduktory stojí, limitující jsou v tomto ohledu pouze zdi místnosti. Podobně se to děje i v předozadním směru. Tohle umí i jiné dobré soustavy, nicméně tady je něco navíc,něco co spíš cítíte, něco, co vás udržuje uprostřed děje.
Drtivá většina reproduktorů v této cenové kategorii zobrazuje prostor podobně jako když si vystřihnete jednotlivé hudebníky z kartonu a rozmístíte je na libovolně velký kus papíru. Je tam náznak jakéhosi rozmístění, ale scéna je plochá, k realitě má daleko. Teď si kartonové postavičky umístěte do stojánku (třeba do plastových uzávěrů od minerálky) a rozestavte si je po stole nejen do šířky, ale i do hloubky, zpěváka pěkně doprostřed a dopředu, bubeníka dozadu, pianistu vlevo, kytaristu vpravo atd. Tohle už za danou cenu dokáže odhadem jen tak 20% reprosoustav na trhu. No a teď nahraďte ploché kartonové postavičky malými trojrozměrnými figurkami skutečných muzikantů a nechte je pohybovat se. A máte zhruba to, co umí Mirage.
Plasticita a přirozenost prostorového obrazu je u OMNI 150 nesmírně vtahující. A pozor, nejde o uměle vytvořený prostor, ale o skutečnou informaci tak, jak je zaznamenána na nahrávce. Muzika doslova ožije, začne osvobozeně dýchat a kapela se nastěhuje do vašeho obýváku v plné parádě. Je to opravdu silná zkušenost, podobný efekt najdete až v hladině vysoko nad 100 tisíc. Lokalizace i míra separace jednotlivých nástrojů je vynikající, i když trošku jiná, než jsme zvyklí. Ve světě Mirage neexistuje bodově přesná lokalizace špendlíkové hlavičky. Hudebníci a nástroje jsou rozmístěni velmi přesně, ale ne bodově. Když se vrátím k výše uvedenému experimentu s uzávěry od minerálky, tak každý z muzikantů má kolem sebe jakési svoje soukromé území, kde se nachází, představované oním kolečkem. Ve finále je to i logické, lidé nejsou body, ale trojrozměrné bytosti s určitým (někdy i docela značným, že?) objemem. Audiofilní svět si však libuje v bodové preciznosti, což je malý kontrapunkt, který se odvíjí od poslechového vkusu každého jedince. Osobně dávám přednost uvěřitelné trojdimenzionalitě, než vyprecizované technické dokonalosti. Ale jak říkám, každý má svůj vkus. Každopádně doporučuji si přes Mirage poslechnout dobře nahranou zpěvačku nebo zpěváka a pochybuji, že zůstanete chladní - je to tak reálné…
Asi bych se měl zmínit o klasickém triu basy-středy-výšky, to je to, co se většinou diskutuje. Mirage OMNI 150 mají ve specifikaci 55Hz - 20kHz, což přibližně odpovídá i mým poslechovým zkušenostem. Hluboký bas ani náhodou, nižší bas omezeně, od středobasu nahoru bez problému. Bude záležet i na umístění, blízko u zdi (nebo na konzolách) bas začne vystupovat se značným objemem, což je hodně příjemné v domácím kině, méně pak už ve stereu, protože nám to začne maskovat středové pásmo. Když byly OMNI 150 zavěšené na konzolách, musel jsem tvarovaným molitanem částečně uzavřít basreflexové nátrubky, aby se bas dostal do správných proporcí se zbytkem spektra. Chce to vyzkoušet, rozhoduje opět vkus.
Středy jsou informativní, prokreslené, vystupují spíše neutrálně a krásně hladce navazují na výšky. Od středového pásma nahoru Mirage OMNI 150 excelují. Čistota a rozlišující schopnost výšek je úchvatná, nekoná se žádné syčení nebo šustění, tamburína je tamburínou se všemi jejími plíšky, horní rejstříky fléten nebo houslí jdou vysoko bez náznaku agresivity. Nedávno jsme testovali jinak dobré Mission 796, kterým jsem vytýkal zejména nízkou schopnost rozlišení v horním pásmu. OMNI 150 jsou příkladem toho, že i za málo peněz je možné na tento cíl dosáhnout a několikanásobně dražší 796-ky v tomto ohledu mohou jen tiše závidět.
Bylo by dobré poznamenat, že výše uvedené platí za předpokladu, že ze soustav sejmete ochranné rámečky. Vzhledem k na poškození citlivému uspořádání měničů je horní ochranná plastovo-tkaninová maska hodně robustní a málo průzvučná, takže ořeže co se dá. Používal bych ji spíše jako ochranu proti prachu, hmyzu, hlodavcům a dalším nebezpečím, při poslechu je však nutno ji dát pryč.
Lépe je mít dobrý zvuk za málo, než špatný zvuk za hodně…
Výše uvedené tvrzení je volnou parafrází známého pořekadla „Lepší je být zdravý a bohatý, než chudý a nemocný“. Do deseti tisíc neznám reprosoustavu, která by nabízela tolik jako Mirage OMNI 150 a jednoznačně představují referenci v nejnižší cenové kategorii.
Pochopitelně mají omezení, vyplývající z jejich velikosti - nečekejte, že ozvučí velké místnosti (takových 15-20m2 je limit), ani že je budete moci hrát v koncertních úrovních (maximální zátěž, kterou zvládnou, udává výrobce na 100W RMS). Dokážou však zahrát překvapivě hlasitě a relativně hluboko, aniž by byl člověk ochuzen o výhody omnipolárního vyzařování.
Patříte-li mezi příznivce klasiky a máte hluboko do kapsy, OMNI 150 jsou ideální volbou. A vůbec - omnipolárům klasika náramně chutná a je to jediný solidní způsob (kromě multikanálu), jak se dopracovat k její uspokojivé reprodukci z důvodů, které byly popsány na začátku.
Ale nejen klasikou a jazzem jsou tyto minisoustavy přitažlivé - teď právě poslouchám koncertní nahrávku Metallicy ze sportovního stadionu v San Diegu z ledna 1992 (Metallica - Live Sh*t: Binge & Purge, Elektra/WEA 6284-2) a zvládají to naprosto v pohodě. Chtělo by to pouvažovat o nějakém dobrém subwooferu nebo dvou. Mirage jich nabízí několik, další dobrou alternativou by mohly být aktivní od Velodyne. Něco mi říká, že při citlivém nastavení by z takové kombinace mohl vzniknout skutečný highend za babku…
Kontakt: PP HiFi Studio, Otrokovice, tel. +420 603 581 305, Iryson, Kvetoslavov, tel. +421 903 418 345
© Copyright - obrazový materiál i text: Audiodrom
