"Není druhý takový síťový kabel, jako je Odin. Pokud o tom někdo hodlá diskutovat, ať si jej zajde nejprve poslechnout – teoretizování v tomto případě nikam nevede a je to jen ztráta času..."
Než přijde Fenrir…
V případě reprosoustav, které nejsou při pohledu zepředu větší, než list kancelářského papíru, váží pouhých 5 kilo a na cenovce mají číslici 5800 korun, je audio recenzent vesměs bezradný. Předem je jasné, že hrát nebudou a otázkou zůstává, zda má smysl vůbec ztrácet čas jejich zapojováním, když z druhého kartonu na vás již pomrkává několikanásobně dražší nablýskaný konkurent.
Podobně jsem uvažoval i já, když Paradigm Atom dorazily. Šly o nich sice pochvalné recenze v tisku včetně amerického Stereophile, kde se objevily dokonce dvakrát (velmi výjimečné), ale jak už asi víte, v audiodromu bereme chválu na produkty top inzerentů hodně s rezervou. Nicméně si dovolím citovat několik výňatků ze zmíněného časopisu, neboť nám později poslouží jako základ pro další úvahy.
Září 2007
Předloni na podzim o těchto mrňatech podal zprávu Wes Philips, který napsal, že ´Atomy dokázaly rozlišit instrumentální dynamiku a akustické interakce stejně dobře, jako jakékoli jiné reprosoustavy.´ Kromě toho si jej malé monitory získaly výborným středovým pásmem, které popisuje jako ´tonálně vyvážené a velmi relaxované, se skvělými mužskými i ženskými vokály´. Na opačné straně, pokud se to tak dá nazvat, zůstává pochopitelný limit na spodních kmitočtech (prostě nemohou zahrát hlubší bas) a na některých nahrávkách příliš agilní nejvyšší oktáva. Přílišnou aktivitu na výškách však lze zkrotit nasazením ochranného rámečku, což je ideální způsob poslechu podle doporučení výrobce.
Únor 2008
Znovu se dostaly Atomy na přetřes o pár měsíců později, kdy je Robert Reina porovnával se starším modelem (Paradigm Atom v.3), který ´považoval za referenci v nejlevnějších reprosoustavách´. I když byl připraven na posun ve zvukových kvalitách, překvapilo jej, že šlo o tak velký skok dopředu. ´Skvělá dynamika, přesvědčivý bas, čisté a rychlé tranzienty a bohaté a přirozené středové pásmo s množstvím vnitřních detailů´ byly jen některé z atributů, které Robert Reina monitorům přisoudil. Na rozdíl od Wes Phillipse souhlasí s firmou Paradigma v tom, že je třeba soustavy provozovat s nasazeným ochranným rámečkem, kdy hrají koherentněji a vyrovnaněji.
Oba pánové se nicméně shodují, že jde o excelentní reproduktory, které jsou vzhledem k ceně bezkonkurenční.
Březen 2009
Takže teď je řada na audiodromu. Upozorňuji, že k tomuto testu jsem přistupoval s despektem a to za prvé ze shora uvedených důvodů, za druhé proto, že jsem již měsíc hýčkán půlmiliónovými Revel Ultima Studio2, takže se stávám extrémně vybíravým. Vtip je v tom, že malé Paradigm opravdu hrají dobře.
Samy o sobě vypadají jako běžný stojanový monitor s basreflexem vyvedeným dozadu. Skříň je standardní MDF, nicméně velmi dobře provedená a zpracování tak značně převyšuje danou cenovou kategorii. Výjimkou jsou prvky přední stěny se zapuštěnými reproduktory a zadní stěna, které nejsou z MDF, ale z polymeru vyztuženého skleněnými vlákny. Celý kabinet se sice nevyznačuje betonovou pevností, nicméně pro něj hrají jeho kompaktní rozměry, takže je jeho tuhost dostatečná. V této cenové kategorii nemůžeme čekat pravou dýhu, nicméně vinylová fólie je od ní z metru k nerozeznání.
Co je ovšem v této kategorii zajímavé, jsou měniče. Ten výškový je titanová 2,5cm kalota chlazená ferrofluidem, zapuštěná do hyperbolického vybrání v polymerové desce, středobasový představuje polypropylénová membrána krémové barvy, což vypadá nezvykle, exoticky.
Z pohledu čísel má Atom nadprůměrnou 89dB citlivost (což není na škodu, neboť se nepředpokládá, že reproduktory této kategorie budou poháněny tisíciwattovými monobloky), kompatibilitu se 4-8 ohmovou zátěží a specifikace frekvenčního rozsahu v rozmezí 70Hz-20kHz.
Celkem vzato, z konstrukčního pohledu nejde o nijak výjimečnou reprosoustavu a není zde nic, co by naznačovalo, že by tak měla hrát.
Energie atomu…
Na stojanovou reprosoustavu vůbec ne špatně. Na malou stojanovou reprosoustavu dokonce hodně dobře. A na malou stojanovou reprosoustavu za necelých 6 tisíc skvěle.
Co člověka překvapí na první poslech, jsou dynamické schopnosti Atomu. Zvuk jako by se nemohl dočkat, až se dostane z reproduktorů ven, vyskočí na vás odpočatý, svěží, plný síly a dychtivý vás bavit. Většina reprosoustav do, řekněme dvaceti tisíc, působí sešněrovaně, hudba musí bojovat o to, aby prošla skrze reproduktorové svorky a membrány až k vašim uším a působí i setrvačně, schlíple a bez života. V Paradigm Atom je života plno, jsou jako osvobozená pružina a široké spektrum vesměs akustických nástrojů z disku Oregon: Beyond Words (Chesky, JD130) dává o sobě vědět s nebývalou pravdivostí. Tím chci říci, že jsou jednotlivé instrumenty reprodukovány nejen dynamicky, ale i poměrně věrně, s přirozenou barvou zvuku. Atomy dokážou rozlišit nejen hoboj od anglického rohu nebo saxofonu, ale dokážou rozlišit i hoboj od basového klarinetu - prostě mají v sobě zárodek dospělého zvuku.
Střídměji obsazené ansámbly jim dělají dobře, nahrávky Chesky nebo ECM toho byly zářným příkladem, stejně jako třeba folk. Na něm navíc vyplula napovrch ještě jedna z význačných kladných vlastností tohoto malého monitoru - solidní podání lidského hlasu co do barvy a přirozenosti. Hlasy nejsou zabarvené, zpěvák nemá potíže s průduškami ani ucpaný nos, malinko limitující je snad jen velikost ozvučnice, kde cítíte (spíše než slyšíte), že přece jen hrají malé bedny. To na druhé straně není na škodu, neboť tak odpadá právě zabarvení, způsobené některými méně povedenými skříněmi velkých reprosoustav (a někdy i značně drahých).
Se ctí se Paradigm Atom vypořádaly i s rockem, kde si podržely výborné rozlišení a dynamiku. Tady se projevil i nádech zvýšené brilance na rozhraní středů a výšek, která u většiny nahrávek pomohla celkové přehlednosti zvukového obrazu, nicméně u jiných (zejména těch ne příliš šťastně nahraných) zdůraznila jejich nedostatky. Podobně ani experimentování s ochranným tkaninovým rámečkem nepřineslo jednoznačné výsledky - bez mřížky bylo vysokoúrovňových informací v poměru k ostatním částem frekvenčního spektra o něco víc, než je zdrávo, což může u některých posluchačů navodit sluchovou únavu, nicméně s mřížkou, i když se výšky dostaly do správných proporcí ke zbytku, jsem měl pocit, že o některé detaily přicházím. Chce to vyzkoušet ve vlastní poslechové místnosti. Hodně bude záviset i na umístění: na stojanech, tak jak jsem je poslouchal já, se uvedený jev projevil, nicméně při pohybu hlavy mimo osy výškových reproduktorů se chovaly Atomy jinak a se zvětšující se vzdáleností od osy podíl vysokých kmitočtů rychle klesal. Z toho vyplývá nutnost pečlivého umístění kvůli značné směrovosti výškového měniče.
Nejspíš by nemělo smysl komentovat bas - ten hluboký v Atomech nebydlí. Ten, co nastupuje od nějakých 50-60Hz je však slušně definovaný, příjemně zakulacený a bez setrvačnosti. I když mi v podstatě basová složka nechyběla, možná by stálo za to pouvažovat o dobrém subwooferu a podpořit tak jiskru a čistotu, kterou Paradigm Atom mají na středech a výškách. Tak z nich vyrazíte maximum a navíc je donutíte ozvučit i větší prostory, než na jaké jsou stavěny.
Zdarma?
No, zdarma nejsou, ale cena, za kterou se prodávají je neuvěřitelně nízká. Máte-li potřebu doplnit svoji druhou sestavu o dobře hrající monitory nebo hledáte způsob, jak začít s hifi a nemuset přitom začít chodit na brigády, jsou Atomy horkým tipem. Nepředpokládám, že si budete tyto monitory pořizovat za účelem poslechu techna nebo klasiky - ani na jedno ani na druhé nejsou stavěny. Většinu ostatních žánrů však zvládnou na výbornou a ukážou záda většině toho, co je běžně v této kategorii na trhu k mání.
Na čem se testovalo: Teac A-80, dCS Delius, Teac X-03, Revel Ultima Studio2, kabely Kubala-Sosna Emotion, Carat A57/C57, kabely DHLabs Silversonic Airmatrix, DIY reprokabely, …
Nahrávky: výčet by postrádal smysl - od běžně nahrané komerční produkce po audiofilní speciality všech možných žánrů
Kontakt:
© Copyright - Audiodrom
