"Nejsilnější stránkou Diablo Utopia je bezpochyby jejich vzdušnost a transparence, s jakou hrají od středů nahoru. Pusťte do nich cokoli známého a budete překvapeni, kolik nových informací dokáží tyhle reprosoustavy z nahrávek vyždímat..."
Ďábelská stojanovka…
Není to tak dlouho co jsme testovali beryliové Micro Utopia. Kromě dalšího jsme jim v textu vytkli poměrně konzervativní vzhled, který se za dobu jejich existence příliš nezměnil a taky fakt, který je závažnější, a to nepříliš koherentní projev z pohledu pravolevé prostorovosti. Co čert nechtěl (v tomto případě by bylo vhodnější říci ďábel), dva měsíce po zmíněném testu ohlásila firma Focal kompletní modernizaci celé řady.
Ve francouzském Saint-Etienne se museli nejspíš hodně hluboce zamyslit, protože u novinek nedošlo jen k dílčím vylepšením, ale doslova nezůstal kámen na kameni. Třetí generace nejvyšší řady Focalů se tak vtělila do modelů Grande Utopia EM, Scala Utopia a Diablo Utopia.
Nové Utopie si nespletete už na první pohled - tytam jsou oblé linie původních modelů, za své vzaly i lakované dřevěné bočnice a zmizel i pověstný systém krycích rámečků. Pakliže předchůdci připomínali luxusní Bentley, novinky patří spíše do stáje Porsche. Atelier Pineau & Le Porcher se opravdu vyřádil a tak ozvučnice Utopií vzdáleně připomínají řešení oddělených komor od Bowers & Wilkins. To, co je u B&W oblé a kulaté, je u nových Focal technicistně ostrohranné.
Čtvrtmetrákové měniče a letadlová turbína…
Revolučních změn se dočkala zejména vlajková loď Grande Utopia EM, která při výšce přes 2 metry a hmotnosti 260kg představuje jedno z možných ultimativních řešení domácího hifi. Dodatek EM v jejich názvu znamená Electro-Magnétique, což je v hantýrce JMLab nová technologie basového reproduktoru, konstrukčně vycházejícího z osvědčené W membrány předchůdce. Každý z těchto měničů váží 24kg (!) a najdeme je bohužel jen v nejvyšším modelu.
Dalším konstrukčním prvkem, který je společný i menším Scala Utopia a nejmenším Diablo Utopia, je nový inverzní beryliový výškový reproduktor (IAL2 z anglického Infinite Acoustic Loading) chlubící se garantovaným frekvenčním rozsahem 2,2 až 40kHz a princip jehož konstrukce nápadně připomíná právě nautilovské B&W měniče včetně neodymového magnetu usazeného v jakémsi dozadu protaženém nátrubku kopírujícím parametry turbín leteckých motorů a sloužící k rychlému a plynulému vyrovnávání tlaků uvnitř reproduktoru. Na rozdíl od Nautilu však v Utopiích toto protažení není vidět jelikož je schované uvnitř další inovace, kterou jsou oddělené ozvučnice. Měničům je totiž dopřán komfort mít každý svoji vlastní subozvučnici. Komory jsou navzájem propojeny tuhou plastovou manžetou, která umožňuje natáčení jednotlivých segmentů ve vertikálním směru (děje se tak zezadu pomocí kliky) a posluchač si tak může dokonale časově sfázovat zvuk vyzařovaný jednotlivými měniči. Jinými slovy si tím zajistíte, že akustické vlny vyslané všemi reproduktory dorazí k vašim uším ve stejnou dobu a nastavíte si tak precizně ideální poslechové místo. Druhotným efektem pak je, že oddělení jednotlivých komor omezuje vzájemné ovlivňování reproduktorů a dále minimalizuje rezonance již tak dost tuhé konstrukce.
Ani středobasový reproduktor nezůstal nepovšimnut, i když v tomto případě nelze mluvit o revoluci, pouze o dalším logickém vylepšení již dříve použité technologie Power Flower.
Bohužel nebyly k dispozici vyšší modely Grande Utopia EM ani Scala Utopia - ten druhý je můj osobní favorit nové řady, protože to není takový mamut jako GU a při výšce 1,2m a třípásmové konstrukci vypadá hodně slibně. Alespoň je na co se těšit. „Zavděk“ jsme tak museli vzít nejmenšími Diablo Utopia, což bylo vlastně i dobře, jelikož je bylo možno přímo porovnat s jejich předchůdci a vytvořit si tak obrázek o tom, jak se konstrukční změny promítly do zvuku novinky. Současně jsme se mohli pochlubit sériovým číslem modelu č.46 a jsme tak nejspíš první české médium, které může o těchto malých ďáblech poreferovat.
Záleží na každém centimetru…
Komora výškového měniče Diablo Utopia skrývá nejen modernizovaný invertní beryliový měnič (místo kupolky je tam mistička krytá drátěnou mřížkou), ale současně funguje jako eliminátor vniřního stojatého vlnění na principu Helmholtzova rezonátoru. Čelní stěna výškové sekce je hliníková s precizně vyřezaným logem Focal a působí hodně highendově.
Do Diablo Utopia se bohužel nevešel basový měnič, takže nebylo možno okusit přednosti EM technologie. Rovněž fázování v časové doméně (Focal to nazývá Focus Time) je zde omezeno, protože se bavíme pouze o dvou reproduktorech, nicméně v tomto případě jsou osy obou měničů natočeny k sobě tak, že se ve vertikálním směru protínají v uších posluchače - vyplývá z toho i poměrně značná citlivost na postavení reprosoustav. V tomto ohledu se mi Diablo Utopia zdály citlivější než jiné monitory a je potřeba si důkladně pohrát s jejich nasměrováním. V přiloženém manuálu je ideálnímu postavení v místnosti věnován samostatný odstavec, přičemž kromě standardní poučky „v žádném případě ne do rohu“ zde Focal uvádí i vzorec pro výpočet správného umístění: B2 =AC (kde B je vzdálenost štěrbiny basreflexu od zadní stěny, A je její vzdálenost od boční stěny a C od podlahy). Můžete to vyzkoušet, my se řídili ušima.
Co se týká výšky poslechu je pochopitelně možné použít firemní stojany (každý ale máme jinak vysokou židličku či poslechové křeslo, že…) nebo opět experimentovat. Těžko dávat univerzální návod, ale nám se nejvíce líbily cca 2m od sebe, co nejdál od všech stěn, natočené spíš méně než více k posluchači (osy se protínaly 2-3m za hlavou posluchače) a umístěné tak, že výškový reproduktor byl ve vertikální rovině pár centimetrů pod našima ušima. V případě, že se posunete níž (nebo Diabla dáte výš), začínají dávat výškové reproduktory o sobě příliš vědět. Pokud jsou reprosoustav příliš nízko, trpí zobrazení prostoru. Jsou-li vaše stojany nízké, ale vybavené stavitelnými hroty, je možné bedýnky trošku zaklonit. Rozepisuji se o tom tak obšírně abych zdůraznil, že je opravdu třeba si vyhrát. Potom z Diablo Utopia vymáčknete to nejlepší.
Skříně nového modelu jsou příkladně tuhé (5cm MDF sendvičové desky) a jsou prozatím k dispozici pouze v kombinaci černého klavírního laku a hliníkově stříbrné. Tkaninová mřížka středobasového a kovová mřížka vysokotónového reproduktoru jsou odoperovatelné a tak jsme je i poslouchali. Přípojná místa vzadu (WBT terminály) jsou převzaty z modelu Micro Utopia a neumožňují bi-wiring.
Specifikace: 431x258x427mm (v x š x h), nominální impedance 8 ohm (minimální 4 ohmy), frekvenční rozsah 44Hz-40kHz, citlivost 89dB, středobas 16,5cm (Power Flower), výškový reproduktor 27mm (Be).
Kecharitomene podruhé…
Není nic ideálnějšího, než když máte při posuzování nového modelu k dispozici model původní a ještě k tomu na úplně stejné sestavě. Proto se i tentokrát do procesu zapojily nejen JMLab Focal Micro Utopia BE, ale znovu i koncový zesilovač Mark Levinson No. 432, řízený Meridianem G02 a krmený z CD G08. Jako kabely posloužily postupně téměř všechny sety z rodiny Cardas kvůli dokončení již několik měsíců probíhajícího supertestu kabelů této značky.
Abychom to dotáhli k úplné dokonalosti, poslouchali jsme stejný hudební materiál, tedy album Loreeny McKennit (Ancient Muse, Verve 774213121097) a skladbu Kecharitomene, jejíž výhodou je široké spektrum všemožných nástrojů a plejáda barev, perfektní zvuk a skvostná dynamika. Ideální track k vyhodnocování komponentu bez toho, aby bylo třeba poslouchat nudné testovací zvuky - zájemce odkážu na popis CD v recenzi JMLab Focal Micro Utopia.
Nejprve jsme poslouchali opětovně Micro Utopie, abychom vyloučili všechny pochybnosti. Poslech 100% potvrdil to, co audiodrom o těchto monitorech napsal v předchozím testu: Micro Utopia jsou senzačně rychlé, transparentní a čistě hrající monitory, jejichž jedinou vadou na kráse je podání prostoru, kterýžto se sice vyznačuje dobrou lokalizací ale postrádá integritu a hloubku.
Hned od prvních taktů při zapojení nových Diablo Utopia bylo jasné, že vývojový tým JMLab si byl tohoto handicapu buď vědom (což je nepravděpodobné, neboť jsem se s podobnou kritikou v žádném jiném magazínu nesetkal - že by respekt k inzerentovi?) nebo čte audiodrom. Při přepojení vás totiž okamžitě překvapí mnohem větší a realističtější ambience nahrávky, prostor prostě víc dýchá, je méně svázaný. Celkově je zvuk více učesaný, od středů nahoru spojitější a zaintegrovanější a nástroje jako flétna nebo housle už nejsou moc daleko od reality. Je to s podivem, protože už Micro Utopia hrály co se barev nástrojů týká hodně realisticky - Diablo Utopia k tomu přidala jednak naprostou samozřejmost, jednak o řád vyšší zaostření a preciznost. Znamená to, že jsou celkově Diabla analytičtější?
Tak jednoduché to zase není. Abych se dobral pravdy, soustředil jsem se při poslechu na několik vybraných detailů: hlas loutny v pozadí bohaté instrumentalistiky (2´11), detail a barvu plíšků chřestítek (2´57), kytaru s nylonovými strunami (4´53) a dynamický úder bubnů (5´10).
Problém Diablo Utopia tkví v tom, že zdědily charakteristické prokletí svého rodu - potřebují hodně dlouhou dobu na rozehrání. Testovaný pár měl za sebou pár desítek hodin, což zdaleka nestačí. I Micro Utopia začaly hrát až po nějakých 200-300 hodinách provozu a to tu bylo znát. Například ona zmíněná loutna a chřestítka byly snadněji sledovatelné na Micro Utopia. Jako problematický se ukázal u Diablo Utopia bas, který jde subjektivně hlouběji (ve skutečnosti ne - viz. specifikace), je ho objemově víc, ale je slyšitelně méně prokreslený a kultivovaný a objevuje se ve větší míře, než je zdrávo. V důsledku pak maskuje zbytek spektra, například nylonová kytara nebyla přes Diablo Utopia téměř slyšet.
Co se naopak zlepšilo je prostor, který je mnohem přirozenější zejména v levopravém směru, již zmíněná ambience a uvolněnost a podání tranzientů, které jsou vykreslené jako ostrou tužkou. Rovněž razance úderu bubnu je lepší (čti dynamičtější) přes Diablo. I celkově byl zvuk novinky probarvenější a šťavnatější, poskytl více hudby.
Pochopitelně se nabízela možnost vyřadit agilnější bas ze hry ucpáním basreflexových portů, což bylo promptně provedeno profesionální ucpávkou - 100% bavlněnými tričky Harman Kardon. Potvrdilo se, že basová složka skutečně částečně maskuje přehršle informací v ostatních pásmech (znamená to, že ty informace tam jsou, jen je momentálně neslyšíme) i když pochopitelně Diabla teď hrály značně nevyváženě. Trička byly proto promptně odstraněna.
Akustika ano, ale co elektrika?
Jeden z důležitých parametrů pro posuzování reprosoustav, na který se často zapomíná, je jejich univerzálnost. Do jakéhokoli studia přijdete, hraje z reproduktorů většinou jazz nebo world music. Namlsaní zvukovou čistotou si odnášíme reprobedýnky domů, abychom zklamaně zjistili, že přes ně Metallica zní jaksi suše a měkce. Proto je již standardní součástí našich recenzí mučit měniče testovaných reproduktorů hudbou, která by měla hrát se zdravou dávkou agresivity. Nejinak tomu bylo i tentokrát.
Chimaira je kapela, která žánrově vyšla z thrashcore hnutí odstartovaného Fear Factory. Ďábelsky rychlé rify, hrdelní chrapot frontmana, infrazvuková baskytara a se silou tornáda se ženoucí strojově přesná palba bicích jsou vtělením agresivity. Nothing Remains (Roadrunner, 168 618 111-2) se stalo v podání Diablo Utopia senzací. Basa sice potřebuje zpřesnit, ale jinak to frčelo dopředu úžasně. Na rozdíl od Micro Utopie se činely konečně staly organickou součástí drum kitu (před tím hrály buď zprava nebo zleva) a kytary si podržely ostře nabroušený sound. Zatímco starši model oblékl pány z Chimairy do smokingu, Diablo Utopia nezůstaly nic dlužny svému jménu.
Konec první části…
Diablo Utopia už při tomto prvním seznámení jednoznačně prokázaly, že vylepšení proti předchůdcům nejsou o nuancích, ale že jde o zvukový skok. Kromě otazníku nad spodním pásmem není nic, co by se jim dalo vytknout. Při porovnání s Micro Utopia (ale i dalšími povedenými stojanovými soustavami) je znát, jak daleko Diablo Utopia utekly. Jistě, nejsou levné - oproti předchůdci podražily o více než polovinu na rovných 200 tisíc - ale takový zvuk má svoji cenu. Visí zde ale onen basový otazník. Proto finální soud ještě nevyřkneme a k těmto povedeným monitorům od Focalu se za pár měsíců ještě vrátíme. Dojde-li k očekávané kultivaci středobasového reproduktoru, bude Diablo Utopia horkým kandidátem na trůn krále stojanových reprosoustav.
KONEC I. ČÁSTI - POKRAČOVÁNÍ ZA PÁR MĚSÍCŮ AŽ SE NÁM TO ROZEHRAJE…
===================================================================
O šest měsíců později...
Focal JMlab - Diablo Utopia: druhá návštěva
Když kolega MJ recenzoval nejvyšší stojanové reproduktory, které v současné době Focal nabízí, zakončil celou událost konstatováním, že problematický se u nových Diablo Utopia jeví bas, čímž soustavy ztrácejí něco ze své zvukové čitelnosti, a doporučil jejich opětovný poslech po důkladném rozehrání.
Na zahoření není nic složitého, pokud máte reproduktory doma. Můžete je pak v klidu nechat vrnět v době, kdy jste v práci, a postupně sledovat, co to s nimi udělá. Pokud je doma nemáte a jste odkázání na dovozce nebo prodejce, tak musíte doufat, že dotyčný daný komponent neprodá (že by neměl se mu obtížně vysvětluje), aby byl k dispozici i o pár měsíců později k porovnání. Většinou se to ovšem nepovede a to je i tento případ. Najít rozehrané Diablo Utopia znamenalo nelehký úkol, protože se jich jednak nijak moc zatím neprodalo (cena se ukazuje jako limitující faktor) a jednak se jich v předváděcích místnostech povětšině nacházejí nové kousky, tj. jsme tam kde jsme byli.
Nakonec se ale povedlo - a to jen díky všeobjímajícím mezinárodním kontaktům - najít spřízněnou duši v pánovi jménem Yves-Bernard André, jehož inicály dávají zkratku YBA a který nám umožnil zorganizovat poslechovou seanci v belgickém Blanc et Noir, jak jinak než na komponentech YBA. Konkrétně to byly integrovaný zesilovač Passion AMP300, CD přehrávač CD300, všechno připojeno na aktivní síťovou stanici PS Audio Powerplant a prokabelováno Wireworld Equinox 5 (reprokabely) a Eclipse 5 (interkonekty). Zůstal jsem tak celý den zavřený s Diablo Utopia, které měly v té době od loňského listopadu nahraných přibližně 400 hodin, protože už mezitím navštívily nejednu výstavu a předváděcí akci, tj. bylo to lepší, než jsem doufal.
Pod mikroskopem…
Nebudu se zabývat technickými detaily, ty už byly důkladně popsány v předešlé recenzi a zaměřím se pouze na zvukových projev malých Focalů. Nechci dlouho chodit kolem horké kaše a protože už jednu recenzi na audiodromu na Diabla máme, budu trošku opisovat:
Poměrně značná citlivost na postavení a nasměrování…
Takhle to napsal kolega a je to tak. Připisuji to relativně úzké vyzařovací charakteristice beryliových výškových reproduktorů a možná k tomu přispívá i dopředu vyústěný obdélník basreflexového portu. Je potřeba být v té správné výšce a ve správném bodě trojúhelníku, jinak budete tratit na informacích. Vyplývá z toho i poměrně nevelký ´sweet spot´, tj. ideální poslechová pozice, což Diablo Utopia znevýhodňuje do instalací highendového domácího kina, kde je potřeba vytvořit co nejlepší poslechové podmínky pro více posluchačů-diváků současně.
Prostor je mnohem přirozenější zejména v levopravém směru…
Vnímání prostorovosti je subjektivní záležitostí. Většina se shodne na tom, že čím šířeji a hlouběji, tím lépe. Některé komponenty jdou tak daleko, že umí vytvořit iluzi většího prostoru, než jaký ve skutečnosti byl při vytváření nahrávky. Mívá to vztah ke zdůraznění resp. potlačení určitých frekvencí - reproduktory agilnější na vyšších kmitočtech nám spou s detailem posouvají všechno jako by blíže k posluchači a zvuk zabírá menší prostor, s rozvolněným basem a útlumem v horní části spektra narůstá subjektivně dojem větší prostorovosti, zejména hloubky prostoru, která může dosáhnout až neuvěřitelných dimenzí. Ani jedno není správně: v prvním případě se poslech rychle stává únavným, ve druhém přicházíte o drahocenný detail ve smyslu ambientních vodítek, tj. slyšíte pouze dozadu posunutý zvuk, který nemá reálný základ v odrazech od akustického prostoru v místnosti, kde nahrávka vznikala.
Focal Diablo Utopia jsou v pravolevém ohledu výborné a na spojnici reproduktorů se hudební dění rozprostře velmi rovnoměrně a pravdivě. Když je nahrávka dobrá, hudebnící se dostanou i vně rozteče reprosoustav. Z hlediska předozadního patří Diabla do realistického ideálu s mírnou inklinací k první kategorii, tj. k mírné dopřednosti. Samo o sobě by to nevadilo, mohly by z nich být výborné studiové monitory díky rozlišení (o tom bude řeč dále), ale nebudou (o tom bude řeč ještě dále).
Ambience a uvolněnost a podání tranzientů, které jsou vykreslené jako ostrou tužkou…
Nejsilnější stránkou Diablo Utopia je bezpochyby jejich vzdušnost a transparence, s jakou hrají od středů nahoru. Tak jak bylo napsáno. Pusťte do nich cokoli známého a budete překvapeni, kolik nových informací dokáží tyhle reprosoustavy z nahrávek vyždímat. Nový berylliový reproduktor je jasně zase o kousek dál než u předchozích modelů a dokáže narýsovat náběžné hrany tranzientů s nebývalou přesností, což prospívá nejen všem akustickým nástrojům, ale i elektronicky generovaným ´kliknutím´ tak jak jsou k nalezení třeba na Minimum Maximum od Kraftwerk (EMI, CD 334996).
Diabla jsou velmi transparentní, jejich schopnost pohrávat si s dozvuky na nahrávce je neuvěřitelná a patří k tomu nejlepšímu co lze na trhu v tomto ohledu slyšet. Rozjasnění horní poloviny spektra prospívá ženským hlasům, kytarám, žesťům a horním rejstříkům piana…no v podstatě úplně všemu a je poslechově hodně atraktivní. Soustavy jsou shora zdánlivě neomezené nikdy u nich nemáte pocit, že by něco ořezaly nebo zvuk zkomprimovaly. Na takovém zvuku snadno vznikne závislost a je problém se vracet k jiným sestavám, kde povětšině budete cítit ve srovnání s Diablo Utopia mírnou kompresi. Na tomto místě bych rád prohlásil, že tyto malé bedýnky jsou v tomto ohledu dále než moje domácí reference Wilson Audio WATT/Puppy 8 (osazená měničem stejného původu, ale jiné generace).
Pásmo středů je informativní, rychlé a přehledné, netrpí žádnými neduhy, které bych mohl komentovat, snad jen mu chybí ještě malinký krůček k tomu, aby se od informativnosti dostalo k emotivnosti - na můj vkus jsou Diabla ve svém projevu příliš technická, ale to je věc vkusu. Nemyslím tím studiovou suchost (neutralitu?), ale spíše jakoby mechaničtější podání hudby - něco jako když interpret nebo kapela hraje svůj kousek již po tisící a odehraje ho profesionálně perfektně, nikoli však zaníceně.
Otazníky nad spodním pásmem…
MJ ve svém hodnocení projevil rozpaky nad rozvolněným basem který “částečně maskuje přehršle informací v ostatních pásmech”. S největší pravděpodobností se zde opravdu projevil vliv nerozehranosti, protože výše zmíněný neduh jsem nijak nepociťoval. Bas byl pružný, prokreslený a reagoval rychle bez toho, že by nějakým způsobem zakrýval ostatní části zvukového spektra. Jedno ´ale´ tady přece jen však je (a z toho důvodu se Diabla na lavice studiových inženýrů nejspíše nedostanou). Konstruktéři z JMlab Focal jakoby chtěli dokázat, že malá soustava zahraje jako velká a natlačili do ní basové složky až příliš. I když jsem neměl pocit z nevyhovující kvality basu jako takového, převažoval nad ostatními částmi zvuového spektra objemově. Ne moc, jen trošku, ale stačilo to k pocitu jakéhosi nepohodlí. Diabla jsou tím na první poslech hodně atraktivní, nicméně po delším poslechu to může vadit.
Resumé
Podle všeho jsou v zahraničí ohlasy na Diablo Utopia rozpačité (tím nemyslím slova chvály některých recenzentů, ale poptávku trhu). Je to pochopitelné. Focal vyšrouboval cenu k na hranici 8000€ a za takové peníze už je možné koupit výborné plnohodnotné (sloupové) repoduktory. Není to dobrý tah zvážíme-li, že asijská konkurence se při srovnatelném zvuku a kvalitě provedení dostává při obdobném zvuku na sotva poloviční ceny. Skalní příznivce značky to neodradí, nicméně pokud se management JMlab nebude schopen svou výrobu a vývoj racionalizovat, stanou se z podobných konstrukcí pouze demonstrativní kousky poslechových studií, které budou jen obtížně hledat zákazníka a masově se nerozšíří.
Zbývá ještě zodpovědět otázku, zda Focal Diablo Utopia dokáže sesadit zvukově krále stojanových soustav Dynaudio Confidence C1 z jejich trůnu: pro mé uši nikoliv, král má stále náskok.
Kontakt: Excelia HiFi, Chrudim, tel. +420 724 00 77 44
© Copyright - Audiodrom
