"Historicky mají Audio Physic pověst prostor fenomenálně zobrazujících soustav a Virgo V to jen potvrzuje. Prostor, který malují, je neuvěřitelně široký a hluboký, naprosto neomezený poslechovou místností, přesnost zobrazení je vysoká, téměř holografická, s hlasy a nástroji pevně a přesně ukotvenými ve správných pozicích, včetně drobných vodítek určujících velikost a tvar hudebních nástrojů..."
The review is available in English 
Perly k snídani…
Jestliže nemáme ani na chvilku čas se zastavit a naslouchat něčemu výjimečnému, kolik dalších neopakovatelných prožitků nám uniká?
Na stanici washingtonského metra se vynořil muž a postavil se ke zdi hned vedle popelnic. Byl to obyčejný mladík ve vytahaném tričku a džínsech, s baseballovou čapkou na hlavě. Z malého pouzdra vytáhl housle a pouzdro pak pohodil před sebe s několika připravenými čtvrťáky, aby nalákal kolemjdoucí, a začal hrát.
Bylo ráno 7:51, pátek 12.ledna, a v metru vrcholila ranní špička. Během dalších 43 minut kolem hráče prošla asi tisícovka lidí. Každý kolemjdoucí měl možnost se buď zastavit a poslouchat nebo alespoň ze soucitu hodit do otevřeného futrálu dolar či dva. Máme čas na hudbu? Měli bychom ho vůbec mít?
Nikdo z míjejích davů netušil, že houslista, stojící u oprýskané zdi metra, je jeden z nejlepších hudebníků na světě a že hraje jedny z nejtěžších skladeb, které kdy byly zkomponovány, navíc na nesmírně cenném nástroji. Tento experiment zorganizoval deník The Washington Post jako součást projektu o vnímání, vkusu a prioritách lidí. Prosadí se krása sama navzdory banálnímu prostředí a nevhodnému načasování?
Devětatřicetiletý houslový virtuos Joshua Bell je považován za jednoho z nejnadanějších hráčů současnosti. Pouhé tři dny před tím, než se objevil v metru, Bell beznadějně vyprodal koncertní sál v Bostonu za průměrnou cenu sedadla 100 dolarů. O dva týdny později mu bude po dech beroucím výkonu ve stoje aplaudovat publikum divadla ve Strathmore. Ale tento lednový pátek byl jen obyčejným houslistou, ucházejícím se o přízeň úředníků, spěchajících do zaměstnání.
Aby se dostal tři bloky z hotelu do metra, vzal si Joshua taxi. Ne snad proto, že by byl pohodlný - udělal to kvůli svému nástroji.
Bell hraje na stále stejné housle - model Gibson ex Huberman, vytvořeným v roce 1713 Antoniem Stradivarim, ve zlaté době italských mistrů. Hodnota tohoto nástroje se dnes odhaduje na 3,5 miliónu dolarů. Tyto housle se teď nacházely na chodníku u stanice metra.
Pro to ráno nebyly vybrány populární skladby, které svou podbízivostí mohly vytvořit nějaký zájem. To předmětem experimentu nebylo. Bell zvolil skladatelské perly, které přetrvaly staletí a patří mezi necenější a nejbrilantnější díla, jaká kdy byla pro housle napsána.
Začal Partitou č.2 v D-moll Johanna Sebastiana Bacha. Jak sám říká, je to "jeden z největších hudebních mezníků v celé historii.´
Čas plynul a dobrá šedesátka lidí munula houslistu bez povšimnutí. Asi po třech minutách šel kolem muž středního věku, který si jako jediný zatím povšimnul hrajícího muzikanta. Zpomalil krok, na okamžik se zastavil, a pak dál spěchal za svými povinnostmi. Nic, co by se dalo označit za úspěch, ale v kontextu událostí toho studeného rána šlo o malý průlom.
O půl minuty později dostal houslista svůj první dolar - postarší útlocitná žena vhodila do rozevřeného futrálu pár mincí a bez zastavení pokračovala v chůzi. Po několika dalších minutách se nějaký mladík opřel nedaleko o zeď a chvíli poslouchal, pak se podíval na hodniky a rychle odkráčel.
Za třiačtyřicet minut, co Joshua Bell hrál, se pouze sedm lidí zastavilo a alespoň minutu věnovalo poslechu. Dvacet sedm kolemjdoucích dalo houslistovi peníze, aniž zpomalilo krok. Vybral celých 32 dolarů a nějaké drobné. Zbývající tisícovka chodců nevšímavě prošla okolo, často jen na vzdálenost natažené ruky.
Po Bachovi příšla na řadu Ave Maria Franze Schuberta. Z metra se vynořuje matka s 3letým chlapcem. Chlapec pokukuje po muzikantovi a matka jej vleče za ruku pryč. Dítě se snaží zastavit, ale matka je nekompromisní. Pokračuje tedy v chůzi, ale celou dobu se chlapec za hrajícím mužem fascinovaně ohlíží.
Za chvíli je po všem. Nastalo ticho, ale nikdo si toho nevšiml, nikdo nezatleskal, nikdo houslistu nepoznal. Den pokračoval jako by se nic nestalo.
Jestliže nemáme ani na chvilku čas se v každodenním shonu zastavit a naslouchat jednomu z nejlepších hudebníků hrajícímu výjimečné skladby, kolik dalších věcí, krás a neopakovatelných prožitků nám uniká?
(Zpracováno podle The Washington Post, neděle 8.dubna, 2007)
I ve světě audiorecenzenta jsou momenty, kdy může něco zajímavého unikat, třeba jen proto, že je to ve své nenápadnosti přehlušeno něčím hlučnějším, co plní stránky časopisů reklamou. Bylo by nenapravitelnou škodou nevšimnout si pozoruhodného páru reproduktorů, o kterém se tak často nemluví: Audio Physic Virgo V.
Hyperholografické kouzlo
Recenzovaný pár se sériovým číslem 161 byl v provedení Macassar Ebony s bi-wiringovými svorkami vzadu - to vyhnalo jeho cenu na něco přes 188 tisíc korunek. V základní verzi, tedy v single-wiringu a v dýhách černá, jasan, rosewood nebo třešeň, vyjde Virgo V na 155 tisíc.
Celý katalog Audio Physic je poskladán velmi logicky a přehledně - na první pohled z něj zjistíte, v jaké kvalitativní úrovni se nacházíte a čím se daný model liší od svých nižších a vyšších kolegů - v případě Virgo V, které patří do nejvyšší série Reference, je jakýkoli posun směrem nahoru podmíněn investicí minimálně dalších sto tisíc, což vás vynese na úroveň modelu Avanti V; postupně se tímto způsobem lze dostat až k vlajkové lodi Kronos za milion a půl.
Virgo V (a Audio Physic vůbec) jsou dle mého názoru jedny z nejelegantnějších reprosoustav, které jsou na trhu k mání. Každý, kdo potřebuje nenápadně zakomponovat tu největší součást hifi do klasického nebo moderního interiéru, a každý kdo musí zohledňovat názor partnerky před tím, než postaví doprostřed obýváku dvě velké hranaté skříně s reproduktory vepředu, by si měl zařadit Virgo V na špičku svého seznamu. Nezaberou totiž víc místa než malá kompaktní stojanovka - kabinety jsou totiž výjimečně štíhlé a z čelního pohledu ne o moc širší než středový měnič (15cm), a potřebný objem ozvučnice je dosažen zejména směrem dozadu se rozšiřujícím kapkovitým tvarem, takže podobně, jako třeba Usher Dancer Mini One, má soustava de facto pouze dvě stěny. Celá konstrukce je pak zakloněná dozadu, což má jednak svoje akustické důvody (sladění obou dopředu vyzařujících měničů v časové ose), jednak to významně přispívá dynamice vzhledu. S výškou necelý metr tak truhlářsky bezchybně zpracované Virgo V naprosto splynou s interiérem a místo aby rušily, působí v něm jako rafinovaný architektonický prvek. Partnerka jásá a vy se jen lišácky usmíváte. No nestojí to za to?
Podobně propracovaně jako z vnějšku, jsou Audio Physic i zevnitř. Každý ze čtyř reproduktorů vyzařuje do své vlastní komory, celek je navzájem pospojován důmyslně navrženým systémem vnitřních příček. Manfred Diestertich, šéfkonstruktér Audio Physic, pojal Virgo V jako technologicky úplně nový koncept a řešení, která zde najdeme (například minimum vnitřního tlumení), se teď postupně objevují i u dalších modelů firmy.
Vezmeme-li to zdola, tak tu máme basreflexový port, který směřuje k podlaze. Je proto naprosto nezbytné použít přiložené anti-vibrační nožičky a zvednout Virgo V pár centimetrů nahoru. Prospívá to nejen zvuku, který je prokreslenější a přesnější, ale i lepší stabilitě reproduktorů na podložce. Další v řadě je dvojice do stran vyzařujících basových měničů, které jsou, jak už je u Audio Physic zvykem, v konfiguraci push-push. Výhodou tohoto uspořádání je relativně konstatní masa vzduchu uzavřená uvnitř ozvučnice a oba reproduktory se tak mohou pohybovat rychle a bez omezeni. Další nezanedbatelnou výhodou je eliminace prvotního akustického odrazu nízkofrekvenčních vln od podlahy před posluchačem, což významně přispívá celkově vzorné měřené odezvě reproduktorů v poslechovém prostoru.
Středový a výškový měnič jsou zbrusu novým výsledkem několikaletého vlastního vývoje Audio Physic. Dříve firma nakupovala reproduktory u skandinávských specialistů Peerless a Seas, ale to už neplatí. Nové HHCM a HHCT měniče představují splnění snu šéfkonstruktéra Manfreda Diesterticha - HHC je zkratka pro ´Hyper Holographic Cone´ a bez toho, abych zabíhal do technických detailů (které jsou vyčerpávajícím způsobem popsány na stránkách firmy), stačí říci, že oba používají keramikou potažené kónické hliníkové membrány a nově navržený tlumící systém, který má v zárodku likvidovat a eliminovat jakákoli nežádoucí zabarvení. Zajímavé je, že kónické výškové reproduktory byly opuštěny jako zastaralé řešení už před mnoha lety a celý svět postupně přešel na kaloty. Audio Physic však věří v nepopiratelné výhody původní myšlenky, jako je třeba rovnoměrnější rozložení kinetické energie v celé ploše měniče, a tvrdí, že s novými materiály je možné dosáhnout zvuku, který kaloty předčí.
Je to jen pár měsíců, co při příležitosti uvedení nového modelu Cardeas firma oznámila, že existuje už nová, dále vylepšená verze výškového HHCT měniče.
Ochutnáš, podlehneš
Výjimečnost Audio Physic Virgo V je dvojího druhu: jednak je to neuvěřitelně čisté podání středů, které snad ani nemá konkurenci, jednak dokáží naprosto zmizet z poslechového pole, a to tak, že dokonale.
Je zřejmé, že za to první vděčí Virgo V novým HHCM měničům, které patří bezesporu mezi světovou elitu, a moje uši tvrdí, že jsou to nejlepší středové měniče, jaké kdy měly možnost slyšet. Fakt, že je více než 80% hudebních informací zakleto ve středech, naznačuje, že by mohly Virgo V být velmi kompetentní reprosoustavy. Navíc jsou jednotlivá pásma integrována do celku tak úspěšně, že soustavy vzbuzují poslechově dojem jednopásmovosti. Týká se to nejen frekvenčního vybalancování, ale i dynamických vlastností měničů a jejich schopností texturálního rozlišení, a to nezávisle na žánru, který zrovna posloucháme.
Výborně časově a prostorově uspořádané vokální a instrumentální linky je možné sledovat se samozřejmou přesností, a to i v rámci komplexních a náročných hudebních pasáží. Co to znamená v praxi? Audio Physic Virgo V doslova otevírají okno do kvalitně sejmutých nahrávek, jako je Faith George Michaela (Columbia, CK-40867). Úvodní varhanní part pravděpodobně nezpůsobí posluchači husí kůži, na to bychom potřebovali mnohem větší reprosoustavu, ale jakmile naběhnou kytary, basa a bicí, Virgo vás chytne a nepustí. Středové pásmo je krystalicky čisté, vzdušně opojné a vyzařuje jakýsi hedvábný svit - spolu se schopností přenést sebemenší detail je to vražedná kombinace, vytvářející silnou závislost. Existuje mnoho dobrých reprosoustav, které jsou, podobně jako Virgo V, silně komunikativní. Třeba Sonus Faber Guarneri Memento, které jsem zkoumal nedávno. Zmíněný Sonus Faber je excelentním komunikátorem, nicméně klade tak velký důraz na harmonické složky, že přestává být ve své zvukové bohatosti upřímný. Virgo V vytváří emocionální propojení bez zabarvení, i když i ony se přiklánějí na tu sladší stranu neutrality. To je však spíše způsobeno charakterem jejich středobasu. Další dobrou zprávou je, že i když mají obrovskou rozlišovací schopnost, nikdy neznějí sterilně nebo nezáživně, a nechají vás vnímat pouze hudbu v její nejčistší podobě.
Nejmocnějším ze všech hudebních instrumentů je dozajista lidský hlas. Hlasy v Reges Terrae (Nordic Voices, Chandos CHSA 5050) jsou skrze Audio Physic nejen přirozené a tonálně bez chyby, ale navíc ožívají v mé poslechové místnosti velmi organickým způsobem, hraničícím až s jejich vizualizací. To jsou asi ta nejlepší slova k popisu Virgo V: organická realita.
Zpěv je rovněž velmi dynamickou událostí; abyste jej dokázali správně reprodukovat, je potřeba se vystříhat jakýchkoli omezení dynamických schopností systému. I tady jsou Audio Physic se svou schopností dynamické mikrokresby jako doma - nejen zvuky, ale i ticho mezi jednotlivými notami je velmi jemně odškálováno bez jekéhokoli přeznívání nebo šumu.
Ve snaze přijít tomu všemu na kloub jsem si až po dlouhé době uvědomil, že to, co vlastně neslyším, je zkreslení. Částečně to zdůvodňuje, proč máte při poslechu piana přes Virgo V nutkavý pocit, že je to hodně správně. Úplně správně to nebude nikdy, to snad ani v reprodukci nejde, a to ani v astronomicky drahých audio systémech, ale tady mám pocit, že už by to mohlo být na správné cestě, alespoň co se harmonických struktur týká. Vyváženost hlasu piana je příkladná - Virgo V nezvýrazňuje ani základní tón, ani tranzienty perkusivních ataků (piano je bicí nástroj, není-liž pravda?). V důsledku mohou znít některé jiné reproduktory barevněji, například zmíněný Sonus Faber Guarneri Memento, nebo naopak přesněji a brilantněji, jako Usher Dancer Mini One. Virgo V se nesnaží prosadit svůj názor, ale nechají posluchače, aby se sám rozhodl, jestli to tak má být správně.
Už po pár dnech bylo jasné, že Audio Physic Virgo V se mnou zůstanou o něco déle, než jsem původně plánoval. Jakmile je totiž ochutnáte, podlehnete, a potom je těžké se s nimi rozloučit. A pokud si stejně jako já ceníte v reprodukované hudbě prostoru, stanete se závislými dvojnásob. Než z nich ale vytěžíte maximum, je potřeba si pohrát s jejich postavením.
Postavení
Umístit správně Virgo V v poslechové místnosti je velmi jednoduchou záležitostí. Způsobů, jak to udělat, je mnoho - pro začátek se můžete nechat inspirovat našimi tipy, které najdete zde, popřípadě se kouknout na stránky Audio Physic, kde najdete názorný a skvěle zpracovaný návod, jak postupovat.
Jak říkám, základní umístění je jednoduché: prostě postavíte obě reprosoustavy co nejdál od zdí a co nejdál od sebe, nasměrujete je zhruba tam, odkud hodláte poslouchat, a je to. Už když jsem je v podstatě ´pohodil´do své poslechové místnosti za účelem zahoření, nestačil jsem se divit. Začalo to tím, že jsem vypínal indikaci špiček na koncovém zesilovači - v této poloze klečmo v rovině reprosoustav, neboť bezmála sedmdesátikilového drobečka Accuphase A-60 mám z pochopitelných důvodů vpředu na podlaze, se kupodivu dala muzika bez problému poslouchat. Zejména mě šokovalo, že nehrála někde shora a už vůbec ne z reprosoustav, ale hudebnící se materializovali přibližně na svých místech v celém poslechovém prostoru. Je vám tedy jasné, jak asi Virgo V dokáží zahrát, pokud si s jejich postavením opravdu vyhrajete, a hlavně pokud se přesunete do svého oblíbeného poslechového křesla.
Systematickým posunováním, natáčením, měřením a hlavně posloucháním jsem je v průběhu čtrnácti dnů postupně dostal do pozice, kdy se mi líbily nejvíce, i když toto postavení nebylo výrazně jiné od zmíněného prvopočátku. Zdůraznil bych především dva momenty, na které je třeba dát si pozor. Výškový reproduktor je částečně směrový ve vertikální ose, a proto je kvalitu výšek, které směřují k vašim uším, možné korigovat náklonem kabinetů. Záleží pochopitelně na tom, jak daleko od soustav budete sedět. Pokud je však budete chtít dostat co nejvíce do místnosti a co nejdál od zdí (což je žádoucí), nepředpokládám, že byste se nacházeli ve větší vzdálenosti, než nějaké 2-3 metry. Taky bude záležet na akusticky pohltivých schopnostech poslechového prostoru. Potřebný náklon se dá jednoduše a rychle realizovat pěkně pohodlně shora, kdy si imbusem vytočíte hroty dle potřeby - není nutno soustavy pokládat na bok, ani nepotřebujete asistenci další osoby. Malý detail, který se však cení.
Druhou věcí, která je nebezpečná hlavně pro vaši podlahu, jsou hroty. Jejich špičky jsou dlouhé, tenké a ostré jak jehla, takže nemilosrdně pronikají dřevem i laminátem, a štípou i beton. Je tedy potřeba je vypodložit něčím kovovým, v nouzi postačí lehce zahloubené desetikoruny.
V horizontálním směru je vyzařovací úhel výborný, a na rozdíl třeba od již zmíněných Usher Dancer Mini One, je sweet spot tak široký, že i dva vedle sebe sedící posluchači budou mít ideální podmínky. Přijde to vhod zejména při delším poslechu, kdy se klidně můžete všelijak posunovat a vrtět bez toho, že byste o něco přišli.
Pojďme se teď vrátit k prostorové genialitě Audio Physic Virgo V.
Bezchybná dokonalost?
Historicky mají Audio Physic pověst prostor fenomenálně zobrazujících soustav a Virgo V to jen potvrzuje. Prostor, který malují, je neuvěřitelně široký a hluboký, naprosto neomezený poslechovou místností, přesnost zobrazení je vysoká, téměř holografická, s hlasy a nástroji pevně a přesně ukotvenými ve správných pozicích, včetně drobných vodítek určujících velikost a tvar hudebních nástrojů. Jednotlivé prvky scény pochopitelně nejsou omezeny na linii spojnice reproduktorů, ale vznášejí se před, za i nad soustavami. Když zavřu oči, nejsem s to určit, kde se vlastně jejich ozvučnice nacházejí, a to je jev výjimečný - naposledy jsem takovou dokonalost zmizení zažil s minimonotory Dynaudio Confidence C1. Jsem rád, že se kouzlo vrátilo.
´No loss of fine detail´ je krédo Audio Physic a opravdu, i v prostorovém vyjádření mají Virgo V výjimečnou rozlišovací schopnost. Při příležitosti recenze síťových kabelů Nordost Valhalla a Furutech Powerflux jsem se rozepsal o dech beroucím způsobu, jakým správně napájený systém dokázal prostorově rozlišit jednotlivé struny skvěle nahraného piana Thomase Tirina. Nechci se opakovat, tak chcete-li vědět víc, nalistujte si příslušnou recenzi.
Možná se teď ptáte, proč jsem nikde zatím nezmínil basy a výšky. Ono je totiž poměrně obtížné pitvat jednotlivá pásma u reprosoustav, které hrají téměř jednopásmově. Když budete ale moc naléhat, přiznám, že bych raději slyšel u Virgo V trošičku jiný charakter výšek. Výškové HHCT měniče mají všechen nezbytný vzduch, čistotu a skvělé rozlišení - což je snadno slyšitelné na tamburínách Hossama Ramzyho (Source of Fire, ARC Music, EUCD 1305), kde má nástroj realistickou texturu včetně přesného tranzientního nástupu s následným stříbřitým, dlouhým a hladkým dozníváním, které se nezvrhne v hrstku bílého šumu, jako u mnoha i dražších konkurentů - nicméně jsou výšky na můj vkus příliš profesionální. Raději bych na jejich místě měl třeba éterickou jemnost a křehkost beryliových tweeterů z Usher Dancer Mini One. To není stížnost, pouze přání. Možná jen nejsem zvyklý na takovou míru neutrality.
Je nasnadě, že Virgo V nejsou předurčeny k tomu, aby přenesly zvuk zemětřesení v realistické podobě. Zase tak moc to nevadí - pokud nemáte akusticky dobře vyřešenou místnost postačujících rozměrů, ani bych plnohodnotné (tedy do extrémně nízkých frekvencí jdoucí) reprosoustavy nedoporučoval, ledaže rádi posloucháte stojaté vlny a basové rezonance. U Virgo V dostanete pevný a rychlý bas, který oceníte, když vám prolétne napříč pokojem helikoptéra, třeba jako ta ve Violence and Bloodshed (Manowar, Fighting The World). Je však pravdou, že středobas je lehce zakulacený, možná díky do stran vyzařujícím basovým reproduktorům, takže není nijak výjimečně zaříznutý nebo konturovaný. V bohaté míře však vychutnáme objemový dostatek basu, zkombinovaný se schopností rychle reagovat a napumpovat středně velké místnosti spoustou energie - s Virgo V například rozhodně nebudete postrádat iluzi baskytary hrající v jazzovém klubu. K přesné reprodukci kontrabasu včetně jeho velikosti ovšem budete potřebovat reproduktory několikanásobně větší.
Výrobce udává frekvenční rozsah sahající k 32Hz; ve své poslechové místnosti jsem naměřil pokles o -6dB na frekvenci 28Hz, což bohatě stačí pro reprodukci drtivé většiny hudebních nástrojů, snad vyjma zmíněných chrámových varhan nebo velkých symfonických katarzí. Interakce Virgo V s poslechovým prostorem je jinak více než přikladná - křivka je v tolerančním pásmu +/- 2.5dB při analýze 1/6oktávovým růžovým šumem mezi 35Hz a 18kHz krásně hladká. Rychlý ústup vysokých kmitočtů na horním konci je způsoben jednak značnou absorpční schopností místnosti v tomto pásmu, jednak zmíněnou vertikální směrovostí výškového reproduktoru. Záleží tudíž na vzdálenosti mikrofonu nebo náklonu soustav a je možné je doladit na míru daného prostoru.
Ještě neodešly...
S Audio Physic Virgo V jsem žil dva měsíce. Potom jsem požádal o další dva. Když jsem se stal totálně závislým na jejich krystalicky nevinné čistotě a relaxujícím zvuku, nedokázal jsem se s nimi už rozloučit a zůstaly. V mezičase se musely poprat s řadou komponentů a kabelů, které prošly recenzemi audiodromu, a byly porovnávány napřímo s dobrým tuctem jiných reprosoustav. Přesto zůstaly.
Vím o lepších soustavách, ale jsou bohužel třikrát tak drahé. Prozatím mi Audio Physic Virgo V otevírají hluboké a přesné okno do povedených nahrávek, a když některá povedená není, mé uši krvácejí s nimi - i to je důkaz toho, že nic nezakrývají.
Je to jen recenzentská poezie? Může být. Možná je to ale jako s těmi v úvodu zmíněnými perlami, které dostávali cestující metrem zdarma k snídani, a my míjíme bez povšimnutí něco neopakovatelného...
Kontakt: High-End Audio Studio, Belgická 4, Praha, tel. +420 224 256 844
© Copyright - obrazový materiál i text: Audiodrom
