"Prostorový projev Comp 5 je excelentní, zvuková scéna se rozpíná do uvěřitelné šířky a hloubky, nemám nejmenší problém pochybovat o tom, že je to správně..."
Neutrální realita, reálná neutralita…
Při mnoha příležitostech jsme zde na audiodromu polemizovali na téma zvukové neutrality. Podle mne je tento pojem jedním z největších nedorozumění v celém highendu a zbytečně mate další a další generace zájemců o věrný zvuk..
Je potřeba se zamyslet nad zásadními otázkami: chceme vůbec, aby byla reprodukce věrná? A věrná k čemu? To jsou myšlenky, které mne napadaly při poslechu nevšedně koncipovaných ´sloupových monitorů´Audium Comp 5.
Je zvuková neutralita nesmysl?
Tady bych se rád na chvilku zastavil. Jsou některé hádanky, které od nepaměti dráždí zástupy hledačů a dobrodruhů - bájná Atlantida, Svatý grál, zlatý poklad v Eldoradu nebo posádka mimozemského stroje, havarovaného u Roswellu. Nelze vyloučit, že cokoli z výše uvedeného existuje (po bondovsku ´nikdy neříkej nikdy´), nicméně je mnohem pravděpodobnější, že jde jen o starověké či moderní mýty, i když příjemně burcující naši představivost. Do podobného ranku osobně řadím mýtus o zvukové neutralitě.
Po těch letech strávených debatami s lidmi, kteří propadli hifi koníčku jako já, a listováním stránkami magazínů ze všech koutů planety jsem si vytvořil následující teorii: recenzent/posluchač nazývá komponent neutrálním, protože mu chybí slovní zásoba a jazyk, kterými by popsal pozitivní zvukové atributy, jako jsou, mezi jinými, hladký průběh frekvenčního pásma, zvuková spojitost a vyváženost, vlastnost nezvýrazňovat nebo nepotlačovat některé elementy v časové či prostorové doméně nebo prostě jen schopnost komponentu neunavovat po delším poslechu. Druhá kategorie ´neutrality´je záchrannou berličkou některých recenzentů tam, kde audio zařízení prostě nedokáže nadchnout, strhnout nebo pobavit.
Zatímco první případ je jen o volbě vhodného slovníku, druhý přímo svádí případného zájemce ke koupi komponentu, které pak doma nemusejí přinášet radost, ale od emocí oproštěný zvuk. Je snad nějaký gramofon neutrální? Četli jste někdy nějakou neutrální knihu? Vypravili byste se do divadla nebo kina na představení, o kterém by kritika napsala, že šlo o výjimečně neutrální zážitek?
Každý mám jiné uši a jiný vkus. To, co jednomu připadá vzrušující, jiný odzívá, a naopak. Zapamatujme si: NEUTRALITA NEEXISTUJE. Říkáme-li neutrální, nemíníme tím nic jiného, než ´pro mé ucho nekonfliktní´. Pojem neutrality někteří často také zaměňují za pojem zvukové věrnosti.
Je zvuková realita nesmysl?
Posloucháme-li klasiku, folk, dechovku, jazz, country nebo jiné akustické žánry, hrané na neelektrifikované instrumenty, můžeme o reálnosti nahrávky či audio řetězce úspěšně diskutovat. Je to přesně to, co nutí toho, kdo má možnost slyšet živé housle vedle těch reprodukovaných, sahat hlouběji a hlouběji do peněženky, aby oba dva zážitky co nejvíce přiblížil. Máme zde pro realitu měřítko, je s čím porovnávat.
Odkaz na věrnost zvuku rocku nebo popu (pakliže nejde o záznam koncertu), je naprostá pitomost. Ještě větším nesmyslem je vyjádření ´podobně jsem to slyšel snad jen na živém koncertu´. Tento příměr se může vztahovat snad jen k hlasitosti reprodukce a k míře emocionálního vzrušení, které nahrávka dokáže v posluchači vyvolat (tudíž zvuk apriori nemůže být neutrální, že?), o zvukové věrnosti však nemůže být ani řeči.
Na jednom fóru jsem nedávno četl: „To, co slyšíš naživo, to je pravda. To co slyšíš doma, to je umění zvukových mistrů v nahrávacích studiích.“ Tato věta je téměř správná. Upravil bych jen maličko první větu na „To, co slyšíš naživo, to je umění zvukových mistrů na koncertě.“
Realita a pravda jsou tu velmi relativní (jako všechno v hifi) - slyšel jsem kupříkladu naživo pětkrát Bruce Springsteena, pokaždé někde jinde, pokaždé s odlišným zvukem. Diametrálně odlišným. Která z těch pěti pravd je nejpravdivější?
Já mám osobně nejraději tu, kterou si mohu vychutnat u sebe doma - na otázku, jak moc je reálná, může odpovědět snad jen technik z nahrávacího studia, kde byla nahrávka pořízena. Po emocionální stránce se živému koncertu nevyrovná, po zvukové jej mnohonásobně předčí. A je kterýkoli z těchto zážitků neutrální? Na to ať si každý odpoví sám.
Neutrální realita...
Abych se však přece jen dostal k meritu věci, jedna neutralita přece jen existuje, a to ta, které soukromě říkám prostorově-časová. Jinými slovy, hifi řetězec by měl být schopen zprostředkovat posluchači prostředí, ve kterém nahrávka vznikala, s reálným rozmístěním a velikostí nástrojů a s jejich reálným nástupem a dozníváním. Paradoxně některé z těchto elementů podvědomě nebo vědomě zavrhujeme: je přeci krásné, když piano nádherně expanduje celou poslechovou místností nebo má koncertní síň neuvěřitelnou hloubku. Piano ovšem nemá expandovat přes celou čelní stěnu - nástroj má jen zhruba dva metry ozvučnice - stejně jako koncertní síň, respektive prostor pro orchestr, většinou nemá neuvěřitelnou hloubku, ale jde o poměrně nevelký, přesně ohraničený prostor. A právě ohraničenost způsobuje odrazy zvuku, které jsou u precizně nastaveného reprodukčního řetězce správně interpretovány jako odrazy a které naoko prostor zmenšují, ale současně činí reprodukci reálnější. Komponent, který spojí zvuk přímý a odražený do jednoho celku, byť v nuanci, může proto pro většinu z nás znít atraktivněji, dávat onen zavádějící pocit expanze. Jak to rozeznat? Na to neexistuje žádný recept - v okamžiku, kdy uslyšíte v důvěrně známou nahrávku pomocí špičkového komponentu (a může to být třeba jen síťový kabel, jak jsme se o tom přesvědčili v průběhu našeho loňského kabelového supertestu) zahrát oním ´správnějším´způsobem, poznáte to sami a s nejvyšší pravděpodobností se odmítnete vrátit ke zvuku, který jste si až doposud doma hýčkali.
Zásadní problém je, že v nízkých cenových relacích je pravděpodobnost toho, že narazíte na podobně dokonalé audio zařízení, zhruba rovna pravěpodobnosti spatření bílého jednorožce u lesní studánky. Za cenu 2,000 EUR je pak Audium Comp 5 vpravdě senzační koupí.
Je to zajímavá shoda okolností, že po skvělých Manger Zerobox 109IIe tu máme další koncept, tentokrát elegantní štíhlé sloupky, kterými se i Audium snaží přiblížit k ideálnímu bodovému zdroji zvuku, obcházejíce tak nevýhody do vertikálních řad uspořádaných měničů konvenčních reprosoustav. Tvar a sklon přední stěny ozvučnic a konstrukce výhybek a nastavení dělících kmitočtů představují složité puzzle, které se ne každému podaří poskládat do harmonického celku, v důsledku čehož pak mohou reprosoustavy znít roztrhaně a nespojitě. Čím víc pásem a čím větší skříně, tím víc problémů.
Dvoupásmová finta...
Esence Comp 5 spočívá v širokopásmovém měniči, namontovaném v předsazené subozvučnici (známe třeba z Dynaudio). Narozdíl od koaxiálních konstrukcí (Tannoy, KEF) je 6-centimetrový konus Audium skutečně jen jedním reproduktorem. Neodymový magnet cvičí s klasickou papírovou membránou, která je fortifikována bambusovými vlákny a kvůli absorpci rezonancí ošetřena speciálním nástřikem. Širokopásmový mrňous obývá vlastní komoru o obsahu přibližně 1 litru, která jej spolu se zmíněnou předsazenou deskou separuje od zbytku kabinetu. Představuje tak vlastně jakýsi minimonitor, kterému zbytek reprosoustavy slouží jako jakýsí ´aktivní´ stojan.
Aktivní proto, že Comp 5 ve skutečnosti jednopásmovou soustavou není: ve dně ozvučnice se nachází ještě jeden měnič, oku skrytý, který vyzařuje směrem do podlahy a obstarává nezbytný basový fundament. Materiálem jeho membrány je opět lakovaný papír. Je důležité si uvědomit, že sloupky mají opravdu miniaturní základnu - pouze 21x29cm, tedy jako list papíru - a ještě se směrem dopředu i dozadu zužují na pouhých 12,5cm (to je šířka čelní desky), takže konstruktéři museli bojovat doslova o každý milimetr, aby basový reproduktor vyvinul dostatečný akustický tlak. Volba proto padla na na dnes již zřídka používaný oválný tvar membrány.
Z uvedeného vyplývá, že i spodní měnič vyzařuje do své vlastní komory (26 litrů), která je dozadu nad terminály otevřena nátrubkem basreflexu. Audium Comp 5 stojí na vlastním, šedě lakovaném a hroty opatřeném podstavci, který zajišťuje konstantní 2cm distanc basového reproduktoru od podlahy. Touto fintou máme zajištěno, že ať soustavy postavíme na cokoli, neudusíme spodní vyústění například vysokým kobercem.
Celkové zpracování dokládá německou preciznost, výrobce si dal záležet na detailu - potěší zejména dostatečně dimenzované šrouby bi-wiringových terminálů, které bez problémů pojmou jakýkoli kabel a po odstranění záslepek i banánky. Aktuálně Audium nabízí Comp 5 v černém a bílém laku, třešni a dvou dnes populárních a nadmíru slušivých exotických dýhách makasar a zebrano.
Comp 5 jsem poslouchal v kombinaci s univerzálním přehrávačem Linn Unidisk 1.1, zapojeném přímo do konce Spectral DMA-150. Propojovací kabeláž byl MIT V2.1 Oracle (interkonekty a reprokabely), k zásuvkám se kroutily Shunyata Research Anaconda Cx Helix a standardni šňůra k přehrávači, která čeká na lepšího nástupce. Všechno zapojeno do síťového filtru Furutech Daytona 303E.
Audium...
Reproduktory jsou papírově 4 ohmové s citlivostí 90dB a pro Spectral tedy nebyl nejmenší problém je uřídit. Všechny přednosti (je jich hodně) a slabiny (nestojí za řeč) Comp 5 se dají názorně ilustrovat například na albu Feels Like Home od Norah Jones (Norah Jones, Feels Like Home, Blue Note 7243). Akustická basa a bicí, hudební nuance doprovodné kapely a sytě vybalancovaný hlas zpěvačky nás uvedou hned prvním trackem Sunrise do nesmírně kompaktního projevu Audium.
Kompaktní, to je to slovo, které mi okamžitě naskočilo při poslechu těchto sloupků. Podobně jako u Manger jsem měl i zde pocit jakési celistvosti zvuku, jiné, než ji znám u velkých reprosoustav. Chtělo by se napsat, že hudba vycházela z jednoho bodu, ale to není pravda. Prostorový projev Comp 5 je excelentní, zvuková scéna se rozpíná do uvěřitelné šířky a hloubky, nemám nejmenší problém pochybovat o tom, že je to správně. Zmíněný pocit kompaktnosti se týká spíše naprosto hladkého a spojitého přechodu mezi pásmy - není divu, když skoro všechnu práci obstarává jeden měnič, který navíc vystupuje velmi přirozeně a bez stresu. Odhalující je v tomto smyslu třeba poslech prostého růžového šumu. Ne, že by to byla moje oblíbená nahrávka, ale často pomůže odhalit rozličné nezbednosti ve sfázování měničů či rozkolísané frekvenční charakteristice. Divili byste se, jak se i některé renomované značky snaží růžový šum naservírovat roztrhaně, neurčitě, s vystřelujícími kmitočty na různých úrovních. Při poslechu šumu z testovacího disku Sheffield Labs (A2TB Test CD Sheffield, 10045-2-T) jsem nic takového nezaznamenal, přinejmenším ne od středového pásma nahoru. Šum se na mne valil kompaktně, bez trhlin, bez špiček a zabarvení, bodově naprosto přesně lokalizovaný mezi dvěmi reprosoustavami, jako by byl zdroj zvuku monofonní. Není proto divu, že i Sunrise zněla skvěle, akustická kytara i hlas sdílely svůj prostor jako by měly jednu duši, poťukáváni na dřevěné korpusy nástrojů (to je ten jemný perkusívní zvuk v pozadí) bylo načrtnuto tak samozřejmě, jako by Audium říkaly ´no co se divíte, vždyť je to hračka´. I banjo, které se objeví v závěru, nebylo shora nijak ořezané, neztrácelo detail ani jemnou barevnou škálu, a připomínalo nejvíc...no přece živé banjo.
Spectral DMA-150 je v tranzientech jeden z nejlepších zesilovačů co znám - způsob, jakým dokáže reprodukovat v mikrosekundách nastupující špičky nemá snad obdoby. Navíc je hodně citlivý na ostatní partnery audio řetězce včetně kabeláže, jakékoli zpomalení či snaha o potlačení dynamiky je okamžitě slyšet. Neměl jsem nejmenší pocit, že by Audium shora vlastnosti tohoto zesilovače nějak omezovalo. Malé měniče dokázaly reagovat velice svižně a rychle, setrvačnost reprodukce tranzientu, která rozmaže nebo překryje následný děj tu prostě nebyla. Je pravdou, že třeba Manger Zerobox 109IIe měly ještě o chlup rychlejší odezvu a snad i více vzduchu na nejvyšších kmitočtech, ale Audium Comp 5 mi zase připadaly plastičtější, hudební nástroje nebyly tak éterické, ale spíše z masa a kostí (čti dřeva a strun).
S výše uvedeným souvisí další dva prvky: Audium mají senzační cit pro rytmus a časování (souvisí s tou rychlostí) a současně mírně zdůrazňují vyšší bas (souvisí s tím pocitem hmatatelnosti zvuku). Nahrávky, které obsahují perkusivní a drnkací zvuky jsou přes Comp 5 prostě strhující, doslova monitorově přehledné, a reproduktory na posluchače sypou jednu informaci za druhou. Nečekejte v žádném případě analytický projev - Audium nejsou pitevním nástrojem, ale hudebním instrumentem, takže fanatičtí lovci mikrodetailu si tu na své nepřijdou. Ti, kteří upřednostňují poslech, jsou naopak vítáni.
Audium nahlas...
Sunrise má výborně nahranou basu a bicí, které tvoří rytmickou páteř tracku. Tím, že Comp 5 lehce tlačí vyšší bas dopředu, propůjčují nahrávce fyziologický pocit, ne nepodobný tomu, co uslyšíte, když při méně hlasitém poslechu ťuknete na zesilovači do tlačítka ´loudness´. V tomto Audium částečně vybočují z představ o neutralitě, kompenzují však takto absenci nižšího basu, který prostě z konstrukčních důvodů zahrát nemohou. Přes toto mírné zdůraznění bas nezasahuje do práce širokopásmového měniče a nemaskuje důležité středy. Bude rovněž záležet na konkrétních poslechových podmínkách, kdy je pravděpodobné, že akustika místnosti proporce nízkých kmitočtů změní, tj. zdůrazní nebo potlačí, takže je potřeba to vyzkoušet. Rovněž bych zvážil možnost doplnění o kvalitní subwoofer, čímž teoreticky můžeme vyřadit z funkce basový měnič úplně a vytěžit maximum z čistého podání středového pásma a vyšších frekvencí.
Vzhledem ke své ceně, atraktivně kompaktním rozměrům a nekonfliktnímu designu jsou Audium Comp 5 horkými kandidáty na spolubydlící v domácnostech všech, kdo chtějí poslouchat muziku v highendové kvalitě bez toho, aby musely zruinovat konto nebo vyměnit manželku.
Přistupujte k nim jako k monitorům, a ony vás nezklamou. Nesnažte se s nimi ozvučovat stadion, na to nejsou stavěny - při vyšších hlasitostech v mé cirka čtyřicetimetrové místnosti už ztrácely dech. To je ale v této kategorii přirozené a nemůžeme jim to zazlívat.
Hledáte-li koherentní, rytmické a živé reprosoustavy, které vám jako bonus přinesou tonální věrnost a skvělou prostorovost, Audium Comp 5 jsou trefou do černého.
Kontakt:
© Copyright - Audiodrom
