"Pokud nemá člověk pefektní a dostatečně velkou poslechovou místnost, nechť se vůbec neobtěžuje kupovat velké reproduktory. Jedna z dobrých rad tedy je: chcete-li pevný bas, přestaňte snít o předimenzovaných reproboxech a raději investujte do co možná nejlepších stojanových nebo sloupových soustav a pořiďte si k nim subwoofer..."
The review is available in English 
Na sedmi stupních Richterovy škály…
Subwoofery zažily svůj boom s rozmachem domácího kina, a jako takové byly dlouhou dobu pravověrnými přívrženci sterea plánovitě ignorovány. Domněnka, že dobře navržené plnorozsahové soustavy dokáží přesně a věrně reprodukovat nízké kmitočty, je pochopitelná, pokud ale nedisponujete dokonalou akustikou a dokonalými reprosoustavami (obě dvě podmínky přitom musí být splněny současně), tak zcela mylná.
Audiodrom při mnoha příležitostech poznamenal, že kromě kvalitní nahrávky je právě místnost tím nejdůležitějším článkem highendového řetězce. Zejména v basové oblasti je extrémně obtížné dosáhnout vyrovnané frekvenční odezvy - rozplizlý, chybějící nebo přehnaný bas jsou přirozeným důsledkem interakce reprosoustav a poslechového prostoru. Na tento problém existuje jen několik řešení.
Co lze udělat pro dobrý bas?
Pokud chce mít člověk pevný a kontrolovaný bas až do nejhlubších oktáv, musí tedy věnovat pozornost akustice. Jak na to? Stačí, když například posunete stěnu za reprosoustavami o několik metrů dál, odtlačíte od sebe stěny boční a tu za sebou vypolstrujete nějakým vhodným pohltivým materiálem. Pokud to není možné (třeba u mě doma to nejde), pořád není nutno házet flintu do žita.
Tak můžeme si například najmout specialistu, aby nám s nevycválanou místností pomohl. Ve většině případů to ovšem neřeší nejproblematičtější oblast pod 200Hz, neboť basové módy prostoru diktují proporce a rozměry prostoru, a pokud nelze šoupat zdmi sem a tam, nic moc s nimi nenaděláme. Je možné experimentovat s různým tlumícím materiálem a basovými pastmi, což spotřebuje hodně času (a zejména peněz) a záhy zjistíte, že to stejně na spodní frekvence nezabírá. Takový deset centimetrů silný kus molitanu pověšený na zdi za reprosoustavami, jaký často vídám v různých hifi domácnostech i studiích, je proti nízkofrekvenční vlně účinný stejně, asi jako drátěný plot proti povodni.
Zajímavější a podstatně účinnější metodou je pohrát si se zvukem v digitální doméně pomocí DSP procesoru, tedy dříve, než se zvuk dostane do zesilovače a reprosoustav. Na trhu je hned několik velmi dobrých mašinek v různých cenových relacích (Lyngdorf, Copland, Lexicon, Meridian nebo Behringer udělají spousty práce). DSP ale není všemocné - zejména propady frekvenční charakteristiky se napravují jen velmi obtížně, neboť dodáte-li v inkriminované oblasti do systému další energii, pravděpodobně se opětovně vyruší interakcí přímé a odražené vlny jako prve, a navíc dáte ještě pořádně zabrat zesilovači, což některé už nemusejí rozchodit. Proto dříve, než si začneme hrát s DSP, se opět raději snažme co nejvíc potíží odstranit akustickými úpravami místnosti.
Poměrně překvapivá může být pro mnohé informace, že hodně problémů s nerovnoměrnými basy může pomoci vyřešit subwoofer. Postavit highendový řetězec na nějakých dobrých monitorech doplněných o subwoofer se z tohoto pohledu jeví jako to nejlepší, co může člověk pro domácí reprodukci udělat. Takovou sestavu může předčít jen doplnění monitorů dvěma subwoofery. Co jsou vlastně reprosoustavy jako Wilson Audio nebo Verity Audio? Technicky nic jiného, než subwoofery, na které jsou posazeny monitory se středovými a výškovými sekcemi.
Napíšu to pro jistotu ještě jednou: pokud nemá člověk pefektní a dostatečně velkou poslechovou místnost, nechť se vůbec neobtěžuje kupovat velké reproduktory. Velkými reproduktory rozumějme ty, které dokáží zahrát od 20-25Hz - nižší frekvence nebudeme k životu vůbec potřebovat, pokud nechceme poslouchat výlučně chrámové varhany, což nejspíš nechceme. I v případě, že už máme hlavní soustavy hrající naplno od 30Hz, dobrý subwoofer může jejich výkon jen pozvednout. Byli byste překvapeni, jak třeba takové JMLab Focal Grande Utopia začnou hrát se subwooferem. Jedna z dobrých rad tedy je: chcete-li pevný bas, přestaňte snít o předimenzovaných reproboxech a raději investujte do co možná nejlepších stojanových nebo sloupových soustav a pořiďte si k nim sub nebo dva.
Vyhodnotit subwoofer ve stereo módu je překvapivě snadné - buď je perfektní nebo není. Všechny varianty mezi se zamítají. Během přípravy této recenze jsem poslouchal sedm modelů ve střední cenové třídě. Z těchto sedmi si následující 4 zaslouží naše vřelé doporučení (podle abecedy):
DYNAUDIO SUB-250
ELAC Sub 2040D
REL R 305
VELODYNE SPL-800 Ultra
Kterýkoli z uvedených gentlemanů výborně zapadne i do nejnáročnějších aplikací a nenarazíte u něj na žádný problém. Rozdíly mezi jednotlivými značkami neleží až tak v kvalitě zvuku, jako ve frekvenčním rozsahu, uživatelském komfortu a možnostech připojení. Sice bych se mohl rozepisovat o nuancích v projevu každého z nich, ale ty byly nakonec stejně přemaskovány hlavními reprosoustavami, takže to považuji za plýtvání časem a papírem. A technické informace o tom, co a kam je možné připojit, najdete v propagačních materiálech výrobců. Také nebudu prozrazovat, které tři subwoofery našim testem neprošly - není to v politice audiodromu (jste-li na pochybách, přečtěte si náš Manifest).
Byl bych moc rád, kdybych mohl otestovat ještě další dva kousky, které jsou už ovšem z jiné cenové kategorie: JL AUDIO Fathom f113 a VELODYNE Digital Drive (DD) Series model. Oba dva totiž k basovému výkonu přidávají i interní DSP, takže by mohlo jít o konečné ´basové´řešení. A právě DSP je to, co mě přivádí zpět k hlavnímu předmětu této recenze, subwooferu Velodyne SPL-800 Ultra, který to rovněž umí a tím se odlišuje od svých konkurentů v kategorii.
Malý, ale výkonný...
...neboli Small Plays Loud je to, co znamená zkratka SPL v modelovém označení Velodyne. SPL-800 je prvním modelem v řadě a číslice 8 znamená průměr basového reproduktoru v palcích (8“) - kromě 800 zde najdete ještě subwoofery s označením 1000 (10“) a 1200 (12“). Ozvučnice SPL-800 je uzavřená (žádný basreflex) s jediným měničem směřujícím dopředu, který je řízen vestavěným zesilovačem třídy D o dynamickém výkonu 2400W. Právě vysoká účinnost zesilovače (Velodyne uvádí přes 95%) umožňuje zachovat kompaktní rozměry celé konstrukce.
Ve Velodyne používají membrány z pryskyřice zpevněné kevlarovými vlákny: konus je velmi tuhý (na dotek jako z ocele) a současně lehký, což znamená rychlou akceleraci i útlum a minimální zkreslení.
Na zadním panelu SPL-800 najdeme ovládání hlasitosti, regulaci lowpassu (40-120Hz) a přepínač fázového posuvu (0, 90, 180 a 270°). Vstupy a výstupy jsou k dispozici buď na reproterminálech nebo na RCA konektorech pro levý a pravý kanál zvlášť. Velodyne je možné řídít i externí výhybkou. Většina funkcí je dostupná i z dálkového ovladače, kde navíc najdeme čtyři tlačítka předdefinovaných ekvalizací, například další zdůraznění všeho pod 40Hz v módu ‘cinema’ nebo naopak potlačení výstupu subu v ´nočním´ režimu. Tlačítko s předvolbou P3 je neutrální (neekvalizovaný) průběh.
Kabinet recenzovaného modelu byl v provedení klavírní lak, takže nebyl důvod subwoofer někam schovávat. Právě naopak, zaoblené a sbíhající se hrany jsou spolu s malým modrým displejem na čelní stěně velmi atraktivní.
Říkal jsem displej? S SPL-800 dostanete kalibrovaný měřící mikrofon s několik metrů dlouhou šňůrou, který připojíte do příslušné zdířky v subwooferu. Vypojíte hlavní reprosoustavy a necháte v autoekvalizačním módu Velodyne zahrát sekvenci basových tónů, podle kterých si subwoofer sám optimalizuje nastavení DSP procesoru pro daný poslechový prostor a pozici posluchače. Jediné, co se vyžaduje od posluchače, je vhodným způsobem umístit subwoofer a mikrofon na příslušná místa. Pokud se rozhodnete poté se subem pohnout jinam, není nic jednoduššího, než celý proces opakovat - nezabere to víc než minutu. Auto-EQ funkce zajistí co možná nejvyváženější basovou odezvu v daném prostoru pro poslechové křeslo.
Jak nastavit subwoofer?
I když DSP procesor udělá tu nejtěžší práci za nás, je ještě potřeba nastavit lowpass, fázi a hlasitost. Na tuto činnost si vyčleňte dostatek času. Spoléháte-li jen na své uši, zabere to podle zkušeností posluchače tak den nebo dva opakovaného poslouchání a opětovných korekcí. Pokud dokáže někdo podle poslechu přesně nastavit subwoofer za deset minut, tak je to buď génius nebo nevědomý amatér; i proto často mnozí v euforii nastavení přeženou. Je třeba mít na paměti, že pod 30Hz se v muzice nachází jen velmi málo zjevných informací, pokud vůbec nějaké (závisí na typu nahrávky). Například záznam basové kytary je pro nastavení subwooferu pod 30Hz téměř bezcenný, neboť frekvenční fundament nástroje se obvykle nachází někde mezi 40-50Hz. Pokud toto rozpětí dokáží hlavní soustavy zahrát a posluchač slyší, že při zapnutém subwooferu naroste objem basů, tak je pravděpodobně někde něco špatně v nastavení. Pozor, nezaměňujme ale kvalitu basů za jejich množství. Pokud ovšem monitory nejdou například pod 50Hz, je jasné, že příspěvek subwooferu být slyšitelný musí i na baskytaře, a to výrazně. Proto je třeba postupovat s rozvahou a platí zde dvojnásob ono zlaté ´méně je více´.
Bob Katz je jednou z největších autorit v oblasti zvukového záznamu a masteringu. Dříve technický ředitel labelu Chesky a dnes provozovatel masteringových studií Digital Domain vyprecizoval techniku, jak správně nastavit subwoofer pouze uchem. Celý postup krok za krokem je popsán zde:
Bob Katz: Jak správně nastavit subwoofer bez použití měřící techniky
Klíčovým krokem seřízení je přesné odhadnutí frekvence, kde se budou křížit charakteristiky subwooferu a hlavních reprosoustav. Máte-li hlavní soustavy jdoucí hodně nízko, něco člověku našeptává, aby nastavil dělící frekvenci co nejníže, tj. aby subwoofer pokud možno vůbec do projevu hlavních reproduktorů nezasahoval. Nemusí to však být (a obvykle není) nejšťastnější volba, protože vzájemná interakce subwooferu a reprosoustav může pomoci vyhladit celkovou basovou odezvu. Tak například u mých Audio Physic Virgo V jsem nejprve nastavil lowpass na 40Hz (Virgo V jdou v mé poslechové místnosti v pohodě k 35Hz), což se ukázalo jako nesprávné. Proběhly další experimenty a nakonec jsem skončil u lowpassu nastaveného na 90Hz, což mě v kombinaci s vestavěným DSP dovedlo téměř k dokonalosti. Na obrázku dole vidíte rodíl mezi standardním systémem a systémem s SPL-800. Odezva s Velodyne (červená) byla v rozmezí 25 až 120Hz vzorně srovnaná přestože se zde charakteristiky AP a SPL-800 značně překrývaly a já jen mohu potvrdit, že tak kvalitní bas jsem doma ještě neměl. Pro srovnání uvádím i odezvu systému s Dynaudio Sub-250 (modrá), která je rovněž senzační v toleranci +/-3dB, i když viditelně zvlněnější díky módům místnosti, které předtím DSP ve Velodyne vyeliminovalo.
V případě, že k přesnému nastavení subwooferu použijete měřící nástroje jako třeba ATB PC Pro, je celý proces mnohem rychlejší a spolehlivější. Navíc je úžasnou lekcí z akustiky na obrazovce sledovat, jak se frekvenční odezva reproduktorů v místnosti mění s každou změnou fáze nebo dělícího kmitočtu.
V nouzi je možné připojit hlavní reprosoustavy přímo k subwooferu prostřednictvím reprokabelů. Tím sice získáte výhodu v nastavení highpass filtru, tj. frekvencí, které subwoofer do hlavních reprosoustav pustí (můžete si tak pomoci třeba od rezonancí kabinetů hlavních soustav, způsobených jejich nevhodnou konstrukcí), ale pro highendové aplikace to příliš doporučit nelze, neboť signál musí projít skrze vnitřní zesilovač v subwooferu a ovlivní se tak i středové a vyšší pásma. Nejprve si proto vyřesšte kvalitní hlavní reproduktory a nesnažte se příliš jejich performanci opravovat subwooferem.
Všem těm, kdo se chystají subwoofer použít pro seriózní poslech, jsou určeny tipy a triky Audiodromu, které najdete v článku Jemné umění subwoofingu.
Zahořování a poslech...
Jestli mě něco při recenzování hifi komponentů nebaví, tak je to určitě jejich zahořování - týká se to obzvláště reprosoustav. Proces vytváří několik dnů v celém domě hluk, takže jsem na tuto činnost byl nucen vyčlenit místnost v podkroví, daleko od všech obyvatel. To však není nic proti zahořování subwooferů! Je úplně jedno, je-li člověk v podkroví nebo ne, protože nízkofrekvenční vlny spolehlivě pronikají zdmi, stropy a podlahami, vytvářejíc všudypřítomnou síť oscilací. A víte, co je ještě větší zábavou než zahořování subwooferu? Zahořování sedmi subwooferů současně! Zjistíte, že není kam uniknout: okna drnčí, podlahy vibrují, skleničky se posouvají po policích a domácí zvířata začínají být neklidná (a partnerka ještě víc). Proto je potřeba hned po návratu domů všechno vypnout a začít znovu ráno při odchodu a procedura mi tudíž vzala dohromady celých 10 dnů. Nakonec ale bylo vše připraveno a mohlo se poslouchat. Používal jsem svou standardní sestavu Accuphase DP-78 a A-60, objevil se i preamp Accuphase C-11, Audio Physic Virgo V, modifikovaný filtr Nordost Thor (Nierika PPF) a rozmanitost propojovacích a síťových kabelů (Homegrown Audio DNA, Nordost Tyr a Valhalla, Kimber Kable Hero, Krautwire Fractal a Vincent Subwoofer Cable.
Ze značného počtu CD disků, které se během basových dnů vystřídaly v přehrávači, jsem se pokusil vybrat napříč žánry ty, které nejlépe ilustrují, co Velodyne SPL-800 Ultra umí:
Megadeth - Dawn Patrol (Rust in Peace, Capitol CDP 7919352)
Dalo se očekávat, že první, co zaujme, je pulsující kopák, který je s Velodyne fyzičtější a bez něj lehce upozaděnější; rozdíl ale není obrovský a přínos subwooferu je znát spíše v oblasti přesnosti basu, než v jeho objemovém zastoupení. Stačí to ale na to, aby nástroj vystoupil z řady a předvedl, že je právoplatným členem ansámblu, nikoli jen dunícím doprovodem. Když jsem použil na stejný track preset P2 (označený jako ‘Rock’), byl basový výstup slyšitelně posílen a výsledkem byl burácející song, připomínající energii živého koncertu. Na druhou stranu byl bas příliš dominantní a zakrýval částečně středové pásmo, takže skladba ztratila něco ze své přehlednosti. Vždycky jsem tak skončil u předvolby P3, tedy neutrální nastavení.
Také elektrická basa byla s SPL-800 více živá a v mixu přesněji ohraničená, takže se dala lépe sledovat a poskytla skladbě pevnou rytmickou páteř. Popravdě jsem čekal, že dá subwoofer na tvrdé rockové muzice o sobě vědět více, ale ne - zapojil se jen když bylo potřeba, s lowpassem na 50Hz to bylo zřídkakdy, s nastavením na 90Hz pochopitelně mnohem častěji, jelikož měl spoustu práce zejména s baskytarou a bicími.
Protože bylo snadné odpojit AP Virgo přepnutím koncového stupně A-60 na jiný vstup, bylo možné jednoduše si poslechnout i jak hraje samotný subwoofer, popřípadě subwoofery. Musím říci, že všechny suby vypsané výše si vedly s malými odchylkami podobně. Hodně zajímavé však bylo to, že reprodukovaly fragmenty nakřápnutého hlasu Dave Mustaina (včetně pár odrazů od zdí studia), což znamená, že i lidský hlas potřebuje nejnižší frekvence, má-li znít autenticky.
Dean Peer - Lord’s Tundra (Ucross, Stereophile Test CD3 nebo Redstone RE91012 / distribuce skrze XLO)
Rytmická ekvilibristika a harmonicky bohatý rejstřík Peerovy čtyřstrunné baskytary nejdou napasovat na žádný hudební žánr - naopak, svůj žánr si tato hudba vytváří sama. Nahrávka, která je pořízena živě na DAT rekordér, má velmi přirozenou dynamiku a značný kmitočtový rozsah a pokud jej chceme zachovat a nechceme, aby basa zněla jako gumové struny napjaté na smetáku, musí být systém schopen přesně a rychle reprodukovat kmitočty až k 32-35Hz.
S Velodyne byla kytara senzačně živá a prokreslená; subwoofer nejen dodal značnou dávku energické živočišnosti, ale významnou měrou zpřesnil i prostorovost nahrávky a ukotvil nástroj takovým způsobem, že nebylo pochyb o tom, kde má Peerova baskytara v daném okamžiku hmatník. Zvuk si vytvořil v prostoru a čase jakousi svou obálku, odpoutal se úplně od soustav a přestal být reprodukcí; při zavřených očích se prostě Dean Peer posadil do čela místnosti a hrál.
Neměl jsem sice po ruce dva kousky téže značky, ale neodolal jsem vyzkoušet, co udělá se zvukem subwooferový tandem. Většina odborné literatury předpokládá, že nejnižší frekvence nejsou směrové, a tudíž je úplně jedno, kam subwoofer postavíte (za předpokladu, že ke dobře sladěn s hlavními reproduktory). To se mi nepotvrdilo a naopak záleželo na tom, byly-li subwoofery v prostoru, u zdi nebo v rohu - skoro stejnou měrou jako u reprosoustav. Skončil jsem s umístěním na zemi vedle hlavních soustav a mohu říci, že rozdíl mezi systémem s jedním nebo dvěma subwoofery byl značný - nejlepší příměr, co mě napadá, je odlišnost mezi projekcí v dobrém kině a zážitkem v IMAXu. 3D efekt má pořád k realitě ještě dost daleko, ale představuje už značný skok od 2D obrazu tak, jak jej známe. Se dvěma subwoofery to bylo 3D: bylo snazší a vlastně úplně normální sledovat pohyby muzikantů a jejich nástrojů v předozadním směru, symfonický orchestr zaujal přesně definovaný prostor, zpěvačce bylo možno položit ruce kolem ramen a podupávání tanečníků flamenca v rytmu Romerovy kytary v sampleru K2 virtuálně vyměnilo koberec na podlaze za hoblovaná prkna. To bylo něco! Člověk se má v hifi stále co učit...
Front Line Assembly - Mental Distortion (ze 12“ singlu Iceolate, WaxTrax TVT 8637)
Mental Distortion je dle mého názoru nejlepším kouskem, který kdy pánové Leeb a Fulber kdy napsali. Abrazivní a basou pumpující klubová pecka s křišťálově čistým mixem a vynikající dynamikou (DR16) je na hony vzdálená jemně vykrajovaným melodiím, které dnes kanadské duo produkuje pod značkou Delerium.
Není divu, že tento track SPL-800 Ultra prostě miloval. Nemilosrdná syntetická basová linka se několikrát pokusila vyrvat membránu subwooferu ze závěsů - z takového boje vyjdou vítězně jen ti nejlepší, neboť Mental Distortion vyžaduje sílu, rychlou reakci a perfektní kontrolu. Vnitřní bezpečnostní obvody Velodyne nedovolí reproduktoru dostat se do limitace, takže jsou naše uši ušetřeny pazvuků, které za svoje možnosti hnaný subwoofer vydává. Navíc jich ani nebylo třeba, protože se SPL-800 choval jako by vlastně o nic nešlo (narozdíl od některé nejmenované konkurence, která se silácky pouze tváří). Je ale fakt, že ve stometrové místnosti by už s dechem nejspíš nestačil a museli bychom sáhnout po silnějším modelu. V běžných domácích podmínkách , rozumějme v pokoji běžných rozměrů, si však můžeme dovolit využít některý s presetů a nechat basové linky FLA prověřit pevnost zdiva a soudržnost malty.
Vincent, člen rodiny...
Subwoofer není obyčejný reproduktor - je to aktivní reproduktor. Proto, chcete-li z něj dostat maximum, nestačí jej pouze pohodit někam do rohu nebo za skříň a je mu třeba věnovat pozornost jako každému jinému hifi komponentu. Úvahy o vlivu sítě a propojovacích kabelů jsou tedy na místě. Přiznám se, že jsem u Velodyne se síťovými kabely nijak neexperimentoval a použil přiloženou šňůru (ono to ani moc nešlo, neboť vzadu najdeme jen 2-pólový IEC konektor a já jsem tak dlouhý vhodný kabel k dispozici neměl), ale nedalo mi nevyzkoušet signálové kabely.
Specializovaných interkonektů pro subwooferové aplikace není mnoho, jelikož zákazníků, kteří této oblasti přkládají váhu, je pomálu. Výrobci se většinou v manuálech spokojí s konstatováním, že je vhodné použít ´jakýkoli dobrý standardní kabel´. V highendu je však slovo ´standardní´ tabu, že…
Poslouchal jsem Velodyne několik dnů propojený oním ´standardním´ cinchovým kabelem Hama, než jsem se odhodlal vypůjčit si pár poměrně levných speciálních kabelů Vincent (v katalogu označeny jako Vincent Subwoofer Cable). Jde o kabel z OFC, pečlivě stíněný měděným opletem s robustními a precizně provedenými utahovacími RCA konektory - prodává se po kuse, budete tedy potřebovat dva.
Do přehrávače šlo opětovně CD Front Line Assembly Iceolate a začal jsem zkoumat, co udělá se zvukem subwooferu výměna interkonektu. Abych to zkrátil, šlo o jednoznačnou změnu, kterou by musel poznat i hluchý: ze zvuku pulsujícího hromu někde v dálce (Hama) se najednou vyloupla konkrétní melodie s výbornou definicí a vykreslením tranzientních změn (Vincent). Zpátky se vrátit už nešlo a tak jsem znovu vylovil všechna CD, která jsem poslouchal v předchozích dnech, a opravil již napsané poznámky.
Tak například má referenční skladba č.1, Spanish Harlem (Audiophile Vocal Recordings, Chesky SACD 323) profitovala z přechodu na Vincent (tentokrát již se zapojenými hlavními soustavami) fyzickou hmatatelností a výrazně lepší texturou kontrabasu, který na začátku zabrousí až někam k 25Hz, a věrohodnějším trojdimenzionálním obrazem zpěvačky. Když byl Vincent ze systému pryč, kouzlo zmizelo a harmonická bohatost vybledla. Vzhledem ke zlepšení, která levný Vincent do muziky přinesl, jde o fantastický poměr cena a výkon a nemohu než jej vřele doporučit všem, kdo to myslí se zvukem subwooferovaného systému vážně.
Těch několik týdnů, co jsem doma žil se subwoofery, mě jen utvrdilo v tom, co už několikrát naznačovali i kolegové ve svých recenzích: dobrý subwoofer může pozvednout zvuk i špičkového stereo systému. Velodyne, Dynaudio, Elac nebo REL jsou všechny dobrou volbou. REL má zajímavě řešené ovládání, které umožňuje nastavit subwoofer i případnému laikovi, navíc oproti kolegům kupodivu preferuje připojení přes tzv. high level input, tedy odebírá si signál přímo z reproterminálů zesilovače přes Neutrik Speakon propojení, které najdete v příslušenství. Elac pro změnu nabízí tandemové uspořádání měničů, což eliminuje vibrace skříně subwooferu, tudíž i minimum chvění, přenášeného do podlahové konstrukce. Pro profi aplikace stojí za to zkusit řadu BM od Dynaudio, která proti modelu SUB umožňuje plně symetrické XLR propojení subwooferu se zesilovačem a disponuje i vylepšeným basovým měničem. Pro domácí použití, zejména pokud si nemůžete dovolit luxus samostatné poslechové místnosti a z toho plynoucí akustické výhody, je integrovaný DSP systém ve Velodyne požehnáním a cestou k dokonalému zvuku.
Dalším logickým krokem je u Velodyne již zmíněná řada Digital Drive, kdy je možné frekvenční odezvu subwooferu v místnosti manuálně korigovat přes počítačové rozhraní. Ale o tom až někdy jindy.
Související články:
Bob Katz: Jak správně nastavit subwoofer bez použití měřící techniky
Audiodrom: Jemné umění subwoofingu
Kontakt: High-End Audio Studio, Belgická 4, Praha, tel. +420 224 256 844
© Copyright - obrazový materiál i text: Audiodrom
