"Krása Giulie nespočívá ve futuristicky pojatých skříních ani ve využívání esoterických technologií, jako spíše v návratu ke kořenům, kdy se člověk použitím přírodních materiálů ve správných proporcích a naprosto dokonalou řemeslnou prací, dokáže dobrat výsledku, který bez problému odolá zubu času..."
Dřevo, papír a kůže…
Není to zas až tak dávno, co byl Xavian všude. Z větší části díky svému pojetí a kvalitě zpracování, z menší části díky českému patriotismu se objevoval na předních stranách všemožných magazínů (a že jich tu už bylo). V jedné fázi to vypadalo, že už je přexaviováno. Dnes se karta obrátila a moc nového se o značce nedočtete. Alespoň ne v tuzemských médiích – Xavian si to, zcela pochopitelně, vynahrazuje na zahraničních trzích, které jsou pro něj jednoznačně perspektivnější.
K poslechu Xavian Giulia jsem proto přistupoval bez předsudků - koneckonců to byl můj teprve druhý Xavian, který jsem měl možnost opravdu důkladně prozkoumat (od našeho posledního testu sloupků Altea už nějaký ten pátek uplynul). Přece jen trochu ovlivněn jsem však byl; ono dost dobře nelze být úplně nestranný, když před vámi stojí reprosoustavy tak krásně a klasicky pojaté. Krása Giulie nespočívá ve futuristicky pojatých skříních ani ve využívání esoterických technologií, jako spíše v návratu ke kořenům, kdy se člověk (v tomto případě šéfkonstruktér Roberto Barletta) použitím přírodních materiálů ve správných proporcích a naprosto dokonalou řemeslnou prací, dokáže dobrat výsledku, který bez problému odolá zubu času.
„Jednoduchost je obtížnější, než se zdá…“
Ozvučnice Xavianu Giulia tvoří jednoduché, necelý metr (950 x 210 x 290 mm) vysoké kvádry z 22mm silné MDF desky, která je antivibračně ošetřena bitumenovými pláty a polyuretanem. Součástí kabinetu je i integrovaný sendvič podstavce, tvořený kombinací MDF a hliníkových plechů, který jednak dává celé konstrukci stabilitu, jednak ji odděluje od podložky shora stavitelnými hroty. Antivibrační odolnost a hmotu je dále možné navýšit vysypáním dolní komory kabinetu křemičitým pískem nebo olověnou drtí. Testovaný pár byl v ořechu, což je dýha, která Xavianu ve spojení s antracitově matnými membránami měničů dle mého názoru sluší nejvíce, špatně ale nevypadají ani javoru. Možné je mít i třešeň, černou, bílou nebo klavírní lak.
Giulie jsou koncipovány jako uzavřený 2,5-pásmový systém. Středobasové pásmo pokrývají dvě 180mm jednotky Scan-Speak Revelator, vysoké frekvence vyzařuje 29mm Scan-Speak textilní kalota. Z těchto tří reproduktorů pouze horní dva pracují v celém svém pásmu, spodní měnič má funkci podpůrnou (to je to půlpásmo), pracuje ve vlastní komoře a je shora odfiltrován na 300Hz. Výšková kalota neobsahuje ferrofluid a je chlazena pouze vzduchem, což by mělo zlepšit rychlost reakce a dynamiku v horní části frekvenční charakteristiky, středobasové měniče mají papírové membrány zatlumeny jakýmisi ´paprsky´, rozbíhajícími se spirálovitě ze středu a vyplněnými polymerovou hmotou.
Xavian nepodporuje bi-wiring, takže na zadní desce kabinetu najdeme pouze jediný pár terminálů pro připojení reprokabelů, zato se jedná o špičkové WBT 0730 Platinum. Poznávacím znamením Xavian je tradiční osazení terminálů přímo do zadní desky ozvučnice, tedy žádná plastová vanička. Jako částečně tlumící, ale zejména estetický prvek, jsou matice terminálů podloženy koženým štítkem, opatřeným insigniemi Xavian. Podobně jako u dříve testovaných Xavian Altea bych i zde měl výtku k umístění terminálů příliš vysoko nad podlahou, což nás donutí investovat větší peníze do reprokabelů – u klasické dvojlinky to nebude problém, ale u soustav této kategorie může odpovídající reprokabel schramstnout z naší peněženky klidně i několik tisícovek. Rovněž pohled na kabelového hada stoupajícího do čtvrtmetrové výšky může být v interiéru rušivý. Trendem je být nenápadný a tak by mě potěšilo, kdybych jednou narazil na Xavian, který by měl terminály integrované například v podstavci.
