"Stačí dotknout se rukou chladivých páček nebo knoflíků nebo se pokusit přístroje zdvihnout a je jasné, že tohle není jen ´běžný´highend, ale že tu jde o něco víc..."
The review is available in English 
Highendový festival…
S produkty firmy Audiomat, u nás nepříliš známého francouzského highendu, jsem se poprvé setkal asi před patnácti lety ve studiu Audio Art a od té doby s různými obměnami tvoří jádro mé domácí sestavy. Za tuto poměrně dlouhou dobu jsem měl možnost tyto komponenty důvěrně poznat, prověřit jejich dlouhodobý dopad na ucho posluchače, poslouchat je v nejrůznějších kombinacích a prostorách, a vyslechnout stovky hodin muziky snad všech žánrů vyjma dechovky..
Představovaný dělený elektronkový zesilovač, sestavený z předzesilovače Opus 2 a monobloků Festival sice nevlastním, ale mám možnost se s ním pravidelně setkávat - navíc je charakterem zvuku velice podobný modelu Récital Référence, který znám důvěrně. Předem se omlouvám všem těm, pro které vyzní můj test až jednostraně pozitivně - jinak totiž nemohu. Léta strávená s produkty Audiomat byla pro mne natolik hifisticky bohatá (a doufám, že ještě nějaký čas budou), že jsem rád, že se o své zážitky a zkušenosti mohu s vámi podělit.
Dotaženo do maxima...
Jak asi popsat kvality přístroje, jehož zvukové parametry dosahují ve všech bodech limitních hodnot? (Kolega BCh tím pochopitelně nechce říci, že by zesilovače jely nadoraz - na to mají až příliš velkou výkonovou rezervu, jak se dočtete dále - pozn. editora).
Mám plýtvat termíny jako jsou vynikající dynamika, skvělý prostor, čisté výšky nebo pevné a prokreslené basy? To vše a ještě mnohem víc splňoval již patnáctiletý předchůdce testovaného přístroje Solfége Référence, a ten byl teměř sedmkrát levnější. Jak posuzovat snahu konstruktérů vyrábět takto nákladná zařízení, vždyť přece vynaložená částka nemůže být adekvátní zvuku, který v dnešní době lze docílit i na mnohem levnějších přístrojích? Sama firma Audiomat nabízí svůj druhý nejvyšší model v integrované podobě pod názvem Récital Référence za třetinovou cenu, a i ten hraje famózním způsobem. Odpověď je jasná: dělené elektronkové kombo Opus 2 / Festival má přes svoji cenu, která není o moc nižší než 800 tisíc Kč, hodně co říct, a jsem přesvědčen, že v kategorii skutečného HIGHENDU hraje absolutní prim.
Nová řada zesilovačů přináší poněkud odlišnou kvalitu zvuku než její předchůdci. Na úvod předesílám, že bratrům Clarissovým, jakožto konstruktérům, nejde při stavbě svých skvostů primárně o elektronkový zvuk. Ten vnímá posluchač jen jako jakýsi vedlejší produkt nekompromisně postaveného a znějícího přístroje. Jsem hluboce přesvědčen, že při slepém testu by zvuk tohoto zesilovače byl shledán jako elektronkový až na základě bohatosti detailů, věrnosti podání lidského hlasu a určité šetrnosti lidského ucha v extrémních dynamikách. Jako mimořádný bonus, elektronkovým siličům ne tolik vlastní, nabízí Festivaly nezvykle velký výkon (2 x 155 W v čisté třídě A) - na jehož základě bezproblémově zvládá jak obří skulptury od JMLab, tak hladové regálovky, ze kterých vymáčkne maximum.
Než začnu popisem zvuku, jako hudebník si musím položit otázku: jsem schopen běžnému návštěvníkovi koncertu popsat jak zní stradivárky? A když mu na ně zahraji, pozná jejich výjimečnost? Věřím v hudební představivost a cit pro krásu u lidí, ale přesto si myslím, že by to byl nadlidský výkon. Jsem si jist, že v jednom jsou housle a drahá elektronika zajedno. Jejich vývoji předchází dlouhodobá práce s čísly, které činí základní osu a předpoklad toho, aby onen produkt byl postaven tak, jak ucho konstruktéra považuje za optimální aby mohl co nejlépe fungovat. Na druhé straně ale stojí umělec nebo posluchač a ten si kvalitu, na rozdíl od konstruktérů, vykládá po svém. Často preferuje osobní vkus, dává průchod svým emocím, a tvořivě přijímá a pozoruje, jak na něj hudba působí a co v něm zanechává. Hodnotí rovněž vizáž přístroje a tak dále. Kdybychom vynechali tento ryze individuální rozměr, stačil by světu jeden přístroj v každé cenové kategorii, o kterém by někdo pomazaný řekl, že je dokonalý, a nemuseli bychom trávit dlouhé hodiny testováním různých audio zařízení.
Jak je možné, že několik různých posluchačů, kteří poslouchali Audiomat, hodnotilo hlas Franka Sinatry (Nice & Easy, Mobile Fidelity MOBGCD790) jako absolutně věrný, správně posazený, nezkreslený? Žádný ho přece neslyšel! To samé platilo u nahrávek Lindy Ronstadt nebo Anny Netrebko. Stačilo vyměnit zesilovač a euforie poslouchajících opadla. Zpěváci zpívali ´jenom´ dobře a rutinně, a dokonce někdo ani nepoznal, že se jednalo o stejného Sinatru jako před chvílí. Vnímavý čtenář už jistě tuší, kam svou otázkou směřuji. Tyto řádky jsou záměrnou součástí recenze a jejich dopad je dle mého názoru důležitější, než sáhodlouhé vyjmenovávání jednotlivých aspektů zvukových kvalit. Ale pojďme přeci jen na to.
Taková poetická procházka...
Basovou složku není snadné popsat. Má více podob, podle použitého materiálu. Filigránsky poukáže na to, co je v hudbě důležité, ale nikdy se nesníží k podbízivému, zvýrazněnému nebo snad stereotypnímu, upracovanému podání. Více než údernost zde cítím pohlazení, bez zbytečné dominance. Koneckonců bas v hudbě je ve valné části pouze hlasem doprovodným a optimální je vnímat ho jako součást celku.
Samozřejmě že bas v nahrávkách Pink Floyd, Dire Straits a jiných posluchačsky vděčných titulů umí být až brutálně pevný a extrémně rychlý, ale o tom je zbytečné psát, jelikož tohle umění zvládají snadno zesilovače desetkrát levnější. Skutečnou kvalitu dešifrují až nahrávky klasiky a jazzu na referenčních CD a SACD (Telarc, Reference Recordings, Mobile Fidelity, Opus 3, Pentatone, Chesky a další), kdy naprosto signifikantním způsobem pozoruji účast vyšších basů, jejich jemné odstínění, plynulý přechod do nejnižší oktávy s jasně definovanými tóny. Vyšší ani vysoká hlasitost celkový zvuk nediskvalifikuje, jelikož basová složka hlasitostí sice mírně přibývá, ale její přísná neutralita činí poslech nadále homogenní, spíše analytický, než bombastický-přehnaně efektní. Nutno zmínit, že partnery pro posouzení byly dělený CD/SACD přehrávač EMM Labs TSD-1/DAC-2, reprosoustavy Triangle Magellan Cello SW2 a kompletní kabeláž Nordost Valhalla a Nordost Odin včetně síťových šňůr.
Oblast středů tvoří páteř zvukového obrazu. Tato část spektra je pro mne nejdůležitější, vykazuje mimořádnou bohatost detailů, jemné odstínění hlasů. XRCD Best Audiophile Voices (JVC, JVCXRH7901, XRCD) obsahuje známé jazzové kompozice v podání deseti vynikajících zpěvaček. Jejich hlasy jsou posazeny do podobných frekvencí, ale odlišení je tak jemné a vykazuje takové změny s podtržením charakteristických rysů a fines jednotlivých interpretek, že ani při hlasové podobnosti některých zpěvaček nezaváháte s jejich identifikací. Nástroje smyčcového kvarteta se přelévají mezi sebou. Po houslích se objeví viola a její sametový hlas díky preciznímu ztvárnění nižších středů zní jasně jinak, než housle na stejném tónu. A když cello převezme tón od violy, opět vstoupí do prostoru úplně jiná barva. Troufnul bych si tipnout na jaké nástroje zmiňovaní umělci hrají a jaké struny používají, ale zdali mám pravdu, jsem se na bookletu CD nedočetl.
Je zábavné poslouchat známé věci, hudebníky, kteří se po pár tónech odkopou a vy hned víte, s kým máte tu čest. Jak jsem zmiňoval, podání hlasu je základním fenoménem oblasti středů. Člověk ho identifikuje nejsnáze a podvědomě z něj cítí přirozenost. Duet Fitzgerald & Armstrong (Ella Fitzgerald - Louis Armstrong, Ella and Louis, Verve Japan, UCGU-7039, SACD) je tak charakteristický, že stačí drobná chyba v řetězci a něco začne drhnout. Tady je vše v pořádku. Armstrongův chraplák - hlas nehlas - a vpravdě brutální zvuk jeho trubky je tak přítomný, jemný a drsný najednou. Jak je to možné sám nevím.
A co výšky? Sekce houslí je brilantní, zní transparentně, ale díky vydatné podpoře vyšších středů i s lehkým nádechem zastřenosti. Jakmile prim opustí skupina druhých houslí, zbude jen postříbřený les smyčců nevídané krásy. Jazzové činely jsou velice bohaté na koloristiku. Vnímám zde životní velikost nástroje a v nahrávkách Jacques Loussier Trio (The Bach Book - 40th Anniversary album, Telarc CD 83474), se stává tento instrument přímo sólovým nástrojem. Skvělý hráč na bicí André Arpino z něj vykreslí širokou škálu barev. Identifikace vysokých tónů není vždy jednoduchá. Nahrávky, které mi kdysi připadaly velmi efektní (způsobeno jistým propadem frekvenčního pásma), teď s ohledem na jeho přísnou vyrovnanost působí jako součást celku, a ne vždy člověka odmění efektně zvýrazněným podáním jednotlivých nástrojů. Zvuk sólových houslí a zejména jejich vysoké tóny zní malebně, jsou bohaté na barvy. Houslista se prochází po hmatníku jako po horké plotně a dopady jeho prstů na struny a další nehudební zvuky, jako písknutí vedlejší struny nebo hlasitější nádechy, jenom doplňují a emotivně podtrhují hudební prožitky. Zvuk tohoto pásma mi u komba Audiomat Opus 2 / Festival připadá absolutně neomezený. Činely v symfonickém orchestru zní místy až agresivně, dynamicky, nenesou žádné stopy lampového zjemnění. V široké stereofonní bázi a přesné lokalizaci si najdou své místo na scéně a umožní posluchači je dokonale identifikovat. To platí samozřejmě pro všechny nástroje symfonického orchestru. Poslech se tak stává uvolněným a často posluchač složité zvukové kombinace vnímá jako komorní hudbu.
In Rock...
Zvuk zesilovače jako celek vykazuje mimořádnou schopnost prostorového podání. Množství detailů činí z poslechu jakousi živou hmotu, která Vás neustále něčím překvapuje a upoutává Vaši pozornost. Jazzové nahrávky latinsko-americké provenience jsou doslova nasyceny různými bubínky, perkusními nástroji umístěnými v nejrůznějších prostorových pozicích, které Vás vtáhnou do rytmu hudby. Každé sebemenší cinknutí trianglu nebo metlička na bubínku mají absolutně přirozený charakter. Hladí posluchačovy uši a motivují k dalšímu poslechu. Domnívám se, že pro maximální využití všeho, co zesilovače Audiomat nabízí, je zapotřebí velice vnímavé a zkušené ucho posluchače. Ať posloucháte CD, SACD, DVD-A nebo počítačovou kopii, všechno je pořád trochu jinak. Stačí výměna síťového kabelu a na zvuku jsou patrny slyšitelné změny. Platí to asi o více věcech v životě - jestli něco reaguje na změny, tak je to správný signál. Ony změny jsou totiž reakcí na nebývale velkou porci informací a poznatků a jejich identifikace vyžaduje značně pokročilé adepty hifi umění.
Nikdy bych nevěřil, kolik audiofilských momentů v sobě ukrývají nahrávky na SACD kapel jako jsou Genesis, Queen nebo Peter Gabriel. Častokrát velice hlučné pasáže jsou najednou servírovány mnohem přehledněji a posluchač, i ten nerockově založený, s údivem naslouchá umění muzikantů. Nemohu se nezmínit o albu Deep Purple In Rock (Audio Fidelity, AFZ 051, Gold HDCD). Ve skladbě Child In Time hlas Iana Gillana působí tak jemně až to mrazí na těle. V téže skladbě ho záhy vystřídá rytmická kytara s bicími, a pak opětovný baladický návrat, prostě rocková symfonie 21.století a absolutní hudební nirvána.
Závěrem bych chtěl říci, že nejsem člověkem příliš technicky založeným. Měl jsem to štěstí, že jsem celý svůj život prožil s hudbou a aktivně se na pódiu účastnil koncertů s předními sólisty, zpěváky a dirigenty. Naučil jsem se naslouchat jejich umění, zvuku jejich nástrojů, vnímat jejich přednosti a slabiny. Těšit se z nehudebních zvuků, jelikož i ony jsou nedílnou součástí hudby. Z tohoto pohledu a z této zkušenosti přistupuji k poslechu. Nadchnou mne spíše maličkosti, které alespoň částečně připomínají skutečnost, před efektní univerzálností. Zmiňovaná sestava to umožňuje, a s trochou osobního vkladu a tvořivosti při poslechu dokonce mírou vrchovatou.
Uvnitř...
Zesilovače Audiomat (a nejen tyto) se vyznačují jakousi přirozenou kombinací technické estetiky a francouzského šarmu. Stačí dotknout se rukou chladivých páček nebo knoflíků nebo se pokusit přístroje zdvihnout a je jasné, že tohle není jen ´běžný´highend, ale že tu jde o něco víc.
Výrobce je na informace velice skoupý (firma zastává názor, že dobře postavený přístroj si najde cestu k posluchači sám. Clarissové jsou podle vyjádření jejich severoamerického zastoupení hodně tvrdošíjnou dvojicí - každý produkt je nemilosrdně a dlouhodobě testován, přičemž prim hraje poslechová zkušenost, a detaily jako výběr vnitřního prodrátování nebo lamp jsou dotaženy k dokonalosti. Je přirozené, že příliš mnoho informací proto prozrazovat nechtějí.
Takže co vlastně víme? Opus 2 je linkový předzesilovač se symetrickými (XLR) i nesymetrickými (RCA) vstupy a výstupy. Můžete přepínat mezi celkem šesti vstupy, z nichž dva jsou na symetrice. Vnitřní topologie je plně symetrická, lampový komplement pracuje s 4x6CG7 a 4x12B4.
Festivaly jsou mono zesilovače (tudíž budete potřebovat pro stereo dva) a svojí udělávkou jsou určeny k přežití nukleární katastrofy. Generují nejen výkon 2x155W v čisté A třídě do 4 ohmů, ale také hodně tepla, takže v zimě ušetříte za topení. V létě je ovšem třeba větrat. V každém Festivalu najdete ve vstupní části lampy 6CG7 a 12B4, ve výkonové pak 8 tetrod Svetlana KT88.
Důležité je poznamenat, že police, na kterou byste chtěli všechny tři jednotky umístit, by měla mít nosnost minimálně 100kg.
Kontakt: AudioRanny, Praha, tel. +420 777 003 134, Interaudio SK, Komárno, tel. +421 905 884 677
© Copyright - obrazový materiál i text: Audiodrom
