"Trojrozměrnost zvukové scény je perfektní - zejména u dobře nahrané klasiky nebo jazzu se dostává až na hranici zvukového realismu. Elektronky jsou tímto pověstné, ale až Arpége mě přinutil přemítat o možnosti vydat se právě tímto směrem..."
Než přijde Fenrir…
Svého času byly v našich krajích k mání lampové zesilovače Audiomat (A už zase jsou - pozn. ed.). V těchto pradávných dobách, kdy bylo opravdu seriózní hifi u nás teprve v plenkách (pár let před koncem tisíciletí), sklidil Audiomat Solfége nadšené ovace od Františka Krauta. Značka pak krátce nato z českého trhu úplně zmizela a proto jsem nadšeně uvítal možnost, pobývaje v západní cizině, se na vlastní uši seznámit s jedním z členů této lampové rodiny. A jelikož to byl přístroj domácí, byl na zkoumání jeho schopností vyhrazen celý víkend.
Audiomat odstartoval před 20 lety ve Francii jako firmička vyrábějící elektronkové zesilovače a později i D/A převodníky doslova na koleně. Jak už to tak bývá, podařilo se pánům Denisovi a Norbertovi Clarissovým prorazit spíše v zámoří. Prodeje v USA a Kanadě byly natolik zajímavé, že firma přestala stačit vyrábět (uvědomme si, že šlo o kusovou ruční manufakturu) a rovněž přeprava za oceán zbytečně navyšovala cenu a snižovala tak konkurenceschopnost jejich zesilovačů. Bratři Clarissovi se proto dohodli na výrobní spolupráci s tehdejším distributorem, společností Mutine z kanadského Montrealu. A zase - Mutine byla v té době prakticky firmou jednoho muže a připočteme-li k tomu výrobní program, který za posledních 10 let prakticky nedoznal zásadnější změny, je až neuvěřitelné, kam se Audiomat na tvrdě konkurenčním trhu vypracoval. Důsledkem je, že ne všechny zesilovače Audiomat pocházejí z domovské Francie, ale na některých z nich (třeba našem Arpége Référence) můžeme nalézt nápis Made in Canada.
Analogová elegance poprvé…
Arpége patří k nejlevnějším firemním kouskům. V prostém přepočtu by za nový zájemce zaplatil přibližně 35 tisíc korun, ale pochopitelně se dá docela dobře sehnat i z druhé ruky za polovic, což z něj pak činí tip na zaručeně špičkový nákup. Nicméně i za těch ´pětatřicet´ jde o technickou a zvukovou lahůdku. Nikoli snad pro audiofily, ale pro všechny milovníky hudby. Audiomat Arpége Référence je totiž především o emocích.
Už na první pohled si Audiomat nespletete s ničím jiným: jednoduchý design a dva knoflíky (Alps potenciometr pro ovládání hlasitosti a otočný přepínač vstupů) plus opravdu roztomilý páčkový přepínač ON-OFF s mrňavou modrou LED diodou. Na rozdíl od vyšších modelů najdeme u Arpége zvláštnost, která hod, alespoň dle mého názoru, činí ještě přitažlivějším. Touto zvláštností je černý poloprůhledný akrylátový panel, skrze který potmě žhnou lampy uvnitř. Zbytek šasi je z ohýbaného černého plechu nastříkaného matně černou vypalovanou barvou. Efektní a jednoduché, žádná siláckost amerického hifi anebo překombinovanost dnešní východní produkce.
Zadní panel nabídne čtyři RCA vstupy (symetrika chybí), 2 výstupy páskové smyčky (opravdová smyčka to ale v podstatě není) a 2 páry reproduktorových terminálů lišících se nominální impedancí. Můžete tak experimentovat s připojením na výstup 4 nebo 8 ohmů (ne vždy musí nutně nejvíc vyhovovat zapojení, které je ´správné´). Třetí šroubovací matice jsou určeny pro uzemnění analogu. A vůbec, celý přístroj jakoby nepočítal s digitálem - bratři Clarissové pro to nejspíš mají své důvody.
Analogová elegance podruhé - pastva pro oči
Vnitřek Arpége je okouzlující oslavou úsporné a promyšlené práce. Schématu dominují tři bohatě dimenzované transformátory, podílející se značnou mírou na celkových 22kg hmotnosti zesilovače, a sedm elektronkových světýlek. Arpége používá v předzesilovací části tři lampy 12AX7, ve výkonové pak na každý kanál 2x Sovtek EL34. Bias je nastavován automaticky, takže se neočekávají od zájemce odborné znalosti. Pochopitelně je třeba počítat s nutností občasné výměny lamp, zejména ve výkonové části, která pracuje do 15W v čisté třídě A. V klidovém stavu je výroba tepla a spotřeba energie značná (Arpége si vytáhne ze zásuvky až 70W) a do 8 ohmové zátěže je schopen dodat ´pouze´ skromných 2x30W. Vyplývá z toho jednak potřeba vhodně zesilovač umístit, aby bylo zajištěno odvětrávání, jednak opatrnost při výběru reprosoustav zejména s ohledem na jejich citlivost a příkonové požadavky. Nemá to co dělat s hlasitostí poslechu (30W zaručeně přivede k zuřivosti nejen vašeho souseda, ale i jeho psa), ale spíše se stabilitou zesilovače při zvládání komplikovanější zátěže nebo problematičtějších komponentů.
Náš přístroj se nacházel v hodně zajímavém řetězci, který mu charakterově sedl a umožnil zazářit. Zdrojem byl Sonyho SACD NS9100ES (částečně modifikovaný v analogové části), který dodal potřebnou jemnost a vysoké rozlišení, a na jeho výstupu neméně dobré, dnes už kultovní sloupky Vecteur Tierce, u nichž bylo jasné, že hrají jen to, co je do nich přivedeno a ani o chlup míň nebo víc. Kabeláž do celého systému dodal Wireworld, konkrétně Eclipse, pro zpestření se ocitl mezi zdrojem signálu a zesilovačem na jedno dopoledne i Cardas Crosslink.
Jak už bylo řečeno, je celková architektura Arpége pastvou pro oči a kdo by snad měl pochybnosti a pravém významu slova ´handmade´, ať si prohlédne, jak pečlivě je přístroj uvnitř udělán a spájen, připomínajíc ve výsledku letecký snímek nějaké světové metropole. Audiomat dodává k Arpége i podložky pod hroty, takže máte-li obavu, že vám tři poměrně ostré poniklované bronzové nožičky poškodí nábytek (obava je vzhledem ke hmotnosti zesilovače zcela oprávněná), můžete je použít.
Analogová elegance potřetí - balzám pro uši
S Arpége nemusíte nikam spěchat. I v tom je kouzlo lamp. Na hudbu si musíte udělat čas. Od okamžiku, kdy ho uvedete do stavu ´ON´, je potřeba počítat s minimálně 30, nebo ještě lépe 60 minutami, než se dostanou jeho vnitřní komponenty do optimálních provozních bodů. Poslech Arpége se tak už od samotného počátku stává podobnou událostí, jako návštěva koncertního představení. O tom, že si bratři Clarissové s návrhem pohráli, svědčí i to, že zesilovač je naprosto tichý a prostý jakéhokoli šumu nebo brumu zevnitř.
Poslech Arpége je nesmírně uvolňující. Takto konzervativně pojatý přístroj si nedělá nároky na titul nejlepší zesilovač světa, neaspiruje ani na ocenění v audiofilských žebříčcích a přesto vás donutí poslouchat jednu oblíbenou nahrávku za druhou. V první polovině 90.let jsem měl možnost žít s ´hudební skříní´domácí produkce zn. Copélia - v podstatě lampové rádio s poloautomatickým gramofonem a soustavou pěti zabudovaných reproduktorů, produkce to let šedesátých. Rozměrově ne nepodobný příborníku dokázal tento přístroj, žhnoucí do tmy světlem elektronek a sytě zeleným magickým okem přijímače, po mnoho večerů bavit svou přítomností, vřelostí a teplostí, s jakou přehrával zašuměné a praskající desky (Visitors od Abby byly jednou z nich). Později, když jsem s nástupem digitálu přes jeho pětikolíkový mono vstup filtroval svůj první Technics CD přehrávač, učinil přechod z analogu na digitál bezbolestným. Trochu (hodně) přeháním, nicméně jedno má Copélia s Arpége společné (kromě čárek nad ´e´): osvobozující pocit, kdy víte a jste smířeni s tím, že přístroj, který zrovna posloucháte, není zvukovou konečnou, a o to víc si užíváte hudbu, bez potřeby ji zvukově pitvat. A stejný pocit, i když o několik tříd vyšší a vztažený na současná měřítka, jsem měl i u Arpége.
Arpége Référence je harmonicky bohatý zesilovač bez náznaku jakékoli ostrosti nebo zrnitosti. Navzdory nevelkému výkonu dává pocit takové autority (a to i na basech), že je obtížné věřit tomu, že posloucháme pouhých 30 wattů. V případě Arpége nemá smysl přistupovat k recenzi obvyklým způsobem - hudba vás i přes některé zvukové nedostatky natolik baví, že zapomenete hodnotit. A co je lepším důkazem toho, že Arpége dělá svou práci opravdu dobře?
Je bas Arpége infrahluboký, přesně zaříznutý a totálně kontrolovaný? Není, bas Audiomat je zaintegrovaný do zbytku pásem spíše nenápadně, ale když je potřeba, jde hluboko a pěkně zacvičí s membránami reproduktorů. Instrumenty, které jdou přes cemé spektrum, jako je například piano, mají hřejivou plasticitu při zachování rychlosti a rytmiky. Zvuk piana sice není tak jasný, jak by měl být, je o fous měkčí než ve skutečnosti a méně otevřený, zato je však velmi emotivní a intimní, dalo by se říci impresionistický. Elektronky bývají často spojovány s jakousi pomalostí projevu a ztrátou kontur - nic takového jsem u Arpége nezaznamenal. Zesilovač má při své muzikálnosti rychlou odezvu a množství přenášeného detailu by mu mohl závidět nejeden tranzistorový kolega. Napomáhá tomu bezesporu naprosto tiché a temné pozadí, ze kterého se jednotlivé zvuky vynořují s jemně odgradovanou dynamikou. Arpége v tomto ohledu patří k nejlépe zvládnutým lampovým konstrukcím, které jsem měl možnost slyšet.
Trojrozměrnost zvukové scény je perfektní - zejména u dobře nahrané klasiky nebo jazzu se dostává až na hranici zvukového realismu. Elektronky jsou tímto pověstné, ale až Arpége mě přinutil přemítat o možnosti vydat se právě tímto směrem (a to mi nedávno rukama prošel Audio Research HD 220, který, ač bezesporu výborný, u mě tuto touhu nepodnítil). Možná je to dáno tím, že u Arpége na rozdíl od AR nečekáte, že by to mohl být tak dobrý přístroj. Plně chápu nadšení recenzentů z vyšších modelů, je-li nárust kvality úměrný jejich vyšší pořizovací ceně, máme co dělat se šampióny ve svých kategoriích.
Od Arpége k Opeře…
Stabilní výrobní katalog firmy není nikterak rozsáhlý a kromě Arpége v něm najdete modely Prélude, Solfége a Opéra (ten už přijde na zhruba trojnásobek Arpége), všechny v nejnovější reinkarnaci, kterou poznáte podle dovětku ´Référence´. Audiomat Arpége Référence je opravdovým klenotem zlatavě svítícím do tmy a propůjčujícím hudbě sladkou opojnost a uvolňující samozřejmost. Není to zesilovač absolutních kvalit a ani si na to nedělá nárok. Ve své kategorii je Audiomat Arpége jasným kandidátem na trůn a kdyby audiodrom uděloval hvězdičky, dostal by jich plný počet pro svou muzikálnost, smysl pro hudební detail a to, co umí zprostředkovat nejlépe - totiž emoce. Příjemný poslech…
Nejčastěji se točící nahrávky:
Metallica, Death Magnetic, Mercury 1773728
George Michael, Faith, Columbia CK-40867
Wheatfield Soul, The Guess Who, RCA 4141-2-R
Jaguar Love, Take Me to The Sea, Matador 10806
Gould - JS Bach, Goldberg Variations, (Clavier-Übung IV), BWV 988 (BC L9)
no a pochopitelně mnoho dalších…
Kontakt: AudioRanny, Praha, tel. +420 777 003 134
© Copyright - Audiodrom
