"Stříbro a oheň moc dohromady nejdou, ale pokud je za stříbrem elegance a za ohněm temperament, je to úplně o něčem jiném..."
Stříbrná elegance - ohnivý temperament…
Děti usnuly, saze na víčkách
nahřejte bubny…
Matné stříbro čelního hliníkového panelu a černý samet skříně. Do tmy jako řeřavé uhlíky zářicí číslice displeje. Dva symetricky umístěné otočné knoflíky, které jsou vysoustruženy s precizní přesností z aluminiového masivu. Jsou ocejchovány jako nějaké laboratorní zařízení a otáčejí se hladce a ztuha, tak jak to má být. Logo vyřezané laserem přímo do čelní desky do takové hloubky vzbuzuje dojem, že skrze něj nutně musíte vidět do vnitřku přístroje. Vezmete do ruky šroubovák a sejmete kryt ze silného plechu. Elektronika je poskládaná tak čistě a úhledně, že tiše hvízdnete. Veškeré součástky přímo na deskách plošných spojů, o kabel až na jednu dvě výjimky nezavadíte. Neomylná přítomnost elektronek i tranzistorů…co to je?
Tahle hádanka má jednoduché řešení. Copland nepatří mezi firmy, které pracují rychle, ani se nemůže pochlubit nijak obsáhlým výrobním katalogem. Má to svá pozitiva - případný zájemce to má opravdu jednoduché a v okamžiku, kdy se rozhodne pro Copland, je sladění celé sestavy hračka. V nabídce najdete všechno potřebné od CD přehrávače, přes integrovaný nebo dělený zesilovač až po třeba digitální korektor poslechové akustiky. Modely setrvávají v katalogu vždy dlouhou dobu a dánsko-švédské konsorcium nasadí novinku teprve až uzná, že to opravdu stojí za to. Trochu mi to připomíná filozofii Dynaudio a rozhodně je to postup sympatičtější, než obměňovat modelové řady z roku na rok jen kvůli tomu, aby bylo o čem mluvit a magazíny měly o čem psát.
Od jara do jara
na cestě,
polykám mraky
vydechuji květy…
Integrovaný zesilovač Copland CSA29 pokračuje ve firemní linii hybridních přístrojů a kombinuje vstupní lampy (dvě nízkošumové triody Sovtek/Electro Harmonix 6922EH ruské provenience v kombinaci s bipolárními tranzistory) s výstupní celotranzistorovou částí. Konstruktéři Coplandu mají za to, že se jim tak podaří zachovat muzikální hladkost elektronkového zvuku a současně dát zesilovači dostatečnou dávku síly, dynamiky a wattového adrenalinu - o ten se stará výkonový stupeň 2x85W do 8 ohmů, s párem tranzistorů odděleným po každý kanál; podobně je zachováno i oddělení 2x2 filtračních kondenzátorů (každý 10.000uF), o dual mono konstrukci však nejde. Masivní toroid (Dantrafo Horsens 600W) je společný po oba kanály stejně jako napájecí obvody a většina signálových. Součástková základna je ale vybírána pečlivě, spínání vstupů zajišťují relátka a v roli regulátoru hlasitosti najdeme osvědčený potenciometr Alps modré řady. Uvnitř přístroje najdeme i dostatečně dimenzovaný žebrovaný chladič, který odvádí teplo od výkonových tranzistorů skrze průduchy ve spodní a horní stěně skříně a zesilovač tak může být snadněji akceptován partnerkou (nevím proč, ale většina osob ženského pohlaví kladný vztah ke krabicím opatřených po stranách žebry zatím ještě nenašla a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo v nejbližší době navzdory evoluční Darwinově teorii změnit).
Zatímco přední strana se skromným počtem ovládacích prvků (přepínač vstupů, ovládání hlasitosti, tlačitko tape a tlačítko Stand-by) prostě nemá chybu, zadní panel jednu očividnou vykazuje na první pohled, a to je absence symetrických XLR vstupů a nemožnost využít samostatně vstupní a výkonové části (jako to mají třeba i levné NADy). Pro běžného uživatele v této cenové kategorii by tyto funkce valný význam neměly, nicméně bylo by fajn je tam mít z praktických důvodů. Najdete tam tak pouze 4 páry cinchových vstupů (tuner, CD a další dva linkové) a vstup a výstup páskové smyčky Tape. Analogoví nadšenci si mohou za cca 8 tisíc přiobjednat modul přenoskového předzesilovače MM s RIAA korekcí, který je údajně hodně povedený.
Výstupní reproduktorové terminály jsou standardní a uvnitř propojené s ostatními obvody pomocí přišroubovaných kabelových ok - na tomto místě to možná chtělo použít pájku a otevírá se tím prostor pro hifi vylepšovatele. Na druhou stranu terminály bezproblémově akceptují oka, vidličky, banánky i holý vodič, což zdaleka pravidlem ani v této kategorii nebývá a jsou přístupné i pro silnější prsty.
Vím, že je to věc vkusu, ale někteří dávají přednost ženám krásným navenek, jiní upřednostňují krásu vnitřní. Copland CSA29 má s výše uvedenými menšími výhradami obojího vrchovatě a ve své cenové kategorii (zaplatíte za něj necelých 70 tisíc) se nemá za co stydět. Apropo, viděli jste někdy celou sestavu Copland, všechny přístroje vyrovnané jeden nad druhým? Jestli ne, vřele doporučují - pánové Ole Moeller a Morten Simonsen školu čistého skandinávského designu rozhodně nezapřou. A co teprve, když se to všechno zapne…
Všichni jsou tady
ohně hoří
mluv!
Když zesilovač zapnete, bude na vás asi půlminutu mrkat nápis ´POWER´, oznamující žhavení elektronek. Jedním ze dvou tlačítek na čelním panelu pak můžete donekonečna přepínat mezi stavem zapnutým a režimem ´Stand-by´, který šetří lampovou část a udržuje v pohotovosti tranzistorovou elektroniku - úplně vypnout můžete CSA29 pouze vytažením síťové šňůry, která je odpojitelná i od přístroje. Životnost triod výrobce odhaduje na circa 4,000 hodin, takže když budete hrát pravidelně řekněme dvě hodiny denně (což s největší pravděpodobností nebudete), je třeba počítat s jejich obměnou každých 5-6 let. Při běžném provozu to bude nejspíš o nějaký ten rok víc, takže můžete zůstat naprosto v klidu (i to je výhoda hybridní konstrukce, neboť výkonové lampy by vás přinutily sáhnout do peněženky podstatně dříve).
U přístroje se také objevuje jedna moc sympatická maličkost, totiž to, že pokud jej zapomenete zapnutý, sám se po pár desítkách minut vypne a uvede do Stand-by stavu. A pak že na detailech nezáleží.
Přístroj jsem měl doma zhruba 8 týdnů (čímž ještě jednou děkuji dovozci za trpělivost) a byla tak možnost jej vyzkoušet v rozličných kombinacích a sestavách, kdy hodně času trávil ve spojení s reprosoustavami Kudos Cardea C1, malými Mirage Omni 150 a velkými Audio Physic Virgo 5. Krmení střídavě obstarával Accuphase DP-78 a Pioneer PD-S904TM (podle toho, kde se hrálo), k porovnání sloužilo vícero zesilovačů z právě probíhajících testů a stejně tak kabelů se plazilo po zemi docela dost, s Krautwire Fractal jako reproduktorovou referencí a Homegrown Audio DNA jako signálovou referencí, neboť kabelové téma je stále živé a dává prostor k nekonečným experimentům. S čím hrál CSA29 nejlépe? Pochopitelně s tím nejlepším a - bohužel - i nejdražším (zcela logicky), nicméně dobrou zprávou je, že výborně hraje prakticky se vším a není to tím, že by se přizpůsoboval: výměnu spoluhráčů vnímal citlivě a dával jasně najevo, když se povedla, a naopak nemaskoval, když mu něco nesedělo (jako třeba nevhodně zvolená zásuvka síťového filtru).
Pokud bych měl vypíchnout jeho největší klad, byla by to naprostá nestrannost, s jakou se k hudbě choval. Nenadržoval žánrům, nesnažil se podbízet líbivým teplem (ke kteréžto domněnce může přítomnost lamp svádět), nebyl chladně analytický (k čemuž může svádět jeho vzhled a původ) ani nebyl suše a nezáživně ´neutrální´ či jak to nazvat. Fungovalo to asi takhle: vzali jste disk, vložili do dobrého přehrávače, stisknuli PLAY, otočili volume přiměřeně doprava a nezávisle na zvolené hlasitosti si pochutnávali na muzice. Nerozhodil ho ani tichounký půlnoční poslech klasiky, kdy hráči hráli pianissimo aniž by se ztrácel skvělý přehled o hudebním dění, ani rockový koncert (Saxon - The Eagle Has Landed). Je však potřeba mít na paměti, že 2x85W není nijak obrovská výkonová rezerva a že s méně citlivými víceohmovými soustavami můžete takový zesilovač snadno zahnat do limitace - i mě se to povedlo, ale pouze experimentálně, protože v té chvíli hrál Copland už tak hlasitě, že se to nedalo vydržet. Předpokládám proto, že pokud neposloucháte ve stodole nebo venku louce, něměli byste se v praxi s limitací potkat. Toto však platí obecně o většině siličů.
Je mi po tobě tak smutno
má milá,
že mi nechutná ani čaj…
Textové úryvky, kterými jsou uvedeny jednotlivé odstavce najdete na v bookletu CD brněnského seskupení Čankišou. Chlapci nejsou žádná ořezávátka, mají za sebou už pěkných pár let fungování a několik desek, solidní muzikantské zázemí (o rytmiku se dělí otec a syn Klukovi a komu to příjmení nic neříká, ať se mrkne na bubenický post legendární české ´pinkfloydovské´kapely Progres 2). Pokud bychom chtěli tvorbu Čankišou zaškatulkovat, půjde to docela těžko a skončíme u všeobjímajícího žánru world music - v tomto případě však nejde o etnicky definovanou hudbu, ale hudební vír, který do sebe vstřebal prvky lidových písní různých národů a přetavil je ve svéráznou směsici, která je všechno jen ne nudná. Album Dense Ju je podle mého názoru nejpovedenější a současně pro kapelu nejtypičtější, včetně vlastního jazyka, kterým zpěvák Karel Heřman tlumočí roztančenému publiku svoje texty. Coplandu tento žánr nadmíru svědčí a je v něm jako ryba ve vodě - baskytara je úderná a vibrující, nepůsobí zahuhlaně ani pomalu, dusot kopáku filtrovaný skrze Audio Physic Virgo V vzbuzuje fyziologické pocity a plejáda dalších instrumentů je vymalována realisticky a věrně. Pominu-li všemožné bubny a bubínky, chřestítka, drnkátka a hrkátka tak je možno si užít dvou saxofonů, akordeonu, trubky, didgeridoo, kytary a kdoví čeho ještě. CSA29 pochopitelně nedosahuje kvalit zesilovačů jejichž ceny se pohybují ve statisících, ale na druhou stranu se chová tak dospěle, že byste u něj snadno hádali mnohem vyšší cenu. Pusťte do něj dobře nahranou muziku a on vás přinutí si podupávat do rytmu. Apropo, Dense Ju (nahráno ve studio Audioline v Brně, FT records) je hodně dobře nahrané CD, u kterého nenarazíte na clipping, jeho průměrná dynamika se pohybuje někde mezi 15-17dB (což jsou vynikající hodnoty) a i když je znát, že nebylo produkováno statisícovým rozpočtem, spolehlivě a věrně dostane atmosféru nahrávacího studia do vaší poslechové místnosti.
Jak už jsem zmínil, tak ani hlasitý rock nedělá Coplandu potíže, hudba neztrácí ostří, má pevný basový základ a typická stadiónová Wheels of Steel (Saxon, The Eagle Has Landed, EMI 1999) si podrží drajv a šťávu. Milovnící klasiky by měli ale hledat jinde. Neměl jsem problém při citovaném nočním poslechu, nicméně s vyššími poslechovými hlasitostmi nebyl symfonický orchestr to pravé ořechové a zejména na vyšších kmitočtech byla cítit omezení daná cenovou kategorií. ´Tranzistorovost´ barev je ale potíž i mnoha dalších, mnohem dražších siličů a vyznavačům vážné hudby bych poradil hledat buď mezi výkonými lampami, nebo v tranzistorové A třídě, jinak si na své prostě nepřijdou. Pokud ovšem do tohoto žánru zabrousíte jen příležitostně, CSA29 je volbou rozumnou a dobrou, už jen proto, že vás alespoň neochudí o věrně vykreslený prostor a hudební detail - obě tyto věci jdou Coplandu náramně dobře.
Verdikt
Zesilovač, jako je Copland CSA29, můžu s naprosto klidným svědomím doporučit každému, kdo nechce do sestavy investovat astronomické sumy a přesto si chce užít oblíbené muziky se vším tím, co high end přináší. Hudební neutralita, muzikálnost, solidní a prokreslený basový fundament, neagresivní projev a výborný prostor z něj dělají přístroj, který má v poměru k zaplaceným penězům zatraceně dobré kvality. Osobně bych jej zařadil do kategorie ´koupit a mít na nejmíň dalších pět let klid´. Ta jeho červená světýlka, která mě večer co večer vítala v obývacím pokoji, mi po pravdě trochu chybí…
Kontakt: High-End Audio Studio, Belgická 4, Praha, tel. +420 224 256 844
© Copyright - obrazový materiál i text: Audiodrom
