"Je senzační, když vás poslech muziky baví, když je osvěžující, když má hudba rytmický tah a drajv a můžete vkládat do šuplíku jedno CD za druhým..."
Zápas o dvou poločasech…
Jsou dny šedivé a neveselé, takové, na které byla letošní zima obzváště bohatá. Ale rovněž jsou dny veselé, to když člověk narazí na přístroje, které dokáží zataženou oblohu prozářit sluncem a nalít život do znaveného recenzenta. Najdeme-li navíc na zadním panelu nápis Made in Slovakia, zrak zbystří a ucho zpozorní.
Nepředpokládám, že by byl kdokoli příliš familiární se značkou Canor, ale pokud řeknu Edgar, tak si určitě vybavíte zesilovač TP101. No ano, byly to ty nevšedně vypadající krabičky, které kombinovaly teplo třešňového dřeva s teplem výkonových elektronek, a které dodnes spolehlivě fungují v domácnostech mnoha zvukových nadšenců. Mimochodem, s menšími úpravami se TP101 vyrábí dodnes, ale už pod logem Canor a s dovětkem MKII ve svém názvu.
Změna značky je důsledkem dlouholetého vývoje firmy a logickou návazností na změnu obchodního jména - to, že se Canor stále hrdě hlásí k zesilovačům Edgar, potvrzuje i zachování ladičky jakožto hlavního prvku nového loga.
První poločas
Nezměnila se však jen značka, velkých proměn se dočkal i kabát novinek, které Canor představil v loňském roce. Tandem integrovaného zesilovače TP106 VR a přehrávače CD2 VR má úplně jiný švih - lehce konzervativní design se přetransformoval do dynamického moderního vzhledu, který v sobě nezapře inspiraci impériem Harman Kardon/Mark Levinson: podsvícený regulátor a hladce slícovaný čelní panel zesilovače nebo netradičně velký číslicový displej CD přehrávače budiž toho důkazem.
I když je možné mít oba přístroje ve stříbrné verzi, bylo by škoda nevyužít jejich antracitově černou variantu, která, zvláště když jsou přístroje pěkně pospolu, mému oku nesmírně lahodí - takhle nějak si představuji seriózní high end. Ponechme teď na chvíli stranou další technické komentáře a pojďme raději prozkoumat, co nám přístroje jsou schopny nabídnout po stránce zvukové.
V případě Canor se při testu hodně vyměňovalo, základní jádro sestavy tvořil integrovaný Accuphase E-450, předzesilovač Vincent SA-93+, SACD přehrávač Luxman D-06, CD přehrávač Vincent CD S-5 a usherovské Dancer Mini One. Prodrátování zajišťovaly interkonekty Black Rhodium Polar Oratorio a Vincent, reprokabely Audioquest Pikes Peak a síťové šňůry Vincent a Cardas Cross. Možná jsem to nevyjmenoval úplně všechno (listů popsaných poznámkami je opravdu hodně), ale pro naše účely to zcela postačuje.
Když už jsem se zanořil do toho vytváření seznamů, tak zrovna uvedu i stěžejní nahrávky, na kterých se porovnávaly dostatky a nedostatky jednotlivých přístrojů (bylo jich ale pochopitelně víc): The Best of Groove Note SACD - GRV1036-3, Audiophile Vocal Recordings - Chesky SACD 323, Dmitri Shostakovich/Symphony #11 - SACD LSO 0535, Melissa Morgan Until I Met You - Telarc CD-83684, Cassandra Wilson Thunderbird - Blue Note 094635587623) a Dream Theatre Awake - EastWest 90126-2. Tak to by bylo.
Zvuk dua TP106 VR Plus a CD2 VR Plus byl už na první dotek zajímavý, relativně dynamický, šel hodně dolů, měl slušný prostor a celkově se pohodově poslouchal, ale stále jsem měl pocit, že to není úplně ono. Tak třeba kladívka piana ve Spanish Harlem hezky naběhla a vykouzlila hřejivě analogový pocit, celý děj ale byl až příliš zatlumený, jako by ho halil nějaký neviditelný závoj. Ani vokál zpěvačky nevykazoval krystalickou čistotu, na kterou jsem byl zvyklý, středové pásmo jako by bylo mírně potlačené ve prospěch okrajů frekvenčního spektra. Změna zvukového charakteru, než na jaký jsem zvyklý, mi až tak sama o sobě nevadila, hlavní potíž byla s tím závojem, který všechno halil.
Zajímavé bylo, že navzdory elektronkám, které se v obou přístrojích nacházejí, byl zvuk vyloženě nelampový, zejména ve smyslu barevnosti a intenzivního pocitu přítomnosti hudebníků v místnosti, čímž jsou lampy typické. Ani výšky nebyly nijak ´sladce svůdné´, spíše bych je nazval ´digitální´ a navíc lehce nekonkrétní, což se projevilo lehce šustivým základem např. u činelů.
Výše uvedené řádky nevyznívají příliš lichotivě a naši čtenáři již vědí, že kdyby to mělo takto skončit, recenze by zveřejněna nebyla a přístroje by se potichu zařadily na (nyní neveřejnou) kandidátku zařízení, co nezaujala. Tak jednoduché to ovšem nebude - v televizi by nejspíš řekli: ´Zůstaňte s námi, ať vidíte, co se bude dít dále...´
Přestávka
Srdcem CD přehrávače CD2 VR Plus 24bit/192kHz převodník Burr-Brown PCM1792A a mechanika Philips L1210/65. Ve VR verzi přehrávače jsou použité elektronky 2x12AX7 (ECC83), 2x6922 (ECC88) a 1xEZ81, Plus verze se vyznačuje pár dalšími finesami, o kterých píšeme dále. Handicapem může být absence digitálního výstupu, pro zájemce o případné vylepšení externím převodníkem.
Velkou pochvalu si zaslouží senzační bodový displej, připomínající zmíněné přehrávače od Levinsonů, či komponenty Rives Audio - jeho intenzitu lze měnit ve třech úrovních, případně jej můžete úplně vypnout.
TP106 VR Plus je elektronkový integrovaný zesilovač s katodovou zpětnou vazbou. Oproti svým předchůdcům (Edgar) jde o mechanicky i elektricky nový koncept, kdy je řídící část zcela galvanicky oddělená od signálové cesty, aby se zamezilo zanášení jakéhokoli rušení a šumu do užitečného signálu. V Canoru jsou si dobře vědomi nepořádku, který dokáže ve zvuku natropit nečisté napájení, takže oběma stupňům je na vstupu předřazena RF filtrace.
Výkonová část 2x40W používá čtyři pentody 6L6GC, vstupní čtyři dvojité triody 12AT7. Přezbrojení zesilovače (tj. výměna elektronek) by tak nemusela být nijak nákladnou záležitostí, což případní majitelé určitě uvítají - odpovídající lampy od Electro Harmonix nebo Svetlana se dají sehnat za velice rozumný peníz a otevírají tak i pole k případným zvukovým experimentům.
Verze Plus, kterou jsme zkoumali my, se proti základní verzi liší zejména použitím kvalitních zinkových kondenzátorů Mundorf a elektronek 6550, čímž nám, mimojiné, naroste výkon na 2x55W.
Na zadním panelu nenajdete žádné zbytečnosti: 5 linkových vstupů RCA včetně výstupu TAPE OUT, pár šroubovacích reproduktorových terminálů, kolébkový hlavní vypínač a IEC konektor odpojitelné síťové šňůry tvoří nezbytné a dostačující vybavení. Většinu funkcí lze ovládat i z čelního panelu, popřípadě z pěkně udělaného dálkového ovládání, které sdruženě funguje i pro CD přehrávač.
Bezpochyby nejatraktivnějším prvkem čelního panelu je zlatě podsvícené logo Canor a mezikruží prstence regulátoru hlasitosti, které spolu se solidním pocitem robustní konstrukce (TP106 VR Plus váží 26kg) dělá dojem dotaženého zařízení.
Druhý poločas
Než vám prozradím, že cédéčko Canor je povedený přehrávač a zesilovač Canor je skvělý zesilovač (oj, teď jsem to prozradil, zatraceně!) tak se na moment zastavím u jednoho projektu, kterého jsem součástí a kterému se v odborné hantýrce říká foodpairing, neboli párování jídla.
V podstatě jde o to, že na základě senzoriky a molekulární analýzy je možné vystopovat potraviny, které jsou navzájem zaměnitelné nebo které se chuťově doplňují. Všichni známe třeba caprése, což jsou tradiční italská rajčata s mozarelou, bazalkou a olivovým olejem, kterážto (velmi jednoduchá) kombinace vytváří naprosto unikátní chuťový vjem, který nedosáhnete ani jednou ze těchto surovin, když je použijete samostatně.
Ne vždy je však volba kombinací tak zřejmá a foodpairing hledá právě nové neotřelé kombinace za účelem obohacení gurmánských jídelníčků. Jahody se šlehačkou zná každý, ale málokdo ví, že fantastickým zážitkem jsou třeba jahody se sýrem gruyére. Dalšími příklady mohou být harmonické kombinace banánu a černého čaje, bazalky a hořké čokolády nebo třeba kuřete a vůně čerstvě posekané trávy.
V hifi se děje přesně totéž, jakýsi hifipairing. Komponenty si spolu sednou nebo nesednou, hodí se k sobě více nebo méně. Pro jednoho může být hledání těch správných zařízení, které do sebe zapadnou jako kostičky v puzzle, celoživotní pouť plná přehmatů a věčně prázdné peněženky, pro jiného jasnou první volbou a léty strávenými nad stejnou sestavou. To je prostě hifi život.
V případě Canor TP106 VR Plus taková ideální kombinace nastala v okamžiku, kdy byly na výstupní svorky zesilovače připojeny reprosoustavy Usher Mini Dancer 2, nezávisle na tom, byl-li přitom krmen Canor CD2 VR Plus, Vincentem CD S-5 nebo Luxmanem D-06.
Po předešlé trnité cestě jsem naprosto nebyl připraven na tak obrovský skok ve zvuku. Prostor se otevřel jako mávnutím čarovného proutku, hudba začala dýchat, ba co víc, úplně rozkvetla. Když se vrátím zpátky k Rebecce Pidgeon, tak tu máme piano, které je najednou o něco pianovitější, údery na struny jsou znělejší, jsou zde už slušné náznaky jejich vibrací a objevují se dozvuky. Piano přestává být přikryté dekou a zmaterializovalo se v poslechové místnosti za zvuku tónů čistých jako studánka. To, co předtím znělo nuceně, bylo najednou krásně relaxované, hudba plynula naprosto svobodně a jestli něco vystihuje projev této kombinace nejlépe, tak to bude adjektivum štavnatý.
Spodní oktávy o sobě naoko příliš vědět nedávaly a bas byl spíše sušší a kontrolovaný než bombasticky nápadný (a to mluvíme o elektronkovém zesilovači, přátelé), ale když je třeba, jako u chrámových varhan v kousku Julsang z testovacího disku časopisu Stereoplay (Marianne Mellnäs), foukne to tak autoritativně, že to zabrní až v břiše.
Předchozí výtky týkající se sykavek a šustivosti pozbyly platnost, místo toho tu najednou byli čisté výšky, vnitřně bezvadně rozlišené do nejmenších nuancí, a zesilovač bez zaváhání rozmísťoval v prostoru jednotlivé člený chrámového sboru. Když se přesuneme do jiného žánru zjistíme, že konečně dovezli činely vyrobené z kovu a ty se začínají lesknout, tympán získal na razanci a dynamice, a je poznat, kde v orchestru kdo stojí. Takto je pochopitelně už možné CD nevypínat a v klidu se proposlouchat polovinou disku Cassandry Wilson.
Zajímavým prvkem také bylo, že třeba právě varhany uměla nejlépe kombinace Canor-Vincent, kdy byl spodek vzrušivě hluboký, než kombinace Canor-Luxman, kde na to Luxman šel možná až moc opatrně a nevyvolal onen pocit naskakující husí kůže, i když jinak došel kvalitativně nejdál. Kombinace Canor-Canor byla někde mezi a i s přihlédnutím k ceně taková ideální zlatá střední cesta. To je koneckonců dobrá zpráva pro případné zájemce o CD2 VR Plus a TP106 VR Plus, neboť nepředpokládám, že by si někdo Luxman D-06 k zesilovači této kategorie pořizoval. Otázkou zůstává, co je to vlastně kategorie, neboť zvuk zesilovače Canor byl v popisované kombinaci neadekvátní jeho pořizovací ceně (3490 euro) a při slepém testu bych jej rozhodně posadil o pár příček výš. Ani CD, za které zájemce zaplatí 2890 euro, se mezi konkurencí rozhodně neztratí a je zesilovači zdatným partnerem.
Finále…
Je senzační, když vás poslech muziky baví, když je osvěžující, když má hudba rytmický tah a drajv a můžete vkládat do šuplíku jedno CD za druhým. Případný zájemce by si měl přístroje nejprve ve své sestavě přístroje odzkoušet, neboť výše popsané experimenty naznačují, že tu ideální kombinaci se vyplatí hledat. Pokud se trefíte, tak jako se to povedlo nám s Usher Mini Dancer 2, dojde k naprostému souznění dvou dobře vyladěných hudebních nástrojů a zůstane jen radost z poslechu muziky.
I když jsou oba přístroje jasně předurčeny k vzájemné spolupráci, zejména zesilovač se skutečně povedl. Nehvězdičkujeme, ale kdybychom to dělali, tak by Canor TP106 VR Plus nasbíral hvězdiček opravdu hodně.
Ve skrytu duše doufám, že prešovský výrobce neusne na vavřínech a v budoucnu nabídne zařízení i v referenčních kategoriích - takový tandem by pak mohl směle čelit jakémukoli zahraničnímu high endu.
Kontakt: Nisel SK, Bratislava, tel. +421 905 203 078, CANOR, Prešov, tel. +421 517 710 396
© Copyright - Audiodrom
