"Až v komplexních hudebních dílech, jako je Rutterovo Requiem, začínají na povrch vyplouvat slyšitelné přednosti No.432. Zesilovač bez zaváhání rekonstruuje prostor a namísto toho, aby posluchače oslňoval temně černým zvukovým pozadím, Levinson zprostředkovává reálnou ambienci nahrávací lokality..."
The review is available in English 
Číslo 432…
Co k tomu říci? Mark Levinson je živoucí legenda. Legenda, která málem zmizela před pár lety ze světa a která byla znovuvzkříšena impériem Harman International, tentokrát už bez zakladatele pana Levinsona. Mark Levinson si libuje v číselných řadách a stereo (dual-mono) zesilovač No.432 tak navazuje na svého předchůdce No.336 a sdílí většinu své vnitřní architektury s dalším číslem, No.436, což je výkonový monoblok. U Levinsonů se nedá očekávat revoluční změna a tak tomu s No.432 skutečně i je. Nedá se mu však upřít, že představuje novou mladší generaci.
Pohled dovnitř
Dělá mi dobře, když vidím, že je místo uvnitř zesilovače využito. Mám pak dojem, že konstruktér udělal v rámci limitů daných konstrukčními zvyklostmi maximum. Pokaždé existují nějaké limity, které mají i ty tzv. nekompromisní komponenty: třeba vnější rozměry přístrojů - ty bývají obvykle typizované, aby se zesilovač vešel do racku, nebo aby jej pro jeho hloubku bylo vůbec možné umístit někam na regál. Po odšroubování horního víka No.432 mě proto potěšilo, že jsem uvnitř našel promyšleně a úhledně konstruovaný zesilovač. A nejen že je architektura No.432 úhledná, ale může se pochlubit i vysokou hustotou: beze zbytku využívá místo vymezené skříní. Připomíná mi to pohled pod kapotu závodního monopostu F1 - nadupaná funkčnost a žádné zbytečné věci.
Co je pro výkonový zesilovač nezvyklé, je vestavění hliníkových chladičů dovnitř přístroje. Mark Levinson sází na efektivitu tepelné konvekce (na stejném principu proudění vzduchu funguje třeba jakékoli domácí topidlo), což má v důsledku i pozitivní vliv na stabilizaci tepelných poměrů uvnitř šasi a zabezpečení optimálních pracovních bodů pro součástky. V No.432 nenajdete prakticky žádné dráty, veškerá elektronika a obvody jsou zapájeny přímo do plošných desek. Pokud je přece jen třeba nějakou vzdálenost mezi přípojnými místy překonat, jsou k tomu použity tyče s pevným průřezem. Výkonové tranzistory sídlí přímo na chladičích a jejich tepelnou pohodu hlídají senzory, které při indikaci vyšší než povolené teploty zesilovač na chvíli odstaví z provozu. Alespoň takto to popisuje Mark Levinson, na vlastní kůži jsem nenarazil na situaci, kdy by to bylo potřeba.
Rád bych zmínil pár zajímavostí. Mark Levinson je součástí highendové komerce (zní to sice divně, ale je to tak), takže se musí chovat velice ekonomicky. Proto je většina součástkové základny a obvodových řešení společných pro většinu přístrojů pod stejnou značkou. Není to nutně špatná věc, protože to pomáhá snižovat náklady na vývoj a výrobu a má to i jakousi logiku v zajištění kontinuity produktových řad.
Na druhou stranu nemá Mark Levinson problém, tam kde je to shlednáno účelným, sáhnout po značně nákladných řešeních, jako je třeba použití arlonových PCB desek, které údajně díky svému stabilnímu dielektriku zlepšují přenos nízkoúrovňových analogových signálů.
A do třetice, u Levinsonů zastávají názor zbytečnosti dodatečné síťové filtrace. Proto má No.432 většinu komponentů pro filtraci napájecího napětí již vestavěnu: každý kanál je krmen samostatným předimenzovaným toroidním trafem, veškeré výkonové cesty jsou striktně oddělené od zbytku obvodů, kolísání stejnosměrných proudů je řízeno v toleranci +/-1V regulátory a servy a na vstupu zesilovače pracují obvody kontroly napěťových špiček. Všechno co Mark Levinson potřebuje je dostatečně dimenzovaný jistič a o zbytek už se postará sám. Kdykoli jsem zkusil No.432 předřadit pasivní (Gigawatt PF-2) nebo aktivní (PS Audio Power Plant Premier a Accuphase PS-510) zařízení na úpravu napájení, měl jsem ze zvukové změny pocit, jako by mu někdo přiškrtil přívod kyslíku na dýchacím přístroji. Teď mě napadá, že to není tak dlouho, co některé zesilovače Mark Levinson ani neumožňovaly použít jinou než dodávanou síťovou šňůru s tím, že je to dostačující. Není to případ No.432, kdy můžete experimentovat s přívodními kabely jak je libo.
Pohled zvenčí
Začněme zezadu. Je tam všechno, co se dá očekávat (po páru vstupních konektorů RCA a XLR), ale také 4 komunikační porty pro multimediální domácí instalace, které umožňují ovládat zesilovač řídící centrálou, vyměňovat informace s ostatními komponenty Mark Levinson nebo je zřetězovat systémem master-slave. Žádnou z těchto vymožeností pravděpodobně nikdy nevyužiju a proto mi připadají nadbytečné, nicméně Mark Levinson míří ke kompletním instalacím domácí zábavy nejvyšší kategorie a audiofilní podivíni mého ražení nejsou apriori jeho cílovou skupinou č.1.
Ruku i oko potěšující jsou reproduktorové terminály. U Levinsonů zůstávají věrni velkým plastovým křídlatým maticím, které považuji spolu s masivními šrouby na koncových stupních Accuphase za nejlepší řešení v celém audioprůmyslu. Po stranách zadního panelu najdete ještě dvě jednoduchá madla, která značně usnadňují přemisťování 52kg živé váhy zesilovače, i když jen částečně, protože jsou relativně tenká a stejně není příliš jednoduché uchopit bezpečně zesilovač zepředu. Chcete-li předejít škrábancům na nábytku nebo nechtěnému přiskřípnutí prstů, doporučuji si pozvat na přenášení No.432 pomocníka.
Čelni panel je typický Mark Levinson: 45 centimetrů široké a 20 centimetrů vysoké (přidejte si ještě hloubku 50cm a máte kompletní rozměry přístroje) desce dominují po stranách dva konvexní bíle stříbřité subpanely, které jsou častečně předsazené, takže za nimi může cirkulovat vzduch a pomáhat tak ochlazování přístroje. Kromě tohoto funkčně-designového prvku vpředu najdeme pouze tlačítka ON-OFF a STAND BY, firemní logo a malou červenou LED diodu, indikující provozní stav zesilovače. Celkově jde o nenápadný a dotažený vzhled, který svou nadčasovostí nebude podléhat módním vlnám, jako to už koneckonců dokázaly generace přístrojů Mark Levinson před No.432.
Jak to hraje u Levinsonů
No.432 jsem poslouchal v řetězci, pro který byl navržen, tedy s jeho stájovými kolegy (tou stájí mám na mysli impérium Harman International) Revel Ultima Studio 2. Slyšel jsem z více zdrojů, že ML opravdu ladí svoje produkty na špičkových reproduktorech Revel, čemuž se vůbec nedivím, protože zrovna Studio 2 jsou jednoznačně nejlepší soustavy, které kdy navštívily moji poslechovou místnost - čtenáře odkáži na samostatnou recenzi Revel Ultima Studio 2.
Zbytek sestavy tvořil CD přehrávač C.E.C. TL-51XR CD player (stále na dlouhodobé zápůjčce), prototyp pasívního regulátoru hlasitosti a kabely Kubala-Sosna Emotion. Mimochodem, co se předzesilovače týká, slyšel jsem velmi pozitivní ohlasy na Mark Levinson No.326S, takže doufám, že budu moci v dohledné době tento údajně doposud nejlepší Levinsonův předzesilovač řádně prozkoumat.
Popsat zvuk No.432 není úplně jednoduché, protože se není moc čeho chytit. Určitě to není eufonický zesilovač - nic zjevně nevyčnívá a nic nechybí, ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu. Pro pořádek jenom zdůrazňuji, že se snažím popsat zvukový charakter samotného No.432, nikoli zvuk kombinace Levinson-Revel, který je hodně strhující. Pokouším se tedy izolovat odlišnosti, kterými se Mark Levinson No.432 liší od jiných koncových zesilovačů.
Když to zformuluji stručně, tak nejnápadnějším zvukovým atributem No.432 je jeho nenápadnost. Dá se říci, že v tomto ohledu se No.432 asymptoticky přibližuje k něčemu, co by se snad dalo nazvat ‘neutralitou’. Zvuk je velice vyvážený a excesy, které jsem podvědomě čekal, jako třeba ultrahluboký bas, se nekonají. Místo toho tu máme expandující a vzdušnou scénu, na kterou Levinson maluje jeden zvukový obrázek za druhým.
Až v komplexních hudebních dílech, jako je Rutterovo Requiem (Hyperion CDA66947), začínají na povrch vyplouvat slyšitelné přednosti No.432. Zesilovač bez zaváhání rekonstruuje prostor nahrávky včetně i slabounkých ozvěn od stěn katedrály. Namísto toho, aby posluchače oslňoval temně černým zvukovým pozadím, Levinson zprostředkovává reálnou ambienci nahrávací lokality, která je všechno, jen ne temně černá. S péčí sobě vlastní přistupuje No.432 i k chóru - každý sborista dostává svůj vlastní prostor, což v důsledku přispívá k onomu senzačnímu pocitu, že konečně poslouchám mnohohlavý chrámový sbor, ne jen nějaký unifikovaný ´chumel´ hlasů bez hlubšího rozlišení.
Přesnost, s jakou No.432 dekóduje prostorové informace, byla slyšet i na sólové koncertní kytaře Johna Williamse (Spanish Guitar Music, Sony Classical SBK 46 347). Jednotlivé struny, prsty na krku kytary, pohyby nástroje v prostoru, resonance dřevěného těl kytary i občasný šustot košile dávají poslechu rozměr reálné události. Pokud chci, mohu se jimi kochat, pokud ne, můžu poslouchat hudbu - žádný z těchto detailů nepřekračuje onu magickou hranici, že by se stal samoúčelným a začal na sebe strhávat pozornost.
Zpočátku (než jsem jej slyšel) jsem měl tendenci řadit No.432 k zesilovačům s výraznou basovou složkou, podobně jako je Bryston 7B-SST nebo přístroje z rodiny Krell. To se nepotvrdilo, Mark Levinson bas dopředu nijak netlačí, ne víc než ostatní špičkové zesilovače. Ale v okamžiku, kdy pedál varhan rozezní spodní rejstříky nástroje v Requiem, zajede i No.432 tak hluboko, že je potřeba hodně rychle zavřít dveře, aby nezdivočely kočky v dalekém okolí. Krása No.432 spočívá v tom, že se nepředvádí za každou cenu, ale zahřmí jen v okamžiku, kdy je to skutečně potřeba. Na druhou stranu se tak může při zběžném poslechu jevit méně energický a spíše zvukově sušší.
Je pravdou, že No.432 buduje svoji autoritu prostřednictvím tonální preciznosti, nikoli skrze emocionální pouto a svůdnou hmatatelnost zvukových obrazů, jako to dělá třeba Bel Canto M300. Tam, kde Bel Canto působí svou plasticitou více fyzicky, pracuje No.432 s ostřejší tužkou a lehce vzdálenější perspektivou, což činí jeho interpretaci hudby sice méně emočně nabitou, ale svým nezaujatým nadhledem přesto velmi přesvědčivou a vtahující.
Co jsem od tranzistorového zesilovače vůbec nečekal, je způsob, s jakým se No.432 vypořádává s výškami. Abyste to naplno ocenili, potřebujete pochopitelně excelentní výškové měniče (kterými beryliové Revely bezesporu disponují), a potom uslyšíte vysoké tóny, které nemají žádnou syntetickou pachuť. Údery na činel jsou kovově čisté a se správným gongovým základem včetně jejich doznívání, nikoli jen bílým zasyčením bez vnitřního dění, jak to servírují komerční přístroje.
Minulost a budoucnost
Mark Levinson odstartovali v 70-tých letech pánové Mark Levinson a John Curl, který byl zodpovědný za obvodová řešení zesilovačů. V 80.letech se M. Levinson svého podílu vzdal ve prospěch Madrigal Audio Laboratories a založil firmu Cello. Ani toto uspořádání dlouho nevydrželo a od roku 1995 je ML součástí tzv. Harman Specialty Group, spolu se značkami Revel, Lexicon, JBL a Infinity. V úvodu jsem zmínil, že firma málem zmizela ze světa - stalo se to v roce 2004, kdy se majitelé z důvodu racionalizace výroby rozhodli zavřít původní výrobní závod a než se podařilo montáž přesunout jinam, staly se na více než rok přístroje s logem Mark Levinson značně nedostatkovým zbožím.
Symbióza Mark Levinson - Revel je vskutku příkladná. Už po pár dnech poslechu No.432 s Ultima Studio 2 bylo jasné, že jde o něco výjimečného a po dvou týdnech už nešlo ty dva roztrhnout. Při ceně 240 tisícovek není No.432 nejlevnější, ale není to ani cena přemrštěně vysoká. Naopak, Mark Levinson v průběhu posledních dvou dekád své ceny stabilně snižuje; srovnáte-li vývoj cen ostatních značek na audiotrhu a vývoj kupní síly, dojdete ke zjištění, že dnes jsou zesilovače s logem Mark Levinson podstatně dostupnější, než byly před koncem tisícíletí. Nemáte-li tolik peněz, nezoufejte, je tu možnost pořídít výkonově o něco ´slabší´ ale jinak shodný No.431 (2x400W do 4 ohmů). Naopak, chcete-li se prásknout přes kapsu, o stupeň výše sídlí No.436, což je výkonový monoblok.
Mark Levinson No.432 je při svých 2x800W do 4 ohmů dostatečně schopný uřídit prakticky jakoukoli zátěž, kterou na jeho reprosvorky připojíte. Přičteme-li k tomu perfektní provedení a vyspělý zvuk, máme před sebou opravdovou referenci.
P.S. V mezičase, který uplynul mezi sepsáním této recenze a jejím zveřejněním, došlo v katalogu Mark Levinson ke změně: No.432 byl nahrazen novým modelem, No. 532 - pozn. redakce.
Kontakt:
Excelia HiFi, Chrudim, tel. +420 724 00 77 44
Absolute Audio, Praha, tel. +420 777 739 377
© Copyright - Audiodrom
