"Jakmile se jednou nadechnete čerstvého vzduchu, pravděpodobně uděláte cokoli, abyste se nemuseli vracet k inhalaci akustického smogu. DMA-250 dokáže odkrýt dech beroucí množství zvukových vrstev, které přes jiné zesilovače zůstanou nepovšimnuty, nebo chybí úplně. Když se omezím na stroje, které prošly mýma ušima v nedávné době, stejně kompetentní byly v tomto ohledu snad jen Musical Fidelity Titan a Accuphase A-65..."
The review is available in English 
Umění seriózního poslechu…
„Highendová komunita je jako rozvětvená rodina zarytých individualistů - všichni jsou posedlí stejným snem, ale každý k němu šlape svou cestou...“.
Tuto větu jsem si vypůjčil od Spectralu, protože nic není blíže pravdě. Stěží najdete jinou zájmovou komunitu, která, i když očividně směřuje k jednomu cíli, představuje dav egocentriků zarputile hájících své pravdy."
Teorie highendových stringů...
Rick Fryer je hlavním mužem ve Spectral Audio a je i člověkem, který má pro paradoxy audiobyznysu hluboké pochopení. „Otázka společného snu je vděčné filozofické téma,“ poznamenává. Co představuje tento sen? Připomíná mi to známou ´teorii stringů´ (v literatuře i jako teorie kosmických strun). Teorie stringů je princip, který v současnosti pravděpodobně nejlépe vystihuje a vysvětluje složení všeho, co kolem sebe vidíme. Už antičtí Řekové se snažili tento oříšek rozlousknout a přišli s teorií atomu, jakožto nejmenší částice, ze které se skládá náš svět. Později byly objeveny i další, ještě menší, stavební prvky jako elektrony a neutrina, a moderní fyzika už pojmenovává desítky dalších subatomárních elementů. Dá se laicky říci, že čím silnější a modernější mikroskop, tím více vidíme, a jsme tak na cestě k objevu zdánlivě nekonečného množství různých částic, ze kterých se hmota skládá. Ale co když je to jinak? Co když existuje pouze jediná částice, říkejme jí string neboli struna, která dokáže rezonovat mnoha způsoby, a pozorovateli se tak jeví pokaždé jako něco nového? Jednou to může být neutron, jindy lepton, hadron nebo snad něco dalšího? Fyzikové proto přišli s hudební analogií - struna hudebního nástroje také může rezonovat mnoha způsoby a tyto zvuky a jejich kombinace pak představují tóny a harmonie. Navíc záleží i na technice hráče, jak moc potenciál jediné rezonující struny využije. Tento příměr je opravdu něco, co na high end audio sedí jako ulité. Ano, všichni máme společný cíl: dokonalý zvuk. Podobně jako různí pozorovatelé vnímají stringy různě, i zde si pod pojmem ´dokonalý zvuk´ každý určitě představí něco jiného. A to je okamžik, kdy se z rodiny, táhnoucí za jeden provaz, stává skupina zarytých individualistů.
Rick Fryer ze Spectral Audio správně konstatuje, že další rozvoj domácího audia vázne jednak na nedokonalém poznání fyziologie lidského vnímání, jednak na nedostatečném pochopení vzájemné interakce mezi digitálními a analogovými technologiemi. Velkou roli v obou případech hrají ryze subjektivní preference a estetika, takže čistě vědecký přístup v tomto případě selhává.
I když Spectral Audio pracuje s nejnovějšími poznatky, vývojový tým stále ctí pravidlo, že pokud se objeví rozpor mezi tím, co říká ucho a co říká měřící technika, pravdu má vždy ucho. K tomu snad dodám jen tolik, že ani Stradivari ani Guarneri nepoužívali k ladění svých mistrovských houslí osciloskop, a přesto se jim docela povedly, ne?
Jak zdokonalit dokonalé...
Přiznávám, že patřím mezi ty postižené, kterým je v reprodukci hudby nadvše naprostá čistota a přesnost. Jakmile se jednou nadechnete čerstvého vzduchu, pravděpodobně uděláte cokoli, abyste se nemuseli vracet k inhalaci akustického smogu.
Dřívě jsem žil s párem monobloků Bryston 7B-SST, které můj ideál splňovaly, ale připadaly mi zvukově příliš mechanické. Byl jsem zlákán zesilovačovou třídou A a hostil doma několik měsíců Accuphase A-50V, který obětoval něco z transparence Brystonů, ale přinesl jemnost, teplo a harmonickou bohatost plus spoustu detailů. Možná bych jej ještě měl, nebýt výhodné koupě páru Wilson Audio WATT/Puppy 8.
Wilsonovské kombinaci WATT/Puppy bývá někdy vytýkána přílišná technokratičnost. I kdyby, cením si jejich přesnosti, autority a dynamické průraznosti. Asi tušíte, že v kombinaci s komplikovanější zátěží ve větší místnosti A-50V trošku nestačil s dechem; bas neměl absolutní pevnost Brystonů a ve špičkách byla cítit dynamická omezení. Vyzkoušel jsem několik dalších zesilovačů a nakonec skončil u Spectral DMA-150, který mi slouží k naprosté spokojenosti už dva roky. Transparence, dynamika, rychlost a úžasná tranzientní preciznost v mých uších zatím nebyly překonány. Přičtu-li k tomu dostatečnou výkonovou rezervu, partner pro WATT/Puppy 8 byl jasný.
Nový Spectral DMA-250 je dalším zdokonalením DMA-150 a to typicky po ´spectralovsku´: vývojáři si dali na čas, než s nástupcem úspěšné stopadesátky vyrukovali. Je fakt, že od roku 1977, kdy Spectral Audio vzniklo, má firma na kontě jen několik modelů v omezených výrobních sériích. Nový produkt většinou znamená kompletně nový vývoj a pokud se zdokonaluje, věnuje se pak pozornost každému detailu - zemnění, materiál PCB desek, vnitřní propojovací vodiče, čistota napájení... - to vše má podle Spectralu kumulativně pozitivní efekt.
Hlavním vylepšením DMA-250 oproti DMA-150 je modifikace výstupních obvodů a vyšší výkon, který narostl na 200W na kanál do 8 ohmů (2x350W do 4 ohmů). Pokud je potřeba výkon vyšší, je možné provést upgrade na monobloky DMA-360, které představují nejvyšší model v katalogu.
Podobně, jako u jeho předchůdce, jsou i v DMA-250 srdcem celého zesilovače V-MOSFET tranzistory v push-pullové konfiguraci, individuálně nastavované teflonovými trimmery. Signálové i silové cesty jsou výrazně zredukovány dvoupatrovou architekturou celého zesilovače: v ´přízemí´ se nachází zdrojová sekce, v prvním patře ostatní elektronika. Součástky jsou propájené napřímo ve vertikální rovině a klasické prodrátování tak v zesilovači téměř neuvidíme.
Vstupní část je založena na J-FETech, výstupní na vysokofrekvenčních bipolárech - horní mezní kmitočet zesilovače sahá dle specifikací až k 150kHz +/-0.1dB (!) - a ve středu šasi trůní dva masivní toroidy, každý s vlastními výstupními tranzistory. Oba transformátory jsou sevřené mezi dvěma silnými deskami a celá, 19kg vážící struktura je pak usazena plovoucím způsobem na elastický silentblok, což připomíná antivibrační ukotvení talířů gramofonu. Nebyl by to Spectral, kdyby nebyla celá zdrojová sekce navíc neprodyšně uzavřena v hliníkovém kontejneru a tak důkladně odstíněno veškeré elektromagnetické a RF rušení vyzařované zdroji. V Audiodromu jsme vždy tvrdili, že začít se má od zdroje napětí, a tady máme jedno z účinných řešení.
DMA-250 měří pouze 49x19x46cm (š/v/h) a váží 28kg, což je na hony vzdáleno jak hmotnosti Brystonních monobloků, tak i Accuphase, kteří obývali moji poslechovou místnost před Spectralem. Vizuálně jde o minimalistické černostříbrné dílo, na kterém nenajdete žádné stylistické kreace. Vstupem je pár XLR a pár RCA konektorů, výstupem šroubovací terminály; chcete-li bi-wiring, musíte zapojit dva kabely na jeden terminál. Od DMA-150 se DMA-250 liší jen dvěma madly na čelním panelu k přenášení navíc.
3+1 schodů do nebe
Led Zeppelin potřebovali do nebe vybudovat celé schodiště, Spectralu stačí k tomu, aby vás tam dostal, jen několik schodů. Jelikož sdílím obydlí přes dva roky s DMA-150 a jelikož je zvukový projev novinky z 99% totožný (stejně jako je obdobný i zvuk monobloků DMA-360), nebudu popisovat, co je slyšet na té či oné nahrávce, ale pokusím se místo toho nastínit, jaký je typický zvuk jakéhokoli Spectralu, tedy to, čím jsou tyto přístroje výjimečné.
Schod první: ČISTOTA
DMA-250 měří zdrojovému materiálu stejným metrem, nezávisle na tom, jde-li o LP nebo o CD - prostě věrně přehraje to, co je na nahrávce zaznamenáno. V mnoha případech jako by úplně zmizel z řetězce: na zvuku není ani stopy po nějaké elektrické mlze, zrnitosti, zkreslení či zabarvení. Ve srovnání se Spectral se mohou zdát ostatní zesilovače zastřenější. Skoro se bojím napsat špinavější, ale je to tak. Netuším, je-li to důsledkem vnitřní architektury či nekompromisně řešené napájecí sekce, ale Spectral jako by říkal: podívejte, tohle je na desce/disku, nic jsem neubral ani nepřidal. Trošku mi to připomíná okamžik, kdy do systému zapojíte kumulativně kritické množství kabeláže Nordost - zvuk jakoby se osvobodil, získal na čistotě a přesnosti, která tam předtím nebyla.
Schod druhý: KONTRASTY
Dynamické schopnosti DMA-250 jsou neuvěřitelné. Ticho je opravdu tiché a hlasité pasáže explodují s obrovským dynamickým kontrastem, ještě posíleným výše zmíněnou čistotou. Neuvědomuji si, že bych slyšel jiný zesilovač s podobnou dynamickou autoritou. Tranzientní informace Spectral kreslí opravdu ostrou tužkou, pořád však zůstává dost prostoru na harmonické obálky, takže nevzniká pocit mechaničnosti a technokracie. DMA-250 dokáže odkrýt dech beroucí množství zvukových vrstev, které přes jiné zesilovače zůstanou nepovšimnuty, nebo chybí úplně. Když se omezím na stroje, které prošly mýma ušima v nedávné době, stejně kompetentní byly v tomto ohledu snad jen Musical Fidelity Titan a AccuphaseA-65.
Schod třetí: UPŘÍMNOST
Pro mě je zvuk Spectralu ztělesněním neutrality. Mé definice neutrality, aby bylo jasno. Protože není jisté, co to vlastně ta neutralita je, a protože jsem se poměrně hodně o filozofickém hledání ´neutrálního´ zážitku rozepsal v recenzi reprosoustav Audium Comp-5, nebudu se už opakovat. Spectralovská neutralita znamená transparenci. DMA-250 (a DMA-150 také) jsou zesilovače, které na zvuku nenechávají žádný otisk, a pokud ano (jako že tam nejspíše něco nechávat musejí, to dělá každý audio komponent), tak jsem ho neidentifikoval, tedy neslyšel.
Ani můj spolubydlící DMA-150 hudbě neškodí, ani nedělá nahrávku krásnější, než si zaslouží. Možná je to ten důvod, proč si legendární mistr zvuku Keith O. Johnson, stojící za katalogem Reference Recordings, vybral pro finální kontrolu svých mixů právě Spectral. Nebo že by to bylo proto, že vývojový tým Spectral Audio používá při kontrolním poslechu duplikáty master pásů Reference Recordings? Nebo protože oba týmy upřednostňují záznam a reprodukci zvuku v naprosto kontrolovaném prostředí?
Ať už je to jak chce, abyste Spectral ocenili, budete potřebovat dostatečně transparentní a neškodící zdroj zvuku, reprosoustavy i kabely. I z tohoto důvodu nepoužívám předzesilovač (i když Spectral doporučuje svůj DMC-30) a mám DMA-150 zapojen přímo do zdroje (Linn Unidisk 1.1 univerzální přehrávač) nebo do phono předzesilovače (Gruensch Reference Phono MCS+).
Schod čtvrtý: BAS
Síla a kvalita basu je oblast, kde je DMA-250 jednoznačně lepší než DMA-150. S povděkem to kvitují WATT/Puppy 8, které tak mohou vládnout mnohem větší autoritou na spodku hudebního spektra, samozřejmě za předpokladu, že máte odpovídající nahrávky. Přesnost a pevnost DMA-150 získává u DMA-250 navíc i objem a váhu - něco, co zaručeně potřebujete například u Saint-Saensovy Symfonie č.3 v C-moll pro varhany (Charles Munch a Boston Symphony Orchestra, Living Stereo). S DMA-250 Spectral Audio dále zdokonaluje již dokonalé, naneštěstí to má jeden háček.
Háček...
Rick Fryer věří (zcela správně) v integraci celého hudebního řetězce. Není to nic neobvyklého, děláme to všichni - je jakýmsi nepsaným pravidlem, že zesilovač určité značky hraje nejlépe s předesilovačem nebo CD přehrávačem stejné značky a podobně. Protože jsme ale rodina zarytých individualistů, snažíme se kombinovat nekombinovatelné v naději, že natrefíme na konstelaci, která strčí cokoli dalšího do kapsy. Spectral Audio tento postup neschvaluje a už v průběhu vývoje svých zesilovačů se je snaží optimalizovat pro určitý audiořetězec. Právě z tohoto důvodu narazíte ve spojení se Spectral často na jméno Music Interface Technologies (MIT) - a to je okamžik, kde dochází k menší komplikaci.
Kabely MIT v sobě mají zabudované speciální filtry (to je ta malá krabička, která je součástí každého MIT kabelu), které mají za úkol ustříhnout vysokofrekvenční rušení. Pokud si to pamatujete, říkali jsme, že DMA-250 jde skoro až do oblasti stovek tísíc kHz; MIT jsou jakýmsi logickým kompenzátorem, aby se zesilovač nedostal do oscilací (alespoň tak to tvrdí Spectral Audio, které zrazuje od použití jiných kabelů). Je fakt, že kabely jiných značek fungují také, ale po mém soužití s DMA-150 mohu íci, že se stejně vrátíte k MIT a zejména v případě reprokabelů je zkoušet cokoli jiného naprostá ztráta času.
Když jsem popisoval čistotu a jas, s jakou hraje DMA-250, zmínil jsem se o ´kritickém množství´ kabelů Nordost v jakémkoli systému. Funguje to i v případě Spectralu. Můj domácí systém benefitoval z přidání Nordost síťových kabelů a pozitivně se projevily i Valhalla nebo Heimdall na místě interkonektu mezi přehrávačem Linn a DMA-150/DMA0-250. Problém nastal při výměně mých reprokabelů MIT - s Nordostem (Valhalla) byl systém příliš přeexponovaný, zvuk se dostal za onu pomyslnou hranici, kdy už je přehnaně audiofilní, přehnaně jasný -jako kdybyste na nahrávku posvítili hodně silným halogenem. S reproduktorovými kabely MIT se toto neděje a hudba dostává opět svou relaxovanou přirozenost a hloubku. Potenciální kupec zesilovače Spectral pravděpodobně neunikne nutnosti zařadit MIT na nákupní seznam (a nejsou to zrovna levné kousky, takže dostupnost Spectralu se tímto dotává do jiného řádu), ale pokud chcete ze systému vytěžit maximum, nevyhnete se tomu.
(Pozn.: Nedlouho po té, co jsem napsal tento text, publikoval The Absolute Sound (číslo 116, Spectral DMA-360) recenzi, která moje poznatky potvrzuje, stejně jako já mohu potvrdit, co slyšeli v TAS).
Kabelový paradox je důvodem, proč nelze Spectral DMA-250 (a potažmo ani DMA-150) zařadit na náš seznam 100% REFERENCE.
Resumé
Spectral DMA-250 je nepřekonatelný zesilovač za předpokladu, že je ve sladěném systému. Považujte-li si úžasné dynamiky, transparence, rychlosti a kontroly, pak je Spectral tou správnou volbou. Narozdíl od mého DMA-150 nabízí nový model větší výkonovou rezervu a lepší spodek (bas, chcete-li), musíte za to však zaplatit něco navíc - zesilovač pořídíte za cirka 12,500 Euro (plus cena kabeláže MIT). Stanete se ale privilegovaným členem klubu majitelů Spectral a vaše ego poskočí o příčku výš. Je to něco speciálního. Vřele doporučuji.
Kontakt: Spectral Audio
© Copyright - Audiodrom
