"S Titanem Musical Fidelity vstupuje do nejvyšších pater audiofilního nebe. Podobně jako u automobilů (či žen) hledáme nejen výkon, ale i estetickou stránku. Titan umí oboje..."
The review is available in English 
Absolutní nadvláda…
Asi by vám nevadilo mít zesilovač s výkonem 2 kilowatty do 4 ohmů? Asi by vám ani nevadilo mít zesilovač, který v pásmu od 10Hz do 50kHz prakticky nezkresluje? A co kdyby k tomu bylo ještě 126dB dynamického rozsahu? Pak vás potěší, že tohle všechno a mnohem víc je k dispozici v jedniném přístroji. Vítejte ve světě Titanu...
Titan, jako správná vlajková loď zesilovačů Musical Fidelity, se sestává ze dvou jednotek. Obě dohromady splňují všechno, co bylo řečeno v předmluvě, jediným problémem může být jejich dostupnost – počet zesilovačů je omezen výrobní sérií pouhých 40 (!) kusů a pak...konec. Srdeční frekvence každého audiofila se v takové situaci prudce zrychluje: konečně příležitost vlastnit něco unikátního, něco, co se mnou bude sdílet jen hrstka privilegovaných. Dobrou zprávou je, že podle vyjádření MF je ještě pár kusů k dispozici, minimálně ten, který se stal předmětem naší recenze. Obě dvě jednotky Titanu pořídíte naneštěstí za ne méně než 24,000€, což je mnohem víc, než je můj současný i jakýkoli budoucí rozpočet. A to je snad jediné minus tohoto skvostu.
Jediný svého druhu...
Loni jsme recenzovali výborný zesilovačový monoblok Musical Fidelity Supercharger 750K. Narozdíl od 750K, jehož poslání je doplnit stávající sestavu a maximalizovat její výkon, je Titan předurčen k tomu, aby se stal samotným srdcem špičkového audiořetězce.
Teoreticky (a nakonec i prakticky) je Titan dvěma samostatnými zesilovači v jedné skříni, doplněný o vnější napěťový zdroj, který je uzavřen ve skříni druhé. Anthony Michaelson z Musical Fidelity razí teorii, že nejlepší cestou, jak se zbavit EM rušení a dalších interferencí způsobených sítí, je odsunout zdroj většiny takového rušení, to jest transformátor, co nejdále od vstupních a výstupních obvodů. To se i stalo. Tím, že je napájecí část v samostatné skříni, se podařilo vmáčknout oba hlavní monobloky, nyní sdílející stejné referenční napětí, do jediné krabice.
Zesilovač je totálně symetrickou záležitostí, což umožňuje nejen maximálně potlačit zkreslení, ale i dosáhnout špičkových hodnot dynamického výkonu. Podle Musical Fidelity je Titan se svými 126dB odstupu signálu od šumu jedním z nejtišších zesilovačů na světě. Anthony Michaelson rád rovněž zdůrazňuje, že charakteristika zkreslení Titanu je prakticky nezávislá na výkonu a drží se na extrémně nízkých hodnotách nejen v celém operačním pásmu zesilovače, ale dokonce i mimo něj. Nízká hodnota v tomto případě znamená méně než 0.01%.
Rád bych na tomto místě uvedl na pravou míru i dvě obecně přijímané domněnky: Titan není lampový zesilovač, nýbrž tranzistorové zařízení s bipoláry ve výstupní části, ani nepracuje ve třídě A, i když zvukově s ní má hodně společného, jak se dočtete dále.
Stříbřité hliníkové šasi se nese ve znamení highendové jednoduchosti. Kromě laserem vyřezaného loga, které zabírá většinu čelní desky, je vidět pouze šest modrých mikrodiod, které indikují momentální stav zesilovače: napájení a aktivní ochranu pro každý kanál zvlášť a tepelné poměry uvnitř. Spolu s ON/OFF tlačítkem je to vše.
Ve stejném duchu se nese i vzhled rozměrově shodné skříně zdroje napětí (483š x 185v x 620h mm). Napájení každého kanálu je opět striktně odděleno, takže zde najdete 2 (!) tlačítka ON/OFF včetně příslušných modrých LED diod a uvnitř pochopitelně i 2 rozměrná 3kV toroidní trafa. Odvod tepla mají na starosti horizontálně žebrované bočnice a šest větracích šachet v horním víku. Trochu to připomíná nukleární reaktor.
Zezadu zesilovače najdeme zdvojené zlacené terminály pro připojení reprosoustav bi-wiringem, po jednom symetrickém (XLR) a nesymetrickém (RCA) vstupu, a pro každý kanál samostatný přepínač, kterým mezi vstupy můžeme volit. U Titanu není možné regulovat zisk, který je vždy maximální, takže se nevyhneme použití předzesilovače, atenuátoru nebo zdroje s variabilním výstupem.
Ultimatitativní řešení napájecí části způsobuje i jednu malou komplikaci. Jelikož jsou oba kanály v Titanu opravdu striktně odděleny, je potřeba pro jeho připojení ke zdroji energie celkem pět síťových šňůr. Dvě mezi domovními zásuvkami a napájecím zdrojem, dvě síťové propojky s uzamykacími konektory Neutrik mezi zdrojem a zesilovacími monobloky, a konečně jeden XLR komunikační kabel mezi oběma jednotkami. Pokud budete chtít provozovat Titan spolu s řídícím systémovým předzesilovačem, budete k tomu potřebovat ještě šestý kabel. To je značné množství drátů, které, i když nejspíš obě skříně umístíme na zem vedle sebe, vytvářejí slušnou motanici. Podle mě to paradoxně potlačuje výhodu samostatného zdroje napětí, neboť klubko kabelů za zesilovačem může beztrestně pochytat rušení a interference z okolí. Musical Fidelity sice veškerou potřebnou kabeláž k přístrojům přikládá, ale stejně bych v závislosti na místních podmínkách raději investoval do co nejlépe odstíněných šňůr.
Jakmile je vše zapojeno tak jak má, stačí otřít otisky prstů z čelních desek (na to je Titan obzvlášť citlivý) a může se hrát. Uvnitř neustále bdí senzory, které v případě potřeby aktivují ochranné obvody, které zesilovač automaticky odpojí v případě přehřátí nebo přetížení (jde to vůbec?) a potom opět uvedou do provozu.
