"Nemá smysl popisovat hudební vjem, to se prostě musí zažít a zařízení jako je T+A K8 vás to zažít nechá mírou vrchovatou, oprostí posluchače od audiofilního rýpání se v detailech a směřuje jej tam, kam je potřeba: za komplexním uměleckým zážitkem..."
The review is available in English ![]()
Na modrém paprsku…
T+A přišla s prvními CD receivery na trh v roce 1996 s jednoduchou myšlenkou – nabídnout zařízení typu vše v jednom, které současně nebude dělat kompromisy v kvalitě zvuku či obrazu. K8 je posledním, a nutno říci že hodně povedeným příspěvkem do celé rodiny.
S HD receiverem T+A K8 přinesete domů značně versatilní zařízení, které bude fungovat jako přehrávač, video procesor, tuner, streamingový klient, surroundový dekodér, interface pro iPod a USB média, předzesilovač, multimediální řídící centrum a D/A převodník. A to všechno na highendové úrovni a v odpovídajícím balení.
K8 (familiárně ji budu nadále nazývat ´osmičkou´) patří k zařízením, s nimiž můžete všechny starosti hodit za hlavu, přikovat své oči k projekci před sebou a nechat se pohltit zvukovou obálkou, která vás obejme v trojdimenzionálním prostoru. Výhodou takovýchto zařízení je, že na rozdíl od sterea, kdy je člověk jen jakýmsi pozorovatelem, dokážou posluchače vtáhnout dovnitř hudby a máte-li po ruce povedeně udělané multikanálové nahrávky, přenesete se při zavřených očích do koncertních sálů. Podobně jako u povedeného SACD multikanálu Sony SCD-XA5400ES tohle nejvíce oceníte u muziky, která v reálné akustice opravdu vznikala – živých koncertů, koncertní klasiky a jazzových jamů. Respektive ocení to nejen stereofil, kterému to otevře novou cestu, kam dál posunout požitek z poslechu hudby, ale i ostatní, kteří pravděpodobně zůstanou s otevřenou pusou lapeni uprostřed zvukových efektů, které do multikanálu namasterovali ve studiu.
Za pozornost stojí, že přístroj je de facto skříní ve skříni (jakási matrioška), kdy je rigidní ocelové šasi ´zavěšeno´ ve vnější hliníkové skříni. Ocelová je i deska, která rozděluje vnitřní architekturu K8 na dvě patra. Ve spodní části najdeme toroidní transformátor, sedm samostatných spínaných MOSFETových výkonových stupňů, obvody filtrace a taky jeden ultratichý ventilátor, který v průběhu testování skutečně nebyl slyšet.
První patro okupuje HD BluRay mechanika, která je elasticky oddělena od zbytku šasi, AV dekodéry, procesory a řídící jednotka. D/A konverze se děje přes 24bit/192KHz převodníky Burr-Brown, každý kanál pěkně samostatně.
Papírově dosahuje Osmička pozoruhodných hodnot trvalého výkonu 150W na kanál (stereo, 4 ohmy), s udaným špičkovým výkonem 230W, při zanedbatelném zkreslení 0,005% a odstupu signál/šum 110dB.
K8 je v plnotučném zapojení 7+1, k využití plného potenciálu zařízení budete tedy potřebovat celkem 7 reproduktorů – centr, pár hlavních vepředu, pár vedlejších po stranách a pár zadních efektových. A pochopitelně subwoofer. Já osmičku poslouchal na kompletu Dynaudio – Contour SCX uprostřed, 2x Contour S 1.4, 4x Contour SR a 1x SUB 500. Chtěl bych na tomto místě poznamenat, že pokud by sestava těchto stojanových mrňousů byla schována za plentou, neměli byste šanci poznat, že nehrají mnohasetlitroví obři. Ač to není posláním našeho magazínu, zvažujete-li investici do ozvučení domácího kina, nenechejte si nakukat, že k explozím vrtulníků potřebujete nutně velké sloupy – nepotřebujete. Přesný, zaříznutý, expanzivně dynamický a ryze highendový zvuk dostanete právě ze zmíněných Dynaudio Contour levou zadní a hlavně: dokážou zcela zmizet v interiéru.
Starosti jaký zdroj signálu či předzesilovač připojit a čím nechejte na T+A – jediné, co je potřeba, jsou reprokabely...
Stereo…
Než člověk začne poslouchat, je potřeba si pochopitelně pohrát s postavením reproduktorů. I tady platí, že alfa omega všeho je úspěšné zafixování klasického dvoukanálového zvuku – pokud je špatně tohle, je špatně všechno. Znamená to zejména úpravu stereobáze (přední reprosoustavy co nejvíce do prostoru a správně natočit) a rafinaci poslechového vjemu (správně posadit sebe samotného a sundat krycí rámečky – to je u Dynaudií poměrně důležitý prvek). Pokud to máme za sebou, můžeme se už jen nechat unášet hudbou. I když jsem využíval projekční plátno (kvůli nastavení z menu přístroje), v rámci této recenze jsem pro poslech měl projekci vypnutou, neboť audiodrom se zabývá zvukem, že…
T+A K8 umí velmi dobrý bas, muzika má pevný fundament a hezky´šlape´ - Carterova basa (McCoy Tyner, New York Reunion, Chesky JD51) je nadprůměrně dobře prokreslená, když je třeba, přitlačí na pilu a zašimrá vás v žaludku, v ostatních případech vytváří jasně rozlišitelný podkres, který nesplývá se zbytkem ansámblu a zůstává skvěle čitelný a lokalizovatelný. Řekl bych, že je to právě tato nízkofrekvenční průzračnost, která T+A posunuje do vyšších pater highendu. Spodku výborně sekundují na informace bohaté středy, díky nimž působí Osmička značně dospěle – zvuk je sytý, plný a pro ucho velmi umně vybalancovaný, díky čemuž nepůsobí ani těžkopádně, ani zbytečně křehce. Plejáda činelů v Miss Bea přímo svádí k nějakým neplechám, ale sestava se nachytat nenechala – nástroje si zachovávají svou individualitu a tonální barevnost, která jim přísluší. Je fakt, že je-li člověk obklopen dynaudiovskými Esotecy a Esotary, nějakých excesů se nedočká. Pro tento okamžik je ovšem důležité to, že T+A K8 dokáže z disku vytáhnout a do reproduktorů poslat vysoce rozlišený a věrný signál.
Ani z hlediska prostorovosti (stereo režim) není co vytknout, levopravá scéna je jasně daná a neomezuje se jen na rozteč obou reprosoustav – piano, basa i saxofon tak operují ve svém přirozeném prostoru a v reálné velikosti. Hloubka není nijak úchvatná, což je v pořádku, neboť posloucháme komorní ansámbl. Když sáhnu po testovacím disku Chesky, dokáže K8 bezproblémově rozlišovat hlas Davida Cheskyho v předozadním vrstvení až někam do 6 metrů hloubky za spojnici reproduktorů. To, že se o moc hlouběji nedostal, není nic překvapujícího, neboť se zde už ve zvýšené míře uplatňuje nejen poslechová místnost, ale hlavně i samotný prostor nahrávky, respektive rozlišení mikrofonu, kterým byl hlas sejmut. Nejvzdálenější bod nahrávky je minus 25m a aby člověk slyšel tohle, musí poslouchat v quasi-sluchátkovém poslechu v nízké hlasitosti, nebo vytáhnout reproduktory ven na trávník.









