Recenze - Audio Physic Scorpio vs Yara II Superior reprosoustavy

Audio Physic Scorpio vs Yara II Superior

“No Loss of Fine Detail” je mottem německých Audio Physic. Toto předsevzetí, zvláště pokud si jej dá výrobce reproduktorových soustav, je velice sympatické a naznačuje, že by mohlo jít o výjimečné výrobky.

Audio Physic je firmou, která nediskriminuje žádnou kategorii posluchačů. V jejich nabídce kromě monitorů najdeme jak modely typu Yara (zde reprezentované novou verzí Superior), které jsou při cenách 30-50 tisíc dostupné pro širokou veřejnost, tak modely určené pro nejvyšší nároky, jako je firemní vlajková loď Kronos, za které zákazník zaplatí již hodně přes milión korunek. V této recenzi si posvítíme na zoubek dvěma zástupcům sloupových soustav, a to již zmíněným Yara II Superior a dále pak novince, která krásně zapadá přímo do středu výrobního programu, modelu Scorpio (k mání za ceny okolo 120 tisíc).

Scorpio a jejich 3 a půl pásem…
V první řadě je třeba zdůraznit, že Audio Physic Scorpio jsou krásně řešený kousek, který nejenže neudělá v interéru ostudu, ale může být i zajímavým solitérem a architektonickým prvkem. Výrobce dává na výběr z šesti druhů dýh, od světlého javoru po temný eben, takže by neměla nastat situace, že reprosoustavy nebudou schváleny kritickým okem manželky či přítelkyně.
Ozvučnice je kapkovitého tvaru (směrem dopředu i dozadu se zužuje, dopředu méně, dozadu více) a stojí na čtyřech nožičkách s hroty, které přesahují základnu, takže i když jde o poměrně štíhlý a rozměrný sloup (20,4x39x110cm), není problém se stabilitou. Sympatickou možností je nastavení nožiček klíčem shora, tj. bez nutnosti pokládat reproduktory na bok.
Dalším prvkem, který je nezvyklý a patrný na první pohled, jsou 4 basové měniče vyvedené po dvou po stranách soustav. Firma nazývá konstrukci tři a půl pásmovou. Aby bylo těch číslovek víc, nalezneme ve Scorpiích celkem 7 reproduktorů a 2 bassreflexové nátrubky. Kromě výškového měniče (1 kus) trůní na čelní stěně i 15cm středový (1ks) a 15cm středobasový (1ks) reproduktor. Zmíněné 4 basové měniče jsou zapojeny systémem push-push, tj. pohybují se současně v opačných směrech - toto řešení umožňuje konstrukčně zúžit čelní stranu skříně a účinně tak zamezit nežádoucím zpětným odrazům. Basreflexové nátrubky jsou dva, jeden vyveden vzadu (podobně jako jednoduché WBT terminály), druhý do dna.
Celkově jde o nadprůměrně „děravou“ ozvučnici, která je ovšem bohatým vnitřním zapříčkováním velmi dobře vyztužena, takže je totálně neznělá. Firemní filozofií je rovněž minimální vnitřní zatlumení.

Yara II Superior
Yara II je konstrukcí třípásmovou. I zde jsou kromě výškového reproduktoru (využívajícího dnes populární aluminium) a středobasového měniče k nalezení 2 basové reproduktory pracující v push-push schématu, umístěné po stranách skříně. Výhybka mezi středobasem a basem je nastavená nízko, od čehož si firma slibuje menší náročnost na umístění soustav v poslechovém prostoru, zejména co se týká vzdálenosti od bočních zdí.

Ozvučnice sama je opět provedena vzorově, má klasický tvar kvádru a opět jeden pár terminálů WBT. Sloupky mají při výšce 1m šířku pouhých 15cm, takže se tváří veskrze nenápadně a v místnosti nezaberou více místa, než malé monitory se stojanem. Tedy vhodné do každého pokojíčku.

Ach ty hlasy…
Testovací sestavu tvořily předzesilovač a koncový zesilovač Primare (Pre30 a A32), na místě CD přehrávače se většinou nacházel Copland CDA 823, signálová kabeláž různá, k reprosoustavám se po zemi plazily Neotech NES 5002. Reprosoustavy byly postaveny cca 1m od všech stěn a natočeny tak, že se jejich osy protínaly za posluchačem. S natočením se vyplatí experimentovat (jako ostatně vždy).

Jestli mají Audio Physic silnou stránku, tak jsou to bezesporu středy. Lidský hlas nemá chybu. Ať už jde jen o prosté mluvené slovo (Sheffield Test CD) nebo vokál, popřípadě sbor, všechno je podáno s přirozenou barvou a artikulací. Ať už šel přes Scorpia ženský hlas (Christy Baron, I Thought About You, Chesky JD152), vypjatý vokál Trenta Reznora (NIN, Further Down The Spiral) nebo melancholický kombinovaný dvojhlas z předělávky A Strange Day od The Cure (Apoptygma Berzerk, Sonic Diary), vždy se jednalo o zážitek, navozující přítomnost vokalisty v poslechové místnosti. Zejména Christy Baron vykouzlila onu intimní atmosféru, kdy máte chuť natáhnout ruku a dotknout se tváře interpreta.

Vysoké frekvence jsou podány nenuceně, nevystupují ani náznakem ostře, jsou přirozenou součástí zvukového spektra. Úder paličky o činel je hladký, bez agresivity a s dostatečným rozlišením, i když ne tak přesný a barevný jako u např. monitorů Dynaudio Confidence C1 nebo Paradigm S1. Jdeme-li dolů, bylo zajímavé pozorovat, jak se 4 měniče vypořádají s basovou složkou. Neočekávejte zemětřesení, na to nejsou Scorpia (ani Yara II) stavěny. Bas je kultivovaný, podaný spíše měkčeji ale s dobrou definicí. Basová kytara (např. Doug McLeod,…., Audioquest) zněla téměř realisticky, zato na nahrávce symfonického…. (Grieg, Peer Gynt Suite, ….) nebyl úder tympánu přenesen s potřebnou razancí a definicí. Stejně tak Nine Inch Nails zněly příliš uhlazeně. Ovšem toto je třeba brát v kontextu připojeného zařízení.

Prostorové vyjádření je u Scorpia bezproblémové, pouze u pravolevého prostoru měl zvuk tendenci se posouvat spíše do reprosoustav a jako by se mu ani nechtělo přesunout se mimo jejich rozteč (v mém případě cca 2,5m). V tomto ohledu mi připadaly přirozenější Yara II. Výše uvedené je opravdu nimráním se v detailech, při standardním poslechu tento jev nezaznamenáte a bude zřejmě ovlivněn danou poslechovou místností a konkrétní nahrávkou. Symfonické těleso (opět Grieg a Peer Gynt) nabylo již solidních rozměrů, i když opět spíše do hloubky než do šířky.

Porovnání s Yara II Superior…
Už první přepnutí ze Scorpia na Yara II je poměrně efektní. Charakter zvuku se příliš nezmění - i zde je vám hudba servírována ve velmi příjemné podobě, bez toho aby něco vyčnívalo nebo tahalo za uši, s množstvím detailů a se zjevnou vyrovnaností v rámci celého přenášeného pásma. V podstatě zaznamenáte jen dva jevy - menší úbytek basů a částečnou ztrátu dynamiky. Úbytek basů je věcí přirozenou, vezmete-li v potaz subtilní konstrukci skříně a stále je zde kvalitních basů více než ve většině soustav obdobné cenové kategorie. Změna v dynamických vlastnostech je závažnější. Soustava tak hraje jako by hlasitěji, zvukový obraz je ale plošší, chce se mi napsat „tlampačovitější“. Když to ale po sobě čtu, chce se mi to zase smazat, protože tento jev vyplynul v porovnání s Audio Physic Scorpio, což vlastně ani není porovnání, jelikož jde o soustavy úplně odlišné kategorie. Raději to napíšu ještě jednou: výše uvedené berte s rezervou, jelikož jde o soustavy úplně odlišné kategorie. Na svou cenovou hladinu jsou Yara II Superior výbornou koupí. Tímto porovnáním rovněž vyplynula na povrch další silná stránka Scorpia, a to excelentní dynamika, jak makro tak mikro, která je tak přirozená, že si jí v běžném poslechu asi ani nevšimnete, respektive ji plně nedoceníte, dokud o ni nepřijdete.

Hledejte zesilovač…
Celkově lze říci, že i když bylo zvukově všechno tak jak má být, poslech hudby přes kteroukoli se soustav nebyl úplně to pravé ořechové, a to ve smyslu muzikálnosti. Hudba mě prostě nedokázala strhnout, nešlapalo to, postrádalo to drajv, šťávu - pojmenujte to jak chcete. Tohle je ovšem klasická signatura Primare, takže z toho rozhodně nelze vinit reprosoustavy. Jak se říká, Primare hraje skoro se vším, otázkou je, zda i dobře…

Audio Physic jsou jedním z nejlepších nákupů, které můžete udělat. Hledáte-li stojanové reprosoustavy, které nejen že vypadají famózně, ale současně hrají vyváženě a bez laciných efektů, jste na správné adrese. Zejména Scorpio má - vzhledem ke zpracování a sofistikovanému řešení ozvučnice a zapojení měničů - výborný poměr cena/výkon. I když posluchači nezajistí poslech jdoucí do nejhlubších oktáv (reálný spodní kmitočet je omezen někde v oblasti kolem 30Hz), ve zbytku pásma excelují a beze zbytku naplňují krédo „No Loss of Fine Detail“.